foto: Česká televize, se svolením pro média/Ivana Jonáka výborně ztvárnil herec Michal Novotný v seriálu Devadesátky.
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Náš cyklus vrcholí letní anketou TOP 10 o největšího zločince. Tentokrát to bude o diskokráli, mafiánovi bez mafie a symbolu bezbřehé svobody devadesátých let. Důkazy, že si objednal vraždu manželky, měli policisté „ložený“. Médii sledovaný případ tehdy vyšetřoval tým, v němž byl i známý kriminalista Josef Mareš.
Za objednání vraždy své manželky Ludviky, s níž se rozváděl, byl nejprve nepravomocně odsouzen na 18 let, po odvolání šel na 12 let do vězení, kde si pobyl 666 dní. Propuštěn byl v roce 2014. Za dva roky podlehl zdravotním komplikacím spojeným s těžkou cukrovkou.
Nejbolestněji jeho nenávistný čin vůči manželce odnesly jeho dvě dcery, kterým v té době bylo sedm a jedenáct let. Ani jedna přitom dodnes nevěří tomu, že by za vraždou mámy stál jejich táta, přestože důkazy mířily proti němu. On sám se k tomu nikdy nepřiznal.
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Za rok a půl jsme mnohá témata vyčerpali, několik jich jen nakousli, neboť ještě nelze vše zveřejnit. A tak náš cyklus…
Na 7. místě žebříčku TOP 10 se umístil… Ivan Jonák
Ivan Jonák se narodil 7. března 1956 v Praze. Vyrůstal v Kobylisích a už v mládí se dostal do party zlodějů aut. Ještě před pádem komunismu si odseděl 6 let ve vězení. S cejchem kriminálníka se živil jako popelář, vekslák a kšeftoval s videokazetami. Hlavní část jeho výdělků pocházela z černého taxikaření v centru Prahy. V roce 1983 si po kratší známosti vzal za ženu třiadvacetiletou Ludviku, rozenou Szantóovou. Záhy se jim narodila první dcera, která však brzy zemřela, potom Veronika a po ní za čtyři roky Sylvie.
Jako „dělník revoluce“ se cpal kaviárem a humrovými chlebíčky
Na podzim onoho památného roku si pořídil přes známé v Německu luxusní bílý mercedes, který se později stal výraznou rekvizitou pražských událostí. A pak přišla sametová revoluce… Listopadových dnů využil Ivan Jonák naprosto bravurně, pasoval se na „dělníka revoluce“. Svým bílým mercedesem vozil účastníky demonstrací z Václavského náměstí a pomáhal ve štábu Občanského fóra s distribucí a prodejem letáků, odznaků a placek. Nepřehlédnutelné Jonákovo auto se stalo pojízdným revolučním tlampačem, který objížděl Prahu a pak i další města a z megafonu zapůjčeného z divadla burcoval lidi, aby se přidali ke generální stávce.
„Revoluční“ byznys Jonákovi prý úspěšně fungoval ještě mnoho měsíců, v roce 1990 se odznaky Občanského fóra skvěle prodávaly zahraničním turistům s legendou, že je to „Václav Havel Partei“. A cena odznaku vyletěla o další dva řády na deset až dvacet marek za kus.
Náhodně se během revoluce potkal s Karlem Krylem a vezl ho na DAMU za studenty. „Všichni se točili kolem Kryla, tak jsem se trochu věnoval jídlu. Cpal jsem do sebe humrové chlebíčky, hromady plátků uzeného lososa a čerstvých sýrových rohlíčků, byla tam i mísa kaviáru,“ popsal Jonák revoluční catering pro hladové stávkující studenty.
Byl zvolen předsedou a pokladníkem Nezávislého sdružení revolucionářů od svatého Václava a „náhodou“ mu za nehty uvízly peníze, které se vybraly od lidí do kasiček na podporu revoluce, odhadem to prý bylo několik milionů. Podle Jonákovy svérázné logiky měly být tyto peníze využity „eticky a morálně“ na boj s komunisty. A co mohlo být v boji proti bolševikům lepšího než diskotéka? A rovnou rolls-royce mezi diskotékami!
Mullet, bílý oblek a na odiv dávaný luxus, tak žil svůj diskopříběh
Zábavní podnik Discoland Sylvie otevřený v roce 1992 a pojmenovaný po mladší dceři byl vyjádřením Jonákovy touhy po úspěchu, touhy po uznání a moci. Byl zhmotněním jeho představ o tom, jak vypadá západní životní styl, který znal z amerických filmů.
