Uprchlík Krejčíř aneb připomínka jednoho výročí gangstera Ka

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: (2. část) A bude to také osmnáct let, co se Radovan Krejčíř z tropického ráje v Indickém oceánu snažil zhmotnit svůj blud o směnce na 60 milionů s podpisem „korunního prince“ sociální demokracie Stanislava Grosse. Byl si tak jistý, že má všechno na háku, že po telefonu instruoval své kumpány, co všechno mají pro něj zařídit. A nebylo toho málo.

Když česká rozvědka před osmnácti lety spustila tajnou operaci na zjištění místa pobytu uprchlíka, asi nikdo nepředpokládal, jak celou akci usnadní sám Káčko. Připomínalo to trochu situaci, kterou jsme zažili v době, kdy Káčko z vazební věznice posílal motáky, kde podrobně popisoval vlastní trestnou činnost, kterou provedl, a rozepisoval úkoly na zametení stop, určoval jména osob, které je potřeba oslovit a správně motivovat, a to jak po dobrém, finančně, tak i po zlém. Tím jsme získávali přehled o dalších trestných činech, a hlavně o jeho kontaktech.

Krejčíř si byl na Seychelách tak jistý sám sebou, že po telefonu, který čeští agenti a policisté odposlouchávali, řešil peněžní transakce, dával instrukce svým spolupracovníkům nebo vyprávěl intimity ze svého života. Jen díky jeho vlastní neopatrnosti pak mohly úřady například nechat zablokovat Krejčířovy peníze na účtech ve Švýcarsku, o nichž se jednou zmínil.

„Hackeři“ ve službách státu

České úřady měly o Krejčířově pobytu na Seychelských ostrovech detailní přehled nejen díky odposlouchávaným telefonům. Zpravodajci a policisté se mu dostali i do jeho počítače.

Návnadu jim poskytl sám Krejčíř. Měla podobu jeho „pamětí“. Na konci roku 2005 totiž vydal autobiografickou knihu, v níž se vyjadřoval ke svým kauzám. Na dvou stech stránkách předkládal svou verzi příběhu, vyšperkovanou fotografiemi a také reprodukcí směnky podepsané Stanislavem Grossem.

Myšlenka využít Krejčířův narcismus a jeho přesvědčení, že jedině on je ten perfektní, nejlepší a nepřekonatelný, se ukázala jako excelentní. Byly vytvořeny webové stránky s odbornými články, v nichž fiktivní doktorand z oboru psychologie si vybral pro svou vědeckou práci právě knihu „pamětí“ Radovana Krejčíře, aby podle ní podrobně analyzoval jeho chování. Zkrátka podrobil behaviorální analýze způsob páchání jeho trestné činnosti. Analyzoval jeho vzpomínky, vytvářel různé verze jeho chování, aby odhalil detaily, které je třeba nalézt, aby z nich bylo možno vyvodit úplný obraz Krejčířovy osobnosti. Prezentaci analýzy poskytoval doktorand v grafickém zpracování. Aby se však mohl člověk na ni podívat, musel si stáhnout jistý program…

„Věděli jsme, že sleduje na internetu každou zmínku o sobě. Stačilo počkat, až klikne na ty námi vytvořené stránky a získali jsme přístup do jeho počítače,“ popsal jeden ze svědků, který trval na anonymitě.

Díky monitorování počítače a odposlouchávaným telefonům tak měli agenti a policisté v zásadě online přenos o Krejčířově zoufalé snaze sehnat bez ohledu na vynaložené prostředky někoho, kdo by mu vyrobil falešnou směnku, která by doložila Krejčířovo veřejné prohlášení, že sponzoroval několika desítkami milionů sociální demokracii. Krejčíř totiž všem tvrdil, že má směnku podepsanou tehdejším ministrem vnitra Stanislavem Grossem na 60 milionů korun. ČSSD to obratem popřela.

A tak jistotu, že Krejčíř lže, přinesly až informace ze Seychel. Navíc můžeme potvrdit, že Jakub Konečný, jehož údajný podpis, který byl na falešné směnce vedle Grossova podpisu, se nikdy s Grossem osobně nesetkal, natož aby zprostředkoval sjednání půjčky mezi sociální demokracií a Krejčířem.

Ukázalo se, že směnka se má podle Krejčířových pokynů vyrobit v Česku. Policie dokonce zachytila v rámci čilé komunikace s jedním velice dobrým padělatelem fax s grafickou podobou dlužního úpisu, osobními údaji Stanislava Grosse a jeho „podpisy“, které měly být na směnce. A aby nebylo pochyb, Krejčíř opakovaně po telefonu nevybíravě popoháněl své spolupracovníky v Česku, aby s výrobou falza urychleně pokročili.

Policie pak kvůli falešné směnce (zveřejněné v jeho „pamětech“ i ve druhé knize „Odhalení“) nakonec rozšířila Krejčířovo obvinění o padělání a pozměňování peněz.

Naděje umírá poslední, ale…

Na začátku roku 2007 zadržela Krejčíře seychelská policie. Důvod? Nedovolené ozbrojování. Jeho harpuna prý nesplňovala parametry předepsané tamními úřady. Tehdejší ministr vnitra Ivan Langer byl nadšený a spřádal plány, jak se proslaví tím, že uprchlíka dostane v želízkách do vlasti: „Řeší se to teď na úrovni Interpolu a diplomatů.“ Druhý den ovšem Krejčíře propustili a bylo po nadějích.

O měsíc později na ostrov dorazila skupina sedmi českých politiků, zákonodárců a policejních úředníků. Delegace jednala o smlouvě o vydávání hledaných a odsouzených osob. Krejčíř se k tomu tehdy sebevědomě vyjádřil. „Nejenže nevěřím, ale dokonce vím, že nebudu vydaný. Celé je to nesmyslné,“ řekl pro Aktuálně.cz.

A tak druhá – vydávací – část operace, kterou už měl na starost jiný tým, nebyla úspěšná. Krejčíř nakonec na Seychelách strávil 19 měsíců, než nabral směr Jihoafrická republika.

Do Jižní Afriky mířil Krejčíř pod falešnou identitou

Online sledování Krejčířova pobytu na ostrovech nakonec přispělo i k jeho zatčení v Jihoafrické republice. Agenti totiž tušili, že uprchlíkovi se začíná zajídat rodinná pohoda pod azurovým nebem. Začal mu chybět adrenalin a chtěl pryč. Navíc ho na Seychelách vypátral Interpol. Z telefonátů zpravodajci ale věděli, že míří do Johannesburgu v Jihoafrické republice s falešným pasem, neboť podklady pro něj měl rovněž uložené v počítači.

Krejčíř nejdříve odplul sám bez rodiny ze Seychel lodí na Madagaskar, kde teprve přesedl na letadlo do Jihoafrické republiky. Odposlechy prozradily i takové detaily, že na lodi zastihla uprchlíka bouře a bylo mu velice zle.

Ani Seychely, ale ani Jižní Afrika Krejčíře nevydaly

Že pas byl falešný, se ukázalo při Káčkově přesunu do Jihoafrické republiky, kde ho po příletu tamní policisté zatkli. Krejčíř tehdy tvrdil, že se stal obětí „politického spiknutí“ ve své vlasti. Poté, co ho pustili na kauci, zažádal o politický azyl a rozjel svůj byznys.

Podtrženo, sečteno. Český stát vynaložil přes dvacet milionů korun, aby vypátral uprchlého bosse a dostal ho před tuzemské soudy. Krejčíře sice tajní agenti objevili na Seychelských ostrovech a asistovali i u jeho cesty do Jihoafrické republiky, kde byl následně zatčen, ale k jeho vydání do České republiky opět nedošlo.

Může si stát dovolit návrat vězně za „všechny prachy“?

Na úvod jsme zmínili, že už v roce 2005 bylo vynaloženo ze státní kasy na pátrání po Krejčířovi 20 milionů. Další peníze, o nichž nemáme oficiální informace, jistě šly na monitorování činnosti bosse v Jihoafrické republice.

Když se letos opět objevily nepotvrzené zprávy z podsvětí o možném návratu Krejčíře do České republiky, a to na základně platné extradiční žádosti, je třeba zmínit i stránku výdajovou, která by zatížila státní rozpočet, pokud by se tak stalo.

Novináři se snaží získat, zatím bezvýsledně, odpovědi například na předpokládané náklady na přepravu Krejčíře zpět do České republiky. Jistě by totiž neletěl běžnou linkou, ale vyžadovalo by to dopravu leteckým speciálem s ochrankou, ostrahou na palubě letounu a další bezpečnostní opatření.

Krejčíř prý trpí blíže nespecifikovanými zdravotními problémy, a tak nás napadá, že pokud bude u nás léčen, tak z jakých prostředků bude hrazena tato léčba? Zdravotní pojištění minimálně od roku 2005 pravděpodobně za něj nikdo neplatil…

Také lze předpokládat, že bude požadovat obnovu procesu ve svých „českých“ kauzách, protože byl odsouzen v nepřítomnosti. A to nebude jen tak, protože je nutné počítat se zvýšenými náklady na bezpečnostní opatření, která budou nutná při četných převozech Krejčíře z věznice k soudu.

A nasnadě jsou další otázky

V této souvislosti se také vybaví mimo jiné dvě otázky. Za prvé, jakým způsobem bude podle českého práva nahlíženo na výkon jeho trestu, k němuž byl odsouzen v Jihoafrické republice, tedy k 35 letům, a za druhé, mohl by někdo vyčíslit, kolik by stál jeden den pobytu odsouzeného – takového formátu jako je Krejčíř – ve výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou?

A v neposlední řadě je nutné se ptát, zda a jak by byla zajištěna ochrana osob, kteří se na Krejčířově odsouzení podíleli (státní zástupci Trýzna, Dolejší, Pavlánová, policisté Kopp, Machala, Dvořák, Tichý, svědci Zwierzyna, Bechara, Polanský a další)?

Přehled dat od útěku Krejčíře po odsouzení v Česku červen 2005 – Radovan Krejčíř utekl ze své vily v Černošicích během domovní prohlídky, která se konala kvůli podezření z mnohamilionového podvodu a údajné vraždy nepohodlného svědka. 9. září 2005 – Krejčířův pobyt na Seychelách oficiálně potvrdil Interpol. září 2005 – Česká rozvědka Krejčíře vypátrala na Seychelách. Akci spustila vláda svým tajným usnesením. duben 2007 – Krejčíř opustil Seychelské ostrovy, které mu začaly být malé, a vydal se do Jihoafrické republiky. Po příjezdu byl zatčen. Zprávu o Krejčířově chystané cestě předal tamní policii český tým. 2014 – Krejčíř sedí ve vazbě v Johannesburgu a před soudem se začínají projednávat celkem čtyři různé kauzy. srpen 2015 – Soud v Johannesburgu uznal Krejčíře v prvním ze čtyř procesů vinným v případu únosu, pokusu o vraždu a obchod s drogami. 2015 – Až po 10 letech se k soudu v Česku dostaly Krejčířovy kauzy. 27. listopadu odsoudil pražský městský soud Radovana Krejčíře nepravomocně k 15 letům vězení. únor 2016 – Soud v Johannesburgu vynesl verdikt o výši trestu. Krejčíře poslal do vězení na 35 let. Ve skutečnosti dostal úhrnem 55 let (!) vězení, ale vzhledem k souběhu trestů ho čeká „jen“ 35 roků za mřížemi. Nejvyšší sazbu, 25 let, mu soudce dal za obchod s drogami, což označil za nejzávažnější provinění. listopad 2019 – Krejčíř získal zpět české občanství. 2020 – Až po 15 letech Nejvyšší soud definitivně očistil detektivy z protikorupční služby, kteří překazili Krejčířův pokus o vytunelování státního podniku Čepro a zachránili tak státu miliardy. leden 2021 – Nejvyšší soud zamítl dovolání Krejčíře a jeho kompliců v kauze pokusu o vytunelování státního podniku Čepro. Krejčíř je tak s konečnou platností vinen z přípravy vraždy celníka, padělání peněz i pokusu o podvod v Čepru. V nepřítomnosti mu byl vyměřen souhrnný trest 15 let odnětí svobody.

Zdroj: Neovlivni.cz, aktuálně.cz, vzpomínky pamětníků