TOP 10 největších zločinců: Olga Hepnarová

09. 07. 202319:00
TOP 10 největších zločinců: Olga Hepnarová
foto: Black Balance, se svolením pro média/Snímek z životopisného filmu Já, Olga Hepnarová z roku 2016. Olgu Hepnarovou tam ztvárnila polská herečka Michalina Olszańska.

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Jak jsme již avizovali, náš cyklus vrcholí prázdninovou anketou TOP 10 o největšího zločince. Nabízíme vám pro hlasování výběr z deseti našich zločinců – masových vrahů, gangsterů a podvodníků, o nichž jsme v cyklu psali, a jejichž případy jste mohli sledovat.

Po deset týdnů vám tedy budeme předkládat zločince jednoho po druhém a budeme postupovat od posledního místa k prvnímu. V minulém díle jsme na krásné 10. místo dali žhavě současného kandidáta, o němž nepochybujeme, že ukrývá v mošničce maršálskou hůl. Avšak nyní bereme v úvahu jen to, co je zřejmé a co o něm víme.

Jak jsme rovněž předeslali, je to pořadí zločinců podle našeho vědomí a svědomí, tak se budeme těšit na vaše ohlasy.

Na devátém místě žebříčku TOP 10 se umístila… Olga Hepnarová

Dne 10. července uplyne 50 let od chladnokrevně promyšleného činu této masové vražedkyně. Připomeňme si alespoň ve stručnosti případ poslední ženy popravené v Československu, která svůj problematický vztah k ostatním lidem řešila tím nejděsivějším způsobem, jenž nemá v historii naší kriminalistiky obdoby.

Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze. Když usedla onoho osudného dne v roce 1973 za volant vypůjčeného nákladního auta značky Praga RN, aby v 13.55 s ním záměrně najela do lidí na tramvajové zastávce, bylo jí 22 let. Vypadala jako křehká dívka, a tak svědek, který ji zahlédl za volantem před činem, odhadoval, že černovlasé ženě v bílé blůzce může být tak 16 let…

Místo masové vraždy

Třída Obránců míru (dnes ulice Milady Horákové), chodník po pravé straně ve směru jízdy tramvají ke Strossmayerovu náměstí, úsek mezi hotelem Belveder a ústím Veverkovy ulice, před domem č. 1280/9.

Místo činu krátce tragédii. zdroj: Archiv bezpečnostních složek, se souhlasem

Oběti – osm mrtvých, dalších dvanáct zraněných mužů i žen

Olga Hepnarová strhla volant nákladního auta prudce doprava, aby najela přes nízký obrubník na chodník, kde byla sloupkem vyznačená tramvajová zastávka bez nástupního ostrůvku. Po chodníku jela asi 20 metrů až po místo před prodejnou s dětskými oděvy.

V tomto prostoru se v daný okamžik nacházelo asi 24 osob, z nich pak 20 utrpělo různě vážná zranění. Přímo na místě nehody došlo k úmrtí tří osob, tři zemřely během převozu do nemocnice nebo v nemocnici ještě týž den. Další dvě oběti zemřely v následujících dnech. Šest osob bylo zraněno velmi vážně, u další šesti byla zranění méně závažná.

Během několika minut se sjelo na místo nehody celkem 14 sanitních vozů a raněné začalo ošetřovat 20 lékařů. Zranění byli převáženi do pěti pražských zdravotnických zařízení – do Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí, do nemocnice Na Františku, do nemocnice Pod Petřínem, na Bulovku a do blízkého zdravotního střediska v budově Elektrických podniků.

„Mrzí mě, že těch zabitých nebylo víc“

O nehodě bylo informováno MO VB sídlící v ulici Františka Křížka, tedy pár metrů od místa tragédie. Zde se konal i první výslech zadržené, než se rozhodlo o převezení řidičky na lékařská vyšetření. Poté si případ převzal major Zahrádka z odboru vyšetřování OV VB Praha-město v Konviktské ulici.

Soud se konal v době tuhé normalizace, takže média přinášela jen omezené množství informací. Zprávy se šířily převážně šeptandou, tragédie otřásla především Pražany. Část veřejnosti se klonila k exemplárnímu potrestání, část byla proti trestu smrti. Šanci, aby nedostala provaz, mohl zajistit jen posudek lékařů, kteří by ji uznali za psychicky nemocnou.

Vyšetřování činu prokázalo, že Olga Hepnarová jednala po dlouhodobé úvaze, svůj čin cílevědomě připravovala a byla si vědoma následků. Byla souzena za trestný čin dle § 219 trestního zákoníku, tedy za vraždu.

Znalci z oboru psychiatrie, psychologie i sexuologie ve svých znaleckých posudcích uvedli, že Hepnarová netrpí žádnou duševní chorobou, která by měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti. Konstatovali, že mladá žena má sice poruchu osobnosti se schizoidními rysy, ale svůj úmysl zabít co nejvíce lidí plánovala v několika variantách, nejednala pod vlivem psychózy nebo vidin. Odborníci se shodli, že krátce před činem (důležité bylo i svědectví zaměstnance půjčovny nákladních vozů), v jeho průběhu i po něm si mladá žena počínala rozvážně a chladnokrevně, nejevila známky poruchy vědomí, ani nebyla pod vlivem bludů nebo halucinací.

Olga Hepnarová byla tedy za svůj čin plně odpovědná. Ona sama odmítala, že by byla psychicky nemocná. Zabíjela, protože v ní narůstaly pocity křivdy, nenávisti k ostatním a touhy pomstít se všem lidem, kteří se k ní chovali nepřátelsky.

Později u soudu prohlásila, že se chtěla pomstít celé společnosti včetně své rodiny. Olga Hepnarová byla proto 6. dubna 1974 Městským soudem v Praze uznána vinnou v plném rozsahu obžaloby a odsouzena za osminásobnou vraždu k nejvyššímu trestu. Tento rozsudek potvrdil Nejvyšší soud ČSR a posléze i Nejvyšší soud ČSSR, který sice její jednání překvalifikoval z vraždy na obecné ohrožení, ale trest smrti ponechal.

Zamítnutí žádosti o milost a trest smrti oběšením

Rozsudek soudu musel potvrdit i předseda federální vlády ČSSR Lubomír Štrougal – ten s tím údajně otálel 97 dnů, protože datum popravy spadalo do nadcházejícího Mezinárodního roku žen. Matka Hepnarové ještě podala žádost o prezidentskou milost, ale i tu předseda vlády Štrougal, tehdy zastupující dlouhodobě indisponovaného prezidenta Ludvíka Svobodu, dne 3. března 1975 zamítl. Nakonec nad rámec běžných zvyklostí napsal k zamítnutí milosti vlastnoručně své vyjádření. To bylo neobvyklé, zpravidla se rozhodnutí o udělení či neudělení milosti pouze parafovalo.

Dne 12. března 1975 byla Olga Hepnarová v pražské věznici na Pankráci popravena oběšením. Stala se tak poslední ženou popravenou na území Československa.

Jak by dopadla vražedkyně Hepnarová dnes?

Je otázkou, jak by v současné době dopadla psychiatrická vyšetření této mladé ženy. Zda by se přihlédlo k tomu, že se pokusila už jako adolescent o sebevraždu, mívala nevyzpytatelné výkyvy nálad a záchvaty nenávisti k lidem včetně rodičů. Že často zvažovala možnosti, jak se společnosti pomstít – přemýšlela například o vykolejení vlaku podkopáním kolejí, odpálení výbušniny v uzavřené místnosti plné lidí či střelbě do lidí na Václavském náměstí z automatické zbraně.

Podstatné je, že vinu za smrt osmi lidí a zmrzačení dalších šesti, kteří byli zraněni těžce, necítila. Ničeho nelitovala. Ve vězení pokračovala v paranoidním posuzování činů a chování jiných lidí, všechny ve svém okolí podezírala, že ji chtějí psychicky i morálně zničit.

Pokud by tedy i dnes soudní znalci potvrdili, že netrpí žádnou závažnou duševní chorobou, že má naopak lehce až zjevně nadprůměrnou inteligenci, bezesporu by soud znovu vynesl rozsudek o nejpřísnějším trestu, tedy dnes doživotního vězení, neboť trest smrti byl u nás v roce 1990 zrušen. Pokud by ovšem Olga Hepnarová požádala o podmíněné propuštění po uplynutí 20 let věznění, je třeba uvést její slova o tom, zda by svůj čin někdy v budoucnu zopakovala: „Kdybych ovšem žila dalších dvaadvacet roků a lidé by se ke mně chovali stejným způsobem, tak bych něco podobného provedla znovu…“

A ještě jedna zajímavost – osud spisu Hepnarové

Když Městský soud v Praze vynesl rozsudek, Nejvyšší soud ho potvrdil a Olga Hepnarová byla popravena, putoval její spis do spisovny městského soudu na Malostranské náměstí. Zdejší prostory byly ale stísněné, a tak byla spisovna přestěhována do Prahy-Troje. V srpnu 2002 se však ocitla za ničivé povodně pod vodou. Mezi 4,5 km spisů byl i spis Olgy Hepnarové.

Do budovy, kde byly uloženy statisíce soudních spisů z městského soudu i obvodních soudů, vnikla voda do výše přes jeden metr. Zatopena byla zhruba třetina až polovina spisů. V Troji byly uloženy spisy starší šesti let a mladší 50 let, se kterými se nepracovalo, ale soudci se k nim vraceli. Celkově spisovna uchovávala dokumenty o činnosti městského soudu od roku 1960 do poloviny 80. let. Vodou poničené písemnosti byly výběrově převezeny do mrazíren v Mochově. Mezitím uplynula třicetiletá ukládací lhůta, a tak se spis přesunul do pražského archivu. PhDr. Petr Kreuz z Archivu hl. m. Prahy tehdy poznamenal: „Spis Hepnarové považujeme za spis mimořádné historické hodnoty, tak cenný už je jen Babinský.“ Archiválii čekalo po rozmražení restaurování. Na soudním spisu Olgy Hepnarové pracovaly dvě restaurátorky čtvrt roku a každý list se jim podařilo obnovit. Teprve tehdy se zjistilo, že v něm chybí sto stran a podle obsahu lze soudit, že jde o soubor znaleckých posudků zdravotního stavu vražedkyně.

Kudy kráčel zločin v režii Olgy Hepnarové

Legenda k mapce:

  1. Milady Horákové 1280/9 – místo masové vraždy
  2. Františka Křížka 735/24, Místní oddělení Veřejné bezpečnosti – zde probíhal první výslech Olgy Hepnarové po zadržení

Podklad: Seznam / Mapy.cz

Zdroje: idnes.cz, lidovky.cz, nacr.cz, Wikipedie ad.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných