Strohý zápis o pronásledování „fantoma parkovišť“ je učesaný, ve skutečnosti to byla honička jak z filmu

05. 06. 202214:21

foto: Karel Tichý/Dramatické zadržení zloděje aut se odehrálo na pravém břehu Vltavy poblíž mostu Závodu míru.

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Počet krádeží osobních vozů v devadesátých letech raketově narůstal. Nejčastěji k nim docházelo na sídlištích a parkovištích u nákupních center. Navíc takový nablýskaný, novotou vonící a plně naložený favorit byl pravou pokroutkou pro zručné zloděje, kteří se do auta dostali během pár vteřin. Příběh o zadržení fantoma parkovišť Beneše je tak jedním z mnoha případů, na nichž pražská hospodářská kriminálka pracovala.

Stalo se to v létě posledního roku existence České a Slovenské federativní republiky, 25. června 1992. Zatímco policisty z „mordparty“ plně zaměstnával nedávný nález sadistickým vrahem znetvořeného těla jednadvacetileté Dity Hrabánkové u průhonické obory, „autařům“ čili policistům zabývajícím se vyšetřováním krádeží vozidel působil bezesné noci „fantom“. Kriminalisté z hospodářské kriminálky v Kongresové ulici tak říkali pachateli, který kradl motorová vozidla, a zdálo se, že je nepolapitelný. Zaměřoval se zejména na vozidla parkující u nákupních center. Šňůra krádeží narůstala a „autaři“ neměli pořád jedinou kloudnou stopu. Nepomáhaly tajné akce, zvýšený dohled na rizikových místech, ani nastražená vozidla. Počet ukradených aut přesáhl číslo čtyřicet a pořád nic. Jednou se dokonce stalo, že fantom ukradl auto i se psem. Některá vozidla se pak nacházela vykradená v okrajových částech Prahy. Z mnohých se ztratily i státní poznávací značky, které pak byly použity na jiných kradených vozech.

Zlom nastal teprve tehdy, když kriminalisté dostali typ od informátora Rudy. Ten tehdy přišel s tím, že se setkal s jakýmsi Benešem z Prahy 4, který sháněl odbyt na věci, jež evidentně pocházely z krádeží vozidel. Tak získali první stopu a hned se po ní pustili. Na případu tehdy dělali tři kolegové a kamarádi z jedné kanceláře. Starý policejní pardál kpt. Láďa Pilík a nadporučíci Karel Tichý a Pavel Šilpoch. Pustili se do pátrání, lustrovali v evidencích a hledali, až našli mladého muže, který přesně odpovídal popisu. Tehdy se veškeré zjištěné informace vyhodnotily a vše nasvědčovalo tomu, že to sedí!

Obchodní centrum na sídlišti Novodvorská. Foto Hana Hlušičková

Po poradě se připravila velká realizace. Do akce byla zapojena také „sledka“. Vše začalo brzy ráno obsazením místa bydliště Beneše v Olbramovické ulici. Zachytili ho při odchodu z domova a sledovali až k nákupnímu centru Novodvorská. A vyšlo to. Beneš prošel přilehlé parkoviště a vybral si hezky naloženého favorita. V mžiku byl uvnitř a během minutky odjížděl. „Sledka“ vyrazila za ním a hlásila, kterým směrem jede. Jenže se něco zvrtlo. Beneš si všiml, že je sledován. A nastala automobilová honička jako z filmu. A Beneš byl fakt dobrý řidič. Ujížděl sledovačce jako o život. Ve vysoké rychlosti, mnohdy přes 100 km v hodině, projížděl křižovatky i na červenou a unikal zběsilou jízdou, místy dokonce i po chodníku.

Zloděj s kradeným favoritem ujížděl vysokou rychlostí Údolní ulicí směrem k Vltavě. Foto Hana Hlušičková

Tehdy vedoucí směny „sledky“ pronásledování z bezpečnostních důvodů ukončil. Poslední hlášení bylo, že ujíždí Údolní ulicí někam směrem na Modřany. Nikomu se nechtělo věřit, že akce takto vybouchla. Protože nebyly zatím žádné jiné důkazy, bylo potřeba chytit pachatele při činu. A tak se kriminalisté z hospodářské kriminálky vydali za unikajícím Benešem. Měli velmi dobrou místní znalost oblasti Modřan, Komořan, Točné, Zbraslavi a okolí Vltavy. Vsadili na to, že pachatel mohl jet někam do této oblasti a tam se ukrýt. Pátrali tady a pokračovali až za most Závodu míru proti proudu Vltavy. Při projíždění kolem jednoho sjezdu na náplavku si npor. Šilpoch všiml, že v křoví na břehu stojí vozidlo a nějaký muž z něj hází věci do Vltavy. Otočili auto a začali sjíždět na náplavku. Bingo, byl to hledaný Beneš s ukradeným autem. Ten však policejní vozidlo zaregistroval.

Na úzké silničce vedoucí podél Vltavy se odehrávalo finále honičky se zlodějem aut Benešem. Foto Karel Tichý

Dejme nyní slovo úřednímu záznamu z akce: „Ihned bylo provedeno opatření k tomuto vozidlu s cílem záchytu tohoto vozidla. Díky nasazenému operativnímu úkonu bylo vozidlo zjištěno v cca 09.45 hod. v prostoru nábřežní navigace Vltavy u nádraží Praha-Zbraslav. Vzhledem ke skutečnosti, že bylo nebezpečí z prodlení a dalšího útěku pachatele, bylo provedeno na daném místě ihned jeho zadržení. V místě, kde Beneš s uvedeným vozidlem parkoval, byla jediná přístupová cesta sjízdná pro vozidlo. Při příjezdu k parkujícímu vozidlu s Benešem tento z místa vyrazil a vzhledem k tomu, že cesta na náplavku byla zatarasena služebním vozidlem, vjel se svým vozidlem do porostu na náplavce a snažil se s tímto projet po náplavce porostem a takto uniknout. V okamžiku, kdy vjel do porostu, kpt. Pilík vyběhl ze služebního vozidla a pronásledoval během unikající vozidlo porostem. Z osobní znalosti kpt. Pilík v řidiči poznal hledaného Antonína Beneše, nar. 1970. Zároveň vozidlo bylo pronásledováno i služebním vozidlem.“

Beneš si to namířil přímo proti vozu policistů a vypadalo to, že dojde k čelnímu nárazu, protože ani jeden z řidičů nevypadal, že uhne. Pevnější nervy měl npor. Tichý. Beneš na poslední chvíli strhnul volant a pokračoval zběsilou jízdou po břehu. A teď to přišlo. V trávě byl velký kámen, který Beneš trefil a favorit vylétl do vzduchu a velkým obloukem letěl až do Vltavy. Policisté zastavili, vyhrnuli se ven a dál běželi po břehu. Vozidlo dopadlo asi pět metrů od břehu a začalo se potápět. Benešovi se podařilo otevřít dveře a vysoukat se z vozu. Ve studené vodě začal kraulovat směrem k protějšímu břehu. Nikomu z pronásledovatelů se ale do vody moc nechtělo.

Benešovi bylo jasné, že vzdálenost k protějšímu břehu Vltavy je nad jeho síly. Foto Karel Tichý

„V ten okamžik voláním ‚kriminální policie, vraťte se ku břehu‘ se snažil kpt. Pilík jmenovaného zadržet. Vzhledem k tomu, že na výzvu danou ve smyslu zákona nereagoval, kpt. Pilík použil varovný výstřel do vzduchu jako donucovací prostředek ve smyslu § 38 odst. 1, písm. m zák. č. 183/91 Sb.“

Realita ovšem vypadala poněkud barvitěji. Prekérní situaci řešil nejstarší a nejzkušenější z policistů, kpt. Pilík. Vytáhl služební zbraň a se slovy „Beneši, jménem zákona stůj, nebo ti ustřelím palici!“ vystřelil do vzduchu. Zabralo to. Beneš ještě chvíli šlapal vodu a smutně měřil vzdálenost na druhou stranu Vltavy, ale nakonec to vzdal. Doplaval ke břehu, kde mu npor. Šilpoch nasadil pouta.

Úřední záznam o zadržení Beneše pokračuje takto: „Současně byl okamžitě dotázán, zdali ve vozidle, které v tu dobu plavalo na hladině cca 10 metrů od břehu, se nachází nějaká osoba. Odpověděl, že zde byl sám a že ve vozidle už nikdo není. Uvedl, že se jedná o odcizené vozidlo v Uhříněvsi a že v něm jsou pouze některé jeho osobní věci a vysílačka pro osobní potřebu. Jednalo se o shora již uvedené vozidlo SPZ ADY 90-13 zachycené na adrese v Údolní ulici. Shora uvedené zadržení bylo provedeno bezprostředně kpt. Pilíkem, npor. Tichým a npor. Šilpochem…

Při uvedeném zadržení nebyl nikdo zraněn. O uvedené události byl okamžitě vyrozuměn operační důstojník Správy hl. m. Prahy, přičemž na místo byla vyžádána výjezdová skupina Prahy 4 a asistence pracovníků poříční policie k vyzvednutí vozidla. O skutečnosti použití donucovacího prostředku, tj. varovného výstřelu, byl ihned informován zástupce vedoucího II. sekce kriminální policie mjr. JUDr. Jiří Tauber.“

Dodejme, že po zprávě o poněkud adrenalinové honičce, při níž byl použit varovný výstřel, majoru Tauberovi možná přibylo pár vrásek na čele… Nebyla to ale asi ani první, ani poslední ošemetná situace, kterou musel řešit, a zocelil se natolik, že v prvních letech nového tisíciletí stanul – už jako plukovník – v čele odboru hospodářské kriminality (OHK). Je dobré říci, že to byl jeden z mála slušných a férových policistů ve vysokých funkcích a dnes si už zaslouženě užívá důchodu.

Vozidlo pak několik hodin dostávali z vody příslušníci z poříčního oddílu s hasiči. Beneš byl zadržen, převezen k výslechu a obviněn. Šňůra prokázaných krádeží byla dlouhá. Při domovní prohlídce bylo nalezeno také dost dalších důkazů. Při vyšetřování pak Beneš i spolupracoval. Zpočátku sice moc ochoty neprojevoval, nicméně okolnosti ho donutily k razantnímu obratu. Policisté, kteří ho zadrželi, byli totiž operativci, a tak případ předali do vyšetřování.

Vedení výslechu přidělili jednomu z nejpomalejších pracovníků. Nejenže psal na psacím stroji neuvěřitelně pomalu, ale ještě u toho strašně kouřil. Vypadalo to tak, že v jednom koutku mu cigareta dohořívala a do druhého si už dával novou. Asi po třech hodinách „intenzivního výslechu“ se npor. Tichý zašel podívat, jak jsou daleko. Beneš se na něj smutně podíval a požádal o rozhovor mezi čtyřma očima: „Pane Tichý,“ prosil zlomeným hlasem, „prosím vás, vyslechněte mne, já se vám ke všemu přiznám, já už to tu nemůžu vydržet.“ Tak výslech dokončil kpt. Pilík.

A jaký je konec příběhu o fantomovi parkovišť? Za trestnou činnost byl Beneš následně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pražanům se na chvilku ulevilo… Ovšem podle jistých informací se Beneš z basy dostal, aniž by nebožák dostal šanci se ve vězení polepšit, na základě amnestie vyhlášené v roce 1993 prezidentem Václavem Havlem.

Škoda Favorit – plechový miláček národa, dnes veterán

Před pětatřiceti lety zažil český automobilový průmysl výjimečnou událost. V roce 1987 se poprvé představila škodovka s pohonem předních kol a s karoserií od italského designera Luccia Bertoneho. Z předválečné minulosti si novinka vypůjčila název Favorit, ale jinak šlo o vůz moderní koncepce, který snesl srovnání se soudobou západoevropskou produkcí. Unikátem byl motor s hliníkovým blokem odlitým do ocelové kokily stříkáním. Speciální bylo zavěšení motoru, který byl zavěšen kyvně.

Vývoj nového osobního automobilu začal v roce 1983. Tým pracovníků v čele s šéfkonstruktérem Petrem Hrdličkou dokázal v šibeniční lhůtě a navzdory řadě překážek tehdejšího centrálně řízeného hospodářství vyvinout kompaktní automobil plně srovnatelný se západní konkurencí. Pro tuzemský automobilový průmysl tak znamenal Favorit velký krok vpřed. V zemích bývalého východního bloku se stal (po Ladě Samaře) teprve druhým zástupcem automobilů nižší střední třídy s koncepcí předního pohonu, který nebyl licencí zahraničního modelu a který se svými jízdními i užitnými vlastnostmi mohl poměřovat se západoevropskými vozy. Stal se také jedním z rozhodujících faktorů při privatizaci automobilky v roce 1991. Bez tohoto auta, které prokázalo schopnosti českých konstruktérů, by značka Škoda v tržních podmínkách patrně zanikla a z mladoboleslavské automobilky by zbyl nanejvýš montážní závod bez vlastního vývoje a obchodní sítě.

Poprvé byla Škoda Favorit představena na veletrhu v Brně v září 1987, následujícího roku byla zahájena v pobočném závodě ve Vrchlabí sériová výroba Favoritů v základním provedení 136 L. Teprve v průběhu roku 1988 byla dokončena i karosárna v hlavním závodě v Mladé Boleslavi. Vývojem auta, který stál 2,5 miliardy korun, automobilka značně zchudla a navíc se po předčasném představení Favoritu snížil odbyt starých typů vozů s motorem vzadu, přitom však bylo nutné dokončit vývoj a zahájit výrobu ostatních karosářských verzí (tj. obstarat nové technologie). Proto vláda hledala vhodného zahraničního partnera – nejvážnějšími zájemci byly koncerny Volkswagen a Renault, sám šéfkonstruktér Petr Hrdlička dával přednost bavorskému BMW (pro které by byly škodovky zástupcem tehdy chybějící „jedničkové řady“), naopak zástupce zahraničního obchodu Ing. Andrej Barčák ml. byl pro prodej Fordu. Vítězně z klání vyšel Volkswagen s příslibem masivních investic v řádu miliard československých korun – na oddlužení Škody, na stavební a energetické rekonstrukce, na obnovu a doplnění technologií a také na vývoj nových modelů.

Nakonec z bran automobilky vyjelo v letech 1987–1994 neuvěřitelných 783 167 vozů Škoda Favorit…