foto: Neovlivni.cz, se souhlasem/Sabina Slonková
ROZHOVOR: PrahaIN.cz před několika dny upozornila na nepříjemný incident z prosince loňského roku, kdy se k domu investigativní novinářky Sabiny Slonkové dostal neznámý muž. Tou dobou zde byla nejen ona, ale také její rodina.
Následovaly nejen výhružné e-maily. Kdosi se rovněž pokusil sledovat dítě prostřednictvím mobilní aplikace. Tlak neustal ani přes vánoční svátky a podle policie navíc bylo zřejmé, že se dotyčný i nadále pohybuje v blízkosti bydliště známé novinářky. Té byla nakonec přidělena policejní ochrana. Není to ovšem poprvé, kdy Slonková čelí podobnému tlaku, jak přiznala v rozhovoru pro naši redakci.
Vy jste se s tlakem setkala opakovaně. Jaké to ale bylo poprvé?
Je to nepříjemné, ale zvyknout se dá na všechno. Pořád říkám, že takové věci zkrátka k té práci patří a čím dřív se s tím člověk vyrovná, tím lépe pro něj. Upřímně, bylo by dost podivné, kdyby novináře milovali i to, o nichž negativně píší. Ten poslední případ nicméně překročil hranice v tom, že se týkal rodiny a dětí. To jsou pak chvíle, kdy to člověk nemá nechat být a má se bránit všemi zákonnými prostředky, které má.
Kolikrát jste se tedy za svou profesní kariéru obrátila z obavy o bezpečnost na policii?
Dvakrát, jinak si takové věci řeším sama. V tom prvním případě mě policie nedala ani vědět, jak to dopadlo. Tentokrát zareagovala profesionálně.
Nepřemýšlela jste někdy, že budete ozbrojená?
Ne. Není to věc, která bych vás zachránila, pokud někdo dojde do extrému a pošle na vás nájemného vraha.
Čím si vysvětlujete ten nárůst násilí, verbálního, ale bohužel i fyzického (Donald Trump, Robert Fico, výhrůžky Miroslavě Němcové, Vám…)? Když čtu někdy diskuse, připadám si jako uprostřed Třicetileté války.
Dopustili jsme to sami. Nechali jsme veřejný prostor ovládnout anonymním násilím skrze sociální sítě. A co hůř, vystavili jsme tomu i děti. Těžko už se to bude vracet zpět. Přispěli k tomu i někteří politici, kteří negativní emoce ve veřejném prostoru rozdmýchávají.
Poslední incident zasáhl nejen Vás, ale jak už jste zmínila, i rodinu. Snažila jste se dětem vysvětlit, jak to souvisí s Vaší prací, chápou to?
Snažíme se je držet od toho světa dál.
Jak v dané souvislosti hodnotíte postup policie?
Už jsem o tom mluvila, jsem ráda, jak se policie k té hrozbě postavila.
Nechci se ptát, koho jste se kdy bála, ale zeptám se, na koho byste už ve svém životě z lidí, na kterých jste pracovala, nechtěla potkat?
Neberu tu práci osobně, nemám žádného „oblíbence“. Ale možná překvapivě nejhorší nebyli mafiáni nebo čistokrevní zločinci. Tam člověk ví od začátku na čem je, s kým mluví. Zajímavější byly přerody některých na první pohled „slušných“ podnikatelů, kteří když se dostali do úzkých, chovali se vlastně hůř než ti mafiáni. Včetně projevů malosti a zbabělosti. Zkrátka to, že máte vliv, peníze a na veřejnosti máte vybudovaný pozitivní obraz, z vás dobrého člověka ještě nutně nedělá.