Stírací losy byly fenomén devadesátek. Což byla „skvělá příležitost“ pro podvodníky. Pamatujete Loterii Milion?

01. 05. 202218:59
Stírací losy byly fenomén devadesátek. Což byla „skvělá příležitost“ pro podvodníky. Pamatujete Loterii Milion?
foto: Karel Tichý (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)/Na Výstavišti v Praze 7 měla sídlo Společnost pro Všeobecnou československou výstavu 1991.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Svérázné životní krédo přivedlo pana Jaroslava L., talentovaného grafika se zločineckými sklony, do další loterie se stíracími losy. Uplatnil tam, co si už jednou vyzkoušel v Mezinárodní loterii MON, jak jsme o tom psali v předchozím článku. Tentokrát se jeho „um“ uplatnil v Loterii Milion, z níž se měla financovat Všeobecná československá výstava v roce 1991… Všichni tehdy, v devadesátkách, toužili po penězích, ale přitom dobře věděli, že poctivou prací si je nevydělají. Lidé si tedy začali kupovat losy a hrát různé hazardní hry.

Jak jsme již naznačili, tak během vyšetřování Mezinárodní loterie solidarity MON došlo k zajímavé události. Ještě než bylo šetření nekalých hospodářských aktivit v MON dokončeno a odhaleni hlavní pachatelé podvodu v loterii, přesunul se pan Jaroslav L. a spol. o dům dál, a to doslova, do Pařížské 11, kde sedělo ředitelství Loterie Milion pod hlavičkou Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu v Praze 1991. Byl to opravdu špičkový grafik a padělatel… Jenže měl smůlu, byla mu prokázána trestná činnost v souvislosti s loterií MON, a tak skončil ve vyšetřovací vazbě. Nelze mu však upřít, že jím vyrobené padělky byly mistrovským dílem a škoda činila na tehdejší dobu slušných půl milionu korun. Ale v té době už vyšetřování „cinklých“ stíracích losů Loterie Milion běželo naplno.

V Pařížské 11 byly kanceláře ředitelství Loterie Milion.

Podvodná Loterie Milion

Záměr tehdejší nejvyšší politické reprezentace a vedení Společnosti pro Všeobecnou československou výstavu, které mělo sídlo na Výstavišti v Praze, byl bohulibý, a to spolufinancovat z prodeje losů náklady spojené s výstavou. Hlavním lákadlem ke koupi losu byla výhra 1 milionu, přičemž na dalších 10 výherců čekalo 500 000 Kč! Další stovka šťastlivců mohla vyhrát automobil Škoda 136 L Favorit. Potíže však byly dvě. Losy nebyly „čisté“, a tak ani výhry pro obyčejné lidi nebyly spravedlivé. Vyšetřovali jsme to my, kriminalisté na pražské hospodářské kriminálce. A tak se stalo, že jsem dostal nabídku, která se neodmítá – nechte to být a… Nenechali jsme to být. Rozkryli jsme formu páchání trestné činnosti, pozatýkali pachatele a nenechali podvádět obyčejné lidi.

Společnost pro Všeobecnou výstavu však Loterii Milion bránila ze všech sil. Vytisklo se na 18 milionů losů a předpokládaný zisk měl být 170 milionů korun. Do té doby se prodaly asi dvě pětiny z celkového množství losů. I když už společnost o padělání losů věděla, chtěla prodej dotáhnout až do konce. A tak muselo zasáhnout ministerstvo financí, které loterii původně povolilo, a zrušit ji. A jak tehdy lakonicky konstatoval ředitel Moravský z odboru státních příjmů ministerstva financí: „Český člověk je natolik vynalézavý, že se mu podaří i neuvěřitelné věci.“

Jeden z losů Loterie Milion

V čem spočíval podvod v Loterii Milion se stíracími losy?

