„Za žvýkačky dostanu rok.“ Recidivista Petr líčí svůj osud

„Chtěl bych dělat řemeslo,“ říká recidivista Petr K., který je ještě jedenáct měsíců ve výkonu trestu. Hledat práci po opuštění věznice není jednoduché, ale podle některých odborníků se situace lepší.

Brány věznic podle slov neziskové organizace RUBIKON Centrum opustí ročně asi deset tisíc osob. Neziskovka se části těchto osob snaží již 30 let pomoci se začleněním do společnosti, tedy i s hledáním nového zaměstnání. Díky jejich aktivitě se může o problémech, které s sebou nese návrat do běžného života, dozvědět i široká veřejnost.

Na začátku minulého týdne uspořádalo RUBIKON Centrum cvičné pracovní pohovory pro osoby ve výkonu trestu. PrahaIN.cz byla na místě a hovořila hned se třemi přítomnými: Ivanou Smejkalovou z Konecta PRO, Zdeňkem Modálkem z CDV služby, ale i odsouzeným Petrem K.

Začněme od začátku.

Společnost Konecta PRO má svá pracoviště také přímo ve věznicích a příležitost tedy dává osobám ve výkonu trestu, jedná se například o práci v zákaznických službách, kde odsouzení pracují jako agenti call centra. Odbavují hovory například z oblasti logistiky, poštovních služeb, nebo obchodují s energiemi.  Odsouzení tak pracují přímo v místě výkonu trestu.

Předsudky jsou, ale snažíme se je odbourat

K tomuto kroku se uchýlila jednak kvůli nedostatku lidí na pracovním trhu, ale také proto, že se snaží odsouzené dostat do normálního života. Mimo běžné pracovníky tedy zaměstnává sedmdesát odsouzených ve třech věznicích, přičemž někteří ve společnosti vydrží i po návratu z vězení, kdy vzniká takzvaný odchodový plán.

Za dobu fungování tohoto projektu, což jsou téměř čtyři roky, zůstalo ve společnosti asi deset lidí po výkonu trestu.

„Máme lidi, kteří u nás po výkonu trestu vydrží déle. Zatím jsou dva roky asi rekord. Ale jsou bohužel i takové případy, kdy se nám ten člověk ztratí po dvou týdnech a už o něm nevíme,“ popisuje ředitelka Ivana Smejkalová.

„Je běžné, že téměř každý zaměstnavatel požaduje čistý trestní rejstřík,“ přidává Smejkalová, čemuž sama v některých případech nerozumí: „Je to také u pracovních pozic, kde bych to vůbec nečekala.“

„Běžné jsou také předsudky: přijde z výkonu trestu, bude vám na pracovišti krást, je to násilník a někdo, kdo neumí pracovat a nemá žádnou motivaci. To společenské povědomí se ale pomalu mění,“ říká ředitelka Konecta PRO, i proto se dále snaží o osvětu. To samé dělá i RUBIKON Centrum, který mimo jiné usiluje o odstranění nadbytečného požadavku o výpis z rejstříku trestů.

Výpis nevyžadují například ve společnosti CDV služby, která má necelých 600 zaměstnanců a poskytuje úklidový servis. Jedná se tedy zejména o pozice uklízečů a uklízeček, tyto profese patří podle statistik k nejhůře placeným.

A ačkoli není požadován čistý rejstřík, zaměstnance vybírají pečlivě, práci tedy nedostane úplně každý. Dobré zkušenosti mají podle personalisty Zdeňka Modálka v případě spolupráce s RUBIKON Centrem, který uchazeče vytipuje. S takzvaným náborem z ulice už je zkušenost horší.

„Všechny posuzujeme individuálně. Podíváme se na rejstřík, za co to bylo, kolik toho bylo. Když to vezmu s velkou nadsázkou, tak jeden trest se může stát každému. Pokud je tam recidiva, je to složitější,“ popisuje Modálek.

Firma pracuje u klientů na zakázku a zaměstnávat osoby po výkonu trestu je citlivé.

„Spousta lidí, co byli odsouzeni, si myslí, že jim to po nějaké době z rejstříku zmizí. Bohužel to tak není, pokud si nepožádají u soudu, který je odsoudil, může to tam zůstat i padesát let. Nejstarší záznam v rejstříku, co jsem viděl, byl z roku 1967,“ dodává Modálek.

Petr K. hovoří

Práci na svobodě si již za několik měsíců bude hledat pětatřicetiletý Petr K., který je ve výkonu trestu opakovaně. Petr K. byl už v minulosti odsouzen za krádeže, po návratu z vězení ale přišla další krádež, podle jeho slov za pouhých 45 korun.

Do vězení se tak vrátil. Aktuálně mu zbývá jedenáct měsíců.

„V minulosti jsem osm let dělal klempíře, izolatéra tepelných sítí, umím průmyslové izolace, to jsou horkovody, parovody a tak dále. Většinou to bylo pro elektrárny a teplárny. Dělal jsem také tesaře, betonáře, výstavbu mostů, skládal jsem armaturu. V minulém výkonu trestu jsem dělal zedníka pro nestřeženou část věznice. Momentálně dělám ve věznici CNC operátora,“ vypráví Petr, který i přes svoji manuální zručnost nemá výuční list, byť odchodil tři roky na oboru elektrikář, ale nebyl připuštěn k závěrečným zkouškám.

Jestli za to už tehdy mohly drogy, to nespecifikuje. Přiznává však, že se s ním táhnou skoro celý život a mohly za jeho návrat do vězení. Věří, že tentokrát to bude jiné.

„Chtěl bych dělat řemeslo, dělník na stavbě, nebo nějaký operátor, jelikož mi soud přiklepl insolvenci, tak budu pracovat na smlouvu a splácet třicet procent. Být bez dluhů je výhoda. Rozhodl jsem se to aktivně řešit. Bydlení zatím vyřešené nemám, ale myslím na to každý den. Mám na to jedenáct měsíců,“ míní.

„Už sedím dlouho a snažím se v tom hledat pozitiva. Sedět už nemá smysl. Vylezu ven a za krádež žvýkaček dostanu trest na jeden rok, to je šílené a utíká mi čas. Hodně přemýšlím a chci být jiný člověk. Jelikož sedím potřetí, tak to možná zní hloupě, jako fráze, že až vylezu budu jiný, to mi lidi neuvěří. Uvěří mi až v momentě, kdy to dokážu,“ uzavírá Petr K.