TOP 10 největších zločinců: Josef Kott a Michael Kutílek

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: V naší anketě TOP 10 o největšího zločince jsme na čtvrté místo dali dva kriminálníky, které Havlova amnestie v roce 1990 vypustila do ulic. Pár dnů po propuštění se z nich stali první sérioví vrazi v naší polistopadové historii. Během 26 hodin zavraždili čtyři lidi. Další člověk jejich útok přežil pouze náhodou. Měli dostat trest smrti, ale ten byl v květnu 1990 zrušen.

Ti dva se nikdy neměli potkat. Sadista a psychopat, čert a ďábel. Ale potkali se v roce 1988 v minkovické věznici. Díky lednové amnestii prezidenta Václava Havla se ocitli na svobodě. Kutílek byl propuštěn 6. ledna, Kott vyšel z bran věznice 1. března. V noci na 2. května začala jejich vražedná série. Na konci května byli dopadeni a vrátili se do věznice s doživotním testem, jak stojí na Wikipedii.

Na 4. místě žebříčku TOP 10 se umístili… Josef Kott a Michael Kutílek

Josef Kott se narodil 7. prosince 1957 v Rakovníku. Působil jako voják z povolání, později sloužil na federálním ministerstvu vnitra v ochrance prezidenta. Zde začaly jeho potíže. Vrátil se k armádě, získal hodnost poručíka, začal však rozkrádat státní majetek. Následovalo vězení, ztráta hodnosti, další tresty… Dva rozvody ho utvrdily v nenávisti k ženám. Připočteme-li k tomu bezcitnost a sexuální deviaci, sadismus, které v Kottově povahovém profilu psychopata zdůraznili forenzní experti, bylo o třaskavou nálož postaráno.

Michael Kutílek se narodil 23. února 1951 v Praze. Jako dítě byl inteligentní, zároveň však okrádal spolužáky. Jako čtrnáctiletý musel do „polepšovny“. Dráhu kriminálníka začal v šestnácti. Dvanáctkrát byl soudem potrestán, tresty na něho neměly ale žádný vliv. Naopak se z vězení pokaždé vrátil jako horší grázl. Znalci později označili Kutílka za polymorfního psychopata.

Od loupeží k vraždám

Nejdřív vůbec neměli v plánu vraždit, chtěli pouze získat peníze krádežemi vloupáním, tedy způsobem, který oba ovládali. Jejich plán byl jednoduchý. Už ve vězení si vytipovali osoby, o kterých od ostatních spoluvězňů věděli, že mají peníze. Plánovaná oběť vloupání dostala v jejich žargonu pracovní název „sponzor“, viz PrahaIN.cz.

Původní plány na vloupání do bytů na svobodě dostaly jiný náboj. Jistější se jim zdála loupež v přestrojení za příslušníky Veřejné bezpečnosti. Kott měl doma ve skříni uniformu příslušníka VB, protože u bezpečnosti před uvězněním několik let pracoval. Uniforma ale sedla Kutílkovi, a Kottovi tak nezbývalo, než aby sehrál roli příslušníka v civilu.

Přípravu svých rolí brali opravdu vážně, nic nechtěli zanedbat – od vojenského sestřihu, výroby falešných služebních průkazů, až po vhodnou barvu ponožek a dopravní prostředek Tatra T613 s upravenými poznávacími značkami. K dokonalosti jim chyběla jen zbraň.

Ale kde zbraň sehnat?

Kott před lety pracoval v podniku Stavební stroje Nýřany, kde ve vrátnici sloužili ozbrojení strážní. A tak se vydali z Plzně do Nýřan. Chtěli si také vyzkoušet, jak bude na jejich policejní vystupování reagovat ozbrojený strážný. Noční strážný bez váhání předložil falešným příslušníkům VB ke kontrole svoji zbraň, Kutílek přečetl její číslo a udělal i zápis do knihy kontrol. Strážný měl radost, že kontrola proběhla bez problémů a srdečně se s nimi rozloučil. Zkouška věrohodnosti tedy dopadla na výbornou a teď mohli jet naostro.

V noci 2. května přijeli Tatrou 613 do stejného nýřanského podniku. Strážnému opět tvrdili, že musí provést rutinní kontrolu jeho zbraně. Když jim zbraň vydal a oni se ji pokusili na základě vymyšlené nesrovnalosti v dokumentech zabavit, obvinil je z toho, že nejsou skuteční policisté. Kott strážného, 71letého Františka K., který chodil o holi, zastřelil jednou ranou do hlavy a zmocnil se jeho zbraně. Svědek, strážný, který sloužil předchozí noci, potom policii „kontrolory“ popsal: jednoho v civilu a druhého v uniformě Veřejné bezpečnosti.

