„A tohle postavili 50 metrů od Kafkova hrobu,“ vztekal se architekt Kaplický, když poprvé uviděl hotel Don Giovanni

Padla železná opona a do Prahy, která byla v mnohém ještě šedivá a nevlídná, začaly proudit davy západních turistů. Devadesátá léta minulého století jedním sborem křičela: „Je nám potřeba zahraniční měny!“ Tichý šepot vnitřní sebekritiky, která se v koutku sotva polohlasem ptala, za co ji od turistů získáme, ale nikdo neslyšel.

Pro návštěvníky metropole, kteří byli zvyklí na větší komfort než umakartové stoly a proleželé matrace, tu mnoho možností k ubytování nebylo. A tak se hledalo vhodné místo, kde by mohl vyrůst luxusní, a hlavně zahraničními turisty vyhledávaný hotel.

Jako jeden z pozemků pro výstavbu bylo vytipováno mrtvé místo u velkého dopravního uzlu Želivského. Pozemek patřil Praze 3 a samotná lokalita tvoří nejzazší výspu této městské části. Všude okolo už narazíme na Prahu 10.

Prodat, či jen pronajmout?

Tuto otázku řešila města a obce v 90. letech minulého století opravdu velmi často a většinou špatně. Sídla se tak zbavila svého často potřebného majetku, infrastruktury a ztratila kontrolu nad pozemky nebo třeba službami. Stejný spor se tehdy rozhořel i v zastupitelstvu Prahy 3. Levice chtěla pozemky jen pronajmout zahraničnímu investorovi, v tomto případě rakouské firmě, pravice je chtěla prodat. Většinu měla v zastupitelském sboru pravice, a tak pokladna Prahy 3 byla rázem o 90 milionů korun bohatší.

Ve veřejné soutěži na podobu nového hotelu vyhrál návrh, který vytvořil architekt Ivo Nahálka. Co o něm víme? Na svém LinkedInu uvádí, že v roce 1978 maturoval na pražském gymnáziu Přípotoční. Následujících pět let pak získával vědomosti a zkušenosti na ČVUT v Praze na oboru architektura a stavební inženýrství. Později založil projekční kancelář Archina, která právě uváděla stavbu hotelu Don Giovanni do praxe. Nahálka uvádí, že za svou kariéru realizoval více než 70 staveb, a to hlavně hotelových komplexů v Evropě a na Středním východě. Nejvíce si cení projektu hotelu Radisson SAS Alcron (neuvedeno kde), za který získal v roce 1999 první cenu v kategorii luxusních hotelů. Druhým projektem, na který je Nahálka pyšný, je hotel King´s resort v Rozvadově, který v roce 2020 získal první cenu za nejlepší světový hotel v kategorii nad 200 pokojů. 

Nahálka nemá rád funkcionalismus

Jisté je, že architekt Nahálka odmítá funkcionalismus a minimalismus. To jsou podle něj odpady architektury, které nenabízejí nic z krásy a tvořivosti. Obdivná pro něj je secese pro její sepjetí s přírodou.

V propagačních materiálech, které byly k dispozici v průběhu stavby a krátce po jejím otevření, se uvádí, že se autor nechal inspirovat slavnou mozartovskou postavou Dona Giovanniho a tomu přizpůsobil vnější i vnitřní podobu hotelu. „Nepoužíváme rovné linie, zvlněné stěny a nárožní rondely mají připomínat jedno velké mozartovské divadlo. Střední fronta pak symbolizuje zlomená srdce, která skladatelův hrdina za sebou zanechával,“ píše Nahálka pak v materiálech, kde přiznal i inspiraci přírodou, a to konkrétně motýlími křídly, které lze podle něj spatřit ve zvlněném průčelí budovy, ale i v narůžovělém obložení. Aby bylo spojení s geniálním hudebním tvůrcem zpečetěno, objevuje se v hlavním vnitřním prostoru socha Mozarta v životní velikosti.

Vnitřnímu interiéru dominuje socha Mozarta. Autor: Jakub Mračno, PrahaIN.cz

Hotel se začal budovat v roce 1993 a na přelomu dubna a května v roce 1995 byl slavnostně otevřen. S velkou slávou a pompou. Na tehdejší dobu poměrně nezvyklých prostorů si všimla i dramaturgie České televize a brzy tu začala natáčet řadu estrádních a zábavních pořadů.

