Půl miliardy v trapu, totální selhání státu a pohádka o hloupém Honzovi

29. 11. 202212:08

foto: Karel Tichý/Budova v ulici Janovského 438/2 na Praze 7, kde sídlila Česká konsolidační agentura.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN: První ze dvou článků o aféře z roku 2006, jež se týkala České konsolidační agentury. Rok před vyvedením půl miliardy z agentury měla policie k dispozici zprávy, že se chystá atak na státní majetek. Stejné informace jako policie měli i lidé z vedení konsolidační agentury. Zmizení peněz nezabránili. Nezareagoval ani Finanční analytický útvar, přestože transakci zaznamenal. Veškerá kontrola selhala. Na to, že jsou peníze fuč, se přišlo náhodou.

Na chystaný útok na konsolidační agenturu upozornil jeden z informátorů pražské expozitury protikorupční služby. Detektivové se s ním sešli a dozvěděli se, že dva manažeři dceřiné společnosti České konsolidační agentury (ČKA) plánují atak na majetek firmy. A současně nabízejí úplatky dalším lidem z agentury, aby si zajistili hladký průběh akce. Informátor jako jednoho z autorů připravovaného plánu uvedl manažera Jana Šika.

Detektivové o schůzce s ráfkem sepsali záznam s datem 25. února 2005, v němž shrnuli jeho informace. V policejním záznamu o schůzce bylo mimo jiné výslovně uvedeno, že Šik spolu s dalším představitelem dceřiné společnosti agentury IMOB „chtějí získat souhlas ČKA, aby mohli vyvést zbytek majetku společnosti. O všem má rozhodovat komise ČKA. Měli již jednat s několika členy komise, kterým nabízeli za kladné vyřízení úplatky“.

Následně navštívili policisté generálního ředitele ČKA Zdeňka Čápa. S vedením konsolidační agentury informace probrali a tím to skončilo. O více než rok později se ukázalo, že atak na agenturu se skutečně povedl a zmizelo půl miliardy korun.

Jak se krade půl miliardy

Nejprve si shrňme holá fakta známá na počátku. Půlmiliarda odešla z účtu dceřiné společnosti ČKA v březnu 2005. Příkaz k vyvedení peněz z agentury podepsal její manažer Jan Šik, který řídil dceřinou společnost IMOB. Obešel veškeré kontrolní mechanismy a nerespektoval základní pravidla. S nikým věc neprojednal, nekonzultoval, jeho záměrem prý bylo peníze v zahraničí zhodnotit. Samotní představitelé ČKA později tvrdili, že o Šikově akci kromě něj nikdo v agentuře neměl ani tušení. Podle ředitele agentury Zdeňka Čápa šlo o pochybení jednotlivce.

Možné riziko z vyvedení peněz do zahraničí ovšem neavizoval ani speciální Finanční analytický útvar (FAÚ), který má ze zákona povinnost sledovat podezřelé bankovní operace. Útvar sice transakci zaznamenal, ale nikomu z pracovníků nepřišla podezřelá, a zpětně ji tedy ve firmě IMOB ani v ČKA nikdo neověřoval. Selhala veškerá kontrola.

Logo neslavně skandály proslulé České konsolidační agentury, které bylo umístěno na jejích webových stránkách.

Takovou drzost nikdo nečekal

Celou operaci si ředitel agenturou ovládané akciové společnosti IMOB Jan Šik vyzkoušel už v prosinci 2004. Tehdy zaslal z účtu společnosti 500 milionů korun do francouzské banky Société Général na účet zřízený Milošem Skořepou. Tento první pokus nevyšel, banka neoprávněnou platbu vrátila. Druhý pokus podnikl Šik v roce 2005, ovšem tentokrát peníze poslal do švýcarské banky.

Akci Šik s ohledem na předchozí zkušenosti detailně naplánoval. Kromě toho mu ale nahrály dvě skutečnosti: Na půl miliardovou ztrátu v dceřiné firmě ČKA najatí externí auditoři vůbec nepřišli. Komerční banka, kam manažer Šik peníze nejprve poslal, transakci nahlásila ministerstvu financí až poté, co stamiliony opustily republiku.

