Sériové vrahy proslavil film, jména obětí nikdo nezná. Vraždy prostitutek v dějinách kriminalistiky, díl II.

20. 02. 202206:02
Sériové vrahy proslavil film, jména obětí nikdo nezná. Vraždy prostitutek v dějinách kriminalistiky, díl II.
foto: Nikola Balcarová /Václavské náměstí. Počátkem 90. let řádil i v pražském centru rakouský sériový vrah. A právě jeho „pražská“ vražda ho nakonec dostala.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Vražda vždy vzbudí pozornost veřejnosti. Ještě víc pozornosti přitahují vraždy sériové nebo masové, které se od sebe liší počtem obětí i časovým odstupem mezi jednotlivými vraždami. Dopadení a uložení zasloužených trestů sériových vrahů bývá zdlouhavé, často doprovázené chybami policie, zapojením odpůrců a příznivců obviněných, bojem právníků a odborníků z řad psychiatrů a psychologů. Paradoxně utrpení obětí proslavilo jejich vrahy na filmovém plátně. Zatímco jména obětí upadla v zapomnění, jména vrahů nebo jejich přezdívky jsou všeobecně známé. Samotní vrazi jsou navíc pro některé jedince dokonce atraktivní.

Připomeňme si, že i prvorepubliková Praha byla v letech 1926–1938 dějištěm mnoha krvavých mordů, z nichž nás bude zajímat série vražd sedmi žen, z nichž pět se živilo jako prostitutky. S výjimkou vraždy Otýlie Vranské (psali jsme o ní v předchozím článku) jsou tyto události pohřbeny pod nánosem zapomnění, stejně tak jména obětí. Ani tak schopný kriminalista jako byl policejní rada Josef Vaňásek (o něm někdy příště) nebyl schopen pachatele dopadnout. Vraždy nesly mnohé shodné rysy: oběti byly nalezeny více či méně zbavené šatů a ve stejné poloze, uškrcené vždy kusem vlastního spodního prádla, vrah si počínal opatrně a stopy pečlivě zahladil. A tak dobový tisk nepřestával spekulovat, že vraždy jsou dílem jediného maniaka, sériového vraha. Jeho řádění učinily přítrž až pohnuté události roku 1938, mobilizace a následky mnichovské dohody.

Mrtvá z Prahy stála na počátku sériových vražd prostitutek

Po druhé světové válce jsme už u nás nezaznamenali žádné sériové vraždy prostitutek, přesto se v Praze odehrála první ze série vražd Johanna „Jacka“ Unterwegera alias „Vídeňského škrtiče“. Obětí brutální sexuální vraždy se stala Blanka Bočková, 29letá prodavačka v masně, matka dvou dětí, bytem v Praze-Modřanech. Dne 14. září 1990 navštívila Blanka s přítelem dvě vinárny v okolí Václavského náměstí. Když byla v podnapilém stavu, s přítelem se pohádala a uražená rychlým krokem odešla ulicí V Jámě směrem k Vodičkově.

Ulicí V Jámě směrem k Vodičkově procházela Blanka Bočková půl hodiny před půlnocí. Foto Hana Hlušičková

Do půlnoci zbývala půl hodina. V té době se v centru Prahy pohyboval i „Jack“, který přijel v bílém voze BMV 728 do metropole na krátkou návštěvu. Nevíme, kde Blanka „Jacka“ potkala, snad u nechvalně proslulého nočního podniku Bibita, víme ale, že určitě nasedla do jeho auta. Víme také, že ji odvezl na místo, kde bylo druhý den nalezeno v korytě Břežanského potoka u katastrálních hranic Prahy její mrtvé tělo. Policisté při prvotním ohledáním zjistili, že oběť má na krku patrné strangulační rýhy po škrcení a celou horní polovinu těla, včetně obličeje, plnou krevních podlitin. Pravděpodobný čas úmrtí odhadli na maximálně několik hodin před nálezem mrtvoly, čili někdy po půlnoci. Rozsáhlé policejní pátrání po pachateli bylo bezvýsledné, a tak trestní stíhání bylo počátkem roku 1992 přerušeno.

Typové foto bílého automobilu BMV 728, kterým „Jack“ Unterweger jezdil po Praze. Foto archiv autorky

Bezvýchodná situace se změnila po dotazu rakouských policistů, učiněném krátce po vydání výše zmíněného usnesení o přerušení trestního stíhání. Podobnost „české“ vraždy s ostatními vraždami spáchanými v Rakousku a USA byla totiž až příliš nápadná. Připomeňme si podrobněji scénu z Břežanského údolí: Obětí byla mladá žena, byla nalezena nahá, kromě silonových podkolenek a šperků, které jí vrah ponechal. Tělo zaházené větvemi bylo nalezeno za městem, kam ho vrah dopravil autem. Příčinou smrti bylo uškrcení, oběť nebyla znásilněna, ale byla před smrtí bita a jako v případě minimálně jedné z dalších vražd neslo tělo stopy po bodnutí do hýždí. Jedinou odlišnost představovala skutečnost, že zavražděná na rozdíl od ostatních obětí nebyla prostitutkou v pravém slova smyslu. Nutno však dodat, že mužskou společnost měla ráda a příležitostné prostituci se údajně nevyhýbala. Čeští a rakouští policisté proto začali mapovat Unterwegerův pohyb po Praze. Zjistili, že 14. září v půl dvanácté se vyskytoval u Václavského náměstí, jen pár kroků od ulice V Jámě. V neděli 17. září pak Unterweger odjel z tehdejšího Československa zpět do Rakouska.

Tvář miláčka žen, duše ďábla

Johann „Jack“ Unterweger se narodil v roce 1950 jako nemanželský syn servírky a příležitostné prostitutky a amerického vojáka. Neměl lehké dětství, byl týrán jedním z druhů matky i svým dědečkem. Nedokončil základní školu ani učební obor. Většinu dětství strávil v dětských domovech, polepšovnách a věznicích pro mladistvé. Kriminální kariéru začal ve svých 16 letech napadením prostitutky. Byl opakovaně trestán za loupeže, krádeže, kuplířství, ale především za sexuální násilí na ženách. V roce 1974 spáchal svoji první vraždu. Obětí se stala 18letá studentka, kterou Jack vlákal do auta a zavezl do lesa. V lese oběť donutil se svléknout, svázal ji a bil ocelovým prutem do hlavy, rdousil, a nakonec omotal kolem krku její vlastní podprsenku. Na mrtvou naházel větve a odjel do jejího bytu, kde odcizil peníze a dámské ošacení. Za tuto vraždu byl v roce 1976 odsouzen k doživotnímu vězení.

Johann „Jack“ Unterweger, foto: Serial Killers Documentaries / YouTube

Ve vězení se začal „Jack“ věnovat literární činnosti, psal pohádky pro děti, rozhlasové hry pro mládež a jeho autobiografický román „Očistec aneb cesta do kriminálu“ se stal bestsellerem. „Jacka“ proslavily jeho hanebnosti a vlivní Rakušané z literárních kruhů uspořádali podpisovou akci za jeho propuštění. Na doživotí odsouzený vrah se dostal podmíněně na svobodu v dubnu 1990 a byl zván do diskusních pořadů a na významné akce. Hovořil o své špatné minulosti a dobré budoucnosti a obalamutil tím celý národ.

Od října 1990 do května 1991 řádit v Rakousku sériový vrah s přezdívkou „Kurýr“, protože těla sedmi obětí, prostitutek, se nacházela i několik kilometrů od místa, ze kterého se ztratily. Účastníkem televizní debaty ke „Kurýrovi“ byl i „Jack“. Vyjadřoval se k vraždám, které sám spáchal.

V době, kdy policie již intenzivně prověřovala podezření, že „Kurýrem“ je literární a společenská hvězda Unterweger, pobýval „Jack“ v Americe. Odjel tam, aby pro jeden vídeňský deník napsal článek o zločinnosti v jižní Kalifornii. Podle odhadů se v Americe na začátku devadesátých let vyskytovalo až 70 % všech sériových vrahů. „Jack“ nezůstal pozadu a v červenci a srpnu 1991 v Los Angeles zavraždil tři prostitutky.

Mapka s vyznačeným parkovištěm v Břežanském údolí, odkud Unterweger svou oběť odtáhl na místo, kde byla v potoce nalezena. Zdroj: Mapy.cz

Po návratu z USA „Jack“ zjistil, že se o něj zajímá policie a začal její postupy kritizovat ve svých novinových článcích. Když už mu začala hořet půda pod nohama, začátkem února 1992 vycestoval opět do USA. V Miami byl koncem února 1992 zatčen, a protože ho v Kalifornii podezřívali ze spáchání tří vražd, brzy souhlasil s vyhoštěním do Rakouska.

Češky se beztrestně nezabíjejí, „Jacku“!

Unterweger nedoznal svou vinu, odmítl spolupracovat nejen s policisty, ale i s psychiatry a psychology. Klíčovou roli pro jeho usvědčení nakonec sehrála pražská vražda Blanky Bočkové. Byly to právě její tři vlasy, které policie později zajistila v „Jackově“ autě a které se staly klíčovým důkazem obžaloby. Policistům se totiž podařilo vypátrat Unterwegerovo BMW 728, kterým do Československa přijel, a které v době mezi spácháním Blančiny vraždy a zadržením policií prodal. A v něm byly díky důkladnému zkoumání policejních techniků nalezeny tři blonďaté ženské vlasy. Ty byly porovnány, v té době nově zaváděnou metodou porovnání lidské DNA, se vzorky zajištěnými v bytě zavražděné Češky. Shodovaly se.

Znalci uvedli, že při vraždách a brutálním zacházení s obětí před smrtí šlo o patologickou touhu po pomstě a absolutním fyzickém i psychickém podmanění žen. „Jack“ netoužil po ženském těle jako sexuálním objektu, ale po bolesti, kterou svým obětem působil. Byl popsán jako sexuálně sadistický psychopat s narcistickými sklony. Byl náchylný k záchvatům vzteku. Znalci rozhodli, že se jedná o nenapravitelného zločince, který je plně odpovědný za své činy.

Dne 28. června 1994 byl soudem shledán vinným ze spáchání devíti vražd a byl odsouzen k devíti doživotním trestům bez možnosti propuštění. Následující den po vynesení rozsudku se Johann „Jack“ Unterweger ve své cele oběsil. Uzel na oprátce přesně odpovídal uzlu, který používal jako vrah u svých obětí, a tím se de facto posmrtně doznal.

Sérioví vrazi jako hrdinové filmových pláten

Příběh Unterwegera byl v roce 2015 zfilmován a rakouský thriller „Jack“ byl promítaný na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu téhož roku. Ani další sérioví vrazi prostitutek neunikli pozornosti filmařů. Britský film „Jack Rozparovač“ z roku 1988 a americký thriller „Z pekla“ z roku 2001 se vrací Jacku Rozparovači alias „Vrahovi z Whitechapelu“, jehož proslavily již na konci 19. století novinové články, které popisovaly jeho hrůzné činy a fatální selhání policejních složek. O Arthuru Shawcrossovi, „Vrahu od řeky Genesee“, vypráví dokumentární film Velké Británie z roku 2008 ztvárněný formou interview s tímto predátorem, jenž si nejprve za vraždu osmileté dívky odseděl 15 let, přičemž byl poté podmíněně propuštěn. Na svobodě se přemístil do jiného okresu a stal se z něj sériový vrah prostitutek. Soud mu po dopadení vyměřil za vraždy 11 žen desetinásobné doživotí,

Za pozornost stojí ještě životní příběh pachatele, narozeného v roce 1906, který sice nevraždil výhradně prostitutky, ale jeho řádění se stalo námětem čtyř amerických filmů. Thriller „Zrůda Ed Gein“ natočený v roce 2000 vypráví o nejkrutějším člověku, jakého jste mohli potkat. Pro další tři slavné hollywoodské filmy posloužil Gein jako námět. Je předobrazem schizofrenického transvestity Normana Batese v Hitchcockově filmu „Psycho“, postavy Leatherface v „Texaském masakru motorovou pilou“ a Jamea Gumpa alias „Buffalo Billa“ v „Mlčení jehňátek“. Gein vraždil od prosince 1954 do listopadu 1957 a usmrtil neznámý počet obětí. Policie na jeho farmě našla stínítka a řemeny z lidské kůže, lebky připevněné jako ozdoby a jiné hrůzy. Po dopadení byl vyšetřen psychiatry a po 10 letech pobytu v psychiatrické léčebně byl postaven před soud. Byl uznán za duševně chorého, vrátil se do blázince a zemřel na rakovinu v roce 1984.

Sériová vražda: za sériovou vraždu je považováno spáchání série dvou nebo více vražd jedním nebo více pachateli během odlišných událostí v různých časech.

Masové vraždy: spáchání čtyř nebo více vražd na jednom místě během jedné akce a bez výrazného časového odstupu mezi jednotlivými vraždami. 

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných