Pražský kriminalistický pomníček. Brutální vraždy tří mladých žen z let 1990 a 1991 a vyšinutý fetišista

26. 06. 202222:15
Pražský kriminalistický pomníček. Brutální vraždy tří mladých žen z let 1990 a 1991 a vyšinutý fetišista
foto: Hana Hlušičková (stejně jako ostatní snímky v článku)/Cesta parkem u dětského hřiště nedaleko podolské vodárny – ve dne lákající k příjemné procházce, nad ránem místo osudového setkání s vrahem.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Přízračná doba nad ránem, kdy už není tma, ale ještě není světlo. Už jen pár kroků do bezpečí domova. Úzkost a strach pomíjejí, pozornost dívek k tomu, co se děje v okolí, ochabuje. Přidávají do kroku, aby rychle prošly po známé pěšině houštím a...

Vlna zločinnosti v prvním roce po pádu komunismu znamenala extrémní vytíženost policie ve všech regionech. Hlavní město nebylo výjimkou. Na počátku devadesátých let děsil obyvatele metropole sériový vrah, který si vybíral své oběti mezi mladými ženami vracejícími se nad ránem domů. Od hrůzných činů, které spáchal, uplynuly přes tři desítky let, a tak za tyto vraždy, i kdyby byl dnes usvědčen, nemůže být bohužel odsouzen.

Tři mladé ženy – Markéta Čápová, Šárka Hynčicová a Pavlína Horčičková – byly zavražděny v poměrně krátkém časovém rozmezí od 20. prosince 1990 do 5. listopadu 1991 na území městské části Praha 4. Motiv pachatele byl dle všeho sexuální, jako příčinu smrti stanovil policejní lékař pokaždé udušení z uškrcení. Vraždy tak spojoval stejný modus operandi. Vrah dívky udeřil do tváře, znásilnil a uškrtil. Pachatel si vždy odnesl z místa činu pár drobností, zřejmě jako fetiš, dvakrát byla na místě činu zajištěna shodná biologická stopa. Přestože bylo vyšetřováno na 200 podezřelých a vyslechnuto více než dva tisíce svědků, nepodařilo se vraždy objasnit. U dvou poškozených byly nalezeny stopy biologického původu (sliny, sperma), a tak vyšetřovatelé využili tehdy ještě novou kriminalistickou metodu, kterou byla metoda porovnávání profilů DNA. Případ trojnásobné vraždy byl z pohledu novodobé kriminalistiky ojedinělý, protože se jednalo o jeden z prvních pokusů, kde byla použita genetická expertiza pro usvědčení pachatele závažného trestného činu. Vyšetřování probíhalo nepřetržitě od nálezu první zavražděné ženy, avšak bez úspěchu. Za použití všech tehdy dostupných způsobů a metod vyšetřování se bohužel kriminalistům stále nedařilo nalézt jakoukoliv stopu, která by pomohla usvědčit pachatele. Pátrání probíhalo také v okolních státech. Za pomoci Interpolu byl do všech zemí zaslán genetický profil pachatele, zároveň s tím probíhaly v zahraničí analýzy všech případů, v nichž se objevily podobné znaky.

Markéta

Pohřešování 19leté Markéty Čápové nahlásil na místím policejním oddělení na Praze 4 její otec 22. prosince 1990. Policie ihned zahájila pátrání v okolí přátel pohřešované, spolupracovníků, v rodině, ale i v místech, která ráda a často navštěvovala. Zlom v případu nastal až 27. prosince, kdy bylo náhodným chodcem v ulici Na Jelenách v Praze 4 v nízkých křovinách porůstajících uměle navršený kopec u frekventované silnice nalezeno tělo mrtvé mladé ženy. Mrtvola ležela v poloze na břiše s roztaženýma nohama a byla přikryta bundou. Oblečena byla do bílého pleteného svetru, na nohou měla zimní obuv z černé hladké kůže, kolem krku uvázaný bílý pletený šál, kterým byla zardoušena. Poblíž těla ležela taštička, jejíž obsah – propisovací tužka, záznamník, kapesník a hřebínek – byl rozházen po okolí.

Pěšina v křovinatém terénu zkracuje cestu ke kolejím na Jižním Městě

Dobu smrti stanovil přivolaný policejní lékař na 20. prosince ve 3:30 hod. Po příjezdu stálé výjezdové skupiny kriminalistický technik zajistil množství stop, nicméně z důvodu delší doby od spáchání vraždy nebylo možné zajistit pachové ani biologické stopy. Jednou z nejpravděpodobnějších verzí se vyšetřovatelům jevilo, že se jedná o vraždu se sexuálním podtextem bez osobních vztahů. Jelikož poškozené chyběly zlaté prsteny, které měla prokazatelně v době útoku na sobě, nemohli vyloučit ani vraždu loupežnou. Když vyšetřovatelé sestavili časový snímek přelomu dní 19. prosince a 20. prosince 1990, v němž shrnuli poslední okamžiky života zavražděné, vyšlo najevo, že ve 2:15 hod. Markéta opustila bar Adria s Petrem D. a pěšky se přesunuli na zastávku noční autobusové linky  505 poblíž Muzea v horní části Václavského náměstí. Ve 2:45 hod. autobus přijel a Petr D. nabídl Markétě, že ji doprovodí až k vysokoškolským kolejím na Jižním Městě, kde Markéta na koleji Otava v Chemické ulici 954 bydlela. Markéta ale jeho nabídku nevyužila, a tak Petr D. na následující zastávce I. P. Pavlova vystoupil. Osud talentované a ctižádostivé studentky z Brtnice se naplnil. Vystupující mladé ženy si všiml i řidič autobusu, zřejmě to byl člověk, kromě vraha, který ji viděl živou naposledy.

