Vražda nepohodlné restituentky. Organizovaný zločin jako byznys. Nájemné vraždy I

06. 08. 202218:27
Vražda nepohodlné restituentky. Organizovaný zločin jako byznys. Nájemné vraždy I
foto: Hana Hlušičková/Dům v ulici Petra Slezáka čp. 421/16 v Karlíně

KUDY KRÁČEL ZLOČIN Organizovaný zločin je přirovnáván k podnikatelské činnosti, která nezná zákonné ani morální hranice. Vyznačuje se kvalitní organizovaností, dělbou úloh a specializací jednotlivých členů nebo skupin. U nás se v devadesátých letech staly velkým problémem vraždy podnikatelů.

V počátečních fázích svého vývoje byly skupiny zločinců seskupeny do volnějšího uspořádání. Postupem času vznikala vyspělejší seskupení s přísnou hierarchií a dělbou činnosti, přísnou disciplínou, tvrdou odplatou za zradu a vnitřním řádem s cílem získat ekonomickou a posléze i politickou moc. Formy organizovaného zločinu se stále více přizpůsobují podmínkám tržního hospodářství – zjevná trestná činnost přechází k legálnímu podnikání, v němž je realizován kapitál získaný z trestné činnosti. Spolu s pokračující politickou a hospodářskou integrací zemí západní Evropy se prohlubuje proces internacionalizace organizovaného zločinu, kdy zločinecké organizace operující na území dvou nebo více států vyvážejí zisk do ciziny, v cizině se ukrývají pachatelé před postihem. Stále se zdokonaluje logistika organizovaného zločinu, technické vybavení zločinců je mnohdy dokonalejší než vybavení policie. Doprovodným znakem organizovaného zločinu se stala korupce, spojovaná zejména s organizovanou hospodářskou kriminalitou. Korupce umožňuje získat ochranu a podporu ze strany politiků, úředníků, policistů, státních zástupců či soudců.

Dům v ulici Petra Slezáka v Karlíně, před nímž byla zastřelena Irena Vopálenská a těžce zraněn její manžel. Foto Hana Hlušičková

Když mezi zločineckými organizacemi zuří konkurenční boj, zvyšuje se používané fyzické násilí. K nejbrutálnějším formám fyzického násilí lze počítat nájemné vraždy. Kdo se může stát nájemným vrahem, kdo je objednatelem vraždy, jaké jsou taxy pro jednotlivé vraždy? Můžeme vycházet pouze z objasněných případů.

Vražda nepohodlné restituentky

Na našem území se v devadesátých letech 20. století staly velkým problémem četné vraždy podnikatelů. Motivem jejich vražd byla touha po mamonu. I když je touha připravit o majetek bližního svého stará jako lidstvo samo, k nebývalému rozmachu loupežného motivu přispěly nové společenské a hospodářské podmínky a děravé zákony. Někteří novodobí „kapitalisté“ dávali na odiv své bohatství, auta, šperky, krásné ženy. Mnozí z nich byli také dlužníky či věřiteli nedobytných pohledávek a mohli mít oprávněně strach o život. Široké uplatnění tak nacházeli mladí, fyzicky zdatní muži, kteří pracovali jako bodyguardi. A pokud uměli zacházet se zbraněmi a výbušninami, mohli dostávat i jiné, delikátnější úkoly. Změnilo se i podsvětí, ve kterém hovory o hledání nájemného vraha nebo informace o uskutečněných či plánovaných vraždách nebyly ničím výjimečným. Někteří podnikatelé mizeli potichu, protože vykonavatelé vražd se snažili objevení těla obětí oddálit nebo zcela znemožnit. Vražda Ireny Vopálenské a pokus o vraždu jejího manžela Antonína, k nimž došlo 9. července 1993, bylo zcela něco jiného. Vražedný útok se odehrál za bílého dne, na ulici nedaleko jejich bydliště.

Situační mapka ukazuje umístění sanatoria v Sadské poblíž jezera, na konci Lázeňské ulice. Mapy.cz

Irena a Antonín Vopálenských získali v restituci budovu sanatoria a přilehlý pozemek v Sadské, v Lázeňské ulici 515, na okrese Nymburk. Budovy byly postaveny ve dvacátých letech 20. století, přičemž areál nedaleko jezera na okraji Sadské původně sloužil jako lázeňské rekreační zařízení pro zaměstnance pošt, po rekonstrukci následovalo začátkem šedesátých let využití budov pro zdravotnická zařízení. Dnes je zde oddělení psychiatrické nemocnice v Kosmonosích.

Restituenti uvítali, když o nemovitost projevil zájem 33letý inženýr Rudolf Korbel a nabídl, že ji od nich za třicet milionů odkoupí. Mladý podnikatel se zavázal, že do deseti dnů po registraci smlouvy uhradí prodávajícím celou částku. Smlouva byla sepsána v listopadu 1992, ale zaplacení domluvené částky se prodávající nedočkali. Proto Irena Vopálenská v únoru 1993 podala u okresního soudu návrh na vydání předběžného opatření na navrácení nemovitosti.

