TOP 10 největších zločinců: Radovan Krejčíř

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: V naší anketě TOP 10 o největšího zločince jsme ve finále! Bezkonkurenčně první místo zaujal zločinec mezinárodního formátu s pověstí nelítostného hráče, jenž svou inteligenci a obchodní talent využil bohužel tím nejhorším způsobem. Kolik zničených životů má u nás na svědomí, lze jen těžko odhadnout, stejně tak obětí na životech. Ve svém novém působišti, v Jižní Africe, svůj „talent“ dokonale rozvinul, a proto za násilné a drogové delikty vyfasoval 35 let natvrdo.

Prostřednictvím svých advokátů si chtěl tento bezskrupulózní zločinec již několikrát, naposledy v polovině roku 2023, vymoci obnovení svých trestních kauz v Česku. Požádal proto Městský soud v Praze, kde se jeho kauzy projednávaly v prvním stupni, o zrušení odsuzujících rozsudků. Informoval o tom například server Aktuálně.cz. Jako důvod uvedl, že chce kauzy projednat za své přítomnosti. Argumentoval tím, že jelikož sedí v jihoafrickém vězení, nemůže se prý na něj pohlížet jako na uprchlého.

Zopakujme si: Krejčíř byl v Česku několikrát pravomocně odsouzen v různých kauzách. Naposledy 28. března 2018 mu Vrchní soud v Praze potvrdil jako uprchlému souhrnný trest 15 let vězení za pokus o několikamiliardové tunelování státního podniku Čepro a za přípravu vraždy celníka, viz článek Novinek.cz. Do tohoto trestu byly Krejčířovi započítány i jeho dřívější tresty v ČR za půlmiliardový daňový únik, podvody, zpronevěru a další trestné činy.

Na 1. místě žebříčku TOP 10 se umístil… Radovan Krejčíř

Radovan Krejčíř se narodil 4. listopadu 1968 v Dolním Žukově na Karvinsku. Pašováním nedostatkového zboží z Polska si za minulého režimu zvyšoval kapesné již jako gymnazista v Českém Těšíně. Poté, co se přesunul do Ostravy, kde na Vysoké škole báňské studoval ekonomii, klasicky veksloval s tuzexovými bony. Ještě v době ostravských studií se jeho první ženou stala dcera bolševického papaláše Petra Peterka. Po návratu do Českého Těšína načerno obchodoval s alkoholem, který označoval padělanými kolky. Právě s pašováním alkoholu souviselo jeho první trestní stíhání v roce 1992, to mu bylo 24 let, které bylo po čase – stejně jako později mnoho jiných – zastaveno.

K velkým penězům se Radovan Krejčíř dostal během kupónové privatizace (dvě vlny v letech 1992 a 1994). Na počátku 90. let s rodinnými příslušníky založil akciovou společnost Corado Holding, která skoupila tisíce kuponových knížek. Ty investovala velmi prozíravě a úspěšně, až se objevilo podezření na nadstandardní zdroje informací, které měly pocházet buď z ministerstva financí, nebo přímo od tehdejšího ministra financí za ODS v Klausově vládě Ivana Kočárníka, otcova přítele.

Od poloviny 90. let se také pravidelně dostával do hledáčku policie v souvislosti se společnostmi, z nichž záhadně mizely peníze. Mezi takto poškozenými firmami byla jednou z prvních ostravská společnost Staviva, po které zbyly dluhy okolo 300 milionů. V roce 1996 měl jako jednatel firmy Corado vylákat od společnosti Frymis akcie Tepláren Otrokovice pod falešnou záminkou, že je potřebuje pro své účetní operace. Akcie však v rozporu s dohodou nevrátil, ani za ně nepředal peníze. Způsobil tak škodu za přibližně 50 milionů korun.

Na jaře 1997 ze společnosti Corado, kterou Krejčíř zcela ovládl, vyvedl machinacemi s akciemi 271 milionů korun tím, že koupil od offshorové společnosti z Britských Panenských ostrovů pár zcela bezcenných akcií firmy sídlící na Seychelských ostrovech. Tímto trikem si zajistil peníze na život v cizině, jak píšou Hospodářské noviny.

Přesun z Moravy do Čech

Do Prahy se Krejčíř přesunul někdy po polovině 90. let, to mu ještě nebylo 30 let. Neznámý mladík z Českého Těšína, ovšem s kapsami naditými penězi, však musel zpočátku o své postavení tvrdě bojovat s etablovanými bossy ovládajícími Prahu. Přestože své působiště přesunul, kontakty s rodnou hroudou nezpřetrhal, a tak většina jeho kompliců pocházela z Těšínska nebo z Ostravska.