Finanční analytický útvar (FAÚ) přitom věděl, že půl miliarda, která opustila Českou republiku, je spojená s konsolidační agenturou. Kdyby Komerční banka operaci nahlásila ve chvíli, kdy na jejím účtu peníze ještě ležely, a útvar kontaktoval ČKA, dala se půl miliarda ochránit.

„Věděli jsme o vztahu peněz se státem, ale v té době nic nesignalizovalo ohrožení té půl miliardy a nešlo o nelegální prostředky,“ hájil se ředitel FAÚ Karel Korynta. Současně ale připustil, že útvar měl postupovat obezřetněji: „Máte pravdu, dalo se to vyřešit jinak. Ale jak říkám: v té chvíli jsme nevěděli, že jsou peníze ohroženy. Nikdo asi neočekával takovou drzost.“

Můj poslední „hrdinský čin“

Bylo mi jasné, že mé dny u policie se rychle krátí. Takovému tlaku by neodolal asi nikdo. Nový šéf protikorupčního útvaru Miloslav Brych, který nastoupil 1. prosince 2005, ze mne udělal řadového policistu a původní rozpracované kriminální spisy ho vůbec nezajímaly. Zrušil mi funkci a snížil plat. Jediné, co ho pořád zajímalo a proč se se mnou asi bavil, byla stále a jenom ta „Krakatice“ a kde jsou ještě jaké informace. Pokusil jsem se o poslední „hrdinský čin“. Od informátora jsem získal výbušné informace o vyvedení půl miliardy korun z České konsolidační agentury. Figurovala tam jména Jan Šik, Miloš Skořepa a František Savov.

S hlavním pachatelem Šikem jsem se dokonce osobně sešel a on mi celý princip detailně popsal. Vše jsem sepsal a letěl za ředitelem útvaru Brychem, protože ještě byla šance na záchranu státních peněz. Brych si mě vyslechl, vzal úřední záznamy a zavolal policejnímu prezidentovi Vladislavu Husákovi, kam měl okamžitě odjet.

Řekl jsem mu, že než se vrátí, tak já doběhnu na vrchní státní zastupitelství za tehdy ještě funkčním šéfem protikorupčního odboru Jaroslavem Dolejším a předjednám odposlech a sledku. Brych mi to však zakázal s tím, že nesmím podniknout nic, než se vrátí od Husáka. To „nic“ trvalo do sedmi hodin večer.

Když se Brych vrátil, sdělil mi, že v dané věci nebudeme konat nic a předáme to pracovníkům finanční policie (FIPO), které bude informovat, a domluví a nimi nějakou součinnostní poradu. A jak řekl, tak se stalo. Asi druhý nebo třetí den přijeli na náš útvar zástupci z FIPO, vyslechli si Brycha, vypili kávu a s přáním hezkého dne a vřelým doporučením, ať si naši kauzu necháme, zase odjeli. A tak se nedělo opět nic.

Nevydržel jsem to, potají opět porušil rozkaz a odjel na vrchní státní zastupitelství. Tam jsme vymysleli, jak celou věc rozhýbat. Bylo to na Velikonoce roku 2006, které byly tehdy v polovině dubna. O svátcích jsme s ředitelem Finančního analytického úřadu Karlem Koryntou (bývalým kolegou z protikorupčního) a ředitelem ČKA Zdeňkem Čápem sepisovali trestní oznámení, které pak doputovalo na útvar a na vrchní státní zastupitelství, které muselo začít konat.

Na operativní úkony však již bylo pozdě. A jeden z hlavních aktérů, František Savov, na kterého měl kontakt můj tehdejší informátor, dával k lepšímu, kolik papírů jsem již k tomu sepsal a jak a kde to mám vyskládáno v trezoru.

Na podvod se přišlo náhodou

Celý případ vyšel najevo v dubnu 2006. Konsolidační agentura finišovala s prodejem své komanditní společnosti Galileho Real, kterou spravoval právě IMOB. Teprve při kontrole účetnictví Galilea Real se přišlo na to, že jí chybí 500 milionů, a postupným pátráním se zjistilo, že s těmito penězi manipuloval právě šéf IMOB Jan Šik.