Ing. Korbel sice požadované peníze neměl, ale vzdát se lákavého majetku také nechtěl. Rozhodl se problém vyřešit cestou fyzické likvidace skutečných majitelů. Začal shánět tělesného strážce, prý proto, že se cítil ohrožený. Jeho image byla výstavní: automobil značky Chevrolet, elegantní oblek, přenosný telefon, sebevědomé vystupování. Jeden ze známých Korbelovi doporučil Josefa Schieberta, který se několik let věnoval bojovým sportům. Schiebert Korbelovi vysvětlit, že ho může chránit před běžným napadením, ale proti akci profesionála by moc šancí neměl. Po nějakém čase se Korbel zeptal, jestli by jeho tělesný strážce dokázal někoho zabít. Schiebert si zahrál na „profíka“ a tvářil se, že by to samozřejmě dokázal.

Chevrolet Camaro, sen mnoha českých zbohatlíků v devadesátých letech. Ilustrační foto

Dobrá investice
Cena na odstranění manželského páru restituentů byla jeden milion korun. Korbel měl prohlašovat, že jeden milion je dobrá investice, když za ní mu těch milionů zůstane třicet. Schebertovi vyplatil zálohu pět set tisíc korun a čekal. Schiebrt si ze zálohy nakoupil elektroniku, hodiny, zlatý řetízek a doufal, že z naplánované vraždy nakonec sejde. Korbel byl ale neodbytný a začátkem července začal tvrdě požadovat naplnění kontraktu. Po dlouhém přesvědčování, že podezření by v každém případě padlo na něj a jeho tělesného strážce, nakonec souhlasil s tím, že Schiebert najde na střelbu někoho jiného. Netrvalo dlouho a střelec se našel. Lukáš Kužela, 22letý nezaměstnaný, dobře trénovaný v boji kung-fu na kontrakt přikývl a dostal dvě stě tisíc korun jako zálohu. Na burze v areálu stadionu pražské Sparty si koupil pistoli Walther 7,65 mm, krabičku nábojů, a ještě ten den se šel podívat na místo, kde manželé bydleli.

V pátek 9. července se manželé vypravili na cestu na policii do Nymburka. Kolem desáté hodiny dopoledne zamířili ke svému vozu zaparkovanému před domem. Kužela, na pokyn Schieberta, už na ně čekal a ani ne z metrové vzdálenosti na každého z manželů vystřelil jednu ránu. Aniž by se přesvědčil o výsledku, místo činu opustil. Osmačtyřicetiletá Irena Vopálenská průstřel lebky nepřežila na rozdíl od svého manžela, který shodou okolností vražedný útok nakonec s těžkým zraněním a trvalými následky přežil.

Za hodinu po střelbě se Kužela se Schiebertem sešli před vinárnou Dominika. Kužela ohlásil, že úkol splnil, padly dva výstřely, je tedy nutné mu doplatit slíbený honorář.

„Byla to práce jako každá jiná“

Vrah Lukáš Kužela byl zatčen již druhý den a policii přivedl na stopu objednatele celé vraždy, Rudolfa Korbela.  Policie tak začala vyšetřovat první vraždu na objednávku provedenou na našem území. Při získávání informací z pražského podsvětí se v této souvislosti objevila další, již přesnější informace, že v okolí Prahy existuje skupina profesionálních zabijáků, kteří se zaměřují na podnikatele… Ale to už je jiný příběh.

Případ se dostal před soud v prosinci 1994. Soud pachatele odsoudil k výjimečným trestům 25, 23 a 14 let odnětí svobody. Odsouzení se odvolali, a tak Rudolf Korbel dostal jen 20 let. Stal se prvním pravomocně odsouzeným za vraždu na zakázku v historii české poválečné justice. Najatý vrah Lukáš Kužel byl odsouzen na 15 let. Psycholog, který na něj vypracoval znalecký posudek, před soudem vypověděl: „Když jsem ho vyšetřoval, řekl mi, že když nerozlišujeme špinavé a legální peníze, neví, proč by si nemohl peníze opatřovat tímto způsobem. Vy máte nějakou práci, já mám nějakou práci.“ Organizátor vraždy Josef Schiebert vyfasoval nakonec 12 let. Jako jediný projevil nad spáchaným činem účinnou lítost.

Nájemné vraždy

Je obtížné získat ucelený obrázek o četnosti a způsobech spáchání nájemných vražd. V zemích s vysokou kriminalitou nebo nefungující státní správou tyto informace nejsou v centru zájmu. V západoevropských zemích a Severní Americe dle několika studií tvoří vraždy na objednávku 2–5 % všech případů vražd.

Jedna z analýz Birminghamské městské univerzity, která zkoumala proměny společnosti v návaznosti na dominující sociální a politické vztahy, se týkala 27 nájemných vražd, jež byly spáchány v Anglii v letech 1974–2013. Nájemnými zabijáky byli nejčastěji muži ve věku 25–49 let. Oběti byly nejčastěji zastřeleny z pistole, ubodány, ubity nebo uškrceny. K vraždám docházelo většinou ve veřejném prostoru, na parkovišti nebo na ulici. Nejčastějším motivem vraždy byly obchodní rozepře nebo partnerské neshody. Průměrná cena za zločin byla zhruba 15 000 liber.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných