foto: Pixabay.com licence/Spartakiádní vrah Jiří Straka napadl 11 žen, tři z nich jeho útok nepřežily.
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Tentokrát se v naší anketě TOP 10 o největšího zločince vrátíme do roku 1985, kdy celá republika žila přípravami na spartakiádu. Na jaře se však noční Prahou začal plížit přízrak… Mezi únorem a květnem bylo v metropoli brutálně přepadeno celkem 11 žen, tři útok nepřežily. Dopadení sériového vraha mladých žen patřilo mezi excelentní kousky legendárního vyšetřovatele Jiřího Markoviče.
Pro Straku, jenž své zločiny spáchal v době příprav na tehdejší celostátní tělovýchovnou akci, spartakiádu, se vžilo označení spartakiádní vrah.
Nejkrutěji se činy bezcitného agresora dotkly rodin zavražděných žen. Čtyři malé děti přišly o mámu. Jedna z jeho obětí, která přežila, traumatický zážitek nedokázala překonat a dva roky nato předčasně zemřela.
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Náš cyklus vrcholí letní anketou TOP 10 o největšího zločince. Nabízíme vám pro hlasování výběr z deseti našich…
Na 6. místě žebříčku TOP 10 se umístil… Jiří Straka, známý jako spartakiádní vrah
Jiří Straka se narodil 14. dubna 1969 v Praze. Vyrůstal v běžné rodině a bůhví, jak se z inteligentního kluka stala lidská zrůda s absencí citu. V dětství ho vzali k psychiatrovi, který u Straky odhalil syndrom psychomotorického neklidu s neurotickými projevy. Školu flákal, a tak nastoupil do učení na hornickém učilišti ve Stochově poblíž Kladna. I tam byl jeho prospěch přinejlepším průměrný. Měl také problémy s chováním a první střety se zákonem byly kvůli drobným krádežím. Během školního roku bydlel přes týden na internátu, na víkendy se vracel domů do Prahy.
Na začátku bylo šmírování, osahávání a loupežná přepadávání žen
O dívky měl Straky zájem od páté třídy. Osahával spolužačky, později sahal pod sukni ženám v MHD. Někdy od nástupu puberty chodil šmírovat do šaten plováren, kde byly díry v prknech. Svlékající se ženy vydržel sledovat i několik hodin a tato záliba mu zůstala i v pozdějším věku.
Od svých čtrnácti let se zlomyslně bavil sledováním žen po Praze. Chodil za nimi tak, aby si ho všimly, a bavil se pak tím, jak jsou vystrašené. Sledování žen nakonec přešlo v jejich přepadávání a škrcení. Proč, nedokázal později policistům vysvětlit. Popisoval, že usiloval o pohlavní styk. Osamělé ženy ho přitahovaly a prostě si nemohl pomoci.
Straka postupoval ve všech případech podobně. V noci si vyhlédl osamělou mladou ženu, sledoval ji a v příhodné chvíli zaútočil. Zpočátku se ještě nechal přesvědčit, když mu oběti nabídly, že mu vyjdou vstříc. Později už jim takovou možnost nedával.
Sexuální predátor začal řádit pár měsíců před spartakiádou
Na jaře roku 1985 žilo Československo závěrečnými přípravami na masovou tělovýchovnou akci, spartakiádu. Představovala významnou událost jak pro vládnoucí režim, tak pro více než dva miliony lidí – žen, mužů i dětí – kteří se účastnili nacvičování skladeb. Vše se chystalo na červnové vyvrcholení na strahovském stadionu v Praze, kam mělo přijet na 200 tisíc cvičenců.
V této atmosféře začal v Praze řádit nebezpečný násilník, který přepadával ženy. Brutalita pachatele se případ od případu stupňovala a začátkem dubna byla nalezena první mrtvá, sexuálně zneužitá žena. V květnu už bylo zřejmé, že v Praze řádí sériový vrah žen. A tak dva měsíce před plánovaným příjezdem tisíců cvičenek z celé republiky stanuli kriminalisté před vážným problémem, neboť konání spartakiády bylo rázem v ohrožení. Stranické vedení požadovalo rychlé řešení a na případ byli nasazeni ti nejlepší možní kriminalisté. Bleskově byl sestaven tříčlenný tým, jemuž byli k dispozici policisté z celé republiky. Mezi hlavními vyšetřovateli byli mj. Jiří Markovič a Josef Doucha.
„Nikdy předtím ani potom jsem nepracoval pod tak strašným politickým tlakem. Dělali jsme na tom tři vyšetřovatelé, a kromě toho dalších dvě stě policistů,“ vzpomínal později Jiří Markovič pro iDnes.cz.
„Dospěl jsem k tomu, že jim nesmím dát žádnou šanci“
První ženu, třiadvacetiletou Alici P., matku dvou dětí, zabil Jiří Straka 8. dubna 1985. Přepadl ji kolem deváté večer v zalesněné rokli u sídliště Novodvorská, kde ji znásilnil a udusil. Tělo zaházel listím.
Druhou obětí byla třicetiletá lékařka Věra F., kterou zneužil a uškrtil 4. května v Hloubětíně, před vchodem domu v Zelenečské ulici. O otrlosti a brutalitě pachatele svědčí i fakt, že téhož večera před půlnocí byla ve stejné lokalitě přepadena další žena. Čtyřiatřicetiletá Vlasta Š. útok přežila, byť si útočník myslel opak. Strakovi totiž žena připadala starší, než se původně domníval, a tak ji „pouze“ okradl a poté se ji snažil zlikvidovat coby nepohodlného svědka.
Poslední oběť, třicetiletou Martu M., zabil ve sklepě domu na Puškinově náměstí v Bubenči 16. května. Kolem krku měla celkem tři škrtidla. Čalounickou niť upravenou do katovské smyčky, na dva uzly zatažené ramínko od podprsenky, a ještě na dva uzly utažený pásek od svetru. Pitva i tady prokázala sexuální násilí.
Drobečky, které dovedly vyšetřovatele k pachateli
Při pátrání po pachateli vyšetřovatelé zjistili, že vraždil vždy před prvním pracovním dnem. To znamená buď poslední víkendový den, či ve svátek. Podle způsobu provedení a stop z míst činů usuzovali, že se s největší pravděpodobností jedná o stejného pachatele. Tomu nasvědčovaly i zajištěné spermie, které pocházely od muže se stejnou krevní skupinou. Navíc se na tělech všech obětí objevovaly kovové částečky typické pro strojírenskou výrobu.
Matoucí bylo, že když se vyšetřovatelé radili s psychiatry, ti jim vyprofilovali pachatele ve věku od 18 do 25 nebo 28 let. Kriminalistům byla jasná jedna věc – sexuální deviant vraždou obvykle nezačíná, jeho deviace spíše postupně eskaluje z menších deliktů a vražděním vrcholí. Existovala tedy možnost, že pachatel už dříve spáchal sexuálně motivovaný čin. A tak vzhledem k mimořádně vážné situaci otevřeli všechny dosud neobjasněné případy znásilnění, vydírání či omezování osobní svobody. Nakonec jich prověřovali asi padesát. Zjistili tak, že 17. února téhož roku byla na téměř stejném místě, kde byla zavražděna první oběť, Alice P., obtěžována jiná dívka, Milana H.
Dvacetiletou Milanu H. tehdy útočník napadl zezadu a začal ji škrtit. Dívce se však podařilo s mladíkem navázat kontakt. Slíbila, že mu bude po vůli, ale na vhodnějším místě. Mezitím došli na dohled osvětlených domů, kde Milana začala volat o pomoc. Útočník se zalekl a utekl. Napadená dívka původně pokus o znásilnění ani neohlásila. Nicméně byla v souvislosti s pátráním po pachateli pozdějších vražd kriminalisty zjištěna a poskytla policii podrobný popis Jiřího Straky, který napomohl k jeho zatčení.
Další důležitý důkaz kriminalisté objevili při otevření případu, který se udál 2. dubna 1985 na Praze 8. Tehdy neznámý sympatický mladík nabídl kolem druhé hodiny ráno na tramvajové zastávce doprovod osmnáctileté Ludmile Š. Během cesty se jí představil jako Jirka a vyprávěl jí, že je mu šestnáct, bydlí sice v Praze, ale jezdí do hornického učiliště u Kladna. Mezi řečí se zmínil o Stochově.
Když dorazili k domu, kde Ludmila bydlela, začal si vynucovat pohlavní styk. Dívka se bránila, útočník ji začal škrtit a vyhrožovat násilím, pokud mu nebude po vůli. Nakonec se jí podařilo vběhnout do domu a zmáčknout několik zvonků… Násilník utekl i s její kabelkou.
Dopadení tzv. spartakiádního vraha
Policie si pro Jiřího Straku přijela na internát hornického učiliště do Stochova 22. května 1985, šest dnů po jeho posledním útoku. Když na pokoji č. 506 odemkl Straka svou skříňku, ležela v ní občanská legitimace Ludmily Š. a krabička se šperky, které ukradl svým obětem.
Po dopadení se Straka doznal ke třem vraždám. Straka nezapíral, vypovídal spontánně. Markovičovi, který byl pověstný svými originálními výslechovými metodami, se poměrně rychle přiznal i k dalším činům, o kterých kriminalisté dosud nevěděli. Při vyšetřování svých skutků s kriminalisty spolupracoval a při rekonstrukcích podrobně a ochotně popisoval jednotlivé útoky. Z filmových záznamů je zřejmé, že nikdy nevyjadřoval lítost nad tím, co udělal.
„Je pravda, že jsem zabil tři ženy. U dalších dvou přepadených žen jsem se dozvěděl, že to přežily. U té zdravotní sestry jsem věděl, že přežila, neboť mi utekla, ale u té starší paní, kterou jsem hodil na ten valník, to jsem nevěděl, zdali to přežila,“ vypověděl Straka podle iDnes.cz na policii.
„Získal jsem negativní zkušenosti z jednání žen v případech, kdy jsem se o pohlavní styk snažil před vraždou. Dospěl jsem k tomu, že těmto ženám nesmím dát žádnou šanci, aby přivolaly pomoc,“ vysvětloval policistům. „Kdyby mě nechytili, tak jsem jich udělal ještě víc, třeba deset nebo dvacet. Já jsem po tý první i po tý MUDr. chodil za ženskejma po Praze, ale hodně mi jich uteklo,“ uvedl cynicky ve výpovědi, více Náš region.
Psali jsme
MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Jak jsme již avizovali, náš cyklus vrcholí prázdninovou anketou TOP 10 o největšího zločince. Nabízíme vám…
Tenhle klučina je tím agresivním sadistou?
Kriminalisté zpočátku nevěřili, že by brutálních vražedných útoků byl schopen na první pohled přátelský kluk ze slušné rodiny. Byli zděšeni tím, jak jim šestnáctiletý učeň bez emocí a výčitek popisoval při výslechu své činy. Jako důvod uvedl silnou sexuální tenzi.
„Pro něj bylo zabití člověka jako zamáčknutí mouchy,“ charakterizoval ho lakonicky pro iRozhlas.cz Markovič.
Z pohledu znalců z oboru psychiatrie tento obraz otevřeného a sympatického klučiny byl jenom fasádou. Za ní se skrýval společensky nebezpečný psychopat. Znalci u něj odhalili agresivitu se sklonem k sadismu a nekrosadismu, chybějící morální zábrany, bezcitnost, lačnost po sexuálním uspokojení. Klamavý zevnějšek ještě zvyšoval jeho nebezpečnost.
Za tři životy deset let
V prosinci 1985 byl Jiří Straka odsouzen k nejvyššímu možnému trestu, který jako mladistvý mohl dostat: k deseti letům vězení a následné ústavní léčbě. Byl uznán vinným ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Soudní znalci rozhodli, že je u něj nezbytné ochranné psychiatricko-sexuologické léčení spolu s provedením kastrace. Je pravděpodobné, že kdyby Straka nebyl mladistvý, byl by odsouzen k trestu smrti.
O rozsudku pražského městského soudu informovala v novinách ČTK: „Obžalovaný mladistvý Jiří S. byl v úterý městským soudem v Praze odsouzen za spáchání tří trestných činů vraždy (paragraf 219), dvou pokusů tohoto trestného činu, dále trestných činů znásilnění (paragraf 241), loupeže (paragraf 234) a krádeže (paragraf 247). Jednalo se celkem o 11 útoků spáchaných od 15. března do 16. května 1985 na území hlavního města Prahy.“
V květnu 1994 byl Straka díky amnestii Václava Havla o rok dříve propuštěn z vězení a nastoupil ochrannou a sexuologickou léčbu na uzavřeném oddělení v Bohnicích, poté požádal o přeložení do Opavy, aby byl blíž rodičům, kteří se přestěhovali z Prahy na severní Moravu. V prosinci 2004 opavský soud vyhověl jeho žádosti o propuštění z psychiatrické léčebny a změnil ústavní léčbu na ambulantní, informoval o tom například iRozhlas.cz.
Jiří Straka strávil ve vězení a v léčebně 19 let. Dnes žije na svobodě pod změněným jménem Novák na severní Moravě a tvrdí, že už je jiný člověk. Ví, že musí pravidelně užívat léky a je si dobře vědom i toho, že za porušení léčby by šel znovu do vězení. Tentokrát už na doživotí.
Dokumentární rekonstrukci jednoho z největších kriminálních případů první poloviny osmdesátých let natočil pro Českou televizi s názvem „Spartakiádní vrah“ režisér Jiří Svoboda v roce 1999. V dokumentu použil unikátní záběry z policejní rekonstrukce Strakových činů, ale i řadu filmových materiálů, zachycujících tehdejší události z domova i ze světa, které slouží k vykreslení oné doby.
Příběhu spartakiadního vraha se věnoval i speciální díl Reportérů ČT.
Kudy kráčel zločin v režii Jiřího Straky
Legenda k mapce:
- Praha 9, Hloubětín – Zelenečská 509/57, obětí byla lékařka Věra Fikarová.
- Praha 9, Hloubětín – Poříčanská ulice; tentýž večer, kdy došlo k vraždě Věry Fikarové, byla ve stejné lokalitě napadena další žena, Vlasta Štěpánková, která sice vražedný útok přežila, ale z prožité hrůzy se nikdy nevzpamatovala a zemřela předčasně.
- Lokality mimo mapku: Praha 4, Lhotka – zalesněná rokle u poblíž ulic Novodvorská, Vavřenova a Vrbova, obětí byla Alice Petříčková; Praha 6, Bubeneč – Puškinovo náměstí 633/13, obětí byla Marta Michalčíková.
Podklad: Seznam / Mapy.cz
|
