foto: TaK Architects, se svolením/Vizualizace rekonstrukce budovy Elektrických podniků
Zkusme na rukou vyjmenovat deset nejvýznamnějších funkcionalistických budov naší republiky. A abychom nebyli obviňováni z pragocentrismu, začněme za humny metropole.
Každopádně bychom museli zmínit Vilu Tugendhat v Brně, Baťův mrakodrap ve Zlíně, ale asi bychom mluvili i o celém Zlínu, Brněnském výstavišti i tamní Zemanově kavárně. Nesměli bychom vynechat Nakládalovu vilu v Olomouci, Státní reformní reálné gymnasium v Českém Těšíně, Volmanovu vilu v Čelákovicích. Obchodní dům Brouk a Babka v Ostravě či Vilu Franze Nožičky v České Kamenici.
Když budeme mít k dispozici deset prstů pro hlavní město Praha, tak nesmíme zapomenout na Barrandovské terasy, Müllerovu vilu, Veletržní palác, hotel AXA, žižkovský Všeobecný penzijní ústav, Budovu spolku výtvarných umělců Mánes, Obchodní dům Bílá Labuť, kostely svatého Václava a Jana Nepomuckého a budovu Elektrických podniků.
Dá se ale vybrat jedna stavba, která by byla přímo ikonou tohoto stavebního slohu pro stověžatou matičku měst? Tady už by byla odpověď o poznání těžší. Část odborníku by jistě právem tvrdila, že tím vrcholem je bezesporu střešovická Müllerova vila, jenže ta svou proslulost získala i díky jiným projektantským postupům. Je to v tom případě snad Veletržní palác, který ohromil i samotného Le Courbusiera? A někteří by dávali ruku do ohně za to, že tou ikonou je právě holešovická budova Elektrických podniků.
Místo k nezaplacení
Pod tímto názvem stavba v letech 1927-1935 vznikala. Urbanistický plán Prahy ji dal do vínku naprosto omračující polohu. Architekti Adolf Benš a Josef Kříž si nemohli přát lepší. Kdysi tu sice stávala továrna na klobouky bratří Böhmů, nicméně technický pokrok nezastavíš a ruční výroba bratrského kloboučnictví byla novou dobou odváta jako příslovečný klobouk Ježka, Voskovce a Wericha do křoví.
Zbyla jen parcela na holešovickém předmostí Hlávkova mostu. Blízko k logickému centru samotných Holešovic – Strossmayerovu náměstí a Bubenskému nádraží. A to ještě nikdo netušil, že lukrativnost pozemků za několik desítek let zvedne i stanice metra Vltavská v naprostém sousedství plánované budovy.
Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud
20. léta 20. století byla v našich podmínkách bezesporu dobou elektrickou. Bylo po hrůzné válce a přišla doba rozkvětu. Všechno, co nefungovalo na elektrický proud, bylo zastaralé, lidé nadšeně hleděli na tisíce světel, které elektřina nabízela a co si budeme povídat, toto odvětví bylo v té době obchodní artikl snů.
Dnes máme v metropoli řadu firem, které pracují s potenciálem elektrické energie v různých podobách – Pražskou energetiku, Elektropodnik hlavního města Prahy, Eltodo, Dopravní podnik hlavního města Prahy a mnoho dalších. Ve 20. letech to zastřešovala jediná společnost – Elektrické podniky hlavního města Prahy.
Psali jsme
Vršovický hřbitov patří mezi novější mladší metropolitní hřbitovy. Najdeme ho semknutý mezi ulicemi Moskevská a U vršovického hřbitova…
Na podtržení velkého významu a důležitosti firmy však bylo nutno vystavět palác, který bude oslavou elektrické energie a ukázkou její štědrosti, hojnosti a honosnosti, a tak před architektonickým tandemem Benš-Kříž stál těžký úkol. Zadání bylo prosté, musí vzniknout 33 000 metrů čtverečních kancelářských ploch v naprosto velkorysém a moderním stylu.
Stavba se zahalí do čistého pláště
Architekti se už v přípravách projektu rozhodli pro světlou barvu, která bude evokovat čistotu elektrické energie. Docílit se toho mělo tím, že vznikne železobetonová konstrukce s krémově bílým keramickým obkladem. Tím se v pozdějších letech stavba automaticky zařadila mezi obdobné budovy nejen v Praze, ale i v celé zemi, kterým se říká „kachlíkárny“.
