„Půlku života jsem proseděl…“ Příběh, který v učebnici nenajdete. Jak Kotlaska pomáhá

13. 06. 202210:01
„Půlku života jsem proseděl…“ Příběh, který v učebnici nenajdete. Jak Kotlaska pomáhá
foto: Jiří Zemen PrahaIN.cz (stejně jako ostatní fotografie v článku)/Míra pracuje v Komunitním centru na Kotlasce už dlouho. Zmínil, že mu to dodalo sebevědomí a motivaci

FOTO Vyrazili jsme s redakcí PrahaIN.cz do Komunitního centra a zahrady Kotlaska, které provozuje nezisková organizace Rubikon. Organizace dělá s klienty po výkonu trestu sociální práce. Na Praze 8, kde centrum se zahradou funguje už víc než pět let, zahradničí a pracuje několik bývalých vězňů. Kotlaskou za roky její působnosti prošly desítky lidí, kteří se po návratu z vězení dokázali začlenit do společnosti. Popovídali jsme si s Mírou, který si práce na zahradě pochvaloval. „Divoké dětství, do devatenácti let pasťák. V base jsem pak ještě víc zvlčel...,“ uvedl.

Kotlasku provozuje nezisková organizace Rubikon centrum, která pracuje s lidmi po výkonu trestu.

„Před více než pěti lety jsme se rozhodnuli, že na naši hlavní činnost uděláme takovou nadstavbu a otevřeme komunitní centrum. Hledali jsme místo, prostory, našli jsme lokalitu s touto úžasnou zahradu. Z nápadu na komunitní centrum se to rozšířilo na komunitní centrum se zahradou. To se ukázalo jako dobrý krok. Komunitní zahradničení je v současné době velkým trendem. Lidé se chtějí hrabat v zemi, u nás mají možnost, ale také se rádi setkají se sousedy. Propojili jsme naši práci s lidmi po vězení, kteří bydlí v blízkém okolí. Zahrada je však v otevíracích hodinách dostupná komukoli. Zahradničení je jen jedna část našeho projektu,“ řekla redakci nám Kateřina Jirová, programová manažerka Komunitního centra a zahrady Kotlaska.

Osvětový efekt, zisk zdravého sebevědomí

Ale Komunitní centrum a zahrada Kotlaska, to není pouze zahradničení...

„Máme tady sousedské akce, workshopy, kurzy hlavně na témata spojená s přírodou. Volnočasového programu se účastní i naši klienti. Tím klienty začleňujeme mezi komunitu, která tady funguje. Mnoho z nich totiž nemá žádné zdravé vztahy a náplň volného času. Místa tak mohou využít.“

„Je tady ještě druhá část, jak se zapojují. Pracují tu na takzvaných tréninkových místech. To je program, který je určen lidem, kteří mají na trhu práce nějakou bariéru. U každého je to něco jiného. Oni se potřebují připravit na běžné zaměstnání. Tréninková místa provozujeme od doby, co Kotlaska existuje. Je to taková stálá účast našich klientů na životě tohoto místa. Pomáhají nám místo udržovat. Pracují na zahradě, v úklidu, ale i celkovém provozu místa

Má to osvětový efekt. My se tím netajíme, s jakými klienty pracujeme. Ostatní pak vidí, že dokáží normálně pracovat a být prospěšní. Jsou to lidé s různou minulostí, v rámci sousedských aktivit se pak seznamují a mají možnost se uplatit na trhu práce. Ta šance je pak mnohem větší, někteří, především ty mladšího věku, třeba nikdy v životě nepracovali. Získají především zdravé sebevědomí. To je také hlavním cílem tréninkových míst - aby si začali znovu věřit, že mohou něco prospěšného a hodnotného dělat,“ popsala nám dále Kateřina Jirová.

„Ve vězení jsem strávil téměř polovinu života“

Jedním z takových je i Míra.

Do Kotlasky dochází třikrát týdně. K podobným organizacím se dostal před více než pěti lety. Popovídali jsme si s ním. 

„Ve vězení jsem strávil téměř polovinu života. Já začal, když jsem byl mladý, někdy v šestnácti. Jsem fanoušek Sparty, tak když byl v roce 1985 výjezd do Bánské Bystrice...“

„Divoké dětství, do devatenácti let pasťák. V base jsem pak ještě víc zvlčel. Byl jsem mladý, nevyvážený. Teď jsem deset let čistý,“ popsal. 

„Byl jsem vždy střídavě venku z vězení. Chvíli jsem pracoval, pak jsem přišel o práci. Pracoval jsem na černo. Něco málo jsem si třeba vydělal, bydlel jsem na ubytovně. Člověka zaměstnají lehce, peníze už jsou horší. Začaly problémy a skončil jsem na ulici. Potkal jsem zaměstnance Armády spásy, jedna taková slečna si mě našla v Ďáblicích, v takovém lesíku. Od té doby jsem začal komunikovat s Armádou spásy. Přes ně jsem se dostal k organizacím, jako tady.“

A právě práce v Komunitním centru a zahradě Kotlaska Mírovi pomohla.

Sám zmiňuje, že návrat do vězení je v současné době nereálný. 

„A teď? Mám dvě práce, tady na zahradě v Kotlasce a ještě v Přestupní stanici. V podstatě mám volnou jenom neděli, tři dny na Kotlasce a tři v Přestupce. Tady si to pochvaluju, zahradničíme, pomáháme se vším okolo zahrady, zkrátka co je potřeba. Teď tady stříkám šachovnice na projekt pián, co jsou na ulici,“ popsal Míra.

„Vždycky, když jsem se s někým skamarádil, tak to zavánělo průserem. Tady je to v pohodě. Mám tady kolegu, také už má něco za sebou. My si skvěle rozumíme, tady je to pohoda. Kdybych nebyl tady, tak nemám žádnou sílu a motivaci. Už mám něco za sebou, dneska se mezi mladýma už nedá sedět. Už dávno nedělám žádnou trestnou činnost, takže se ani nemusím bát,“ dodal. 

Všechny informace o Komunitním centru a zahradě Kotlaska naleznete na jejich webových stránkách. 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných