Smrťák s flobertkou číhal u výtahu aneb Pokus o nájemnou vraždu Ivana Lhotského

04. 09. 202217:27
Smrťák s flobertkou číhal u výtahu aneb Pokus o nájemnou vraždu Ivana Lhotského
foto: Hana Hlušičková/Cíglerova ulice na sídlišti Černý Most. Na snímku nahoře vlevo Mrázkův „Pták“ z NBÚ.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN I v dnešním příběhu, jenž volně navazuje na případ vraždy Petra Šebesty, který před svou smrtí začal spolupracovat jako oficiální svědek v kauzách, jež vyšetřovali policisté ze skupiny „Kruh“ zřízené u protikorupční policie, se objeví známá jména jako František Mrázek a jeho kontakt uvnitř policie, Martin Hejl, v té době jeden z nejvlivnějších lidí na Národním bezpečnostním úřadu.

Vraťme se tedy do roku 1999 a připomeňme si jednu z dalších nájemných vražd, byť oběť přežila, které se odehrávaly v době působení dnes již legendárního kmotra Františka Mrázka. Jednalo se o pokus zavraždit podnikatele Ivana Lhotského. A bohužel musíme opět konstatovat, že i tato kauza patří dodnes mezi tzv. policejní pomníčky – což znamená, že je neobjasněná a pachatel je neznámý (i když…).

Kdo byl Ivan Lhotský?

Ing. Ivan Lhotský (1952–2016) byl absolventem stavební fakulty Vysokého učení technického. V letech 1979–1987 působil jako agent StB s krycím jménem Orság v New Yorku. Ze služby odešel ze zdravotních důvodů. Po listopadu 1989 pracoval ve Federálním shromáždění, kde vedl ekonomicko-správní úsek. Zde se zřejmě seznámil s tehdejším poslancem Miroslavem Janstou, pražským komerčním advokátem. V únoru 1998 spolu založili firmu Tax & Investment Advisers, a.s. (TIA). Před volbami do Poslanecké sněmovny, které se konaly v červnu 1998, šly přes tuto firmu do sociální demokracie peníze od sponzorů. Policie zjistila, že například mezi dubnem a listopadem 1998 irská společnost Anverse na účet TIA postupně vložila 33 milionů korun. 18 milionů TIA po částech převedla na konto společnosti Cíl, k níž měli podpisové právo Ivo Svoboda a Barbora Snopková, 12 milionů odeslala na účet Nadace Euro a tři miliony reklamní společnosti MPL.

Nájemná vražda na chodbě paneláku

Pokusíme se o rekonstrukci události. Místo: panelák na sídlišti Černý Most, Cíglerova ulice. Datum: pondělí 1. března 1999. Čas: kolem 23. hodiny. Ivan Lhotský byl toho večera doma, možná si pročítal v Hospodářských novinách článek o tom, jak Komerční banka a Česká spořitelna mají několikamiliardové ztráty, když uslyšel, jak na parkovišti před domem začal houkat alarm v jeho oktávce. Hodil na sebe kabát a šel se podívat, co se děje. V mizerném pouličním osvětlení ale žádný podezřelý pohyb kolem svého vozu neviděl, a tak se vracel. Jak spěchal na parkoviště, nedovřel domovní dveře, a toho využil maskovaný muž, který vystoupil ze stínu a obratně proklouzl do domu. Čekal na Lhotského u výtahu. Jaké měl původně úmysly, nevíme. Možná měl za úkol Lhotského jen postrašit, možná ho postřelit pro výstrahu. Lhotský měl ale pro strach uděláno (připomeňme, že jako agent musel projít policejním výcvikem), navíc aktivně boxoval, a měl proto v sedmačtyřiceti letech ještě dobrou fyzickou kondici. Když zahlédl zbraň, instinktivně zaútočil. Maskovaný muž útok nečekal, zapotácel se a upadl na zem. Z lehu začal pistolí na Lhotského z bezprostřední blízkosti střílet. Zasáhl ho dvakrát, do hlavy a do hrudníku. Prosklené vchodové dveře, které za sebou Lhotský zamkl, musel pachatel rozbít, aby se dostal ven. Lhotského pak našla v tratolišti krve jeho manželka. Zázrakem sice útok přežil, měl však trvalé následky, byl invalidní a až do své smrti 23. března 2017 si nic z uvedeného dne nepamatoval.

Lidový dům v Hybernské ulici 1033/7, od roku 1990 sídlo ČSSD. Foto Hana Hlušičková

Střílel jeden z pětice lidí, kteří se na přípravě vraždy podíleli?

Policie tehdy získala svědecký popis pravděpodobného pachatele: muž asi 30 let, kolem 180 cm vysoký, štíhlý, světlé vlasy střižené na ježka. Na sobě měl tmavomodrou bundu a v ruce bílou igelitovou tašku. Ke střelbě použil patrně pistoli Flobert s tlumičem a lapačem nábojnic. Tzv. flobertky však nejsou typickou zbraní, kterou používají nájemní vrazi. Jsou ale lehce dostupné na trhu. Zblízka jsou nicméně nebezpečné i pro člověka, prostřelí měkké dřevo s tloušťkou jednoho centimetru. Možná právě proto, že nešlo o jinou zbraň, nakonec Lhotský přežil svou smrt a otevírá to možnost, že střelec ho měl původně jen postrašit.

Při útěku se pachatel mohl zranit o rozbitou skleněnou výplň dveří, kterými proskočil. Krevní stopa však zajištěna nebyla. Případ vyšetřovalo speciální oddělení z pražské mordparty. V průběhu vyšetřování byla získána řada důkazů a svědectví, včetně telefonních výpisů buňky v místě, kde se v inkriminované době vyskytovalo i jedno telefonní číslo, které bylo vedené na jistou bezpečnostní službu… Policie postupem času získala informace, které ji dovedly k jednomu podezřelému z možné pětice lidí, kteří se na vražedném útoku podíleli.

Vyšetřovatelé se chtěli pokusit tohoto člověka konfrontovat s nashromážděnými poznatky a svědeckými výpověďmi. Nepodařilo se ho ale předvolat a přes řadu nepřímých důkazů na konkrétního pachatele s jistotou ukázat nešlo. Jedna z hlavních vyšetřovacích verzí však vedla k Františku Mrázkovi. Mrázek chtěl mít pravděpodobně v ruce materiály, kterými by mohl tehdy vládnoucí ČSSD vydírat. V té době měli financování ČSSD pod palcem zejména Miroslav Šlouf, Ivo Svoboda a Barbora Snopková.

Co dovedlo vyšetřovatele k Františku Mrázkovi? Lhotský byl i jeho účetním, ale nikdy se nenašel důvod, proč by kvůli tomu musel zemřít. V úvahu přichází i verze, že si u Mrázka vraždu někdo objednal a on při vidině užitečných protislužeb vyhověl. Měl totiž k ruce svého super komplice z BIS a následně z NBÚ. Nicméně díky kauze Lhotský se začalo o Mrázkovi prvně psát, byť jej tehdy novináři v médiích v souvislosti s vraždou nejmenovali. MF Dnes o něm psala jako o jistém vlivném podnikateli, který se snažil na počátku roku 1999 vypátrat zdroj finanční pomoci, protože údajně chtěl tehdy donutit ministra financí Svobodu, aby neměnil vedení České spořitelny. Právě v této bance měl podnikatel stamilionové úvěry, které nesplácel…

Lannův palác – jeho prodej v letošním roce snad konečně zbaví ČSSD dluhů. Foto Hana Hlušičková

O co s největší pravděpodobností šlo?

Problém byl v tom, že Lhotský zajišťoval prostřednictvím firmy TIA financování činnosti sociálnědemokratické strany (po volbách byla vytvořena jednobarevná menšinová vláda ČSSD, jež měla zajištěnou podporu ODS tzv. opoziční smlouvou a v jejímž čele stál v období 1998–2002 Miloš Zeman). Lhotský udělal tu zásadní a osudovou chybu, že se k tomu při rozhovoru pro týdeník Euro v polovině ledna 1999 neprozřetelně přiznal: „Půjčili jsme sociální demokracii před volbami peníze. Byla to normální půjčka. Nyní ale jsem nervózní, protože již mají splácet, ale úplně se jim to nedaří. Něco splatili a něco ne.“ Ve vládní straně propukla panika, půjčku nikdo nechtěl oficiálně potvrdit. Lhotskému zatelefonovala Barbora Snopková, která měla spolu s Ivem Svobodou na starost stranické peníze, a podnikatele přesvědčila, aby vzal svá slova zpět. To také Lhotský udělal. Ivan Lhotský se proto kromě původního prohlášení pro Euro k celé aféře s půjčkou nevyjadřoval. Začátkem února pouze zaslal do ČTK prohlášení, že se sociální demokracii omlouvá za politováníhodný omyl. Jak se mohl splést, ale nevysvětlil.

Jednalo se o údajnou půjčku a převody v řádu desítek milionů korun. Několik dnů před střelbou za Lhotským přišel jistý muž, který mu učinil nabídku, která se neodmítá… Lhotský mu měl prodat doklady z firmy TIA o financování ČSSD za 20 milionů korun. Lhotský však odmítl. A aby toho nebylo málo, tak v té době probíhalo také velice aktivní vyšetřování případů nelegálního financování politických stran na protikorupční policii. K tehdejšímu řediteli této služby, Evženu Šírkovi, se nečekaně dostavil Mrázkův komplic z NBÚ, Martin Hejl. Vznesl nehorázné požadavky, ale odešel s nepořízenou. Tehdy se také zrodila velmi úzká spolupráce pracovníků mordparty a protikorupční policie, která vedla až ke vzniku speciální pracovní skupiny, která dostala jméno „Kruh“ a která po určitou dobu aktivně zatápěla řadě zločinců i politiků. Právě spolupráce se skupinou „Kruh“ se stala osudnou Petru Šebestovi…

Peníze v čistých rukou nesmrdí

Nebýt vražedného útoku na podnikatele Ivana Lhotského, podařilo by se tehdy vládní ČSSD zřejmě ještě dlouho uchránit tajemství, která měla před veřejností zůstat navždy skryta. Policejní vyšetřování incidentu i pátrání novinářů ale nakonec přinesly zásadní svědectví o tom, jak to chodilo v tehdy nejsilnější parlamentní straně. Ukázalo se, že strana, která předvolební kampaň v roce 1998 postavila na protikorupční akci Čisté ruce, sama podváděla se svým stranickým financováním, maskovala skutečný původ peněz a její představitelé odpovědní za stranickou pokladnu propojili vysokou politiku s neprůhledným podnikáním.

Začátkem roku 1999 však téměř nikdo pravou identitu věřitele ještě neznal. Tehdejší spekulace tisku ale pokus o nájemnou vraždu Ivana Lhotského vystupňoval. Jak víme, tak Lhotský útok zázrakem přežil a policie během pátrání po střelci přišla díky prověřování účtů i na stopu pravému věřiteli ČSSD. Karl-Heinz Hauptmann z firmy ECM byl v polovině roku 1999 nucen policii říci pravdu. Avšak ještě rok a půl se dařilo, aby jeho jméno zůstalo před veřejností utajené.

Teprve po vražedném útoku na Lhotského ČSSD přiznala, že přes firmu TIA skutečně přišly do stranické pokladny nějaké peníze. Detaily však ministr financí Ivo Svoboda a jeho poradkyně Barbora Snopková odmítli vysvětlit, zbytek sociálních demokratů tvrdil, že o stranických penězích nic neví. Pátrání policie a novinářů později ukázalo, že Lhotského firma TIA byla jednou z několika krycích firem, s jejichž pomocí strana maskovala pravý původ peněz od sponzorů a věřitelů. Za firmou TIA se konkrétně skrývala půjčka podnikatele Karla-Heinze Hauptmanna, spolumajitele developerské skupiny ECM, jak Jansta následně vyšetřovatelům řekl.  Svoboda byl zároveň správcem stranické pokladny a společně se Snopkovou jedním z mála, kdo o Hauptmannově pomoci museli vědět.

V přízemí domu na Vítězném náměstí 829/10 bývala restaurace Obora. Foto Hana Hlušičková

Tajná schůzka kmotra s „Dědkem“ a „Bábou“ v Oboře

Pikantní je, že kmotr Mrázek pravděpodobně aktivity „Dědka“ a „Báby“, jak nazýval Svobodu a Snopkovou v telefonních hovorech s Hejlem, sledoval a informace o nich mohl získávat také při svých schůzkách s Miroslavem Šloufem. V této době také protikorupční policie sledovala a odposlouchávala různé zájmové osoby, jako např. Hejla (Mrázek mu dal přezdívku Pták), Šloufa (s přezdívkou Vodník), Snopkovou i Svobodu. Byly zaznamenány hovory, kde „Pták“ s Mrázkem hovořili o „houkacích autech a servisácích“, což by se mohlo vztahovat k případu Lhotského. Rovněž byla monitorována „tajná“ schůzka v restauraci Obora (U jelena) na „Kulaťáku“ čili na Vítězném náměstí 829/10 v Bubenči, kterou pořádal Mrázek s „Ptákem“, „Bábou“ a „Dědkem“. Před oknem restaurace, kde jmenovaní seděli jako ve výkladní skříni, se tehdy sešly nejméně tři sledovací party z policejních a bezpečnostních složek. V dalších dnech pak následovala policejní akce zaměřená na tunelování továrny na kočárky Liberta akciovou společností, v jejímž čele stáli Svoboda a Snopková.

Události okolo problematického financování činnosti strany vyostřily vnitrostranický střet „staro-“ a „mladosocialistů“. S novým miléniem tak získalo definitivní převahu a vliv včetně financování v ČSSD křídlo Stanislava Grosse (Mrázkem přezdívaného Ofina), který v křesle ministra vnitra nahradil v dubnu 2000 Václava Grulicha patřícího do zemanovského křídla. Ve funkci pak musel skončit například šéf protikorupční policie Evžen Šírek a pod velmi silný tlak se dostal i Útvar pro odhalování organizovaného zločinu vedený Janem Kubicem.

Budova NBÚ zakoupená roku 2000 od firmy ECM, vpravo jedna z budov bývalého košířského pivovaru, v níž má úřad archiv. Foto Karel Tichý

Spolupráce s ECM – třináctá komnata ČSSD

Příběh developerské firmy ECM není jen o realitách. Vystupuje v něm nejen tajné sponzorování ČSSD, ale i ruský Gazprom. Její jméno se spojilo v roce 1998 s činností sociálnědemokratické strany velmi intimně. Zejména pak s jejím největším finančním skandálem, při němž tekla i krev. Spolupráce s ECM je tak třináctou komnatou ČSSD, o níž vědí podrobnosti jen zasvěcení.

U počátků developerské firmy ECM, která má v tomto příběhu důležitou roli, nebyl Milan Janků, hlavní akcionář ECM, který se do Prahy vrátil v roce 1991 z emigrace ve Vídni a hned začal podnikat, sám. Na byznys společnosti nazvané nejdříve Europa Capital Management měl původně zásadní vliv německý finančník Karl-Heinz Hauptmann. V roce 1995 se Hauptmann s ECM pustil do společného byznysu s Petrem Kellnerem v Rusku. V sázce byly akcie plynárenského gigantu Gazprom, a to v době, kdy je cizinci nesměli přímo vlastnit. ECM tehdy s využitím Kellnerových privatizačních fondů Petra Velikého akcie výhodně nakoupila. Když se pravidla pro obchody s cennými papíry Gazpromu uvolnila, vyletěla cena akcií v zahraničí nahoru. Zisk ECM a PPF z této operace známý není.

V únoru 2001 se Karl-Heinz Hauptmann, který spolu s Milanem Janků a Peterem Fellegim patřil k „otcům zakladatelům“ ECM, novinářům z MF Dnes v e-mailovém rozhovoru přiznal, že to byl právě on, kdo před parlamentními volbami v roce 1998 finančně vypomáhal sociálním demokratům. Udělal to prý proto, že zablokování majetku strany považoval za „jasné porušení pravidel demokracie“. Peníze však nepůjčil přímo, ale prostřednictvím firmy TIA. ČSSD přitom porušila zákon o správě daní a poplatků, protože měla od roku 1997 zablokovaný účet kvůli neplacení daní. ECM nicméně tvrdošíjně prostřednictvím předsedy představenstva Milana Janků existenci půjčky pro ČSSD dlouho popírala. O jménu Hauptmann a firmě ECM mlčeli také Ivo Svoboda s Barborou Snopkovou.

V roce 2000 koupila Zemanova vláda od ECM za 616 milionů budovu v areálu bývalého košířského pivovaru pro Národní bezpečnostní úřad. Nutně to svádí k podezření, že se tehdejší nejsilnější vládní strana touto cestou odvděčila svým mecenášům. Shodou okolností se u toho vyskytoval opět Svoboda se Snopkovou. Způsob výběru popsal týdeníku Euro v dubnu 2002 někdejší bezpečnostní ředitel NBÚ Martin Hejl: „Premiér Miloš Zeman pověřil šéfa NBÚ Tomáše Kadlece a ministra financí Iva Svobodu určením osob, které budou dělat rekognoskaci terénu, hledání vhodné budovy. Pan Kadlec určil mě a pan Svoboda svou poradkyni Barboru Snopkovou… Potom jsme se sešli a vyrazili na obhlídku různých státních podniků, které byly pod FNM a přicházely v úvahu.“ Žádný vhodný státní objekt se jim však nepodařilo najít…

„Budova byla koupena na základě řádně vyhlášené veřejné obchodní soutěže dne 1. března 2000. Do soutěže se přihlásilo jen několik zájemců, z nichž někteří byli vyloučeni, protože nesplnili elementární podmínky. Jako vítěz byla nakonec vybrána společnost ECM. Rozhodovala o tom meziresortní komise jmenovaná usnesením vlády,“ popsal v březnu 2001 v deníku Právo cestu k vítězství ECM tehdejší šéf NBÚ Tomáš Kadlec.

Od února 2017, kdy ho do funkce uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), sedí v ředitelském křesle Národního bezpečnostního úřadu, který stále sídlí v oné „výhodně“ zakoupené budově Na Popelce v Košířích, Jiří Lang, jmenovaný v roce 2015 do hodnosti generálmajora prezidentem Milošem Zemanem. Bývalý šéf BIS (v letech 2003–2016) a současně také ÚZSI (v letech 2006–2007) je také znám pod svou přiléhavou skautskou přezdívkou „Špalík“.

Epilog: Developerská firma ECM, která vstoupila v roce 2006 na pražskou burzu a plánovala přeměnit Pankrác na pražský Manhattan, se utopila v dluzích a v létě 2011 byl na ni uvalen konkurs, který není ani po více než deseti letech uzavřen.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných