foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Sympatie
RECENZE: Důkazem chaosu a bídy, která sužuje Caracas, jsou hordy psů potulující se po ulicích. Z metropole uprchly miliony Venezuelanů, kteří ponechali své psy ve městě jejich osudu. Odysseus Kan, milovník filmů a vypravěč tohoto příběhu, dostane od své ženy Pauliny jednoduchou textovku: rozhodla se opustit jeho i zemi.
Tak zní anotace nového románu úspěšného spisovatele (*1981), který stejně jako osm milionů dalších obyvatel musel opustit svou zemi, aby dočasné útočiště nalezl nejprve v Paříži, později (2015) v Malaze.
Jeho aktuální román Sympatie vychází ve Světové knihovně Odeonu a stejně jako předešlá díla, také tato kniha zaslouží velkou pozornost čtenářů. Než přejdu k ději, připomenu ještě další autory uvedené edice, které byste neměli přehlížet: Haruki Murakami, Jasutaka Cucui, Sofi Oksanen, Paolo Giordano, Mohsin Hamid, Alissa Nutting anebo Dorota Masłowská. Z jednotlivých děl jsem vybral pouze tři: Mlsouna, Rekviem za Nanking a Zabila jsem naše kočky, drahá. Ani u jednoho mého tipu nesáhnete vedle.
Rodrigo Blanco Calderón se jako učitel kreativního psaní soustředí na veškerého jeho tvary, na kratší i delší celky. Jeho literární jazyk je však velice citlivý a decentní. Pokud byste aktuální počin četli odzadu, od doslovu Veroniky Štefanové, možná mezi jednotlivými kapitolami budete tak trochu tápat. Autor totiž nejde do středu se syrovostí době vlastní. Naznačuje, opisuje, komentuje. Jemně a pozvolna.
Hugo Chávez
Klíčová sdělení jsou vtělena do holých vět a jsou ukryta mezi dějově podstatnější linii. „Po několika hodinách psaní se Odysseus už za hluboké noci šel projít po nákupním centru Santa Fe. Snědl dva kousky pizzy u stánku na tržišti, prohlédl si opuštěné obchody, kde měli jen prázdné výlohy nebo jeden jediný výrobek, který se neustále opakoval, a vrátil se do bytu. Pročetl si svůj příběh. Když se nad tím zamyslel, ten krátký text šlo považovat za jeho první povídku. Ještě musí zapracovat na začátku. Nějak shrnout okolnosti příběhu. První scéna v kuchyni mu připadala výborná. A zrovna tak rozhovor z brzkého rána s mužem, který miluje ženu...“
Co je na uvedeném odstavci důležité? Řekl bych, že vztah. A přitom jde právě o bídu a utrpení, jakou obyvatelé Venezuely pod pevnou rukou Nicoláse Madura zažívají. Situaci bych přirovnal ke Kubě. Také v Caracasu je nedostatek léků a jídla. Trumpova ničivá politika sice může pomoci, ale rozhodně nedokáže napravit. Což ostatně nedělá ani Calderón. Je tichým pozorovatelem děje, jehož rodiče, lékaři, zůstali doma a prožívají tak dennodenní realitu na vlastní kůži.
Vytvořit paralelu mezi naprostým zoufalstvím, kdy lidé mizí a nechávají za sebou psy, považuji za jeden z nejdokonalejších nápadů, jaké jsem v uplynulé době četl.
Text si každopádně nesmíte tolik připouštět, rychle vás totiž zlomí. Stačí se soustředit na obálku, na seschlý kmen obalený mřížkou...
Kdo by chtěl Venezuelu poznat ještě víc, doporučím i autorovu Knihu noci z období Huga Cháveze. Obě přeložil Vít Kazmar.