Čechův most měl unikátní eukalyptovou dlažbu. Byl to opravdový luxus, který neměl v Evropě obdoby

Který most v Praze je ten nejkrásnější? I když je to otázka hodně subjektivní, mnoho lidí by asi překvapilo, že podle soudu řady odborníků by nevyhrál klenot pražských staveb - Karlův most. Pro mnohé by byl překvapivým vítězem most Čechův.

Co se o něm dá říci objektivně, aniž bychom se dotkli ješitnosti obyvatel metropole, co se týká Karlova mostu? Čechův most je nejkratší ze všech pražských vltavských mostů. Je dlouhý jenom 169 metrů, ale jeho výstavba nebyla vůbec jednoduchá. Historický osud si s jeho podobou hodně zahrával a každopádně se jedná o první most, který v Praze vznikl ve 20. století.

Pozadí jeho vzniku a historické okolnosti jsou však natolik zajímavé, že jim věnujeme několik následujících řádek textu.

Zahnívající židovské město

Jsme na přelomu 19. a 20. století. Technický pokrok jde dopředu mílovými kroky, objevují se nové technologie, to vede k rozvoji měst, staveb a ke zkvalitnění života ve společnosti. Praha se však potýká s obrovským problémem. Tím je Davidovo město, tedy dnešní Josefov. Do křivolakých uliček židovského města nikdo dlouhá desetiletí neinvestoval, neexistuje tu kanalizace, nejsou tu kvalitní zdroje pitné vody, a tak je tato část města častým semeništěm infekčních nemocí.

Boční pohled na Čechův most. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Radní jsou radikální. Rozhodnou, že velká část této oblasti metropole půjde k zemi. Chystá se asanace židovského města. Jenže stejně jak jsou pražští radní radikální, tak jsou i odhodlaní. Hledají inspiraci k nové podobě města, kde se dá. Vzhlížet v té době k urbanistické podobě hlavního města rakouského mocnářství – k Vídni – je nemorální, a tak se hledá vzor v Paříži. Vznikne urbanistický plán, který by propojil bulvárem nově vznikající centrum města – dnešní Václavské náměstí – s náměstím Staroměstským a s Letnou.

Naštěstí je tento smělý plán do praxe převeden pouze zčásti. Pokud by byl proveden v plném rozsahu, přišli bychom o krásu mnoha historických domů na Starém Městě. Kde byl splněn stavební záměr na sto procent, jsou zdecimované uličky Josefova. Tady vyrostla nová prostorná ulice připomínající město nad Seinou, a i proto dostala název Pařížská. Jenže tento základ nové urbanistické podoby Prahy nemohl zničeho nic skončit na vltavském břehu. Bylo nutné opticky tuto ulici protáhnout přes řeku, a tak se počítá s vytvořením nového mostu.

Za inspirací do Paříže

Jenže zrovna v této části Prahy je Vltava nejužší. A protože je nejužší, je také právě tady její tok nejprudší. Nicméně architekt Jan Koula vytvořil projekt, který si s tím poradil. Navrhl secesní a dodnes jediný zcela ocelový a obloukový most v metropoli. S návrhem mu pomáhali další tři muži – Jiří Soukup, Václav Trča a František Mencl. A inspiraci našli kde jinde, než v Paříži. Za vzor si vzali most Pont Alexander ve francouzském hlavním městě v blízkosti tamní Invalidovny.

Secesní výzdoba Čechova mostu. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Výstavba pražského mostu se datuje do rozmezí let 1905-8. Nejprve bylo nutné do prudkého toku řeky usadit dva kesony k vybudování betonových pilířů. O to se postarala pražská firma Müller a Kapsa. Víc pilířů prudký tok řeky nedovolil. Ač se to vůbec nezdá, most není vůbec symetrický. Mostní oblouky mají rozdílnou délku. Z pravého břehu se klene nejkratší oblouk o délce 47,8 metrů, prostřední má délku už 53,1 metrů a ten u letenského břehu přesahuje o dvacet centimetrů délku 59 metrů. I z tohoto důvodu je každé ze 24 klenbových žeber speciální a originální svoji podobou. Výstavbou mostu byly pověřeny firmy Českomoravská-Ruston a bratři Prášilové.

Šířka mostu je standardní a dosahuje 16 metrů. Deset metrů vychází na vozovku, chodníky na každé straně mají tři metry.

Na poslední práce dohlížel sám císařpán

Pokud jste někdy získali dojem, že pokud jdete po mostě ze staroměstské strany a mírně stoupáte, nemýlíte se. Letenský břeh je totiž o malinko vyšší než břeh staroměstský, a tak most překonává na své délce dvouprocentní převýšení. Do útrob mostní konstrukce byl uložen hlavní kanalizační sběrač a i dnes se všechny staroměstské splašky hrnou právě pod Čechovým mostem.

Hrubé stavební práce byly dokončeny 17. dubna 1907 a osobně na to dohlédl císař František Josef I. Pak už začaly práce na ozdobách mostu, které trvaly více než rok.

Jak jsme už zmínili, most byl dostavěn v době, kdy se skloňovalo slovo secese ve všech pádech, a tak bylo jasné, jakou podobu bude most mít. Chodníky byly vydlážděny tříbarevnou šachovnicovou mozaikou v barvě trikolory a motivy rybiček, odvolávající se k Vltavě.

Pro dřevo se jelo až do Austrálie

Opravdovým luxusem ale byla vozovka. Ta nebyla z běžných dlažebních kostech, ale tvořila ji dřevěná špalíčková dlažba. Každá kostka byla 13 centimetrů vysoká a byla ze dřeva australského stromu Jarrah, tedy z eukalyptovníku. Výhodou této dlažby je fakt, že je extrémně tvrdá, ale neskonale pružná. Kočáry tedy po mostě jely jako po másle, nehlučely a krásně pružily.

Tato dlažba vydržela na mostě až do roku 1961, kdy byla jak dlažba na chodnících, tak jarrahové kostky nahrazeny asfaltem. Pamětníci si ještě vzpomínají, že most byl sice díky eukalyptovému dřevu nehlučný, nicméně přejít vozovku na mostě v dešti se rovnalo kaskadérskému výkonu, protože povrch dřevěných kostek byl jak namydlený.

A teď už k vlastní umělecké výzdobě mostu. V ní je skrytá symbolika. Na první pohled každého zaujmou bronzové sochy géniů. Na každé straně mostu jsou dvě. Nacházejí se na 17,5 metru vysokých sloupech a jsou více než tři metry vysoké. Nutno poznamenat, že tyto sloupy jsou duté a uvnitř každého ze sloupů se nachází žebřík, který vede až do zasklených luceren. Právě na nich stojí sochy a každá z nich drží v ruce pozlacenou ratolest.

Socha světlonoše na Čechově mostě. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Sochy vytvořil Antonín Popp. Géniové měli s ratolestí vítat na jedné straně mostu návštěvníky města a na druhé straně se s nimi loučit a přát jim šťastnou cestu. Pod sloupy se nacházela místa pro výběrčí mýta, protože až do roku 1925 se za přechod mostu platilo.

Hydry a světlonoši

Když náš zrak padne na betonové pilíře z návodní strany mostu, tedy směrem od Karlova mostu, všimneme si soch světlonošů s pochodněmi. Autory sousoší jsou Ludvík Herzl a Karel Opatrný. I tady jde o symboliku. Světlonoši přáli šťastnou plavbu a ukazovali lodím bezpečné proplutí pod mostní konstrukcí.

Na opačné straně mostu, tedy směrem ke Štvanici pak uvidíme na pilířích čtyři šestihlavé hydry strážící znak Prahy. Hydry jsou bájné postavy s hadím tělem a dračí hlavou. Autorem těchto ozdob je Luděk Wurzl. Hydry měly za úkol strážit přístup do města a nedovolit nikomu se zlým úmyslem, aby do Prahy vstoupil.

Okraje mostních oblouků jsou osazeny dvěma stovkami žárovek a nádherná kovotepecká práce byla odvedena i při tvorbě vlastní výplně oblouků a zábradlí. V rámci výzdoby se zde objevují motivy delfínů, nosičů vody, vorařů a dalších vodních symbolů. Mezi pražskými mosty je specifická i jeho barva. Jako jediný je v odstínech zelené.

Původní představa tvůrců o jeho podobě však byla trochu jiná. V původních plánech architekta Kouly je viditelná jeho myšlenka bulvár po přechodu mostu pomalu začít zvedat na Letnou. Mělo k tomu dojít dvěma možnými způsoby. Jedním z nich by bylo prokopání letenského masivu, tím druhým zahloubení bulváru do příkopu. Ani jeden z návrhu nakonec nebyl uskutečněn. K prokopání Letenského tunelu došlo dál po proudu, proti dnešnímu Štefánikovu mostu.

Voraři, Stalin a přesun kaple

Místo toho se zde v roce 1955 objevilo monstrózní sochařské dílo. Velkolepé a dechberoucí sousoší Stalina. To tu však vydrželo jenom sedm let, nicméně úprava letenského svahu pro jednu z největších soch světa v těchto místech zůstala dodnes. Jen se na místo masového vraha krátce po revoluci umístil pražský Metronom, který čas odpočítává do dnešních dní.

Zajímavou perličkou v souvislosti s Čechovým mostem je pak budova kaple svaté Máří Magdaleny na levém břehu Vltavy těsně před mostem. Byla to jedna z poutních kaplí českých vorařů, kteří se zde vždy zastavovali a modlili se ke zdárnému průběhu plavby.

Komunističtí mocipáni však nemohli překousnout fakt, že by pohled na Stalinovo sousoší hyzdila nějaká církevní stavba. Na druhou stranu nenašli dostatek odvahy, aby rozhodli o zbourání kaple, a tak byla kruhová církevní budova v roce 1956 přemístěna o 31metrů proti proudu Vltavy. Stala se tak vlastně první přemístěnou zděnou budovou v našich podmínkách, a to téměř čtvrt století před slavným přesunem mosteckého kostela kvůli těžbě uhlí.

Pohled z Čechova mostu na kapli svaté Máří Magdalény, Občanskou plovárnu a Hanavský pavilon na vrchu Letné. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Ke slavnostnímu otevření mostu došlo 6. června 1908. Během výstavby se neřešil budoucí název, když ale v únoru roku 1908 zemřel slavný český spisovatel Svatopluk Čech, bylo o jménu pro most rozhodnuto. Protektorátním úřadům však český spisovatel trochu vadil, a tak v letech 1940-45 nesl most název po Johannu Gregoru Mendelovi. Nejenže tento vědec a mnich byl německého původu, ale jeho práce se týkala genetiky a ta byla nacistickému režimu přeci jen bližší. Po válce se vrátil původní název mostu. Co však nezůstalo zachováno byly měděné vázy na okrajích mostu. Ty vzaly za své a stal se z nich materiál pro poválečné české hospodářství.

Dnes se na náplavce pod Čechovým mostem nachází oblíbená proménáda, která nabízí neopakovatelné výhledy na Pražský hrad i Petřín.

Před pár měsíci byl proveden průzkum kvality Čechova mostu a bylo zjištěno, že do tlam hyder je zaveden původní rozvod vody. Stejně tak v pochodních světlonošů se nacházejí plynové rozvody. Podle návrhu architekta Kouly měly totiž z hydřích hlav prýštit vodotrysky vody a pochodně světlonošů měly chrlit skutečné plameny. Firma Technologie hlavního města Prahy slíbila, že tyto původní ozdoby Čechova mostu budou funkční v roce 2025. Možná se tak dočkáme nádherné ozdoby, která, i když byla do Čechova mostu zakomponována už v době jeho vzniku, nikdy nefungovala.