foto: Karel Tichý, TriStar Pictures/Vjezd do Rokytnické ulice, v níž stojí dům Rudy Javornického. Na snímku nahoře vlevo Johnny Depp jako Donnie Brasco z filmu Krycí jméno Donnie Brasco.
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Ruda až příliš spoléhal na svoji výmluvnost a opájel se přesvědčením, že vše ustojí, až ve svém entuziasmu pozapomněl na pravdivost přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Nebyl šachistou jako kmotr Mrázek, nedomýšlel své činy několik tahů dopředu. A chyby „tygr“ neodpouštěl.
V žilách Rudy kolovala po matce krev „světských“, jejichž dědictvím byly i sebezáchovné instinkty, které jim pomáhaly přežít v často nepřátelském prostředí. Tlak společnosti je přiměl se semknout, a tak rodina pro ně byla vším. Proto nejkrutějším trestem, horším než jakkoli dlouhé vězení, bylo vyloučení z rodiny a rodu. Proto se Ruda tolik bránil cokoli podniknout proti „svým“, ať už členům širší rodiny, nebo „chábrům“.
Garáže naproti vjezdu do Rokytnické ulice – místo prvního pokusu o atentát na Rudu. Foto Karel Tichý
První pokus o fyzickou likvidaci Rudy
Někdy v létě 1996 Ruda nabyl dojmu, že by bylo lepší se na nějaký čas raději někam zdekovat. Obavy v něm vyvolala pravděpodobně vražda „starého“ Běly z dubna téhož roku. Proto i s celou rodinou na tři měsíce zmizel ze scény pražského podsvětí. Když si myslel, že se situace uklidnila, vrátil se, a to zejména na nátlak manželky, domů do Kbel. Rozsvítil, vyšel po schodech do patra a kulka z odstřelovačky ho minula jenom o milimetry. Vrah najatý čečenskou mafií na něj střílel od garáží v Úbilické ulici. Dráha střely vedla přes ulici Hornopočernickou k Rudolfovu domu. Byl to naštěstí nepovedený pokus, a tak tenkrát to ještě dopadlo dobře.
„Fando, já to u nich zařídím!“
Františka Mrázka jsme vyšetřovali někdy od konce devadesátých let, kdy vznikl spis Krakatice, který byl postavený speciálně na něm. Zahrnuli jsme do něj asi 30 případů neobjasněné násilné trestné činnosti včetně vražd. Vnímali jsme Mrázka jako šéfa minimálně pražského podsvětí. Klíčové pro nás ale bylo, když byl v rámci operativního rozpracování nasazen na Mrázka a spol. Ruda. Ten byl pověstný svou výmluvností a suverénním vystupováním, a tak se k němu bez problémů rychle dostal. Nicméně Mrázek se svými kontakty a informacemi musel už tehdy tušit, že je to můj informátor. Ale rozehráli spolu velkou hru. Rudu asi lákala především stránka finanční a Mrázek si zase myslel, že se jeho prostřednictvím nás konečně zbaví. Co všechno si spolu řekli, to se už nikdy nikdo nedozví, ale pravdou je, že Ruda začal pomalu nosit určité informace, které ukazovaly na to, že Mrázek skutečně uplácí politiky. A frajersky Rudu ubezpečoval, že má vše dobře podchyceno a zadokumentováno ve svém „archivu“. A skutečně, některé tyto informace se shodovaly s těmi, které jsme získávali i jinými cestami, včetně odposlechů. Mrázek se podle všeho opíral o spolupráci s Martinem Hejlem, tehdejším ředitelem bezpečnostního odboru NBÚ, a s Miroslavem Šloufem a jím ovládanou částí ČSSD. A neměl rád Grossovo křídlo. Tomu také odpovídaly pouštěné informace. Na druhé straně si jistil záda kontakty s politiky z ODS a dále s celou řadou vlivných podnikatelů a lobbistů. A tak jsme se brodili krůček po krůčku tím marasmem. Ve spise se začala objevovat zajímavá jména a spojení. A tak na hraně balancoval nejen Ruda, ale i my, co jsme na spise pracovali. Po nějakou dobu mě před Mrázkem svým způsobem chránil Ruda Javornický, který mu tvrdil, že si mne platí a vše u nás zařídí.
Mrázek byl naše noční můra a my z něj byli doopravdy frustrovaní, ale on z nás také. Hledali jsme cokoli, jakoukoli drobnost, na kterou by ho bylo možné nějak dostat. Marně jsme doufali, že ho dostaneme jako v Americe Al Capona, kterého odsoudili v roce 1931 za krácení daně. Potřebovali jsme proto Mrázka zavřít alespoň za něco podobného. Věděli jsme, že když ho dostaneme za mříže, tak se někdo rozmluví. Dokud byl venku, tak se ho všichni báli a nikdo nic neřekl. Dvakrát jsme shromáždili dostatek důkazů, aby mohlo být zahájeno jeho stíhání, předali to vyšetřovatelům a státním zástupcům, ale tam to vždy vyznělo do ztracena.
Velký podfuk, který nevyšel
Ale Ruda pak rozehrál vlastní velkou a osudovou hru. Nad rámec svého úkolování ve vztahu k Mrázkovi se dopustil fatální chyby. Mrázka podvedl. Podle dostupných informací to bylo patrně tak, že si ho Mrázek chtěl totálně zavázat, ale také prověřit. A tak Rudu požádal o odstranění Bohumila Hájka (píši o něm v případu padělaných marek). Hájek byl původně „voják“ „starého“ Běly, ale pak dělal pro Mrázka a to i včetně vražd. Ale začal být Mrázkovi nepohodlný. Ruda měl slíbit, že to provede nebo zařídí. Jenomže Hájek patřil vlastně do rodiny a Ruda nebyl povahou rozhodně vrah. A tak se Ruda rozhodl udělat „velký kšeft“. Od Mrázka měl vzít velké peníze a slib, že dostane konečně pro ty „své“ policajty ten archiv. Ruda vymyslel, jak Mrázka oklamat naaranžovanou vraždou. S pomocí dalších členů galerky udělali s Hájkem fotodokumentaci jeho vraždy. Zahrabali ho v příkopu do listí tak, že mu koukala jenom hlava, na krk mu dali kus syrového krvavého masa a fotku useknuté hlavy pak Ruda dodal Mrázkovi. Pak naložil Hájka a odvezl ho do nějakého hotelu v Hamburku, kde mu měl zaplatit dlouhodobý pobyt. Mrázek mu na to v první chvíli i skočil. Jenomže pak se to Rudovi, který asi kalkuloval s tím, že až mu dá Mrázek archiv a on nám ho předá, tak policie Mrázka zavře, celé zhroutilo.
Hájek z hotelu zmizel. Ruda propadl panice. Zoufale ho hledal a přemýšlel, jak se to mohlo stát a jak se z toho u Mrázka vylže. Podle později získaných informací to však už měl Mrázek údajně pod vlastní kontrolou. Rudovi měl říct, že o jeho podvodu ví, ale za určitých podmínek mu to odpustí a nechá mu i peníze, které mu dal. A pozval ho k sobě na jednání, kde vše dohodnou. Po této schůzce Ruda ještě volal vyděšené manželce, která čekala, jak to vše dopadne, a radostně jí sděloval, že si udělají dobrou večeři a oslaví to, že jednání s Frantou dopadlo super.
Já byl v té době na dovolené v zahraničí a o těchto věcech neměl ani tušení. Ruda mi však ten večer, když odjížděl od Mrázka, volal a nadšeně oznamoval, že má pro mě od Mrázka „ty“ materiály, které položí vládu a sestřelí řadu dalších zkorumpovaných politiků. Zhrozil jsem se, proč to říká do telefonu. Přikázal jsem mu, ať materiály někde zahrabe, položí na ně granát a okamžitě se schová, ať nikdo neví, kde je, a počká, až se vrátím. Smál se.
Ilustrační fotografie černého Mercedesu 3000. Foto archiv autora
Když se z „chábra“ stane vrah
Ruda jezdil v nápadném černém autě značky Mercedes 3000 s protekční espézetkou AJR 3000. Při vjíždění do Rokytnické ulice, kde stál jeho dům, zapracovaly u něj sebezáchovné instinkty. Znejistěl, něco se mu nezdálo. Totiž v době, kdy jednal s Mrázkem, musel být – a byl – velice opatrný. Asi uviděl v ulici něco, co v něm vzbudilo jisté podezření. Tak nezastavil hned před domem, ale tou jejich ulicí projel a pátral, co je jinak, než by mělo být. Pak ještě zkontroloval to místo u garáží, proti jejich ulici, kde tenkrát na něj číhal střelec najatý čečenskou mafií. Asi se uklidnil, když uviděl někoho, koho znal, a zajel před dům. Otevíral si vjezdová vrata na dvůr a měl při tom stažené okénko u řidiče. V té době k němu přicházel nájemný vrah, muž v klobouku. Nejspíš to byl někdo, koho Ruda znal, a tak neočekával útok. Vrah na něho začal střílet ze samopalu Agram 2000, tedy ze stejné zbraně, jakou byl zabit „starý“ Běla, a několikrát ho zasáhl. I přes svá, jak se ukázalo, smrtelná zranění, stihl Ruda ještě vytáhnout jednu ze svých nelegálně držených zbraní, snad malou pistoli ráže 6,35, kterou vozil uloženou mezi předními sedadly vozu, a na svého vraha vystřelil. Podle všeho jej i zasáhl, čemuž odpovídá později zajištěná trasologická stopa, což byla krev v místě, kudy postřelený vrah z místa činu utíkal.
Bylo 3. července 2001, Rudovi bylo tehdy 34 let. Vrazi byli patrně nejméně dva. Ještě sebrali z jeho vozu velký kožený kufr a přes okolní zahrady utekli. Rudova vražda není do dnešního dne objasněna, pro zjištěnou DNA nebyla nalezena shoda. Někdo možná měl enormní zájem na tom, aby se policisté nezačali vrtat nejen v těch předchozích, ale poté i v následujících vraždách a podvodech. A galerka mlčela.
A zavražděn byl i Hájek, jehož poslední stopa vedla z Hamburku někam do Itálie nebo Chorvatska. Celá akce na likvidaci Rudy i Hájka byla provedena naprosto profesionálně. Pokud byl zadavatelem vraždy Rudy kmotr Mrázek, muselo ho to stát hodně, a to jak vlastní realizace, tak i získání přesných informací. A my jsme ze slavného „archivu“ nezískali ani stránku.
V lednu 2017 žádala kriminální policie, aby se jí majitel zbraní, kterými byl zabit Ruda, přihlásil…Zdroj Policie ČR
Ruda jako český Donnie Brasco?
Po Rudově vraždě se do medií dostaly informace o něm a jeho úloze jako informátora policie. Novináři ho ve svých článcích začali s nadsázkou přirovnávat k agentovi FBI Josephu Pistonemu, který v letech 1975–1981 pracoval v utajení pod krycím jménem Donnie Brasco. Měl tedy Ruda stejnou úlohu jako on? Nikoliv, protože mezi informátorem policie, jakým byl Ruda, a tajným agentem existuje (u nás i v Americe) několik dost podstatných rozdílů. Agentem je totiž osoba ve služebním poměru k PČR (podobné je to u FBI), která plní úkoly svěřené jí nadřízeným orgánem. Agentovi může být vytvořena legenda o jeho původu, aby se mohl snáze infiltrovat do zájmové společenské skupiny, v jejímž rámci má působit, což se například u Pistoneho stalo. Navíc činnost agenta, na rozdíl od informátora, musí být povolena soudcem vrchního soudu na odůvodněnou žádost státního zástupce činného u vrchního státního zastupitelství. O výjimečnosti tohoto institutu svědčí i to, že použití agenta lze dle dikce zákona povolit jen v taxativně vymezených případech.
Vraťme se ale k tajnému agentovi Pistonemu. FBI mu vytvořila legendu, která ho do zájmového prostředí uvedla jako zloděje šperků. Jeho kalábrijský a sicilský původ mu umožnil infiltrovat se do dvou (Bonanno a Colombo) z pěti mafiánských rodin v newyorské „Malé Itálii“. Důkazy jím shromážděné vedly k více než 200 obviněním a více než 100 odsouzením členů mafie. Pistone podrobně popsal svou činnost agenta v knize „Donnie Brasco: Můj tajný život v mafii“, která vyšla roku 1988 a stala se inspirací k filmu s názvem „Krycí jméno Donnie Brasco“ z roku 1997.
Na rozdíl od Rudy, kterého vrazi z pražského podsvětí připravili o život ve 34 letech, agent FBI, kterému se podařilo dostat se až do vrcholných pater italoamerické mafie, měl v životě větší štěstí, neboť vše přežil. Dnes je Josephu Pistonemu 82 let (je narozen 17. září 1939) a žije pod ochranou FBI na neznámém místě se svou ženou Maggie a jejich třemi dcerami. Je stále považován za odborníka na organizovaný zločin.
Vražedná zbraň – Agram 2000
Samopal Agram 2000 byl ve zločineckých kruzích oblíbený ze stejných důvodů jako vz. 61 Škorpion. Má jednoduché ovládání, při použití tlumiče nízký zpětný ráz a může ho použít i člověk, který není zvyklý zacházet se zbraněmi. Zbraň vyvinul v průběhu balkánských válek Chorvat Ivan Vugrek ve své domácí dílně ve městě Novi Golubovec úpravou modelu dříve vyvíjeného jeho otcem Mirko Vugrekem. Vycházel přitom z italského modelu Beretta PM12 představeného v roce 1959.
Název Agram je odvozen z německého pojmenování Záhřebu a číslo 2000 znamená údajně počet hodin, které Vugrek potřeboval k navržení zbraně. Přestože zbraň nebyla nikdy určena pro řadové vojenské jednotky, byla používána během chorvatské, bosenské i kosovské války. Ve výzbroji ji měly také speciální jednotky při průzkumných a sabotážních misích. Původně měla tato jednoduchá a na údržbu nenáročná zbraň sloužit chorvatským milicím.
Agram 2000 byl navržen pro použití s náboji 9mm Luger v zásobnících UZI na 15, 22 nebo 32 nábojů. Nenabitá zbraň váží 1,8 kg a má délku 482 mm (délka hlavně 200 mm). Ovladač střelby umožňuje zajištění zbraně, střelbu jednotlivými náboji nebo dávkou s kadencí 800 ran za minutu. Stabilitě zbraně významně pomáhá úchyt vepředu u hlavně, i tak nicméně trpí v důsledku chybějící ramenní opěrky. Mířidla jsou odstupňovaná pro 50 a 150 metrů. Zbraň je od počátku připravena na připevnění tlumiče. S tlumičem je její chod výrazně lepší a střelba přesnější díky sníženému zvedání hlavně.
Kvalita výrobků kolísá v závislosti na datu a výrobci (zbraň byla vyráběna v řadě rodinných strojních dílen). Pro válečné kousky je typické, že zbraň se po pouhých 1000–1200 výstřelech stává značně nespolehlivou.
Ještě dvě zajímavosti na okraj: Designer původního prototypu zbraně známého jako Agram 1995, Mirko Vugrek, zemřel v roce 2006 ve věku 80 let na infarkt krátce po té, co byl policií zatčen v rámci šetření případu pašování zbraní. Samopal Agram 2000 byl u nás, a to konkrétně v Praze, použit při mediálně známé přestřelce, která se odehrála 18. září 2001 v ulici Na Slupi. Byl při ní těžce zraněn Albánec, blízký spolupracovník kosovsko-albánského drogového bosse Prince Dobrošiho a jeden ze dvou mužů, kteří měli v Česku na starosti vymáhání peněz od jiných Albánců. Jak uvedl tehdejší ředitel Národní protidrogové centrály SKPV Jiří Komorous, zatčení dvaatřicetiletého Albánce Sadriji Besnika mělo být vyvrcholením rozsáhlé operace s názvem Kaffara zaměřené na mezinárodní gang obchodníků s drogami.
|