Každopádně architekt Ivo Nahálka všem dokázal, že ve stavebním slohu podnikatelského baroka se nemusí stavět jen rodinné domy, ale že je možné tento architektonický styl povýšit dokonce i na velké a veřejnosti sloužící budovy.

V rozhovoru pro web tvarchitekt.cz doslova řekl: „Mým posláním je vytvářet v architektuře krásu.“ To si však nemyslela a dodnes nemyslí drtivá většina jeho kolegů a kritiků umění, kteří společně projekt hotelu Don Giovanni zcela a na kusy rozcupovali.

Obočí pozvedlo i UNESCO

V čele odpůrců tohoto stavebního počinu stojí historik architektury Zdeněk Lukeš. Ten v rozhovoru pro Naši rodinu v roce 2013 uvedl: „Jde o první a jediný případ Kýče s velkým K, nedůstojného místa, kde stojí. Jde o architekturu, která Prahu dehonestuje.“

S budovou hotelu se nesmířil ani architekt Jan Kaplický. Ten podle rozhovoru s Evou Jiřičnou v Lidových novinách z roku 2011 doslova křičel: „A tohle postaví padesát metrů od Kafkova hrobu!“

Dominanta vstupní haly s průhledem do jednoho z rondelů  Autor: Jakub Mračno, PrahaIN.cz

Jenže jisté nepatřičnosti si všimla i organizace UNESCO, která v roce 2008 poprvé zvedla výhružně prst a nenápadně naznačila, že pokud se v české metropoli budou i nadále objevovat stavby, které jsou proporčně naddimenzované a vyčnívají na obzoru v panoramatu vůči historickým dominantám, mohlo by se stát, že setrvání Prahy na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO by mohlo být ohroženo. Kritizovány tehdy byly hlavně dvě novodobé stavby – hotel Don Giovanni a budova Light House v Holešovicích.

Nicméně zmíněný hotel skutečně působí na svém místě jako pěst na oko a nemá žádné napojení na jakoukoliv okolní stavbu. I proto nakonec v roce 2008 pražský magistrát povolil výstavbu další velmi kontroverzní stavby – budovy Crystal na Vinohradské třídě. Hlavním důvodem povolení výstavby měl být důvod, aby byl alespoň částečně minimalizován architektonický dopad obtížně definovatelného hotelu Don Giovanni na okolí a vznikla tak jeho protiváha na opačné straně křižovatky.

Celková koncepce vstupní haly hotelu Don Giovanni   Autor: Jakub Mračno, PrahaIN.cz

Jiní architekti pak hotel Don Giovanni často označují za nejošklivější budovu metropole a dokonce i za jednu z nejošklivějších budov světa. V souvislosti s tímto hodnocením se objevují přívlastky jako strašidelná, děsivá, odstrašující, zoufalá, odpuzující, architektonický děs a podobně.

Nejdál ve své kritice zašel historik architektury Jakub Potůček, který na webu Křižovatky architektury uvedl, že se jedná o jedinou budovu ve městě, která by měla být bez odkladu zbourána.

Když opomineme problematickou architekturu, tak samotný hotel, jeho hospodaření a prosperitu střídají úspěšnější roky s těmi méně výnosnými. Zatímco v prvních letech si tu podávali kliku novodobí čeští vlci z Wall Street při obchodních jednáních, později, jak vyrůstaly další věhlasné hotely a restaurace, tak zájem o hotel Don Giovanni začal upadat.

Původní rakouská společnost Rogner po čtyřech letech prodala polovinu podílu německé firmě Dorint. A hotel se na čas jmenoval Rogner Dorint Don Giovanni. Za další rok se stoprocentním vlastníkem stala už jen německá firma.

V roce 2016 hotel koupila česká společnost Czech Inn Hotels, která byla ale krytá skupinou zahraničních investorů. Hotelu zůstaly čtyři hvězdičky, a to i přesto, že se loni objevily v médiích informace o dlouhodobém pronájmu některých druhů pokojů na bydlení.

Pro vznik tohoto textu posloužila především paměť autora, dále LinkedIn architekta Iva Nahálky, propagační materiály hotelu Don Giovanni, web hotelu Don Giovanni a server Křižovatky architektury.