Sám sebe přesvědčoval, že je pro Krejčíře nepostradatelný. Pak Jakub Konečný zmizel beze stopy

04. 11. 202219:22

foto: VIG FUND, se svolením/Podzemní garáže v Burzovním paláci, místo schůzek.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Konečného brokerské firmě K. P. Edwards svěřovali mocní a bohatí lidé peníze s tím, že jejich vklady budou nadprůměrně zhodnocené. Na počátku roku 2005 se ale ukázalo, že peníze klientů jsou pryč. Zmizelo 200 milionů. Své peníze tu měl i Radovan Krejčíř. Poslední měsíce před druhým únosem Jakuba se vzájemně obviňovali, kdo komu dluží desítky milionů korun, a Krejčíř pomyšlení, že jeho peníze jsou fuč, velmi těžce nesl.

Jakub si žil se svým pocitem nepostradatelného a já měl čím dál větší mrazení v zádech. Netušil, že víme mnohem víc, než mi říká, a že utahujeme smyčku, na jejímž konci je Krejčíř.

Jakubovi konečně došlo, že je konec

Dne 1. března 2005 jsem se opět sešel s Jakubem v podzemních garážích Burzovního paláce. Uhodil jsem na něj a řekl mu, že je mi líto, ale že Káčka opět a definitivně zavřeme. Do třetice byl smutný. Vidina vrácení jeho milionů byla opět fuč. Naznačil jsem mu, co víme. A bylo vidět, že je to vše správně. Uvěřil, že je konec. Potvrdil mi informace, co jsme už tušili, o útoku na Čepro. Bylo zřejmé, že Káčko se nám ve výčtu svých mafiánských postupů posunul od podvodů k vraždám.

Tehdy jsem Jakubovi na rovinu řekl, že nevidím žádnou možnost, jak by se z toho mohl dostat. Když vidí, co všechno víme, tak bude naprosto vyloučené, aby pak Krejčířovi nějak věrohodně vysvětlil, že to nemáme od něho. A tehdy mu to asi již opravdu došlo. Opět jsme probrali možnosti jeho ochrany s tím, že vybereme jemu nejpřijatelnější eventualitu. Bylo na něm vidět, jak usilovně přemýšlí a zvažuje, co dál. Nakonec připustil, že mám asi pravdu. Řekl mi, že ještě musí odjet na nějakou kratší obchodní schůzku ohledně prodeje jakési nemovitosti, ale že si k večeru zavoláme, sejdeme se a dohodneme, jak to tedy vše uděláme. A to bylo naposledy, co jsem ho viděl.

V hotelu Don Giovanni měl Jakub Konečný pravděpodobně jednu z posledních schůzek. Foto Karel Tichý

Likvidace pro Krejčíře nebezpečného informátora

Jel jsem do práce za Oldou Koppem a Mílou Dvořákem. Míla byl ten pravý na zajištění ochrany Jakuba. Dříve pracoval na ÚOOZ a měl s programem na ochranu svědků největší zkušenosti a právě řešil to samé v případě Polanského. Domluvili jsme se, že večer Jakuba prostě zlomíme. Kolegové začali připravovat formality a já volal Jakubovi. Ten mi ale telefon nebral. Bohužel jsem to nevyhodnotil správně. Myslel jsem si, že Jakub si telefon nechal v autě nebo v kanceláři, což se již několikrát dříve stalo. Vždy se pak ozval. Marně jsem mu volal asi až do devíti hodin večer. Pak jsem to odložil na druhý den s tím, že to asi i přes přísný zákaz o tom mluvit s někým doma rozebírá.

Vše bylo jinak. Ráno mi volala celá vyděšená jeho družka a prosila o pomoc, protože se Jakub domů nevrátil. Bylo opět zle, moc zle a naše nejčernější předtuchy se naplnily. Jakubův opuštěný vůz Porsche Cayenne jsme poté našli ve Šrobárově ulici. Zjistili jsme, že avizovaná schůzka s jedním z bossů podsvětí v hotelu Don Giovanni se pravděpodobně konala, potom Konečný odjel na Vinohrady a s někým se tam setkal.

Černý Porsche Cayenne z roku 2004 – takový vlastnil i Jakub. Foto Wikimedia Commons

Zburcovali jsme celou policii a vyhlásili pátrání, které si následně převzali a vedli kolegové ze Zbraslavi v čele s Tomášem Naimonem. Všichni jsme dělali, co bylo v policejních silách. Vše bylo marné. Prověřovalo se dokonce několik verzí Jakubova zmizení: buď se stal obětí únosu, nebo se stal obětí vraždy v rámci vyřizování účtů mezi gangstery.

Později vyplula na povrch i možná spojitost s údajným poskytnutím půjčky ČSSD přes Stanislava Grosse. Při této „transakci“ měl podle Krejčíře figurovat Jakub jako zprostředkovatel. Toto tvrzení bylo ale lživé. Směnka, která by to dokazovala, neexistovala, a Konečný to mohl dokázat.

Kolegové pak v rámci vyšetřování zjistili, co se odehrálo a kdo to vykonal. Kriminalisté se zaměřili na pohyb Jakubova telefonu podle výpisu buněk u operátora. Poslední záchyt byl u hotelu Olympik na Sokolovské ulici v Praze 8. Tam provoz telefonu skončil a od té doby byl nedostupný. Kolegové z „mordparty“ navíc zjistili, že v autě jel společně s jedním svým známým a společníkem s napojením na Krejčíře. Bohužel ale neměli v ruce takové důkazy, aby obstály u soudu. A onen společník při výslechu vše popřel.

U hotelu Olympik se telefon Jakuba Konečného definitivně odmlčel. Foto Karel Tichý

Policejní práce pro stát dokáže být hodně krutá. Bylo jasné, že Jakub již není mezi živými… Zadavatel byl Káčko a smrtí Jakuba si podle svého názoru vyřídil dvě věci. Pomstil se za únos a smrt otce, kde podezříval Jakuba jako jednoho ze strůjců, a zároveň zlikvidoval nebezpečného policejního informátora!

Jakubův vzkaz ze záhrobí

A Krejčíř byl v euforii. Jeho ďábelský plán mu šlapal jako hodinky. Tedy jak si to on osobně myslel. Zbavil se nenáviděného Jakuba a zasadil policii těžkou ránu, kterou vylepšil ještě usilovně šířeným tvrzením, že Konečného zabila policie. A myslel si, že tím nás odstřihl i od informací, přidělal jiné starosti a v klidu si dokončí svůj plán. Ale, a již ani nevím pokolikáté, se opět šeredně mýlil. Neměl ani to nejmenší tušení, co vše už víme. A likvidací Jakuba si vlastně i definitivně zpečetil svůj osud.

V Jakubově trezoru ve firmě K. P. Edwards jsme našli řadu dokumentů, které nás posunuly v rozplétání Káčkova plánu, včetně jedné soudní obsílky, kterou nechal odcizit úřednicí Čepra paní S. A také Jakubovou rukou psané prohlášení, kde přesně popsal okolnosti svého prvního únosu, kdo a na čí příkaz to provedl, co po něm pak Káčko chtěl, co musel sepsat a podepsat, a také popsal brýle, které mu tenkrát nasadili, aby neviděl cestu. Začal se tak psát další zločin, příběh Krejčířovy trestní kauzy únosu Jakuba Konečného č. 1 ze dne 19. dubna 2002.

A pak udělal Krejčíř ve své nenažranosti další chybu. Začal uplatňovat cenné papíry a směnky Jakuba Konečného, kde byl sice jeho podpis, ale datované a podepsané byly v době, kdy Jakub byl prokazatelně na dovolené kdesi na jachtě v USA. Vyhodnotili jsme to tehdy jako Jakubův vzkaz ze záhrobí. Káčko ho měl ve svých spárech, Jakub cítil svůj blížící se konec. Asi měl u hlavy pistoli a musel podepisovat, a tak nám poslal vzkaz: „Podepsal jsem, ale vy určitě přijdete na to, že to bylo v době, kdy jsem to udělat nemohl…“ A byl to jeden z dalších neprůstřelných důkazů proti Krejčířovi.

K. P. Edwards

Společnost, která vznikla v březnu 1999, nabízela klientům směnu korun za devizy a bezhotovostní platební styk. Na tyto operace měla licenci České národní banky, která průběžně společnost kontrolovala. Nicméně druhá prověrka, která začala v prosinci 2003 a skončila koncem června 2005, zjistila porušování devizového zákona.

Jedním z nedostatků bylo, že společnost nenavýšila základní jmění z jednoho na 10 milionů korun, což musela provést podle vyhlášky ČNB. K. P. Edwards se sice k navýšení jmění (dokonce na 101 mil. Kč.) zavázala, ale podle výpisu z obchodního rejstříku k tomu nedošlo. Problematické také bylo, že společnost K. P. Edwards mohla podle podmínek licence zajišťovat pouze promptní obchody s devizami (prostá směna korun za jinou měnu), svým klientům však nabízela i termínované operace (tj. nákup a prodej korun na termín za účelem spekulace).

Centrální banka sice zahájila se společností sankční řízení, avšak vyvstala otázka, koho potrestat. Objevily se zprávy, že 1. dubna 2005 nabyla účinnosti smlouva o prodeji novému vlastníkovi. Městský soud v Praze ale na otázku ohledně převodu firmy uvedl, že k žádné změně, ani k podání návrhu na změnu představenstva nedošlo. Mnozí klienti došli k názoru, že noví členové představenstva vůbec neexistují. Jejich jména nebyla uvedena v obchodním rejstříku ani u K. P. Edwards, ani u jiné firmy.