Discoland přitahoval lidi, které to pozlátko fascinovalo. Byli to lidé, kteří si vzájemně předávali informace, poskytovali si různé protislužby. Měli pocit, že pokud budou součástí tohoto diskopříběhu, tak i na nich ulpí hvězdný prach. Točila se jim hlava ze setkání se známými umělci i politiky a byli opojeni tím, jak díky nově nabytým kontaktům a známostem stoupají vzhůru. Potkávali se zde lidé, kteří by se jinak spolu setkat nemohli – v jeden večer se tu sešli politici, umělci, zločinci, podnikatelé a vysoké šarže z řad policajtů. Chodili se tam bavit, byli zvědaví na krokodýla, okukovali Jonákova cvičeného medvěda, lačně čekali na pověstné půlnoční číslo striptérky s hroznýšem a mezitím dělali mezi sebou kšefty. V zásadě kdo tehdy nechodil do Discolandu, jako by nebyl.
Budova Discolandu s parkovištěm v roce 2022. Foto Karel Tichý, PrahaIn
Klub navštěvovaly mediálně známé celebrity – ty zase nalákaly bohaté lidi a pověst Discolandu se začala lavinovitě šířit. V podniku pracovaly také budoucí „hvězdy“ českého podsvětí. Mezi vyhazovači pracovali mladí lidé, jejichž vášní byly bojové sporty. Mnozí z nich, když sláva Discolandu pohasla, přešli do tzv. Berdychova gangu napojeného na policii.
Pověstnou reklamou na Discoland Sylvie byly Jonákovy spanilé jízdy Prahou v otevřeném kabrioletu, v němž se projížděl ve společnosti nahých prostitutek. Jonák se díky podniku stal velmi známou postavou. Úspěch ho dostal do středu pozornosti a on si všechno náramně užíval. S typickým účesem vylepšeným trvalou, v bílém obleku na míru, jenž dokresloval jeho celkovou image, a s masivními zlatými prsteny na každém prstu se stal symbolem bezbřehé svobody devadesátých let. Mezi jeho přáteli byly známé osobnosti z řad umělců, politiků i kriminálníků.
Uražená ješitnost najala vraha
Mezitím vztah s jeho manželkou Ludvikou spěl k zániku a po několikaletém manželství se rozešli. Jonák měl novou partnerku, s níž si pořídil syna, a přestal prý manželce posílat i peníze na děti. Ludvika si také našla přítele, Tomáše W. – jednoho z vyhazovačů. Vše eskalovalo do bodu, kdy se manželka rozhodla Jonáka opustit a nechat se rozvést. Najala si byt v Praze-Petrovicích, kde začala pracovat ve stánku se zeleninou.
Na 8. dubna 1994 si Ludvika Jonáková dojednala schůzku s advokátem, při níž chtěla řešit jednak rozvod, ale také se chtěla poradit o prodeji svého podílu z Discolandu. Údajně zvažovala spor vyřešit u soudu, do té doby ale měl zůstat Discoland zavřený. S tím ale Jonák kategoricky nesouhlasil a zřejmě kvůli tomuto vyhrocenému sporu si objednal u svých věrných umlčení Ludviky.
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Jak jsme již avizovali, náš cyklus vrcholí prázdninovou anketou TOP 10 o největšího zločince. Nabízíme vám…
Vražda na druhý pokus
Ludvika Jonáková byla den před schůzkou s advokátem zastřelena nájemným vrahem u stánku se zeleninou, kde pracovala. Zanechala však po sobě u sestry dopis, ve kterém vylíčila, že pokud se jí něco stane, bude za tím stát její manžel. Mimo jiné napsala, že ji Jonák podváděl a surově bil, a v souvislosti s Discolandem, od kterého ji chtěl odříznout, jí i vyhrožoval. Žalobce tak před soudem uvedl, že vražda Ludviky byla motivována právě spory o vlastnictví klubu.
Celá vražda byla provedena velice amatérsky. Jonák si vraždu objednal u svých bodyguardů – Josefa Vrabce a Marcela Štilera. Ti však pověřili další kumpány, aby se aktivně podíleli na přípravě likvidace ženy, jež se stala pro Jonáka nepohodlnou. Ludviku sledovali, aby věděli, kudy chodí, co dělá, aby vytipovali místo vraždy. Řetězec lidí měl zajistit, aby se nepřišlo na skutečného objednavatele.
Ke stánku se zeleninou na petrovickém sídlišti, ve kterém Ludvika prodávala, přišli 6. dubna 1994 tři mladí muži. Jeden si od ní kupoval ovoce, další dva vstoupili dovnitř. Měli s sebou pistoli s tlumičem, jenže vystřelit nestačili. Jonáková je vytlačila ven a ve stánku se zamkla.
Druhý den kolem poledne se u jejího stánku objevili jiní tři muži, mladíci z Kladna ve věku 18 až 19 let. I oni sem přijeli kvůli předem smluvené zakázce. Ještě předtím museli zbraň složit u nedaleké přehrady, tam jim spadla do bláta. Poté zjistili, že nemají, jak ji přinést k místu činu. Poslali jednoho z party pro tašku. Ten se vrátil s igelitkou – symbolem devadesátek, ovšem průhlednou. Prý až na místě se dozvěděli, že mají zlikvidovat stánkařku. Jiří Tokár původně střílet neměl, protože pistoli držel v ruce poprvé v životě a musel se s ní teprve naučit zacházet. Nakonec vzal zbraň do ruky pod příslibem, že dostane víc peněz. Ludviku Jonákovou usmrtil jediným výstřelem a zbraň zahodil. Poté se vrazi rozutekli a Jonákovi zavázaní taxikáři je odvezli na Kladno.
Rozjelo se náročné vyšetřování, policisté měli jen málo vodítek k rozřešení případu. Nakonec je stopy dovedly k trojici mladíků, Zajíci, Tokárovi a Součkovi. Když na pachatele zatlačili, přiznali, že si u nich vraždu objednal sám Ivan Jonák, a co víc – údajně jim nakonec domluvenou částku za likvidaci Ludviky nezaplatil. To se ale v podsvětí nevyplácí, a tak Jonák čelil v dalších měsících dvěma pokusům o vraždu. Proto často argumentoval, že nemůže být objednavatelem vraždy, když on sám byl v červenci 1994 terčem atentátů. Nejdříve vybuchl nástražný výbušný systém pod jeho autem, podruhé na něj vystřelili na parkovišti u Discolandu – kulka mu zasáhla tvář, vyrazila spodní zuby a utrhla kus jazyka.
Až v roce 2006 se ukázalo, že pokusy o vraždu Ivana Jonáka měli zorganizovat právě Helmut Huger, třetí podílník na Discolandu, a Jaromír Prokop, provozní podniku. V roce 2009 byli obžalováni, ale síla důkazů zřejmě již nebyla taková, aby mohli být potrestáni.
Hořký konec diskokrále
Na počátku září 1994 pozatýkala policie v souvislosti s vraždou Ludviky Jonákové desítku mužů včetně jejího manžela. Soud se začal případem zabývat na jaře 1996. Městský soud v Praze Jonáka dvakrát osvobodil (v lednu 1997 a v říjnu 1998), pokaždé ale zasáhl odvolací vrchní soud a věc mu vrátil. Až napotřetí byl Jonák uznán vinným. Pravomocný rozsudek z roku 2002 zněl: výjimečný trest 18 let vězení. Jonák byl odsouzen nejen za to, že si objednal vraždu své manželky, ale i za to, že chtěl nechat zavraždit i jejího přítele Tomáše W. Na tehdejší dobu vysoké tresty dostala i většina Jonákových kumpánů. Střelec Tokár byl odsouzen k 14 letům vězení.
Z výkonu trestu byl Ivan Jonák propuštěn 28. dubna 2014. Prohlašoval v médiích, že Discoland Sylvie obnoví. Byl však bez peněz, s exekucí na krku a odkázaný hlavně na pomoc kamarádů. Velkolepé sny, které spřádal dlouhá léta ve věznicích, se pod tíhou reality rychle rozplývaly. Po necelých dvou letech byl na kolenou, vyčerpaný, zdeptaný a bez chuti žít.
Ivan Jonák zemřel v nedožitých 60 letech na komplikace spojené s těžkou cukrovkou ve středu 24. února 2016. Zanechal po sobě obří dluh ve výši 40 milionů korun.
A do budovy bývalé legendární diskotéky, mimo jiné kulisy jednoho z dílů televizního seriálu Devadesátky, se v květnu 2023 zakously bagry. Část chátrajícího domu se odbourává a následně se celý přestaví na bytový dům, v jehož přízemí bude prý restaurace a v suterénu nový klub.
Kudy kráčel zločin v režii Ivana Jonáka
Legenda k mapce:
- Discoland Sylvie v Libni – Primátorská 172/3, Praha 8
Podklad: Seznam / Mapy.cz
|
Zdroj: ČTK, idnes.cz, echo.cz