Benš s Křížem se poprali s velkou výzvou. Jak odbavit stovky zákazníků v co nejmenším prostoru, aby zbytečně nemuseli chodit po celé budově. Tohoto úkolu se zhostili na jedničku. Vyprojektovali vstupní halu, která prostupuje hned čtyřmi patry celkově šestipodlažní budovy, ale také dvě obrovské dvorany. V nich se nacházely desítky odbavovacích přepážek, jedna ze dvoran sloužila pro zákazníky na odběr elektrické energie, v druhé se pak prodávaly předplatní lístky na veřejnou dopravu.
O blaho pracovníků musí být postaráno
Pokladem pro zaměstnance byl suterén budovy, tady bylo několik přednáškových sálů, kino, ale i lázně sloužící k regeneraci znavených pracovníků.
Vyšší patra sloužila jako účtárny, jednotlivé kanceláře a úřadovny. Patro nejvyšší bylo oddechové s obrovskou terasou, se kterou sousedila první americká velkokapacitní kantýna v naší zemi. Do té doby naprosto nezvyklý způsob stravování zaměstnanců fascinoval stovky zdejších úředníků.
Funkcionalistá budova Elektrických podniků během nákladé rekonstrukce. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Po technické stránce stála budova Elektrických podniků jednoznačně na vrcholu české architektury, a to včetně několika tras potrubní pošty, dvou výtahů paternoster a nákladního výtahu s nosností patnáct tun a také díky unikátní klimatizaci značky Carrier nebo systému centrálního odvádění odpadků.
Co se vleče, nepřekvapí
Velkou smůlou budovy Elektrických podniků byl fakt, že se stavěla poměrně dlouho. Trvalo to celých osm let, než otevřela dveře prvním návštěvníkům, a tak mezitím byly dostavěny jiné funkcionalistické budovy – dnešní dům Radost na Žižkově nebo Veletržní palác. To trochu pohled na budovu u Hlávkova mostu zkalilo, protože stavba přišla o počáteční moment šoku z nového stavebního stylu. Pražané už tak unešeni prostě nebyli, protože funkcionalismus už znali. Nicméně obdivuhodná je stavba dodnes.
V budově Elektrických podniků sídlil Dopravní podnik hlavního města Prahy až do konce 20. století, kdy se přesunulo sídlo firmy do nově vybudované centrály ve Vysočanech. Nicméně hodnota původní budovy byla výrazně ponížena řadou zcela nevhodných vnitřních stavebních řešení z 80. a 90. let.
Náročná rekonstukce
Opuštěná budova se nakonec dočkala velké rekonstrukce až v roce 2018, kdy se do ní pustil tým architekta Marka Tichého. Během dvouapůlleté dřiny, kdy se všichni snažili vrátit budově její původní podobu, bylo vynaloženo na rekonstrukci více než 1,3 miliardy korun.
V průběhu stavby se zjistilo, že budova je v horším stavu, než se předpokládalo a že se na ní neblaze podepsaly otřesy způsobené okolní extrémně frekventovanou dopravou, ale i provozem linky metra.
Z tohoto důvodu musela být budova odstrojena až na vlastní železobetonový skelet a i ten se musel speciálními injektážemi zpevňovat.
Psali jsme
V roce 1900 byl vyrobena jedna z běžných tramvají, která brázdila pražskou metropoli. U Elektrických drah Královského hlavního města Prahy dostala…
Jediným okamžikem, který odborníkům zkalil radost nad jinak velmi kvalitní rekonstrukcí budovy, byl fakt, že k novému kachlíkovému obložení budovy byl použity ne zrovna ideální materiál. Původní kachlové kachle věhlasné, tehdy československé, firmy RAKO byly nahrazeny zahraničními a proslýchá se, že lacinějšími kachlemi vyrobenými v Číně. Nicméně ty byly vyrobeny v jiném odstínu a postrádají zahnuté rohové díly, které se na původní stavbě nacházely. Dalším nebezpečím pro budoucí roky je skutečnost, že nové kachle jsou výrazně tenčí než ty původní, což může do budoucna snižovat jejich trvanlivost.
Nicméně i přesto se dočkala rekonstrukce Budovy elektrických podniků v Praze titulu Stavba roku. A to možná i pro unikátní uměleckou instalaci, kterou lze najít v atriu budovy. Stojí za ní česká firma Preciosa Lighting a jedná se o objekt, který je tvořen téměř 800 ručně foukanými skleněnými koulemi.
V současnosti byl podepsán kontrakt s největší světovou reklamní firmou WPP, která si budovu pronajala pro své zaměstnance na osmnáct let.