Zabijáci seniorů plánovali obchody s pozemky. Připravovali další vraždy?

EXKLUZIVNĚ: Studenti, kteří chtěli získat podvodem vilu v pražské Bubenči, a teď si za dvojnásobnou vraždu jeden z nich odpykává trest ve valdické věznici, byli asi pěkná kvítka. Kromě toho, že si opatřovali falešné průkazky policie a připravovali se na to, že v případě svého stíhání podplatí jak policisty, tak soudce, lačnili zřejmě i po dalších nemovitostech. Ty si chtěli s největší pravděpodobností opatřit také podvodným způsobem. Vyplývá to ze smluv, které měli v počítačích a policie je u nich našla při domovních prohlídkách.

Nedávno jsme informovali o tom, že oba mladé muže, kteří se v médiích proslavili tím, že rozhodně nebyli nevzdělaní (Tomáš Fiala studoval matematicko-fyzikální fakultu a Jiří Nehyba medicínu), policie odposlouchávala. Stalo se tak kvůli podvodnému zápisu v katastru nemovitostí, který se týkal vily v té době pohřešované Marie Drašnarové a jejího druha Přemysla Herzána.

Až když měli kriminalisté jistotu, že mladíci mají prsty nejen v tomto podvodu s vilou, ale mohou stát i za zmizením páru, provedli v jejich bydlištích domovní prohlídky. Během nich nashromáždili proti Fialovi s Nehybou řadu důkazů. Pikantní bylo především prozkoumávání jejich počítačů a flash disků. V nich totiž kriminalisté našli upravené služební průkazy příslušníků Policie ČR opatřené fotkami mladíků.

Pozemky za půl mega

Překvapivou se ale stala sada kupních smluv, které měli hoši na flash disku. Podezřelé byly hlavně tím, že navozovaly pocit, jako by Drašnarová s Herzánem nemuseli být jedinými, koho se sehraná dvojka snažila podvést. První kupní smlouva se týkala Lubomíra B. a energetické společnosti, která v této době patřila Fialovi i Nehybovi.

Vyplývalo z ní, že mladí podnikatelé chtěli od Lubomíra B. koupit některé jeho nemovitosti v Rejholticích za částku 500 tisíc korun a plánovali převod celého obchodního podílu ve společnosti Unipol na svou firmu. Unipol, v té době patřil rovněž Lubomírovi B., chtěli Fiala s Nehybou získat za 200 tisíc korun. Další kupní smlouvou mezi Marií Č. a opět Fialovou energetickou firmou se chtěli mladíci zmocnit nemovitostí a pozemků v obci Soběšín. A opět za částku 500 tisíc korun. Podobnosti s případem Marie Drašnarové? Možná. Podívali jsme se jim proto na zoubek.

„Řekl, že studuje dvě vejšky.“

„S panem Fialou jsem se sešel možná tak dvakrát nebo třikrát. Sám si mě vyhledal prý proto, že stavím menší vodní elektrárny a on se chce se mnou poradit, protože jednu chce postavit i on. Na pozemku v jižních Čechách, poblíž chráněné krajinné oblasti,“ rozhovořil se pro PrahaIN.cz dvaasedmdesátiletý Lubomír B.

„Přišel mi takový trošku zvláštní, protože mluvil o tom, že má dost peněz, které získal z prodeje projektu pro solární park v Jižní Americe. Prý studuje dvě vysoké školy a nabyl jsem dojmu, že pro něj nějakých 100 nebo 200 miliónů nehraje roli. Jednou mě do těch jižních Čech dokonce vezl, ale pak povídal, že mu tam stavbu elektrárny zatrhli ochranáři. Později mě odvezl někam na sever Čech, někam do Podkrkonoší. I tam chtěl vybudovat elektrárnu, ovšem i z toho nakonec sešlo,“ uvedl dále.

Doplňme, že v Krkonoších kdysi koupil Fiala v dražbě chatu Prvosenku, jedná se o menší horský hotel.

Podnikatel: „Nikdy jsem nechtěl Unipol prodat.“

Pikantní na případu je, že Lubomír B. vlastní v Rejholticích pozemky a nemovitosti, kde je menší vodní elektrárna. „Tohle koupit ode mě rozhodně nechtěl. Nikdy mezi námi taková debata neproběhla. Slyším to od vás poprvé. Navíc – 500 tisíc je za toto směšná částka,“ zdůraznil. Velmi udiveně zareagoval také na dotaz, zda se někdy s Fialou bavil o koupi části společnosti Unipol, anebo o převodu celé společnosti na jinou.

„Na tom jsme rozhodně domluveni nebyli! Žádnou smlouvu o převodu podílu v Unipolu jsem opravdu s nikým nesepisoval,“ řekl rozhodně. Prý se mu pak Fiala odmlčel na delší dobu a pak za ním přišli policisté a chtěli vědět, co s Fialou vlastně dohadoval. „Řekl jsem jim zhruba to, co vám,“ doplnil. Zajímavé je, že podnikatel postavil vodní elektrárnu i v obci Hranice na řece Bečvě, ovšem právě z Hranic pochází Fialův přítel Jiří Nehyba. Ten byl v této kauze dvojnásobné vraždy pravomocně odsouzen na pět let pouze kvůli podvodům ohledně vily patřící Drašnarové. V době vraždy seniorů byl totiž prokazatelně v Itálii.

Dvacet parcel a stavení

Devadesátiletá Marie Č. v době, kdy po jejím majetku pokukovali Fiala s Nehybou, vlastnila zhruba dvacet pozemků a také přilehlá stavení v Soběšíně, který se rozprostírá ve Středočeském kraji.

„Maminka nikdy nehovořila o tom, že by ji někdo navštívil a měl zájem o nákup pozemků nebo nemovitostí. Pokud vím, tak nic z toho nikdy nechtěla prodat. Jsou součástí rodinného majetku,“ uvedla pro PrahaIN.cz její dcera. Přisvědčila ale, že v minulosti se kolem pozemků točilo mnoho lidí. Snad proto, že se nacházejí v blízkosti řeky Sázavy a vodního jezu, takže jde o ideální místo například pro výstavbu vodní elektrárny. „Takových lidí sem chodilo víc, kteří tady chtěli postavit vodní elektrárnu,“ doplnila a podivila se částce 500 tisíc korun. Cena pozemků je totiž prý mnohonásobně vyšší. Protože redakce zná podrobnosti k LV pozemků i nemovitostí, nahlédnutím do katastru zjistila, že v obou případech nebyl převod na mladíky dokonán.

Lubomír B. je stále pravoplatným majitelem a po Marii Č. zdědila pozemky a nemovitosti dcera.

Advokát mi říká zabijáku

V souvislosti se zmínkou o Jižní Americe a penězích, které zde z podnikání s fotovoltaikou měl utržit Tomáš Fiala, se zřejmě čtenářům ekonomických rubrik vybaví, jak se české firmy dokázaly po omezení fotovoltaiky v tuzemsku, zejména po různých podvodech, v tomto odvětví prosadit nejen v Evropě, ale i Jižní Americe a Austrálii. Například skupina Solek před třemi lety dokončila a připojila do sítě fotovoltaickou elektrárnu Villaseca v regionu Maule, jižně od hlavního města Chile Santiaga. Na tuto elektrárnu se vztahuje obří kontrakt skupiny Solek s uskupením CarbonFree.

Zda se právě tyto aktivity týkají i Tomáše Fialy, nevíme.

PrahaIN.cz pouze zjistila, že určitou částku peněz dostal od rodičů, Nehyba od prarodičů. A že dvojice nikdy finančně nestrádala, dokládají i pohyby na jejich osobních účtech a na účtu Fialovy energetické společnosti. Ty se děly leckdy v řádu statisíců, někdy dokonce i milionů korun. Přesto jich zřejmě muži neměli tolik, kolik by si přáli

„Nehyba si posteskne, proč nemůžou mít normální dům. V jednom bydlí kripl, druhý kripl se ztratí,“ zmiňuje jeden z policejních odposlechů s dovětkem, že Nehyba zde hovoří prokazatelně o Herzánovi, o jehož smrti ovšem v té době ještě neměl žádné bližší informace. Jinou pikantností z odposlechů v bytě Nehyby je také zmínka o tom, že mu jeho advokát říká „zabijáku“.