Na vyvedení stamilionů do zahraničí se spolu s ředitelem dceřiné společnosti agentury Janem Šikem podle pátrání úřadů podílel Miloš Skořepa. Pikantní na celé věci bylo, že pánové Skořepa a Šik se předtím nikdy osobně nesetkali a poprvé v životě se viděli až v době, kdy se celý případ řešil v ČKA. Prostředníkem pro transakci byl podle tvrzení samotného Šika „pan Savov“.

Šik nejprve převedl půl miliardy na speciálně k tomu vytvořený účet v Komerční bance, odkud peníze putovaly do zahraničí. Přes prostředníka se dostaly do rukou podnikatele Miloše Skořepy. Ten je pak převedl do švýcarské banky United Bank of Switzerland (USB), ale jak se později ukázalo, tak za ne zcela standardních podmínek. Tam už ale peníze nebyly.

A když se začali představitelé ČKA po půlmiliardě shánět, zjistilo se, že na transakci neexistuje žádná písemná smlouva, a tak reálně hrozí, že stát o půl miliardy přijde.

V administrativní budově na Rašínově nábřeží 42, postavené pro Všeobecný penzijní ústav, sídlil v letech 1991–2007 Fond národního majetku. Foto Karel Tichý

Selhala policie i agentura

Brychova protikorupční policie i zástupci ČKA později potvrdili, že zprávy informátora skutečně měli k dispozici. Nemohli ale z nich údajně vyčíst, co přesně se chystá. A tak nikdo z nich neudělal nic pro to, aby zmizení peněz zabránil. Jan Šik nebyl sledovaný ani odposlouchávaný, agentura ani nepřekontrolovala majetek dceřiné společnosti IMOB, k němuž měl Šik přístup.

„Informace se tehdy nepotvrdily a bylo to takzvaně uloženo. Z dalšího záznamu k této věci vyplývá, že konsolidační agentura nás ubezpečila, že ty zprávy neodpovídají realitě a jsou smyšlené,“ sdělil v květnu 2006 novinářům ředitel protikorupční služby Brych. Šéf agentury Čáp nechtěl detailně kroky detektivů rozebírat. Řekl pouze, že bylo jen na nich, jak budou dál postupovat.

Česká konsolidační agentura

Česká konsolidační agentura (ČKA), jeden ze symbolů polistopadové transformace, byla instituce určená k zajišťování hospodářských záměrů vlády a financování strategických projektů v oblasti infrastruktury a životního prostředí. Byla speciálně určena k řešení krizových finančních situací podniků, bank, pojišťoven a dalších institucí v procesu ekonomické transformace. ČKA přebírala problémová aktiva (pohledávky) od komerčních bank s cílem ozdravit portfolia příslušných organizací, na jejichž dobrém fungování měl stát zájem.

Konsolidační agentura vznikla 1. září 2001 podle zákona č. 239/2001 Sb. jako právní nástupce Konsolidační banky Praha. V roce 2002, kdy agentura zažívala v dobrém i špatném vrchol své „kariéry“ kvůli následkům privatizace tuzemských bank, a hlavně pádu IPB, obhospodařovala bilanční sumu převyšující 270 miliard korun a zaměstnávala téměř šest set lidí.

Novináři častokrát sice hanlivě nazývali ČKA transformační stokou české ekonomiky, ale zároveň to byl kanál, v němž bylo možné nalézt zlaté mince. Na obchodech s ČKA se totiž dalo dobře vydělat, a agenturu proto provázel nejeden skandál zavánějící korupcí. Zdaleka ne všechny pohledávky, které v několika balících agentura prodávala, totiž patřily mezi nedobytné.

Prvním generálním ředitelem a předsedou představenstva ČKA se stal Pavel Řežábek, v dubnu 2004 ho nahradil Zdeněk Čáp. Po celou dobu existence instituce byl předsedou dozorčí rady ČKA Vlastimil Tlustý (ODS).

ČKA získávala finanční prostředky pro svoji činnost, v níž převažovaly výdaje nad příjmy, z Fondu národního majetku. Zánik ČKA bez likvidace nastal dne 31. prosince 2007. Její ztráta k tomuto datu dosahovala výše 236 miliard korun. Právním nástupcem agentury se stal stát zastoupený Ministerstvem financí ČR, na který přešla veškerá práva a závazky ČKA ke dni jejího zániku.