Byl zvyklý si platit informace, loajalitu i služby. Lidem nedůvěřoval a úplatky i vyhrožování byly jeho hlavními pracovními nástroji. V motácích, které pak posílal z vazby přes své advokáty, komplicům rozepisoval úkoly na zametení stop, určoval jména osob, které je třeba správně motivovat, a to jak po dobrém, tj. finančně, tak na koho zatlačit po zlém. Na korupci měl všechno postavené a systematicky vyhodnocoval, kdo se mu bude kdy a na co hodit.

Neobjasněná zmizení i nájemné vraždy v okolí Krejčíře

Krejčíř byl při uplatňování politiky cukru a biče velmistrem. Na jednu stranu své komplice odměňoval za poslušnost a půjčoval jim peníze, které ovšem vzápětí tvrdě požadoval zpět. Káčko tomuto svému jednání, které s úspěchem mnohokrát použil, s oblibou říkal „půjčit hračky, sebrat hračky“. A spory o navrácení peněz tvrdě trestal. Pokud někdo nebyl schopen v šibeniční lhůtě splatit půjčené peníze, neváhal ho unést a zastrašovat fyzickou likvidací jeho i rodinných příslušníků. Nakonec ho donutil s pistolí u hlavy podepsat bianco šeky a listiny o převodu veškerého majetku. To se přihodilo Tarku Becharovi, Petru Polanskému i Jakubu Konečnému, který je dodnes nezvěstný, a tak lze předpokládat, že se vší pravděpodobností takto zrežírovaný, v pořadí druhý únos nepřežil.

Detektivové, kteří Krejčíře vyšetřovali, se potýkali s masivním únikem informací; podezřívali ho, že uplácí nebo zastrašuje svědky, aby opakovaně měnili své výpovědi, přičemž ti, kteří začali spolupracovat s policií, se rázem ocitli v ohrožení života. To byl případ i Petra Šebesty. Jeho zavraždění bylo pak pro svědky důvodem, proč nechtěli svědčit a vystupovat proti Krejčířovi a spol. v kauzách, kdy mu hrozilo obvinění pro půlmiliardový celně daňový únik při obchodech jihlavské společnosti M5 a pro vytunelování společnosti Technology Leasing přes 150milionový úvěr u České spořitelny. Více Novinky.cz.

Čepro – dvakrát se pokusil o útok, ani jednou mu to nevyšlo

Středem Krejčířova zájmu byly nejrůznější podvody. Postupně si vybudoval vlastní síť konexí, v níž byli podnikatelé, policisté, soudci. Těžištěm jeho činnosti se stala postupem času stále sofistikovanější hospodářská kriminalita. Zaměřil se hlavně na byznys s pohonnými hmotami, zajímal se o státní strategický podnik Čepro a o další společnosti točící se v tomto obchodu. Právě v případu připravovaného vytunelování Čepra, kde šlo o několik miliard, už přitom překročil onu tenkou hranici směrem k násilí.

Zatčení Krejčíře a bývalého šéfa společnosti Čepro Martina Pechana předcházel soudní spor Čepra a Tukového průmyslu o pohledávku ve výši 2,8 miliardy korun. Muži byli obviněni z přípravy podvodu a ze zločinného spolčení, Krejčíř navíc z přípravy vraždy celníka. Nález falešných bankovek v celkové hodnotě několika miliard korun v Krejčířově firmě na Karlově náměstí, které kriminalisté zajistili, vedl k jeho dalšímu obvinění za padělání peněz.

Útěk do Afriky byl jeho volbou

Krejčíř uprchl v červnu 2005 při zásahu policie ze své vily v Černošicích u Prahy, kam ho kriminalisté přijeli zatknout. Během akce se mu povedlo zásluhou trestuhodné nedbalosti policistů z domu zmizet. Dodnes ale není pravdivě a věrohodně vysvětleno Krejčířovo počínání v době jeho následného pohybu po útěku, ani kde se ukrýval, než se mu podařilo dostat přes Slovensko, Turecko a Dubaj na Seychely. Otevřené jsou zatím zejména poznatky o údajné účasti nějakých pracovníků českých a slovenských tajných služeb, kteří se na tomto měli na něčí, snad politický příkaz podílet. Ze Seychel, kde ho pracovníci tajných služeb sledovali, se pak Krejčíř v roce 2007 přesunul na falešný pas přes Madagaskar do Jižní Afriky.

Pod žhavým jihoafrickým sluncem Krejčíř záhy rozjel svůj „byznys“ – obchod s drogami provázený vraždami, únosy, mučením. V pozoruhodně krátké době se mu podařilo zkorumpovat širokou a složitou síť Jihoafričanů včetně policistů a vládních úředníků a stal se jedním z vládců zdejšího podsvětí. Podle tamějších médií si svou činností vydělal do roku 2013 v přepočtu zhruba 25 milionů korun.

Podle jihoafrických novinářů došlo v okolí Krejčíře v letech 2009–2013 nejméně k 12 vraždám. Ti mrtví v JAR byli všechno lidé, kteří se s ním dostali nějak do kontaktu, byli to buď jeho „obchodní“ partneři, nebo lidé, kterým třeba půjčil peníze. Krejčíř byl známý vždycky tím, že si vyřizoval účty s každým, kdo ho nějak podvedl. Měl přitom své krédo, že nejlepší pomsta je studená. To znamená, že byl schopen si počkat, až se všechno uklidní a až přestanou být ostatní ostražití, a pak teprve udeřil. Naopak on zázračně přežil pokus o atentát v červenci 2013.

Na podzim 2013 skončil Krejčíř ve vazbě a od roku 2014 se před soudem v Johannesburgu projednávají celkem čtyři jeho různé kauzy.

První odsouzení na 35 let

Krejčířovo první, ale nikoli poslední odsouzení v Jihoafrické republice je ze dne 24. srpna 2015. Soud v Johannesburgu uznal Krejčíře vinným v prvním ze čtyř procesů, kterým v zemi čelí, v případu únosu, pokusu o vraždu a obchod s drogami. Případ se týkal únosu a mučení bratra drogového dealera, jenž zmizel i s 25 kilogramy pervitinu, který měl podle obžaloby z pověření Káčka dopravit do Austrálie. Bheki Lukhele u soudu označil Krejčíře za muže, který ho věznil a mučil. Soud také konstatoval, že Krejčířův podnik Moneypoint v Bedfordview byl spojený s obchodováním s drogami.

Jak uvedl server Lidovky.cz, dne 23. února 2016 soud v Johannesburgu poslal Krejčíře na 35 let do vězení za pokus o vraždu, za únos, mučení a obchod s drogami. K výroku o vině Krejčíře a jeho spolupachatelů dospěl soudce již 24. srpna 2015 a čekalo se jen na verdikt o výši trestu.

Ve skutečnosti dostal Krejčíř a jeho spoluobviněný Desai Luphondo každý úhrnem 55 let (!) vězení, ale vzhledem k souběhu trestů je čekalo „jen“ 35 roků za mřížemi. Nejvyšší sazbu, 25 let, jim soudce dal za obchod s drogami, což označil za nejzávažnější provinění. Za každý z obou dalších bodů obžaloby jim přidal patnáct let vězení, ale do celkového výkonu trestu se odsouzeným připočítalo jen deset let. Soudce v závěrečné řeči označil Krejčíře za hlavní postavu mezi odsouzenými, za „bosse“. Výši trestu zdůvodnil mírou závažnosti a společenské nebezpečnosti zločinů, z nichž byli muži usvědčeni.

Zbývají ještě nejméně další tři procesy

Ve druhém procesu má soud projednat případ vraždy Zimbabwana Phumlaniho Ncubeho, který pro Krejčíře údajně pracoval jako vymahač dluhů, a Káčko ho podle obžaloby nechal zabít.

Při třetím procesu si Krejčíř a čtyři další muži mají vyslechnout obžalobu z vraždy „podnikatele“ libanonského původu a drogového dealera Sama Issy, uprchlíka před francouzskou justicí. Před zahájením soudního jednání se ale v místních médiích objevil článek, v němž se tvrdilo, že Krejčíř také plánoval únos a vraždu těžařského magnáta a miliardáře Patrice Motsepeho (informovala Česká televize). Právě kvůli tomuto novému nařčení byl proces, který měl původně začít v květnu 2016, odložen.

A konečně čtvrtý soudní proces s Krejčířem a dalšími pěti lidmi se má zabývat spiknutím s cílem zavraždit jednoho kriminalistu a také soukromého vyšetřovatele Paula O’Sullivana (více Lidovky.cz).Ten totiž podle tvrzení médií sestavil více než 80stránkový spis o gangsterových aktivitách od roku 2009. Policii předal 12 až 15 usvědčujících místopřísežných prohlášení od několika osob, které Krejčíře viní z řady závažných trestných činů včetně praní špinavých peněz, pašování drog, pašování cigaret a dalších, včetně vražd nejméně tří lidí.

Kromě toho čelí Krejčíř v Jižní Africe také obvinění z minimálně čtyř pokusů o útěk z vězení, jak uvedly Lidovky.cz. Provází ho proto pověst vysoce rizikového a nebezpečného vězně.

Nejprve politický uprchlík, poté touha po rodné hroudě?

Krejčíř svou žádost o politický azyl, kterou podal po přesunu do JAR, v roce 2016 stáhl. Vzal ji ale zpět až v době, kdy bylo zřejmé, že mu v Jižní Africe hrozí nesrovnatelně vyšší trest než v České republice. V listopadu 2019 také získal zpět české občanství. Na jeho vrácení měl nárok díky tomu, že o něj přišel před rokem 2014. Podle zákona v takovém případě stačilo, aby sepsal prohlášení o nabytí státního občanství.

Až v roce 2020 zamítl Nejvyšší soud v Brně dovolání Krejčíře a jeho kompliců v kauze pokusu o vytunelování státního podniku Čepro. Káčko je tak definitivně vinen z přípravy vraždy celníka, padělání peněz i pokusu o podvod v Čepru. V nepřítomnosti mu byl vyměřen souhrnný trest 15 let odnětí svobody, v němž se promítly i starší Krejčířovy kauzy (mj. podvody s akciemi Tepláren Otrokovice, vytunelování firmy Technology Leasing a daňové úniky firmy M5).

Krejčířovi obhájci vymýšlejí psí kusy

Česká republika oficiálně žádá o Krejčířovo vydání od roku 2007, přičemž extradiční žádost byla již několikrát pozměněna, naposledy v únoru 2020, podle průběhu trestního řízení v Česku. Bezpečnostní složky nicméně pokládají návrat jednoho z bývalých mafiánských bossů za velké bezpečnostní riziko, nehledě na značné náklady spojené poté s jeho nejvyšší ostrahou ve vězení, neboť by stále hrozilo riziko útěku vězně.

Informace o návratu gangstera Krejčíře z jihoafrického vězení se v minulosti objevily už několikrát. Naposledy na jaře 2023. Média zveřejnila zprávu o tom, že lidé kolem něj se připravují na jeho návrat. Disponují pro tento účel spoustou peněz, mluví se až o 100 milionech. Vyčleněné miliony mají být podle časopisu Neovlivní.cz zčásti určeny na úplatky, které zajistí uprchlíkovi hladké vydání do České republiky, a „čekají“ na ty, kteří mu ho zařídí. 

Krejčířovi advokáti opakovaně usilují o možnost, aby se do Česka vrátil a mohl zde čelit trestnímu stíhání. Počátkem roku 2022 se obrátili na Ústavní soud, zda nedošlo ke krácení Krejčířových ústavních práv. Domáhali se zrušení verdiktů nižších soudů, protože byla podle nich porušena Krejčířova ústavou garantovaná základní práva, mj. právo na spravedlivý proces. Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že je neopodstatněná, protože se Krejčíř zjevně vyhýbal trestnímu řízení v České republice pobytem v cizině a dával všemi dostupnými právně relevantními kroky najevo, že nechce být vydán do České republiky. Ústavní soud také odkázal na dřívější stanovisko Nejvyššího soudu, že konání hlavního líčení bez účasti obžalovaného nebrání ani jeho zadržení v cizí zemi, pokud se předtím trestnímu řízení doma vyhýbal.

Další pokus o nové soudní řízení provedené v jeho přítomnosti podnikl Krejčíř s pomocí svých obhájců v polovině roku 2023. Jeho žádost v neveřejném řízení zamítl v červenci Městský soud v Praze s odůvodněním, že: „Okolnosti rozhodné pro vedení trestního řízení jakožto proti uprchlému se nezměnily. Důvody soud spatřuje zejména v tom, že stávající situace odsouzeného, kdy se nachází ve výkonu trestu v Jihoafrické republice, je důsledkem jeho záměru vyhýbat se trestnímu řízení vedenému proti jeho osobě v České republice.“

Dá se však očekávat, že Krejčířovi advokáti podají proti tomuto verdiktu odvolání a věc se dostane k Vrchnímu soudu v Praze. A tak to bude znovu „da capo al fine“…

Kudy kráčel zločin v režii Radovana Krejčíře Mapa: Praha 2 – Nové Město, Karlovo náměstí 555/31 – sídlo Krejčířových firem Lokality mimo mapku: Černošice, V Dubině 166 – adresa Krejčířovy vily, odkud uprchl v červnu 2005 Černošice, Karlštejnská 273 – menší z Krejčířových vil Podklad: Seznam / Mapy.cz