„Své kamarádce zmiňuje, že pokud se nenajdou těla, tak se bude muset brát důkaz po důkazu a chlubí se, že byl na hlavní stránce Blesku,“ uvádí se krom jiného v obžalobě, která odposlechy shrnovala.

Případ nedělili

Vraťme se ještě ke smlouvám.

„Bývá pravidlem, že když se případ větví na násilnou a majetkovou kriminalitu, tak se té druhé větve ujme jiný odbor řešící právě hospodářskou kriminalitu, dokonce i pod jiným číslem vyšetřovacího spisu. Když ale kriminalisté v této druhé větvi zjistí, že je majetková újma, dejme tomu pod pět miliónů korun a trest by byl za tuto hospodářskou trestnou činnost nižší než za vraždu, tak se případ zpravidla odloží,“ řekl pro PrahaIN.cz někdejší policejní vyšetřovatel, který působil na pražské policejní správě přes 30 let. Jak ale zdůraznil, podle trestního zákoníku bývají trestné i ty skutky, které jsou ve stadiu pokusu anebo přípravy.

Ovšem jak PrahaIN.cz zjistila, že kriminalisté případ nerozdělili. Potvrdil to vrchní komisař pražského oddělení vražd, tedy 1. oddělení Služby kriminální policie a vyšetřování, Jiří Hacker.

Našli je až po čtyřech měsících

Závěrem připomeňme, oč v případu vraždy seniorů šlo.

Tomáš Fiala s Jiřím Nehybou chtěli získat historickou vilu v pražské Bubenči v hodnotě přesahující 20 milionů korun, kterou vlastnila dvaasedmdesátiletá Marie Drašnarová. Ovšem ta ji rozhodně neměla v úmyslu prodávat, a už vůbec ne za 2,5 milionu korun, k čemuž si mladíci připravili smlouvu. Právě tu později našli v jejich počítači kriminalisté. Na jaře 2019 si přítel majitelky vily za zprostředkování prodeje řekl o provizi ve výši půl milionu eur (zhruba 12,5 milionu korun) s tím, že vila měla být nejprve přepsaná na Herzánovu společnost Artographie, kterou by od něj později Fiala s Nehybou odkoupili. Nakonec ale kupní smlouvu opatřili falešnými podpisy, stejně tak jako návrh na vklad domu do katastru nemovitostí. Fiala si s párem dal schůzku poblíž Ledče nad Sázavou, v den předem pronajaté chatce ve Velké Pasece. Tam, aby podvod zakryl, Drašnarovou i Herzána zavraždil a jejich těla hodil do vodní nádrže Švihov. Z té byla vytažena až po čtyřech měsících ve značném stadiu rozkladu, které znemožnilo s jistotou určit způsob smrti. Oba ale byli zatíženi betonovým prefabrikátem a žulovým kvádrem. Obdobné se našly i u chaty ve Velké Pasece. Vyšetřovatelé zjistili, že muž měl rozbitou hlavu ostrý předmětem a žena se patrně utopila. V tělech obou, především u zavražděné Drašnarové, našli patologové zbytky silných psychofarmak.

Auto převezli do Maďarska

Fiala s Nehybou také po zmizení dvojice seniorů odvezli auto patřící zaměstnavateli zavražděného do maďarského města Ostřihom. Ve voze je tam zachytily kamery. Interiér auta byl politý benzinem, našly se v něm i čisticí prostředky, což mělo zakrýt biologické stopy. V pronajaté chatce navíc objevili kriminalisté stopy, které prokázaly, že jde o místo činu, i když zde bylo pečlivě uklizeno.

Uvnitř zajistili stopy krve. Podle analýzy DNA patřila krev zavražděnému Herzánovi. Navíc přítomnost mobilních telefonů Drašnarové, jejího druha i Fialy prokázaly záznamy mobilních operátorů v oblasti chaty a blízkém okolí.

Fiala si momentálně odpykává pětadvacetiletý trest ve věznici Valdice. Jeho advokát podal dovolání k Nejvyššímu soudu, jeho matka požádala prezidenta o milost.