foto: Rudolf Komár pro PrahaIn.cz/Policie, ilustrační foto
Po únorovém puči v roce 1948 se mnoho našich obyvatel rozhodlo pro útěk ze země. Obvykle se jednalo o nelegální překročení hranice. Jedním z mužů, který nabízel zdánlivou pomoc, byl Hubert Pilčík. Převáděné oběti vraždil a okrádal. Prokázáno mu bylo pět vražd, spekulovalo se ale o vyšším počtu. Pilčíkovo běsnění zachytil režisér Jiří Sequens v cyklu 30 případů majora Zemana (díl Bestie).
Od Pilčíkovy smrti v roce 1951 vyšla celá řada materiálů, které se touto osobou zabývaly. PrahaIN.cz se soustředila na poslední okamžiky jeho života pouze prostřednictvím dochovaných výpovědí dozorců plzeňské věznice, kam byl po zatčení (6. 9. 1951) umístěn.
Z nich vyplývá, že Pilčík spáchal sebevraždu bez cizího zavinění. Současně tyto podklady opakovaně potvrzují, že byl během výslechů bit. Složka Pilčíkovy sebevraždy je k dohledání v Archivu bezpečnostních sborů, v záznamech Velitelství státní bezpečnosti.
Hned úvodní zpráva byla určena tehdejšímu náměstkovi ministra národní bezpečnosti Stanislavu Baudyšovi. Obsahuje subjektivní a objektivní důvody sebevraždy. „Pilčík si byl dobře vědom zločinů, které spáchal a i toho, že budou vyšetřeny i další, které mu zatím nebyly prokázány. Při výslechu s ním vyšetřovatelé kriminálního oddělení hrubě zacházeli. Zbili ho, takže měl krvavé rány na těle a krvácel z uší,“ stojí v dokumentu.
|
Z policejní zprávy:
Dne 6. 9. 1951 byl orgány KV-NB odd. IV Plzeň zatčen Hubert Pilčík, nar. 14. 10. 1891, bytem Senec čp. 191. Jmenovaný spáchal dvojnásobnou vraždu, a to na osobách, které jej požádaly o ilegální převedení přes státní hranice. Jmenovaný dále věznil a trýznil ve svém bytě 12tileté děvčátko, které také několikrát znásilnil a při výslechu doznal, že jej chtěl také zavraždit. Jest podezření, že Pilčík nejenže převedl větší množství osob přes hranice a že zavraždil i další osoby, ale i to, že byl ve styku se zahraničím a že podle pokynů ze zahraničí také zde protistátně pracoval. Jmenovaný byl umístěn ve vyšetřovací věznici zdejšího velitelství a celý případ byl nyní vyšetřován za naší součinnosti, neboť šlo o státněbezpečnostní případ. Přes to, že bylo přikázáno, aby střežení jmenovaného byla věnována co největší péče, Pilčík spáchal ve zdejší věznici dne 9. 9. 1951 krátce po 2:00 hodin ranní sebevraždu. Vyšetřování případu je tímto sice značně ztíženo, přesto však se v něm pokračuje výslechy dalších osob podezřelých ze spolupráce s Pilčíkem a pátráním po majitelích.“
Zdroj: Archiv bezpečnostních sborů
|
Krev a modřiny
Bití potvrdili i dozorci. Jedním z nich byl strážmistr Louženský, jeden ze tří službukonajících kritického večera.
„Musím se zmínit také o dalších okolnostech, které podle mého soudu přispěly k sebevraždě jmenovaného. Bylo to zejména hrubé zacházení při výslechu. Již při prvním příchodu do věznice jsem zpozoroval, že je hodně ztlučen, což jsem poznal hlavně v pátek při převlékání. Na hlavě měl modřiny, také na prsou, ramenou, zádech, zadnici. A jednu nohu měl silně oteklou. V jednom uchu zaschlou krev. Proto jsem také žádal, aby ho přivedli včas, abych ho mohl ještě vykoupat. Při vracení jsem viděl, že měl v ústech krev.“
Zde dodejme, že jednou z pachatelových obětí byla dvanáctiletá dívka, kterou mučil a znásilňoval. Její matku předtím zabil. Aby nebyl slyšet nářek, nasadil ji na hlavu dřevěnou bednu s přívodem vzduchu pomocí kovové trubičky.
Pilčíkův pobyt ve věznici provázela zvýšená bezpečnostní opatření. Byl v temnici a spát musel nahý, aby si nemohl přivodit zranění. Tuto informaci si ovšem dozorci nepředali. V osudný den sice nahý spal, ale oblečení měl vedle sebe. Z kapesníků si vytvořil oprátku, na které se oběsil.
Hubert Pilčík na plátně v epizodě Bestie z cyklu 30 případů majora Zemana. Foto: ČT, se svolením
Spal nahý
„Strážní při psaní protokolu říkali, že jim nikdo žádný rozkaz nedával, že byli překvapení, když večer zjistili, že se Pilčík sám svléká do naha. Domnívali se, že je nějak sexuálně založen. Pilčík se tedy svlékl sám a šaty odložil na radiátor,“ vypověděl podporučík Soukup.
I ten zmínil, že kdyby věděli, kdo Pilčík je, prohledali by mu oděv, ve kterém se nacházely dva kapesníky. Nutno zdůraznit, že nějaké informace ve věznici mít museli. Dozorci podle vlastních výpovědí hovořili o tom, že je to „nějaký zvrhlík“.
Ve výpovědích opakovaně zaznělo, že když byl Pilčík převáděn z klasické cely do temnice, vtipkovali mezi sebou dozorci o tom, kdo přinese sekeru. Pilčík tak mohl oprávněně nabýt dojmu, že bude zavražděn.
Plzeňská ulice v jižní části Sence, kde Pilčík žil. Zdroj: commons.wikimedia.org, Packa, se souhlasem pro média
Nejdu tam…
Po objevení jeho mrtvého těla (po druhé hodině ráno dne 9. září 1951) se nad ním sešlo hned několik pracovníků věznice. „Běžel jsem do temnice a spatřil na slamníku ležet Pilčíka nahého. Pokrývky na sobě neměl a na polštáři pod hlavou jsem viděl mokré skvrny, z čehož jsem usoudil, že jej křísili vodou. Nařídil jsem Sopkovi, aby ihned prováděl umělé dýchání, načež mně Sopek řekl, že se na něj bojí sáhnout,“ uvedl do protokolu štábní strážmistr Emil Bláha, který byl k tělu přivolán ve 2:20 strážmistrem Louženským.
Stačil mu říct jen jednu větu: „Máme malér, budu zavřený.“ Louženský se přes rozkaz odmítl k mrtvému tělu vrátit. „Řekl mi celý rozrušený, že tam nejde.“
Podle pozdějších závěrů zemřel sériový vrah Pilčík zardoušením. „Uvázal si kolem krku kapesníky a jejich stažením se takto zardousil,“ uzavřel zprávu krajský velitel Bálek. Ten také zmínil, že při domovní prohlídce bylo nalezeno mnoho cizích věcí a že Pilčík udržoval kontakty se zahraničím. Motivy vražd prý mohly být mnohem závažnější. I proto vedlo vyšetřování oddělení Státní bezpečnosti.