Ve službách Krejčíře? Pamětihodné začátky exekutora Podkonického

MAGAZÍN KUDY KRÁČEL ZLOČIN: Co bychom mohli říct o začátcích Juraje Podkonického, exekutora, jenž čelí kárné žalobě, kterou na něj v únoru podal ministr spravedlnosti? Narodil se v září v Ružomberku. Budeme-li věřit hvězdám, pak by mohl mít superschopnost i z jedné koruny získat maximum.

Bezesporu schopný mladý muž vystudoval práva na univerzitě v Bratislavě a poté se přesunul do Prahy, kde vycítil mnohem větší šanci na uplatnění. V letech 1991 až 1995 působil postupně v několika komerčně-právních kancelářích a jeho profesní dráha vedla poněkud klikatě od etické regulace reklamy, přes katastr nemovitostí k vymáhání pohledávek. V letech 2001–2009 byl dokonce třikrát zvolen prezidentem Exekutorské komory České republiky, stavovské organizace profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Rychle vyrůstal v úspěšného dravce se silnými ambicemi a oplýval ctižádostí něco v životě dokázat. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby…

Návrat v čase, do roku 2004

Bylo to v době prvního Krejčířova útoku na státní podnik Čepro. Psali jsme už o něm, takže jen ve stručnosti. Krejčíř a spol. tehdy vše směřovali k jedinému cíli, a to okrást stát. Vymysleli, jak získat z Čepra téměř tři miliardy korun. K tomuto podvodu hodlali využít firem Venturon Investment, Bena a Tukový průmysl. Měl to být prubířský kámen, aby si ověřili, jak to celé bude fungovat a kam až mohou zajít.

Firmy uplatňovaly vůči Čepru fiktivní pohledávky. Vytvořily dluh u státu ve výši 2,8 miliardy a následně vznikla fiktivní pohledávka za Čeprem, která byla postavena na tvrzení obchodního ředitele Čepra Martina Pechana, že jim byly z Čepra vydávány ropné produkty odlišných fyzikálních i chemických vlastností, než si tam uskladnili.

A tak Káčko a spol. vyvolali soudní spor s Čeprem o pohledávku ve výši oněch zmíněných 2,8 miliard korun. Ale o probíhajícím soudním jednání nikdo nevěděl, protože Káčkovci vymysleli neuvěřitelný podvod. Vyslali jednoho ze svých řad, aby se „sblížil“ s úřednicí z podatelny Čepra, která soudní obsílky, které přišly do Čepra s výzvou k soudnímu jednání, zatajila. Čepro tak o žádné žalobě nevědělo, proto k soudu nikdo nechodil, ale soudci to nebylo vůbec divné. Soud pak domnělý nárok uznal a vydal rozsudek s tím, že Čepro musí peníze vydat.

A Káčkovci chvátali a s rozsudkem v ruce čekali jen na okamžik, kdy v Čepru budou peníze připravené na zaplacení spotřební daně. A měli doladěné i další detaily. Například exekutora, který tam vpadne, na základě pravomocného rozsudku soudu nařídí exekuci, peníze na místě zabaví a předá jim je. A také už plánovali, komu peníze přerozdělí. Policejní informátor o tom tehdy policisty uvědomil a také naznačil, že Káčkovci nabídnou 10 milionů exekutorovi za to, že tam na jejich pokyn dojde a peníze zabaví, a je možné, že se pokusí podplatit i soudce P. S., který byl již dříve prověřován kvůli možné korupci, když se angažoval ve snaze pustit Krejčíře z vazby. A jako důkaz pravdivosti svých tvrzení předal informátor orgánům činným v trestním řízení jednu zatajenou soudní obsílku do Čepra.

S chystaným podvodem a způsobem, jak chtějí Káčkovci vytáhnout z Čepra téměř tři miliardy a pak podnik ještě ovládnout, policisté seznámili premiéra Grosse. Ten zavolal předsedovi Fondu národního majetku Janu Juchelkovi a řekl mu, aby spolupracoval se státními zástupci a s policisty.

Nástup exekutora do podniku Čepro v den „D“

Policistům ale nastal závod s časem. Informátor policii sdělil datum, kdy si exekutor do Čepra pro ty miliardy přijde. To se nesmělo stát, protože peníze by ihned a nenávratně zmizely v cizině na již připravených účtech. Policisté tam tedy museli být dřív než exekutor. Díky informacím o zatajení soudních obsílek, rozsudku a uvedení data exekuce měli šanci zachránit státu miliardy korun a státní firmu Čepro.

Pozoruhodné bylo, že až do čtvrtka 4. listopadu nic nevědělo ani vedení společnosti Čepro, ani BIS. Jediný, kdo měl zásadní informace, byli policisté.

Na začátku tisíciletí sídlil státní podnik Čepro ve Spálené ulici. Foto Hana Hlušičková

V den „D“, v pondělí 8. listopadu 2004 ráno, policie v naprosté tajnosti nastoupila do Čepra a čekala na exekutora. A nebyl to žádný pěšák, ale rovnou prezident Exekutorské komory JUDr. Juraj Podkonický. Dorazil před polednem v doprovodu Káčkova advokáta JUDr. Sokola a byl drzý až hrůza. Zprvu mu totiž vůbec nedocházelo, oč běží, a striktně se domáhal zabavení peněz. Jeho zápal zchladil vyšetřovatel Jiří Novák, který ho vyzval, aby nepokračoval v jednáních vedoucích k exekuci, protože právě probíhá zásah schválený pražským vrchním zastupitelstvím. Věta, že jeho jednání bude považováno za napomáhání zločinnému spolčení, ho dokonale uzemnila. Duchapřítomně zareagoval advokát Sokol, který policisty ujistil, že tedy nebudou v žádném případě narušovat jejich práci. I Podkonický pak zcela otočil. ale bohužel měl svým způsobem i štěstí. Policie proti němu neměla dost přímých důkazů a on jakoukoli svou účast na zločinném spolčení samozřejmě popřel a tvrdil, že postupoval pouze v souladu s rozsudkem soudu.

Mnoho otázek, málo odpovědí. A tak může leckoho napadnout – vysvětlí někdy Káčko celou akci a role všech účastníků?!

Dne 11. listopadu soud vyhověl žádosti Čepra a exekuci odložil. Útok na samotnou existenci Čepra se podařilo odrazit. Pokud by totiž firma byla nucena zaplatit požadované miliardy, zřejmě by skončila v konkurzu.

Je práce exekutora podnikání, nebo výkon na základě pověření státu?

JUDr. Juraj Podkonický už od roku 2001 působí jako soudní exekutor na Exekutorském úřadu Praha 5. Ale vzhledem k tomu, že v České republice může být soudní exekutor pověřen soudem k provedení exekuce na území celého státu, bez ohledu na sídlo svého exekutorského úřadu, mohl tedy provádět exekuce i na Praze 1, kde měl tehdy ve Spálené ulici sídlo podnik Čepro.

V administrativní budově Cimex House na Pankráci má kanceláře Exekutorská komora ČR. Foto Hana Hlušičková

A právě kvůli zavedení teritoriálního principu panuje zhruba v posledních patnácti letech mezi exekutory napětí. Exekutoři jsou rozděleni přibližně na dva tábory. Jedni tvrdí, že někteří z jejich kolegů prosperují díky neférové soutěži, ti druzí se brání, že jde jen o závist a neschopnost vymáhat dluhy. Proto někteří volají po rovnoměrnějším rozdělení práce, což by mělo zajistit zavedení teritoriálního principu, tedy omezení působnosti exekučních úřadů po celé republice. Soud by potom věřiteli určil exekutora na základě toho, kde má neplatič trvalé bydliště. Zastáncům teritoriality nahrává do karet také podezření, že někteří z jejich kolegů vycházejí nadstandardně vstříc věřitelům a promarněné náklady snadno uhradí z úspěšných exekucí, mají-li od jednoho věřitele stovky zakázek. A tak je kolem toho v exekutorské komoře pořádně horko.

A počet exekucí rapidně stoupá a přibývá i těch kvůli drobným dluhům. Tím pádem rostou dlužníkům účty za exekutora, advokáta i soud. Třeba kvůli korunovému dluhu. A jak v tom pan exekutor Podkonický umí chodit, tak tomu se budeme věnovat příště.

Exekutorská komora České republiky Exekutorská komora ČR je stavovskou organizací profesní samosprávy sdružující soudní exekutory. Členství v ní je pro všechny soudní exekutory jmenované ministrem spravedlnosti povinné. Vykonává samosprávu soudních exekutorů a dohled nad jejich úřední činností, jako taková garantuje kvalitu exekucí a dalších právních služeb poskytovaných soudními exekutory. Organizace Exekutorské komory ČR je upravena v exekučním řádu. Původně sídlila jen v Brně, od října 2012 měla zřízenou pobočku v Praze a od 1. ledna 2013 se její sídlo v souvislosti s novelizací exekučního řádu přesunulo do Prahy a v Brně zůstala jen pobočka. Exekutorská komora ČR dle ustanovení § 7 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, vykonává dohled nad činností exekutora, nad řízením činnosti exekutorského úřadu a nad dodržováním povinností stanovených exekutorovi zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Zdroje: J. Kmenta, Padrino Krejčíř. Žralok; cs.wikipedia.org.