foto: Archiv PrahaIN.cz/Richard Vacek
Richard Vacek (1946–2024) patřil mezi „otce zakladatele“ Služby ochrany ekonomických zájmů (SOEZ, 1991–1994), jejímž tehdejším ředitelem byl JUDr. Jan Šula. Útvar poté prošel za dobu své existence řadou reorganizací a změn názvů.
Jedno z nejúspěšnějších období, a to i zásluhou Richarda Vacka, zažíval ve druhé polovině devadesátých let pod názvem Služba pro odhalování korupce (SPOK, 1994–2002), kdy protikorupční služba sídlila na ideálním místě, a to v Celetné ulici nedaleko Prašné brány.
Až do svého odchodu od policie byl Richard Vacek dlouhé roky vedoucím pražské expozitury této služby. Pod jeho vedením se tam řešila řada závažných kauz a případů, například kauzy Lizner, TV BINGO a případů spojovaných se „středočeským Palermem“.
Měl například významný podíl na realizaci dodnes mediálně známé a později účelově zpolitizované kauzy jedné z výrazných postav kuponové privatizace Jaroslava Liznera, jehož kriminalisté zatkli na konci října 1994 v letenské restauraci s kufříkem, v němž měl téměř devět milionů korun.
Budova v Celetné ulici, v níž sídlila protikorupční služba v 90. letech. Foto: PrahaIN.cz
Na Richarda Vacka, svého někdejšího nadřízeného, vzpomínám i v knize Lovec mafiánů, zejména na období, kdy jsem pracoval na SPOKu, kam spadá také mediálně známá realizace kauzy TV BINGO na televizi Nova.
„Kriminalisté z našeho tehdejšího týmu dodnes vzpomínají na výslechy moderátora soutěže Jana Rosáka a ředitele Jana Železného z TV Nova. Ti se tenkrát v začátku vyšetřování neuvěřitelně rozčilovali a vyhrožovali, že nás svlečou z uniformy za to, že jsme zlikvidovali nejlepší televizní soutěž všech dob se sledovaností tři miliony diváků. Škoda jen, že nebyli se mnou a Richardem Vackem přítomni výslechu, který proběhl v chaloupce v jedné malé šumavské obci, odkud byla jedna z posledních výherkyň. Byla to matka s invalidním důchodem a s těžce zdravotně postiženou dcerou, která byla podvodníkům moc vděčná, že jí z milionové výhry dali 3000 korun. A druhá moje vzpomínka na tuto kauzu a Richarda Vacka, trochu úsměvná, se váže k pionýrským dobám, kdy jsme začali používat spojovací techniku. Tenkrát jsme dostali na útvar jeden z prvních mobilních telefonů pro policii. Nádherná věc a vrchol techniky. Sluchátko jak od klasického telefonu a k tomu obrovská těžká bedýnka, což byla baterie. Když jsme to na útvaru zkoušeli, tak to byla pohádka. Žádné tady orel, tady orel, přepínám. Vytočil jsem číslo a skoro okamžitě jsem mluvil se šéfem o patro níž. A tak jsme takto vybaveni vyrazili na výjezd do výše zmíněné šumavské vísky. S nadřízenými jsem ovšem naposledy mluvil, když jsme projížděli někde kolem Zbraslavi…“
Školicí zařízení v Horních Požárech. Foto: PrahaIN.cz
Na přelomu tisíciletí se pak Richard Vacek, to už na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK, od roku 2003), věnoval rozkrývání případů v příbramském podsvětí, v jehož čele stál někdejší velký příbramský boss Jaroslav Starka.
Na Richarda Vacka proto budou kriminalisté z jeho tehdejšího týmu vzpomínat vždy v dobrém, protože patřil mezi schopné policisty.
Připomenou si také, jak měl rád prostředí školicího zařízení MV Požáry nedaleko Prahy, nebo jak rád poseděl s kolegy na „pivku“ v restauraci U Staré pošty v Opletalově ulici.