Říkal si „Mrzák“. Kutil, z něhož se stal vysoce nebezpečný pachatel. Aneb výbušniny v rukou nespokojenců, vyděračů či závistivců. Terorismus, III. díl

22. 05. 202221:58

foto: Karel Tichý/K Pomníku obětem komunismu z roku 2002 se na úpatí Petřína pachatel vrátil celkem třikrát, aby ho poškodil. Exploze z 10. listopadu 2003 poničila jednu ze soch.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Byl to jeden z nejzávažnějších případů v dějinách novodobé české kriminalistiky. Terorista, který šířil hrůzu, spáchal v letech 1999–2003 celkem devatenáct bombových útoků. Pokud by se mu zdařily podle jeho představ, mohly zahynout stovky lidí. Nakonec měl celý případ naštěstí jen jednu oběť. Samotného „bombéra“, který si raději sáhl na život, než aby byl souzen.

Audit národní bezpečnosti, schválený usnesením vlády 14. prosince 2016, označuje terorismus jako „jednání, které je politicky, nábožensky či jinak ideologicky motivováno a užívá násilí či jeho hrozby zejména s cílem vyvolat strach“. Teroristické hrozby zmíněný audit rozděluje do tří skupin z hlediska původce, cíle útoku a použitých nástrojů terorismu. I když v České republice dosud nebyla zaznamenána klasická teroristická akce, kdy násilí je prostředkem k dosažení určitého cíle a současně jsou kladeny podmínky, dochází k trestným činům se znaky terorismu. Jedná se zejména o výbuchy amatérských bomb, exploze ručních granátů, exploze osobních vozidel, vydírání potravinářských firem, anonymní dopisy, umisťování dokonalých atrap nástražně výbušných systémů na veřejně přístupných místech.

Motivem pro využití výbušnin u násilných trestných činů je nejčastěji vymáhání nedobytných pohledávek, zastrašování a likvidace konkurence či vydírání. V našem cyklu se zastavíme u některých případů, které spadají do této kategorie. Nejprve to bude trestná činnost sériového bombového útočníka – „vlka samotáře“. Další případy, o nichž budeme psát příště, připomenou trestnou činnost organizovaných kriminálních skupin.

Úspěšnost objasňování trestné činnosti závisí na množství zajištěných a zadokumentovaných informací/důkazů. Ještě složitější je odhalování sériového pachatele, protože se policie může dopustit „slučovací slepoty“, nebo naopak „slučovací chyby“. Při „slučovací slepotě“ nezařadí do série skutky, které spáchal jeden pachatel nebo skupina pachatelů. Při „slučovací chybě“ jsou naopak zařazovány do série skutky různých pachatelů, které vykazují podobné znaky.

Osamocený nespokojenec, který si říkal „Mrzák“

Nespokojenost se změnou společenského systému po roce 1989, frustrace ze ztráty zaměstnání, úraz ruky při manipulaci s výbušninou a vyhořelé partnerské vztahy tvořily stigmata Vladimíra Štěpánka. Odchod do důchodu ukončil jednu jeho životní etapu, v té druhé, na kterou se celkem poctivě připravoval, se stal vysoce nebezpečným pachatelem, po němž pátrala policie téměř pět let. Vedle záliby v sestavování a zdokonalování nástražně výbušných systémů měl jako „koníčka“ psaní dopisů, v nichž se k výbuchům hlásil. Nejčastěji psal dopisy na ministerstvo vnitra, v nichž „zdůvodňoval“ své počínání. Od druhého anonymního dopisu začal používat jméno „Mrzáci – 55017 cf“. Snad proto, že si v roce 1992 při přípravě výbušniny zranil levou ruku. Velké písmeno „M“ nechával na místech činu vypálené do nástražně výbušného systému (NVS) nebo napsané na nepřehlédnutelném místě blízko výbuchu.

Pojďme si projít posledních pět let života tohoto osamoceného nespokojence. Všechny útoky zde popsané byly jeho dílem. Dráha Vladimíra Štěpánka jako „bombéra“ začala v roce 1999.

Dne 10. března 1999 v 11:12 hod. došlo v Praze 9, ulici Sokolovská 810/304 k výbuchu NVS v 1. patře nemocnice s poliklinikou firmy Clinicum a. s. ve Vysočanech. NVS byl uložen v igelitové tašce pod lavicí v čekárně chirurgického oddělení. Výbuch lehce zranil několik lidí, rozmetal židle a prorazil tenkou přepážku mezi místnostmi. Podle popisu svědků policie hledala muže bílé pleti ve věku 45–55 let, plnoštíhlé postavy s nápadně vystouplým břichem, hladce oholeného, který nosil dioptrické brýle. Na základě sestaveného identikitu a rekognice se svědky byl zadržen jistý Štefan K., ale vina mu nebyla prokázána a věc byla odložena.

V čekárně chirurgie na poliklinice ve Vysočanech umístil pachatel výbušninu v igelitové tašce pod lavičku. Foto Karel Tichý

Dne 4. dubna 1999 došlo k pokusu trestného činu obecného ohrožení na železniční trati Praha–Děčín u obce Cítov. Tady byl nalezen amatérsky zhotovený NVS o hmotnosti 23 kg, schopný poškodit vlak a kolejový svršek. Podle znaleckého posudku by při případném výbuchu okruh ohrožení rozletem uvolněných fragmentů přesáhl několik set metrů. Pachatele-zhotovitele NVS se nepodařilo zjistit, případ byl odložen.

Ve dnech 5. července 1999 a 28. srpna 2000 již k výbuchům NVS došlo. U obce Vraňany na trati Praha–Děčín vybuchl NVS těsně před přijíždějícím poštovním rychlíkem. Výbuch lehce zranil strojvůdce, poškodil lokomotivu a kolejový svršek. O rok později byla výbuchem poškozena kolej a štěrkové lože u obce Černošice na trati Praha–Beroun. Výbuchem vznikl kráter o průměru 187 cm a hloubce 55 cm. Pachatele-zhotovitele NVS se v obou případech nepodařilo zjistit a případy byly odloženy.

Porovnáním poznatků a odborných vyjádření k sestrojeným NVS dospěla policie k závěru, že jde bezesporu o sérii útoků jednoho pachatele. Byla nalezena shoda v zapojení, druhu svařence a elektrické iniciaci výbušniny. Pachatel ve všech případech chtěl způsobit velkou škodu na majetku a újmu na zdraví většího počtu osob. Panovala obava, že by se mohlo jednat o psychopatickou osobnost. Taková osobnost se chce zviditelnit a je si vědoma, že média věnují jeho případům zvýšenou pozornost.

Neznámý „bombér“ se představuje

V září 2002 přišel na Odbor bezpečnosti Ministerstva vnitra ČR první anonymní dopis (citace bez úprav pravopisu):

Věc: Vyřízení záležitosti napadení vaší policií

Nedávno jsme byli českou policí napadeni, zbiti a po nesmyslném obvinění bez jakékoliv omluvy či vysvětlení propuštěni. Zůstaly nám jen oči pro pláč. Pro pláč mému příteli dokonce jen jedno, to druhé mu bylo vykopnuto, natržená ledvina, zlámaná žebra a několik prstů… Proto jdeme k věci jinak! Chceme peníze, a to dost. Že to myslíme smrtelně vážně, ukáže nejbližší čas. Půjdeme přes mrtvoly a až toho budete mít dost, můžete se ozvat v některém z médií, nebo se ozveme my a pak se snad domluvíme.

Pro pořádek si zavedeme heslo: „Každá zhovadilost něco stojí.“ Naši práci poznáte snadno. Sehnali jsme 90 kg Amonalu a další je na cestě.

Dne 19. listopadu 2002 v 7:35 hod. zařízení na dispečinku Českých drah v železniční stanici Běchovice začalo signalizovat poškození koleje na trati ve směru na Prahu. Skupina traťových dělníků zjistila, že kolej byla na třech místech naříznuta a pod kolejí byl zahrabaný neznámý předmět překrytý ocelovým plechem. Předmět se skládal z PET lahví o objemu 2 litry a jednoho plastového kanystru o objemu 3 litry. Nádoby omotané igelitem obsahovaly neznámou látku. Z jedné z těchto nádob byly vyvedeny elektrické vodiče. Pachatele-zhotovitele NVS se nepodařilo zjistit, trestný čin obecného ohrožení byl odložen.

V době od 25. listopadu do 29. listopadu 2002 na železniční trati Praha–Česká Třebová vyvrtal neznámý pachatel do pravého kolejnicového pásu dva otvory a tři závrty o průměru 4,5 mm a kolejnicový pás nařízl. Pokus trestného činu obecného ohrožení byl odložen.

Dne 22. ledna 2003 pachatel odeslal na Odbor bezpečnosti Ministerstva vnitra ČR další anonymní dopis (citace bez úprav pravopisu):

Věc: Náhrada škody za způsobené zranění a psychická utrpení

V minulosti jsme byli z malicherných důvodů zadrženi. Toto „zadržení“ bylo nad míru brutální…Proto! Požadujeme odškodnění ve výši 1 milionu Euro na nezbytné léčení a rekonvalescenci, jakož i na odškodné a bolestné. K tomu vás donutíme stejnými prostředky, které používáte vy. Bezohlednou brutalitou. Která se nezastav ani před eventuálními ztrátami na životech třeba i nevinných lidí. Před každou eventuelní akcí bysme vás chtěli, pokud to bude možné a hlavně logické, informovat dopisem.

Mrzáci – 554017 cf

Dne 23. ledna 2003 z pošty na Praze 9 odeslal pachatel na Odbor bezpečnosti Ministerstva vnitra ČR anonymní dopis se zprávou o chystaném výbuchu, k němuž mělo dojít 5. března 2003 v Praze (citace bez úprav pravopisu):

Věc: Oznámení o jednání (zpráva č. 2)

Pozdrav z náměstí W. Churchila v Praze. Lze pouze litovat, že kvůli tomu vyraženému oku jsme „dárek“ položili o kousek dál, než měl být. Z toho důvodu tam pan churchil ještě stojí.

Ale my se polepšíme! To slibujeme na svou čest a na svá zranění i kdyby to příště měli být živí churchilové. Pak se vás zeptáme, jestli jste připraveni a ochotni své druhy splatit.

S pozdravem

Mrzáci – 554017 cf

K výbuchu u pomníku Winstona Churchilla z roku 1999 na Žižkově mělo dojít 5. března 2003. Foto Karel Tichý

Nesmyslné požadavky „bombéra“ se stupňují

Dne 17. března 2003 byl na podatelnu ministerstva spravedlnosti doručen dopis adresovaný ministru JUDr. Pavlu Rychetskému. Z dopisu vybíráme bez úprav některé z publikovatelných částí:

Věc: Žádost o bezpodmínečnou milost pro našeho kamaráda a přítele, pana Jiřího Kajínka z Prachatic u Chrudimě. Zároveň žádáme i o naprostou milost a úplné zproštění nástupu výkonu trestu pro naši kamarádku, přítelkyni a milenku, paní Helenu Čermákovou.

Proto Já, jako jedna z vůdčích osobnosti jednoho Českého mafiánského gangu a Brněnského organizovaného zločinu c čele s dalšími našimi lidmi a členů MZTA (Moravské zemské tajné armády). […] Proto plně věříme! Že našim požadavkům vyhovíte v celém rozsahu. Jinak spravedlnost vezmeme do svých rukou a provedeme odvetu na tomto národě. Jinak potom na území hlavního města Prahy a středočeského kraje provedeme celou řadu bombových útoků na železnicích a zejména také vyhodíme do povětší mezinárodní rychlík z Wroclavi do Prahy.

S pozdravem Josef Šmíd, toho času Tylova 5, Vysoké Mýto a jeho věrní kamarádi z jeho mafiánského gangu, operujícího v Severních Čechách.

Dne 7. května 2003 byly na železniční trati Úvaly–Praha uvolněny kolejnicové šrouby a ke kolejnici připevněn NVS.

Dne 10. června 2003 u obce Dašice (Kostěnice) v okrese Pardubice našel pracovník ČD při pravidelné obchůzce na traťovém svršku neznámý předmět. Pod jednou kolejnicí, která byla na spodku naříznutá, se nacházely navzájem propojené plastové nádoby napojené na elektrický zdroj z 15 plochých baterií. Lahve byly překryty ocelovými plechy. Dvě plastové lahve byly roztrženy a jejich obsah rozmetán v těsném okolí.

Ve dnech 22. července a 23. října 2003 „bombér“ dvakrát zaútočil na hotel Duo v Praze 9, v němž pravidelně pobývali převážně němečtí turisté. Při útocích nebyl nikdo zraněn a došlo i k minimální materiální škodě. Každý z útoků následně popsal v anonymních dopisech. Citujeme z dopisu týkajícího se prvního útoku:

Věc: Prosek hotel Duo

Dne 22.7.2003 ve 22:44 hod. byla před vchodem u jedné z laviček do uvedeného hotelu odpálena nálož, která měla za účel ověřit jednu novou funkci odpalu a také Němčourům poněkud polechtat prdel. Na schodech hned u oné lavičky je několikrát ono známé písmeno „M“ – mrzáci.

S pozdravem Mrzáci – 554017 cf

Od roku 1999 terorista zdokonaloval svoje metody i výbušné systémy. První pokusy do roku 2002 neměly náležitý účinek, ale v roce 2003 už byly výbuchy krajně nebezpečné. Inspiroval se mezinárodním terorismem a svou činnost přesunul do Prahy a obydlených míst. Pracoval systematicky, vracel se na místa, kde se výbuch nezdařil podle jeho představ. Třikrát se vrátil a položil bomby u Pomníku obětem komunismu na úpatí Petřína. Návrat na místo útoku na kříž smíření na Bukové hoře u Teplic nad Metují se mu stal ale osudným. Při dalším pokusu o útok na památník byl Vladimír Štěpánek 29. prosince 2003 dopaden. Při zatýkání se pokusil o sebevraždu tím, že se vážně zranil nožem na krku. Aniž promluvil, na následky zranění 11. ledna 2004 zemřel.

Od krádeží a podvodů k terorismu

S trestnou činností začal Vladimír Štěpánek velmi záhy. Narodil se jako nemanželský syn a od 9 let vyrůstal v dětském domově. Protože se svými kamarády i kradl, pobýval i v polepšovně. Vyučil se čalouníkem a pokračoval v krádežích i podvodech, za něž byl opakovaně trestán ještě před svou plnoletostí. Po invazi okupačních vojsk v roce 1968 načas emigroval do Rakouska a o druhou emigraci se neúspěšně pokusil s manželkou a malou dcerou. Byl odsouzen, uvězněn a po návratu z vězení se rodina rozrostla o dva syny. Další nepodmíněný trest dostal v roce 1980 za mravnostní delikt. Po převratu v roce 1989 byl rehabilitován a finančně odškodněn za uvěznění ve spojitosti s emigrací. Za začátku devadesátých let odešel z práce v podniku Praga, poté vystřídal ještě dvě zaměstnání. V roce 1995, ve svých 60 letech, odešel do důchodu. Od té doby pracoval nepravidelně a načerno.

Fotogafie z místa činu – části nástražně výbušného systému. Foto Jiřina Hofmanová

Identifikace pachatele s rolí oběti i mstitele

Po roce 1991 začal být Štěpánek velmi kritický ke stávajícím politickým poměrům a zapojil se do aktivit Sládkovy Republikánské strany. Negativně se vymezoval proti kapitalismu a cizincům, zejména Němcům, Židům a Američanům. Uvítal teroristický útok na newyorská dvojčata 11. září 2001. Sbíral údaje o islámských teroristech a ztotožňoval se s nimi. Uměl dobře pracovat s počítačem i internetem, byl sečtělý, systematicky si zapisoval své chemické experimenty a pokusné výbuchy. Byl řemeslně zdatný a pracovitý. Vedl si podrobné poznámky také o pokusech připravit např. roztok na ochranu proti vypadávání vlasů, Molotovův koktejl, napalm, bombu z umělého hnojiva, barevné dýmovnice, TNT, výbušnou rtuť a další. V bytě na Proseku měl na balkoně na profesionální úrovni vybavenou dílnu.

Při domovní prohlídce po jeho zatčení byly zajištěny školní sešity s vlepenými novinovými články zaměřené na problematiku českých národních dějin, česko-německých vztahů, Benešových dekretů. Výstřižky z novin doplňoval hesly, např. „Lidé, nevolte komunisty“ a „Smrt židům“. Do některých sešitů si vlepoval všechny dostupné články a komentáře k vyšetřování a sledoval mediální ohlas svých činů. On sám sebe vnímal jako osamělého hrdinu, bojovníka proti špatnostem. Identifikoval se s rolí oběti a mstitele.

Policisté zapojení do pátrání po nebezpečném pachateli se shodovali v tom, že se jednalo o člověka výjimečného svojí cílevědomostí a lhostejností i necitelností k životům jiných. Bezděčné ocenění vzbuzuje jeho fyzická kondice, nezvyklá u člověka jeho věku: „Představte si, že u nás v Kriminalistickém ústavu jsme kolejnici, kterou přeřízl Štěpánek standardní pilkou na železo, řezali také. Trvalo nám to čtyři a půl hodiny a to jsme se u toho ještě střídali,“ uvedl policejní expert. Specialisté také zkoumali jednotlivé bomby. Porovnávali, jak jsou zkonstruované a zda se shoduje chemické složení výbušnin. Zpočátku měli problém zjistit, jestli bomby vyrobil jeden člověk, protože někdy používal trubky, jindy střepinové bomby nebo třeba i plastové láhve naplněné výbušnou směsí. Velkou zásluhu na prokázání Štěpánkovy rozsáhlé trestné činnosti tak měli znalci z Kriminalistického ústavu. Po dobu čtyř a půl roku na atentátníkových případech pracovalo téměř 60 odborníků a zpracovali 101 kriminalistických expertíz z 15 odvětví znalecké činnosti.

Amonal je trhavina, jejíž hlavní součástí je dusičnan amonný s přísadou práškového hliníku. Historicky se tato výbušná směs označovala jako TNT.

Nástražně výbušný systém (NVS) je systém funkčních prvků tvořených výbušným předmětem a výbušnou nebo zápalnou látkou, schopný vyvolat podle předem stanovených podmínek výbuchový účinek nebo ložisko požáru. NVS bývá zpravidla ukryt v obalu nebo má takovou vnější formu, která skrývá pravý účel předmětu.

Helena Čermáková, krkavčí matka z Kladna. V opilosti zalehla svoji pětiletou dceru Terezku a její tělo ukryla ve sklepě polorozbořené hájenky. Byla obviněna z úmyslného ublížení na zdraví s následkem smrti a odsouzena ke třem rokům odnětí svobody.