Případem Markéty započala série dosud neobjasněných vražd v prostoru Prahy 4, už zanedlouho se hovořilo o Trojúhelníku vraždění…

Kolej Otava v Chemické ulici

Policie řešila v roce 1990 sérii případů napadení i znásilnění žen, které cestovaly také noční autobusovou linkou 505 ve směru na Jižní Město právě jako zavražděná Markéta. Kriminalisté tehdy zaznamenali v oblasti stanic Opatov a Na Jelenách pět znásilnění či pokusů o ně. Všechny napadené ženy vystupovaly z autobusu linky 505 v ranních hodinách, mezi 2.30 až 5.00 hodin. Prvotní úkony vyšetřovatelů na místě činu se proto soustředily právě tímto směrem. Policii se během pár měsíců tuto sérii přepadení a znásilnění podařilo částečně objasnit. Vyšetřováním a prověřováním výpovědí obviněného z případů napadených a znásilněných žen z noční autobusové linky 505 vyplynulo, že se vraždy Markéty nedopustil.

Zastávka Na Jelenách – dnes už sem noční autobus nezajíždí

Šárka

V odpoledních hodinách 13. srpna 1991 bylo nedaleko podolské vodárny nalezeno tělo mrtvé mladé ženy. Mrtvola ležela asi jeden metr vedle cesty za nízkým křovinatým porostem lemujícím drátěný plot poblíž dětského asfaltového hřiště. Byla v poloze na zádech, horní polovinu těla měla obléknutou do bílého trička s krátkým rukávem a žlutohnědé sportovní bundy, zbytek těla byl zcela obnažen. Horní končetiny ležely podle těla, dolní končetiny byly mírně pokrčeny a roztaženy. Kolem krku měla omotaný šátek, na kterém byl uvázán dvojitý uzel. Vražednou zbraní byl právě šátek, který pachatel použil jako škrtidlo.

Vyšetřovatelé po prvotním ohledání osobních věcí mrtvé mladé ženy konstatovali, že se jedná o 16letou studentku gymnázia Šárku Hynčicovou, která byla vedena týž den od brzkých ranních hodin v pátrání jako pohřešovaná osoba. Kriminalistický technik, který ohledával místo činu, nalezl, odebral a zadokumentoval kriminalistické stopy. Na místo byl přivolán i policejní psovod, avšak psovi se nepodařilo nalézt žádné další stopy. Šárka našla smrt prakticky pár kroků od svého bydliště v Pravé ulici. K vraždě došlo podle policejního lékaře v brzkých ranních hodinách mezi 00.30 až 02.30 hod. Jako důvod smrti uvedl udušení z uškrcení.

Pravá ulice v Podolí, jen pár kroků od parčíku

Z výpovědí rodinných příslušníků a přátel vyplynulo, že Šárka byla v nočních hodinách s kamarádkami oslavit narozeniny jedné z nich ve vinárně U Fausta na Karlově náměstí. Ve vinárně se děvčata seznámila se dvěma mladými muži. Dle výpovědí svědků Šárka během večera společně s jedním z mladíků vinárnu opustila a již se nevrátila. Mladého muže se později pražským kriminalistům podařilo v součinnosti s televizní pátrací relací a mnohými rozhlasovými výzvami vypátrat. Vypověděl do protokolu, že s Šárkou došli z Karlova náměstí podél Vltavy až na tramvajovou zastávku Výtoň ve směru do Modřan. Zde pár minut čekali, než přijela noční tramvajová linka 54, do které Šárka čtvrt hodiny po půlnoci nastoupila a sama odjela směrem do Podolí. Na základě těchto informací mohli vyšetřovatelé doplnit časovou osu a zmapovat tak poslední chvíle života Šárky. Podle všeho vystoupila ve stanici Kublov a pár minut nato se potkala se svým vrahem. Vytipoval si ji snad v tramvaji? Nebo číhal někde v parčíku?

Pavlína

Oznámení o nálezu mrtvoly neznámé mladé ženy poblíž ulice U Družstva práce v Praze 4 bylo přijato 6. listopadu 1991 v 7:50 hod. na tísňové lince 158. Po příjezdu výjezdové skupiny kriminální policie bylo potvrzeno, že tělo se nachází nedaleko vyšlapané stezky v hustém křovinatém porostu. Mrtvá mladá žena ležela v poloze na zádech, ruce měla podél trupu, nohy roztažené od sebe. Tělo bylo zcela vysvlečené, jen na krku byl uvázaný šátek na dva uzly, který použil pachatel jako škrtidlo. Policistům se na místě podařilo z nalezených osobních věcí ztotožnit mrtvou ženu. Jednalo se o Pavlínu Horčičkovou, která bydlela na nedaleké hotelové ubytovně. Doba smrti byla policejním lékařem stanovena na 5. listopadu okolo 22:00 hod. Jako příčina smrti bylo opět uvedeno udušení z uškrcení.

Na plácku v křovinách u pěšiny k ubytovnám na Zeleném pruhu bylo nalezeno tělo Pavlíny

Kriminalistům se bohužel nepodařilo zcela zmapovat poslední okamžiky života 26leté Pavlíny. Zavražděná byla členkou křesťanské sekty Živá voda a její úloha spočívala v přesvědčování lidí ke vstupu do církve. Z tohoto důvodu byla práce vyšetřovatelů ztížena, protože Pavlína měla denně desítky kontaktů s cizími lidmi. Dne 5. listopadu se pohybovala v odpoledních hodinách mezi svým bydlištěm na hotelové ubytovně na Zeleném pruhu na Praze 4 a také v okolí Smíchovského nádraží, kde si opatřila nový podnájem. Do nového bytu si převážela drobné věci městskou hromadnou dopravou, pravděpodobně autobusovou linkou 124 nebo 178. Kolikrát tuto cestu během 5. listopadu uskutečnila, se nepodařilo vyšetřovatelům zjistit.

Vraha již nelze potrestat

I když se v předešlých třech desetiletích případ za pomoci speciálních vyšetřovacích týmů znovu otevíral a docházelo opětovně k prověřování tisíců poznatků, srovnávání genetických profilů u vytipovaných osob a prověrek stovek výpovědí svědků, pátrání vždy dopadlo stejně jako u nesčetných pátracích relací - pachatel neznámý. Podle všech dostupných psychologických, sexuologických a dalších posudků, které byly postupem času na pachatele vytvořeny, vzešel předpoklad, že pachatel je mladší muž, jehož deviantní chování se vyznačuje vysokou akcelerací a zvyšující se agresivitou. Pachatel nemá a ani v minulosti neměl žádný osobní ani pracovní vztah k Praze, nebyl doposud sexuologicky léčen a s největší pravděpodobností nebyl dosud soudně trestán. Trojnásobnou sexuální vraždu tří mladých žen se do dnešního dne nepodařilo objasnit. Vyšetřovatelé zapojili do vyšetřování své kolegy v zahraničí i tehdy nejmodernější vyšetřovací metody a postupy. V současné době je případ již promlčen, to znamená, že ani v případě dopadení nemůže být pachatel soudně stíhán a potrestán. Lze se ztotožnit s názorem tehdejšího vedoucího oddělení vražd v Praze Josefem Lottesem, že pachatel byl nejpravděpodobněji cizinec, který po spáchání poslední vraždy naši republiku opustil. Jako další vyšetřovací verze přicházelo v úvahu to, že pachatel zemřel přirozenou smrtí nebo i na jeho osobě byl spáchán násilný trestný čin vraždy.

Promlčení vraždy

V průzkumu veřejného mínění z roku 2020 se výzkumná agentura Ipsos zaměřila na postoj Čechů k promlčení závažných trestných činů, zejména vražd – promlčují se po patnácti letech, v případě závažných vražd, například vraždy těhotné ženy, po třiceti letech. Výsledky mohou být pro zákonodárce zneklidňující: přibližně čtyři z pěti Čechů považují promlčení vraždy za nemorální, přesto však institut promlčení v zákonu přetrvává.

Promlčení závažných trestných činů je ve velké části Evropy tabu, česká legislativa ale stále vrahům nabízí vyhnout se po několika letech bezúspěšného vyšetřování trestu. Nejde přitom o nějakou okrajovou záležitost: aktuálně hrozí, že do roku 2026 bude promlčeno nejméně 16 vražd. Změna zákona a případné zrušení promlčecích lhůt u vražd je spíše nepravděpodobná. Politickou podporu na nejvyšších místech totiž nemá.

V Evropě jsou státy vůči závažným trestným činům méně tolerantní. Například Švédsko, Norsko a Velká Británie promlčecí lhůty neuznávají vůbec, v Rakousku a Irsku jsou vraždy nepromlčitelné. V českém právu se institut promlčení objevil ještě za dob habsburské monarchie v 17. století, plynule přešel do trestního zákoníku z roku 1852. Tento pak platil až do roku 1950. V prvním československém trestním zákoníku je institut promlčení v zásadě v takové podobě, jakou známe dnes. Jako jediné nepromlčitelné zločiny v Česku tedy zatím zůstávají genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které definuje mezinárodní právo.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných