foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Kriminalista, ilustrační foto
Na začátku února publikoval server PrahaIN.cz svědectví někdejšího manažera hotelu InterContinental. Uvedl, na co si vzpomíná v souvislosti s devadesátkami a ruskojazyčnou mafií.
Do vyhlášeného podniku v centru metropole totiž její zástupci jezdili pravidelně. A pravidelně si podle slov našeho zdroje odváželi významné sumy peněz v hotovosti. V uvedeném materiálu však tento člověk zavzpomínal ještě na severočeského podnikatele Jana V. V InterContinentalu se často ubytovával pod svým alter egem Juan Gonzales.
Zmíněný článek měl vysokou čtenost a dostal se rovněž k synovi tohoto muže, jehož minulost jsme spojili především s LTO, tedy s lehkými topnými oleji. Zmíněné problematice se v minulosti věnovala řada investigativních novinářů v čele s pozdější poslankyní hnutí ANO Janou Lorencovou. Autor tohoto článku s ní o tom před několika lety hovořil a vybavuje si především její košaté odpovědi s obrovskou základnou skutečností. I z nich ovšem čišela především dvě substantiva: jmění a smrt.
Polyglot Juan Gonzales se podle svědectví tehdejšího manažera věnoval LTO a měl k dispozici mnoho finančních prostředků. V InterContinentalu měl pobývat téměř dva roky.
Obrovské peníze
„Váš článek mi připomenul mládí. Můj otec skutečně krycí jméno Juan Gonzales používal. Stejně jako mnohá další. Dobře si to pamatuji, protože asi už jen já znám důvody výběru. Otec se nikdy netajil tím, že rád spí a lenoší. Znal dobře hotelový rezervační systém a přiměl recepční, aby ho zapsali po jistou dobu jako Juana a nebyl tak pod svým skutečným příjmením dosažitelný. Tenkrát nebylo GDPR, a nejen milý úsměv otevíral otci dveře,“ vysvětlil naší redakci jeho syn Rodrigo. Toto křestní jméno v občanském průkazu nemá. Jde o přezdívku, která pochází z dětství, kdy obdivoval hrdinu španělské reconquisty známého jako El Cid (původně Rodrigo Díaz de Vivar). V četbě a historii ho jeho otec podporoval
Jak dále doplnil, je vysokoškolsky vzdělaný padesátník s vizáží bezdomovce žijící hodinu cesty od Prahy. Má stejné křestní jméno Jan i stejné příjmení začínající písmenem V. Požádal nás však o anonymitu s ohledem na svoje děti a fakt, že přes dvanáct let nemá s podnikem svého otce nic společného. Čímž jsme se dostali k jádru.
„Váš článek to naťuknul. Otec se pohyboval v obrovských finančních obratech (hovoříme o devadesátkách, pozn. red.). Byl mimo jiné schovatelem státních hmotných rezerv a jako jeden z mála na území tohoto nevděčného státu uměl přivést ropné produkty a zprocesovat je ve vlastní režii. Obchodoval s TTO (těžké topné oleje) a jen díky němu v zimních měsících topila města Liberec, Jablonec nad Nisou nebo část Prahy a další na dluh. Alespoň tak jsem jako dospívající syn vnímal velkorysý kredit, který můj otec městům a průmyslovým komplexům poskytoval skrze dlouhodobé splatnosti,“ řekl naší redakci jeho syn.
„Samozřejmě mu fakturací procházela i nafta nebo tzv. LTO, avšak těžiště jeho byznysu to nebylo. Navíc byl pod pečlivým drobnohledem státní správy, neboť jako jeden z mála lidí na území Libereckého kraje platil skutečně pečlivě daně a byl, tuším, jistou dobu v TOP 5 daňových plátců, což mu dle mého soudu výrazně uškodilo a zničilo později život,“ připouští Jan V.
Já si to pamatuji
V dobách, kdy byl jeho tatínek na samém vrcholu kariéry, ho prý hledaly desítky prosebníků a žadatelů týdně. Snažil se jim unikat a jméno Juan Gonzales mu to umožňovalo. Po čase samozřejmě od tohoto aliasu upustil a hotel mu účty fakturoval pod jeho skutečným jménem a identifikačním číslem.
„Později nenosil ani mobilní telefon a blokování a zatajování jsem si užil i já. Roli filtru zvládala podle mě moje macecha a vdova po něm na výbornou,“ dodal Jan V. pro naši redakci. Jeho otec však neměl být jediným obchodníkem s topnými oleji v uvedeném hotelovém zařízení. „Zatímco on obýval šesté patro, pohyboval se po hotelu, myslím, že na 4. patře, i někdo od zlínského obchodníka Vaškůje. A možná dokonce Roman Vaškůj (kontroverzní podnikatel ze Zlína, na něhož byl v minulosti vydaný evropský zatykač, pozn. red.) sám? S otcem se nestýkali a táta měl k moravským olejářům poměrně vyhraněný vztah,“ upozornil jeho syn.
Ruskou mafii, o níž jsme psali, v hotelu zaznamenal také, ovšem pouze jedinkrát. „V mé generaci nebylo tak obvyklé tetování a jako bývalý právník jsem poznal v hotelovém wellnesu hvězdy na kolenou Vora v zakoně (nejvyšší autorita ruskojazyčných mafií, hodnost, kterou si musí její držitel zasloužit a být schválen radou, pozn. red.). Samozřejmě se tam objevovali naši tehdejší známí z Kosova,“ zakončuje své vyprávění Jan V.
„Občas si na to všechno vzpomenu, když jdu na hřbitov, ale pro mě a moje děti je už ta doba pryč,“ uzavírá.