foto: Georgi Bidenko pro PrahaIN.cz/Pražský hrad, poblíž kterého mučení také probíhalo.
KNIŽNÍ OKÉNKO: Nakladatelství Academia je svými průvodci známé. Z nejnovějších publikací můžeme zmínit Průvodce povstaleckou Prahou, protektorátem po stopách parašutistů, stalinistickou Prahou 1948‑1956 či Prahou mordýřskou a zlodějskou.
Ta byla představena teprve před několika týdny a PrahaIN.cz u toho nechyběla. Z knihy jsme se rozhodli přinést několik starších příběhů, které autoři (Petr Stančík a Radim Kopáč) nacházeli v mnoha historických dokumentech.
V dnes publikovaném materiálu se jednalo o Františka Palackého a jeho kroniku Staré letopisy české z let 1378-1527, která vycházela ze zápisů a pamětí různých autorů.
Praha mordýřská a zlodějská je členěna do bloků týkajících se jednotlivých městských částí. Rok 1509 připadá Praze 1 a vládě Vladislava Jagellonského, českého, uherského a chorvatského krále.
Podle Petra Stančíka inklinoval spíše k Uhrům už proto, že z hlavního města natrvalo přesídlil do Budína. Řada Uhrů ovšem na území Prahy zůstala a mezi nimi a obyvateli vytrvale plály boje. Zapříčiněny, slovy autora, byly i proto, že hlavní aktéři často holdovali alkoholu, mluvili nesrozumitelnou řečí a chovali se jako barbaři.
K nejhoršímu incidentu mezi oběma skupinami došlo v neděli 20. května 1509 večer. Po verbálních výpadech a rvačce došlo k několika vraždám. Král se rozhodl zasáhnout a postupně tak spravedlnost lapila několik desítek pachatelů. Panovníkovu zlobu rozdmýchal také incident, kdy malostranský měšťan Martin Kratečka vystřelil z ručnice po jednom Uhrovi, ovšem kule místo „nepřítele“ zamířila do královského paláce. Shodou okolností měl v tu dobu král Vladislav sledovat nastalé dění z okna komnaty a střela ho taktak minula.
Po zadržení dvanácti potenciálních „zločinců“ a jejich věznění ve věži Daliborka docházelo k popravám. Za mřížemi skončil také řezník a konšel (radní) Florian Malc. Jak Stančík upozornil, trpěl obzvlášť krutě. Důvodem jeho muk byl zejména tehdy nový, turecký způsob. Šlo o sdírání z kůže. Ostatní byli oběšeni, jeden ze zadržených rozčtvrcen.
Na sdírání kůže byl dokonce povolán osobní kat nejvyššího mincmistra, jelikož byl jediný, kdo jej uměl provést.
Jak kruté popravy probíhaly, autor vylíčil následovně: „Ve čtvrtek mučení pokračovalo a v pátek pětadvacátého května večer odvedli osm odsouzených z Pražského hradu k pranýři na Malostranském náměstí. Pět bylo sťato, šestý rozčtvrcen a Malec s jedním dalším Pražanem byli zaživa sedřeni z kůže. Kvůli posledně jmenovaným si nejvyšší mincmistr Bernart z Valdštejna přivezl z Kutné Hory svého vlastního kata. Ten totiž tuto novinku v oboru penologie, odkoukanou od Turků, ovládal jako jediný v Čechách. Sedřené kůže pak zavěsili nad obnažené mrtvoly. Půli prsou s hlavou a rukou rozčtvrceného pověsili u Saského domu a zbylé části po branách. A té noci je hlídali, aby je nikdo neodnesl, až nazítří je dovolili pohřbít u Svatého Michala pod valy.“
Celý případ tím však nekončil. Další popravy doprovázel například útěk jednoho z pachatelů, údajně k velké radosti sledujících. Jinému kat netrefil vaz, čímž diváky na Hradčanech rozčílil natolik, že byl se svým pohůnkem rovnou na místě ukamenován.
Celý případ byl uzavřen až v roce 1512.