Dívky jako oběti zvrácených choutek

Kott a Kutílek po vraždě vyrazili do Prahy. Cestou zastavili dvěma 16letým stopařkám, Ditě D. a Sylvii L. Děvčata si všimla odložené policejní uniformy a živě se zajímala o případ, který „příslušníci“ vyšetřovali. Stopařky určitě nenapadlo, že se začal odvíjet čas nového kriminálního případu. Případu, ve kterém se v noci z 2. na 3. května stanou oběťmi dvojnásobné brutální vraždy a skončí s několika desítkami bodných ran v hustém lesním porostu u obce Líšná. Vraždou bezbranných dívek oba muži ukojili své zvrácené choutky. Kutílek se později přiznal, že obě byly zavražděny prostřednictvím „satanského“ rituálu.

Oblečení a vozidlo od krve a bláta donutilo pachatele k návratu na základnu. Odjezd do Prahy byl odsunut na podvečer téhož dne. Vyrazili na adresu vytipované majitelky mnoha zlatých předmětů, která bydlela v Praze 6. Tentokrát jejich plán loupeže obsahoval nejen pohrůžku použití zbraně, ale i možnost likvidace případně se vzpouzející oběti. K realizaci plánu shodou okolností nedošlo, v bytě nebyla oběť sama.

Loupežná přepadení

Frustrace z neúspěchu vzrůstala. Horečně přemýšleli, kdo by mohl mít u sebe peníze, které oni tak vehementně chtěli? Volba padla na taxikáře, kterého mohou zabít a okrást v jeho vozidle na místě, kam je on sám doveze. Obětí čtvrté vraždy se tak ještě téže noci stal pražský taxikář František B., který odvezl své budoucí vrahy do zahrádkářské kolonie na Praze 5. Vražda taxikáře vynesla jeden tisíc korun, peněženku, doklady taxikáře a jedny náramkové hodinky. Opět žalostně málo. 

Na zpáteční cestě z Prahy do Plzně se zločinci zastavili u motorestu Tři sudy, kde si vyhlédli zaparkovaný kamion se zahraniční poznávací značkou. Napadlo je, že jeho řidič bude mít u sebe cizí valuty. Tady se osud sériových vrahů ale začal naplňovat. Britský řidič kamionu Michael M., kterého přepadli, okradli a poté střelili do hlavy, totiž zásluhou obrovského štěstí přežil a útočníky potom identifikoval.

Důkazem proti kriminálníkům bylo mimo jiné i pár nepodstatných drobností, které mu vzali z kabiny. Ty se ukázaly později jako klíčové. Při domovní prohlídce se u Kotta našel jeden „angličák“ s reklamním nápisem Camel. V tu chvíli bylo jasno. (Vyšetřování ďábelské série vražd se podrobně věnuje v knize „Myšlenky zločince v české kotlině“ Jiřina Hochmanová – pozn. red.)

Trest za čtyři zmařené životy

Dopadení Kutílka bylo jen otázkou několika dnů. Oba pachatelé tak byli zadrženi koncem května 1990. Jak vyšetřování pokračovalo, k jedné vraždě se přidávaly postupně ty další. Obraz zkázy, který za sebou zanechali dva amnestovaní kriminálníci během pouhého měsíce, překvapil i ty nejotrlejší kriminalisty.

Kott s Kutílkem po zadržení házeli vinu jeden na druhého a různě měnili výpovědi. Kauza se vlekla až do roku 1995. Původní rozsudek 25 let totiž neplatil, Nejvyšší soud rozsudek zrušil a poslal oba vrahy do vězení pouze na 4,5 roku a 5 let za krádeže. Později jim plzeňský soud po odvoláních pravomocně vyměřil doživotní tresty, jak píše iDnes.cz.

Pokusy o obnovu procesu

Oba vrazi se ve vězení několikrát pokoušeli o obnovu procesu. Zatímco Kott svou vinu nikdy nepřiznal, Kutílek dokonce v roce 2006 uvedl, že jen on je vrahem a že Kott nemá s vraždami nic společného. Vraždy prý páchal, protože mu to napověděl Satan a on tak dle svých slov byl prvním českým satanistou, jehož ruku vedlo zlo. Soud jeho návrh na revizi rozsudku zamítl s tím, že nebyly shledány nové důkazy potřebné k obnovení procesu.

Kutílek v březnu 2017 ve výkonu trestu zemřel ve věku 66 let na rakovinu. V únoru 2022 se Kott opět pokusil o znovuotevření případu. Jeho žádost Krajský soud v Plzni zamítl, jak píše iDnes.cz.

Kudy kráčel zločin v režii Josefa Kotta a Michaela Kutílka Legenda k mapce: Praha 6, Dejvice – ulice Pod Baštami, byt movité majitelky, kterou chtěli okrást Lokalita mimo mapku: Praha 5 – Zahrádkářská kolonie, místo vraždy taxikáře Podklad: Seznam / Mapy.cz