foto: Policie ČR/Straka ochotně kriminalistům předváděl, jak trestný čin spáchal
KUDY KRÁČEL ZLOČIN Kdo byl tím agresivním sadistou, který si vybíral své oběti mezi ženami? Kriminalisté zpočátku nevěřili, že by něčeho takového byl schopen na první pohled přátelský kluk ze slušné rodiny, šestnáctiletý učeň hornického učiliště. Z pohledu znalců z oboru psychiatrie tento obraz otevřeného, sympatického a živého klučiny byl jenom fasádou. Za ní se skrývaly kompletní vlastnosti popisované u společensky nebezpečných psychopatů. Znalci u něj odhalili agresivitu se sklonem k sadismu a nekrosadismu, chybějící morální zábrany, bezcitnost, lačnost po sexuálním uspokojení. Klamavý zevnějšek ještě zvyšoval jeho nebezpečnost.
Rok 1985, co se vám vybaví? Možná si někdo vzpomene, že v březnu se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal Michail Gorbačov spojený s politikou přestavby (perestrojky) a koncem studené války. Mnozí vyloví vzpomínku na – svým způsobem legendární – spartakiádu (nikdo ovšem tenkrát netušil, že poslední v řadě), které temnou proslulost zajistilo řádění sériového vraha, jenž v Praze přepadal a vraždil mladé ženy.
Rok 1985 ve znamení spartakiády
Spartakiádě se v roce 1985 nedalo vyhnout, ať už jste na ni nacvičovali nebo ne. Cvičili tehdy různé věkové skupiny od matek s předškolními dětmi, mladší a starší žáci i žákyně, dorostenci a dorostenky, vojáci základní služby, muži i ženy. Cvičební úbory byly rok od roku vyzývavější; ženským úborům dominovaly krátké sukénky nebo přiléhavé trikoty. To konvenovalo vkusu senilního stranického vedení, které upřednostňovalo pohled na stále mladší a odhalenější ženské tělo. Připomeňme si, že na největším cvičišti v republice, Strahovském stadionu, se v roce 1985 konalo celkem 15 vystoupení ve dvou cvičebních odpoledních, přičemž každé se opakovalo dvakrát. Na ploše stadionu se tehdy vystřídalo téměř 190 tisíc cvičenců a v hledišti více než 1,2 milionu diváků.
Plakát s motivem VI. československé spartakiády, foto archiv autorky
Nácviky skladeb probíhaly od podzimu předcházejícího roku a odborné poroty pak vybíraly pro vystoupení na Strahově nejlepší týmy, jež si cvičební sestavu osvojily nejlíp, při okresních a krajských kolech po celé republice. Přitom je dobré zmínit, že cvičenci, jakkoli chápali propagandistický rozměr akce, brali často jako věc prestiže v Praze na Strahově vystoupit a byl to pro ně životní zážitek.
Dva měsíce před plánovaným příjezdem cvičenců z celé republiky však měli pražští kriminalisté vážný problém. V Praze začal lovit své oběti sexuální agresor.
Jaký byl vývoj sexuální deviace a kriminální kariéry mladistvého agresora?
Stručně řečeno: zvyšování úrovně sexuálního pudu od osahávání po vraždu. V šesti letech se Jiřímu Strakovi líbilo osahávání stejně starých děvčat, v osmi letech mu byla při psychiatrickém vyšetření zjištěna amorálnost a absence citu, v devíti letech sahal na děvčata v dopravních prostředcích, od jedenácti let pozoroval převlékající se ženy na koupalištích. Ve dvanácti letech zapálil stodolu. Od čtrnácti let začal otevřeně sledovat ženy v Praze a bavil se tím, jak jsou z něj vystrašené. V patnácti letech kradl čokolády z vagónů na nádraží v Krči a vyrobil si obušek, který však nikdy nepoužil.
Rok 1985 byl z hlediska trestné činnosti Jiřího Straky velmi ‚plodný‘. Bylo mu šestnáct let a v období od února do května napadl v Praze 11 žen. Prožíval tak silné sexuální nutkání, že byl schopen ujít po nocích v Praze i desítky kilometrů a hledat vhodnou oběť. Zpočátku ale útoky nepřinášely pachateli očekávaný profit, protože první čtyři oběti nepropadly panice. Všechny se snažily s pachatelem navázat kontakt příslibem sexu v jiném prostředí, aktivně se bránily, použily lest, volaly o pomoc, podařilo se jim zazvonit na sousedy nebo utéct.
Snímky z identifikace pachatele v policejní databázi, foto Policie ČR
Lokality vražd: Lhotka, ulice Novodvorská (8. dubna), Hloubětín (4. května), Dejvice (16. května)
Od počátku dubna do 16. května Jiří Straka dalším ženám šanci na život neposkytl. Jako agresivní sadista pro dosažení vzrušení potřeboval, aby objekt jeho zájmu byl nehybným před stykem, během styku nebo místo styku. Ženy se tak staly jakýmsi předmětem na jedno použití. Pachatel začínal sledováním oběti, potom v rychlém sledu následoval bleskový útok ze zálohy, škrcení do bezvědomí, svlečení, znásilnění, okradení, usmrcení. Jak sám prohlásil: „Nebyla to velká práce znásilnit a zabít.“ Ze čtyř přepadených ve Strakově vražedné periodě přežila pouze ta oběť, která svým věkem neodpovídala preferencím pachatele, protože byla na něj „moc stará“. Tak na ni ztratil chuť.
Šest dnů po poslední vraždě byl sériový vrah dopaden
K rychlému dopadení vraha pomohla kriminalistům dívka, která sexuální napadení, k němuž došlo 17. února v rokli poblíž Novodvorské ulice, nepovažovala za nebezpečné, a tak policii útok agresora vůbec nehlásila. Nicméně byla v souvislosti s pátráním po pachateli pozdějších vražd kriminalisty zjištěna a poskytla policii podrobný popis Jiřího Straky, který napomohl k jeho zatčení.
Straka při vyšetřování svých skutků s kriminalisty spolupracoval a podrobně a ochotně popisoval jednotlivé útoky. Ze záznamů je zřejmé, že nikdy nevyjadřoval lítost nad tím, co udělal. Cynicky prohlásil, že „kdyby mne nechytili, tak jsem jich udělal ještě víc, třeba deset nebo dvacet. Já jsem po tý první (tj. matce dvou dětí), i po tý MUDr. chodil za ženskýma po Praze, ale hodně mi jich uteklo“. Pochvaloval si i vybrané místo činu první vraždy (tj. zalesněnou rokli u Novodvorské ulice): „V tom lese nás nikdo nemohl vyrušit, nemusel jsem pospíchat, nejlíp jsem se na ní vyžil.“
Dokumentární fotografie z rekonstrukce činu, foto Policie ČR
Znalci, kteří pak Straku vyšetřovali, odhalili u něj agresivitu se sklonem k sadismu a nekrosadismu, chybějící morální zábrany, bezcitnost a bezohlednost k druhým, chybějící strach a pocit viny, lačnost po sexuálním uspokojení. Doslova uvedli, že jeho velmi dobré inteligenční schopnosti, rychlá orientace, pohotové jednání, nebojácnost, dobré tělesné vybavení a klamavý zevnějšek ještě zvyšovaly jeho nebezpečnost.
Trest
Městský soud v Praze Jiřího Straku v prosinci 1985 odsoudil jako mladistvého k nejvyššímu možnému trestu, který mu mohl být uložen, tedy k deseti letům odnětí svobody a k následné ústavní léčbě. Uznal ho vinným ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží.
Po každé spáchané sexuálně motivované vraždě se v naší společnosti zvedne vlna vášní, a tak lze soudit, že pokud by byl v době činu Straka plnoletý, byl by zřejmě odsouzen k trestu smrti.
V květnu 1994 byl Straka z vězení ve Valdicích propuštěn (díky amnestii prezidenta Václava Havla o rok dříve) a umístěn do uzavřeného sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v Praze - Bohnicích, kde se podrobil ochranné psychiatrické a sexuologické léčbě. Ještě ve věznici se podrobil kastraci. V současné době žije Jiří Straka pod novým jménem, oženil se a společně s manželkou vychovávají její dítě z prvního manželství.
Co to je sexuální deviace?
Sexuální deviace je široce používaný termín pro vzorce sexuálního chování, které se odchylují od norem dané společnosti či od uznávaných společenských standardů. Každé historické období je totiž charakteristické určitou kulturou i sexuální morálkou. Co je v sexu považováno za ‚normální‘, tak není neměnné, neboť je determinováno historicky. Sexuální morálka se od nepaměti řídila nejprve zvykovými, později nepsanými i kodifikovanými normami, které se předávají rodinnou výchovou, vlivem školy a společenského prostředí. Medicínské pojetí ‚normálního‘ sexuálního chování je pak postaveno na předpokladu přiměřenosti sexuálního partnera a ‚normálního‘ způsobu styku. Porušení těchto požadavků je označováno za sexuální deviaci (parafilii, odvozeno od lat. para = vedle, mimo, a philia = láska, příchylnost). Mezi deviace v sexuální aktivitě patří např. voyeurismus, exhibicionismus, frotérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus. Mezi deviace v objektu sexuálního zájmu patří např. pedofilie, fetišismus, nekrofilie či pyrofilie.
|
