foto: Jakub Mračno, PrahaIN.cz/Policie, ilustrační foto
PrahaIN.cz již publikovala první článek, který vychází z oficiálních stenoprotokolů Poslanecké sněmovny. Jak jsme uvedli, soustředíme se především na porevoluční dění kolem roku 1990. V úvodním materiálu jsme se věnovali zprávě o bezpečnosti země.
Tu pronesl ministr vnitra Tomáš Sokol a v někdejší České národní radě vyvolala doslova pozdvižení. Sokol zmínil výrazný nárůst kriminality i problémy s policií. Málokdo je však nyní schopen domyslet, co přesně se na počátku devadesátých let odehrávalo.
Naše redakce v této souvislosti našla další záznam. Nepochází z úst člena Parlamentu, ale od přizvaného hosta. Dotyčným mluvčím se stal Jaroslav Kořán. V čele metropole České republiky stál od 1. února 1990 do 13. září 1991. Jeho projev o bezpečnostní situaci jsme konfrontovali s jedním doposud aktivním politikem ODS.
„Byl jsem úplně v šoku, když se to tam na nás valilo. Vím, že o tom mluvil nejen primátor Kořán, ale i primátor Brna Mencl. To si snad ani nedovedete už dneska představit. Vybavuji si tu ztuhlost kolegů a kolegyň, ten mix strachu, paniky, co se to vlastně kolem nás děje,“ řekl nám tento občanský demokrat. Jelikož byl členem výboru, kde se řešila nejen bezpečnost, ale i rodící se tajné služby, požádal nás o anonymitu.
Nyní k primátorovu projevu. Ten se na půdě ČNR objevil v úterý 21. května 1991. Úvodem sice zmínil, že si nepřišel stěžovat nebo naříkat, ale ihned dodal, že situace v Praze je skutečně katastrofální, co se týká bezpečnosti. Potom už přešel na konkrétní příklady.
„Chodím tedy v noci po Praze s partou karatistů a vidím to, co jsem dříve netušil. Moji zkušenost mi potvrdili i novináři, kteří si vyšli pod dozorem několika ozbrojených skupin. Jsou tu k vidění různé věci, ale některé věci vidět nejsou. Nevidím třeba právě ty policajty. Já začnu jednotlivými pražskými místy. Začnu nádražím, kam většina návštěvníků Prahy přijíždí. Ta situace je tam skutečně neutěšená. Alkoholické nápoje se tam prodávají dlouho do noci. V lepších případech je bezpečnost hluchá a slepá, v horších případech jsou to jejich kamarádi nebo dokonce komplici. I k tomu mám dost svědectví. Já se domnívám, že tady se situace bude muset řešit společně i s představiteli ČSD. Přeci není možné, aby největší čekárnu zabírala herna, společnosti Vesta, dříve Svaz požární ochrany. Špína přitahuje špínu. To nádraží musí prokouknout od shora dolů. I my se na tom budeme podílet,“ řekl poslancům Jaroslav Kořán.
Stále však byl teprve na začátku.
„Pražská tržnice, tak to už je skutečně mafie. Starosta Prahy 7 nevidí téměř jinou možnost, než za drahé peníze tam platit některou z těch soukromých společností černých šerifů. Zde bych chtěl zdůraznit, že ti začnou nyní fungovat i na Praze 1. To bude dokonce Pinkertonova kancelář. Já se trochu bojím představy, kolik různých uniforem bude běhat po Praze a kolik budou mít různých pravomocí. Všechno to však vyplývá z toho, že místní zastupitelstva nemají důvěru v policii, které toto všechno přísluší. Ulice a náměstí: Pražané se už v některou dobu bojí vycházet. Na některých místech (Václavské náměstí, celý Zlatý kříž, ale především ulice pod ním, to je Uhelný trh a Skořepka) se občané bojí vycházet z domu po osmé hodině večer. Při setmění se zamykají ve svých domech. Když jsme tam v noci fotografovali s režisérkou televize, druhý den u ní byli uniformovaní policisté a dožadovali se fotografií i filmu. Proč? Koho jsme to tam asi vyfotografovali?“ ptal se primátor.
Následně zmínil problém s taxikáři, výtržnictví i prostituci.
„Tady bych chtěl zdůraznit ještě jednu věc. Vloni před podobným problémem stál newyorský starosta Dinkins, který potřeboval zvýšit stav policie asi o osm tisíc mužů v ulicích. Dvě třetiny z toho našel v policejní administrativě. Podle toho, co se dovídáme, myslím, že tato možnost je i u nás. Připomínám, že hovořím pouze o Praze, její problémy znám,“ řekl dále.
V závěru svého delšího projevu pak pronesl, že čeká na taková bezpečnostní opatření, jež hlavnímu městu pomohou. K tomu prý již dal pokyn náčelníkovi městské správy veřejné bezpečnosti. Pokud jej nesplní, bude odvolán.
Příklad nefunkčnosti tehdejší policie pak dokumentoval takto: „V kožešnictví v Celetné ulici, ačkoliv se pachatelé vloupali tak, že rozmlátili výlohu, zjištění trvalo od 18:00 do 4:00 ráno.“ Policie se tak na místo dostala po deseti hodinách. K taxikářům prohodil, že „to jsou přece kamarádi s policisty, můžete to vidět každý večer, jsou na jejich výplatní listině…“
Při vzniku tohoto materiálu jsme vycházeli z oficiálních stenoprotokolů z let 1990-1992. V omezené míře jsme je stylisticky upravovali. Smysl všech vyjádření byl zachován bezezbytku.