Podvod v této, ale i v dalších loteriích se stíracími losy, spočíval v jednoduché fintě. Hlavní grafik udělal vlastní grafickou úpravu a znal série výherních losů z tiskárny. A jak konstatovala odborná expertiza pražského Kriminalistického ústavu, pokud někdo zná grafické rozvržení textu a velikost liter stíracích losů loterie, není problém výherní los identifikovat. Pak už jenom stačilo v klidu kanceláře v Pařížské ulici 11 špendlíčkem narušit v přesně vymezeném místě ochrannou fólii a výherní los byl „doma“!

Jako správní kriminalisté jsme byli spokojeni a dodrželi služební přísahu. Žádného velkého ocenění jsme se však od svých nadřízených za tuto dobře odvedenou práci nedočkali. Příliš spokojen s naší prací nebyl asi ani tehdejší premiér české vlády Petr Pithart, veliký zastánce Všeobecné československé výstavy.

Trocha historie o stíracích losech

Stírací losy jsou druhem loterie, který se také nazývá okamžitá loterie. Všichni je známe v podobě malé kartičky z papíru, na níž jsou herní pole zakryté neprůhlednou vrstvou. Seškrábáním této tenké neprůhledné vrstvy hráči zpravidla okamžitě zjistí, zda vyhráli.

První stírací los se objevil v roce 1974 ve státní loterii v americkém státě Massachusetts. U jeho kolébky stál počítačový expert J. Koza, který přišel s algoritmem, který zaručoval naprosto náhodný výsledek pro každý los. Marketingový expert D. Bower tento typ losů podpořil zjištěním, že lidi nejvíc láká možnost okamžité výhry. Los se jmenoval The Instant Game a za cenu jednoho dolaru mohl hráč vyhrát až 10 tisíc dolarů. Novinka si získala obrovskou popularitu. Zanedlouho se stírací losy prodávaly po celém světě. Na evropském trhu patří tento loterijní produkt k nejpopulárnějším. To platí i pro ČR, kde ho jednou za život zkusilo setřít 65 % lidí.

Údajně první stírací los Spartakiádní hra Sazky. Zdroj: stiracilosy

V Čechách se stírací losy objevily zásluhou společnosti Sazka na podzim 1989. Údajně první se jmenoval „Spartakiádní hra“. Prodalo se všech deset milionů vydaných kusů. Nejprodávanějším stíracím losem Sazky se ale stala až Tutovka. Provozovala se v letech 1991–1996 a její finále se losovalo přímo na televizních obrazovkách. Kombinovala stírání losů, spotřebitelskou soutěž a televizní zábavu. Proslavila ji „bába Tutovka“, v níž se převtělila herečka Valérie Kaplanová. Prodalo se celkem téměř čtvrt miliardy losů v devíti sériích.

Los Kulturní loterie pořádané Obcí spisovatelů. Zdroj: stiracilosy

Stírací losy nás v 90. letech doslova zaplavily

Na počátku 90. let se u nás objevila celá řada loterií se stíracími losy, které neorganizovala doposud monopolní loterijní společnost Sazka. Losy se vyráběly nejen u nás, ale i v Německu, Nizozemsku, Velké Británii a Švédsku pod hlavičkou nejrůznějších pořadatelů. Podle všeho mezi prvními loteriemi byly „Hra dobré vůle“ a „Loterie Občanského fóra“ z roku 1990. Ve stejném roce se objevily další dvě „Kulturní loterie“ pořádané Obcí spisovatelů pod záštitou ministerstva kultury, kde rovnou na losu stálo napsáno, že jde o loterii s největším procentem výher od 10 do 500 000 Kčs. V roce 1991 bylo povoleno hned několik loterií, např. „Loterie Jedličkova ústavu“, „Loterie W. A. Mozart“ a „Loterie Českého výboru Československého červeného kříže“ se stíracími losy v pěti barevných variantách.

Los loterie Klidné stáří. Zdroj: stiracilosy

Boom loterií pokračoval i v následujících letech, přičemž pořadateli byli např. Česká pojišťovna, a. s., Kancelář generálního komisaře čs. účasti na světové výstavě EXPO 92 v Seville, Česká centrála cestovního ruchu a Český červený kříž. Za připomenutí stojí mnohoslibné názvy loterií jako „Záchrana pro koně“, v níž jste mohli vyhrát milion, „Klidné stáří“ s kresbami Neprakty na losech a výhrou rovněž jeden milion nebo „Pohádková šance“, kde vyhrával každý pátý los. Ceny losů se tehdy pohybovaly v přijatelných mezích od 5 do 10 Kč.

Samostatnou kapitolou byly stírací losy Televizního Binga – o prapodivném zákulisí této loterie jsme psali ve druhém dubnovém týdnu – čili bezkonkurenční televizní hry o astronomické ceny z roku 1994 v řadách A a B, na nichž papoušek v zobáku sotva vlekl váhy s cihličkou zlata a paklíkem bankovek. A kdybyste přeci jen váhali s koupí losu za 20 Kč, měl vás přesvědčit vemlouvavý slogan: „Hraje ho už celý svět, za každý tiket můžeš dostat peníze zpět!“

Los Televizního Binga z května 1995. Zdroj: stiracilosy.eu

Na losech Televizního Binga z roku 1995 došlo k zázračné proměně papouška, který již nebyl udřeným ptákem, ale v pestrobarevném převleku se radoval vedle hesla „Za málo – peněz jako želez“ a „nenápadných“ reklam na nové automobily značky Daewoo, kávu Dadák, velkoobchod s hutním materiálem Tomis či ekologické přípravky na mytí Clairo.

Všeobecná československá výstava 1991

Výstava se konala od 15. května do 28. října 1991 na pražském Výstavišti a uskutečnila se ke 100. výročí Jubilejní zemské výstavy v Praze 1891. Jejím cílem bylo dokázat, že Československo je i po částečné izolaci v letech 1948–1989 stále významnou průmyslovou zemí. Podle provozovatelů měla být také poctou nově vznikající demokracii, která se bouřlivě rodila po roce 1989.

Při příležitosti velkolepě koncipované výstavy byly vydány pamětní mince, poštovní známky, výstavní razítko Praha 72, příležitostná celinová dopisnice, pořádaly se propagační lety horkovzdušným balonem s přepravou pošty, které startovaly od května do srpna z výstavního areálu např. do Říčan, Jílového a Průhonic. Slavnostně koncipovaný byl tzv. Kocábův let k odchodu sovětských vojsk z naší země. V den zahájení výstavy byl také spuštěn provoz zvláštní historické tramvajové linky číslo 91, pro kterou pražský dopravní podnik zrekonstruoval dva vozy z roku 1928.

Výstaviště pro potřeby události více než dvakrát zvětšilo velikost zastřešených ploch. Přestavbou vzniklo Divadlo Spirála nebo zcela nové divadlo Pyramida. Zrekonstruována byla také Křižíkova světelná fontána. Návštěvníci výstavy mohli zhlédnout několik rarit, mimo jiné i měsíční kámen, který se nacházel v Bruselském pavilonu, jenž v průběhu akce, 25. října, do základů vyhořel. Celkově Všeobecnou československou výstavu, na níž své exponáty vystavovalo okolo dvou tisíc účastníků, navštívilo 2,6 milionu lidí.

Provozovatelem události byla Společnost pro Všeobecnou československou výstavu v Praze, která byla zřízena na základě usnesení federální vlády ČSFR ze dne 23. 4. 1990. Předmětem činnosti firmy, zapsané v obchodním rejstříku dne 24. 7. 1990, bylo zřízení, provoz a likvidace VČSV 1991 a návazné činnosti nezbytné pro realizaci tohoto předmětu činnosti. Společnost, zřízená na dobu určitou do 30. 6. 1992, zejména spravovala a využívala fond VČSV 1991. Rovněž podnikala v oblasti zahraničněobchodních vztahů a poskytovala služby návštěvníkům a vystavovatelům VČSV 1991.

Přes všechnu slávu a propagaci akce skončila Společnost pro Všeobecnou československou výstavu v roce 1999 v konkurzu. Výstava skončila s dluhem ve výši 1,4 miliardy Kč, o který se s českým státem až do března 2014 neúspěšně soudila ČSOB, jež výstavu úvěrovala.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných