Češka v učení brazilských indiánů: „Můžeme se od nich učit radosti, nikdy se nenechají otrávit."

02. 05. 202216:01

foto: Archiv Lucie Sarava, Martin Vávra, PrahaIN.cz/Lucie Sarava spolupracuje s původními indiánskými kmeny z Brazílie.

PrahaIN.cz vyzpovídala ženu, kterou lze těžko zařadit do klasických společenských šablon. Lucie Sarava je sice z Prahy, zároveň však často pobývá v Brazílii. Je průzkumnicí šamanských nauk, průvodcem po cestách vnitřních i vnějších a také provozuje e-shop, kde nabízí výrobky indiánských kmenů. Právě o původních indiánech z Brazílie, s kterými je v intenzivním kontaktu, jsme si povídali o jejich způsobu života a o tom, co si od nich může vzít člověk ze západní civilizace.

Jak jste se dostala k této životní cestě? Vedlo k tomu například studium?

Vzdělání jde dvěma způsoby. Jednak to životní, které není omezené institucí a názvem. To je jedna část mého životního studia, které vnímám ve své vlastní hloubce. Potom je ta druhá, kterou můžeme institucializovat, někam ji zařadit a pojmenovat. Takže běžná základní škola, střední škola zaměřená na umělecké vlohy a potom pro mě jediná vysoká škola, kterou jsem chtěla navštěvovat – Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy se zaměřením na filozofii a religionistiku. Tam jsem strávila hodně času na přednáškách Anny Hogenové. Zároveň jsem se ve svém nitru dotýkala zcela nových oblastí, o kterých jsme se ve škole rozhodně neučili. Tyto nové úrovně vnímání zesílily po smrti mého tatínka, to mi bylo patnáct let. Po 4 letech studia jsem se rozhodla, že odjedu do pralesa. Heidegger a Platón už mi zkrátka na některé věci nedokázali odpovědět. Bylo by to pořád v rovině konceptu a já jsem se potřebovala vytrhnout ze svého prostředí. Vytrhnout se z toho světa idejí a jít do toho prázdna za horizontem. To pro mě představoval prales v Peru a staré přírodní kultury. Ze začátku jsem tam byla úplně sama, což bylo velké studium.

Kdy začalo spojení vy a Brazílie?

Brazílie by se nestala, nebýt mého několikaletého studia šamanismu v Peru, což zahrnovalo různé medicíny a iniciace. Díky různým kontaktům a komunitám bylo možné navštívit Brazílii. Jsou tam úžasné přírodní kmeny, které praktikují medicínu s názvem Rapé. Je nutné, aby zde význam slova medicína nebyl chápán, jako když jdeme do lékárny a koupíme si Paralen. Rapé má uzdravovat duši a propojovat člověka s přírodou. Jedná se o smíchání posvátných rostlin Master Plantas, s kterými šamani nejčastěji pracují. Podle šamanské tradice jsou to ukrytí spirituální učitelé. Tito učitelé vstupují do života šamana a učí ho. Proto jsou šamani na samotkách, kde nepijí alkohol, nejedí sůl a maso, nemají sex a to trvá třeba i několik let. Cílem je, aby se iniciovaný jedinec stal nástrojem Master Plantas a seznámil se se svou vlastní vnitřní silou a dokázal ji vědomě používat. Velké dogma naší společnosti je, že když například vidíme medicínu Rapé, tak ji chceme použít jako prostředek. Indiánský přístup je ale opačný v tom smyslu, že my jsme tím nástrojem velkého ducha, my jsme nástrojem Master Plantas. Kvůli tomu, že se to však nehodí do konceptu této společnosti, tak se stává, že i ti, co by mohli být povoláni stát se nástrojem, jsou často zavíráni do blázinců nebo se mají hodně těžko a nemohou chytit tu dobrou linku svého života, která by jim přinášela radost.

Co jste musela udělat, aby vás tato komunita přijala za svou. Jak jste si je získala?

Tady jsme na rozhraní dvou realit. Jedna je ta realita vnějšího světa, což znamená následující koncept: jsi žena, jsi mladá, jsi Gringo (bílá). Všechno v podstatě červené křížky ve smyslu nic neobdržíš, nic se nepovede. V této linii to byla velká výzva. Pak je tu samozřejmě ta druhá linka, že když člověk potká dobrý kmen, dobré šamany, kteří na svých místech stojí z právoplatných důvodů, tak vás rozpoznají a otvírají vám tu cestu. Než k tomu ale došlo, tak jsem musela čelit těžkým zkouškám ve smyslu toho zmiňovaného konceptu. Potom jsem začala potkávat opravdu lidi, kteří byli blízcí mému srdci. Ty už na mě nekoukali jako na ten obal, ale rozpoznali to, co je uvnitř. Začali mě brát na různá místa a nabízeli mi různé možnosti. To už byl plynulý přechod do té komunity a do práce s medicínou Rapé, s kterou už jsem tehdy dávno pracovala, ale zde se nabízelo velké prohloubení znalostí. Potom už to z mé strany přestávalo být o mně, ale o tom, co oni potřebují, respektive my. V takovéto cestě přijdete na to, že je mnohem důležitější my, než já. Pokud má člověk dobré srdce, tak přirozeně začne vymýšlet věci, které by v jejich životě byly přínosné.

Jaký nejzásadnější dar do svého života si z této komunity může odnést člověk z naší západní civilizace?

Radost. Opravdu čistou radost. Myslím, že je to velké znamení šamana. My tady v Evropě máme představu, že když potkáme šamana, tak to má být starý muž, který se mračí. Realita je však o spojení radosti a prožívání extáze do hloubky. Profesorka Anna Hogenová vždy říkala: „Hlavně se nenechte otrávit.“ Myslím, že to je ta kvalita, kterou demonstrují indiáni. My si myslíme, že největší genocidy se staly na židovském národě, přitom největší genocida se stala na indiánech, na původních obyvatelích. Jediný původní život existuje v amazonském pralese a my na ně opravdu hodně tlačíme. Přesto u nich můžete vidět bytostnou kvalitu. Zkrátka se nenechají otrávit. My jim z našich myslí vysíláme tolik jedu, tolik touhy po dřevě, po nerostech, po ropě a oni se nenechají otrávit. Samozřejmě, že když tam přijde běloch, tak se nesmějí. Oni nevědí, co od toho čekat. Na jednu stranu nám závidí telefony a svobodu. Nemyslím to v negativním smyslu. Toužebně po tom koukají a nevědí, co to je. Na druhou stranu jsme jim odporní za to, co jsme udělali. Bojí se nás. Vznikla tam velká nedůvěra. To může člověk vidět i ve vznikajících projektech na podporu indiánů. Oni nevěří, že to myslíme dobře.

Nyní bych se chtěl zeptat na váš projekt Sarava. Mohla byste vysvětlit o co se vlastně jedná?

Jde o to, že přivážíme ručně dělané výrobky od našich indiánských přátel, domorodých kmenů a rodinných firem v Brazílii pro jejich podporu a šíření tradičních hodnot původních kultur.

Jaké konkrétní výrobky to jsou a k čemu slouží?

Je tam několik věcí. Například posvátné byliny na vykuřování, protože indiáni věří, že kouř očišťuje. Potom jsou tam speciální náušnice a náramky. Dále pak Rapé, na základě čehož ten e-shop vznikl. Medicínu jsme si nejdříve přiváželi pro sebe, pak nás několik našich přátel, kteří tomu rozuměli, začali žádat, abychom jim také přiváželi a postupně už o to byl takový zájem, že jsme nebyli schopni dodávat Rapé všem. Proto jsme se rozhodli, že se Štěpánem Bakem založíme e-shop a moc nás překvapilo, jak se to rozjelo. Velká radost a štěstí je to hlavně pro indiány, protože samozřejmě oni získávají nejvíc z toho, že se tady sdílí jejich energie a nauka. Je s tím ale hodně práce, protože chceme mít vše čerstvé. Stále tedy někdo z nás jezdí do Brazílie. Váže se k tomu také veliká zodpovědnost, jelikož se objevila spousta překupníků, kteří nabízeli nekvalitní výrobky a nerozuměli tomu. My chceme pozvedávat kulturu Rapé. Chceme mluvit o tom, jak se správně používá. Je potřeba, abychom kolem toho nevytvářeli příliš spirituální koncepty.

Slyšel jsem, že se nějakým způsobem věnujete terapii? Je to pravda?

Nejsem terapeutka. Nemám terapeutický výcvik, ani ho nechci mít, protože vím, že by pro měl byl určitým omezením. Je ale pravda, že ke mně chodí klienti, sedají si proti mně a já s nimi nějak sdílím čas a rozmlouvám s nimi. Můžeme to nazvat jako průvodcování po různých oblastech v nás i mimo nás.

Ti lidé, co za vámi chodí, jsou vaši přátelé, nebo se s vámi může kontaktovat kdokoliv?

Kdo chce, tak může napsat. Celá ta moje cesta byla o tom, abych byla dobře v kontaktu s ostatními. Abych sdílela svůj čas a prostor, tak, abychom z toho mohli všichni benefitovat. Když se mi někdo ozve, tak se vždy budu snažit dát mu dobrý prostor a péči, jak nejvíce jsem v tu chvíli schopna. To se týká jak Saravy, tak i mně. Vše je to o spojování. Mohli bychom to zavolat Putinovi a Bidenovi.

Podporuje Sarava také alternativní léčbu psychických nemocí, konkrétně depresí, pomocí tzv. psychedelik? V současné době je toto téma v psychiatrických kruzích hodně diskutované a vím, že probíhají různé výzkumy tohoto typu.

Ano, podporujeme tyto výzkumy. Existuje mnoho nadačních fondů na podporu duševního zdraví a jsme s nimi v kontaktu. Indiáni to mají tak, že například deprese či nespokojenost je nemoc duše. Je to zpráva našeho systému od velkého ducha. V rámci medicíny používají šamani například Ayahuascu, což je složení liány Banisteriopsis caapi a Chacruny. Je to ceremonie, kdy se člověk může podívat do hloubky sebe. Co se děje, že ta duše není spokojená v tom těle a v té realitě, kterou vědomí nabízí. Člověk zjišťuje, kudy má jít. Někdy je ta deprese volání, že má člověk projít temnou hodinou duše, přes kterou člověk vstupuje do psychospirituální krize. Ta může být jen v tom rozmezí, že se člověk potřebuje sám se sebou víc kontaktovat. Znamená to, že se probouzí naše duchovní vědomí.

Jaké je riziko, že se po tomto ceremoniálu člověk jednoduše řečeno zblázní a zůstane v nějakém duševním rozpoložení, které vede na psychiatrii? Každý je totiž psychicky jinak nastavený.

Můžu se k tomu vyjádřit jen v tom rámci, že jsem tyto věci zažila pouze v pralese a tam se s tím procesem a integrací pracuje pozvolna. Vím o tom, že se tyto věci dějí i v Evropě. Je kolem toho ale potřeba mnoho terapeutické péče v rámci psychologů a terapeutů. To, že tady chodíme po ulicích v nějakých energiích, může člověka rozvibrovat opravdu hodně. Může to zahýbat vnitřním i vnějším prostorem a pojímáním reality jako takové. Je to velká výzva a pro každého to opravdu není. Je to velice delikátní rozhodnutí, že tohle bude cesta, na kterou vstupuji. Jsou zásady, jak poznáte dobrého šamana. První je, že šaman, který vám tu medicínu podává, si ji uvařil sám. Sám si v pralese nasbíral liánu a Chacrunu. Pokud ne, tak bych ji od něj nikdy nepřijala, protože to už je nějaké znamení. Dále je důležité, aby člověk, který vás k tomuto zve, s vámi strávil alespoň pár hodin v hlubokém rozhovoru o vás. Poslední věc, kterou bych zvýraznila je to, jestli ten šaman, když se ho zeptáte, co bude po ceremonii, je schopen říct, cokoliv se bude dít, podpořím tě a budu s tebou. Nevstupuje tolik do vašeho pole, ale dělá mu bezpečnou clonu. Proč je tak důležité, aby šaman připravil vlastní medicínu? Protože do ní vstupují jeho síly a spirituální kapacity. Jestliže vám nějaký ťulpas dá silnou medicínu nějakého šamana, tak budete mít hluboké prožitky, možná poletíte hodně daleko, ale není záruka, že ten, kdo vám to podal, se o vás umí postarat.

Máte ambice, že byste o všech těchto věcech napsala nějakou knihu?

To je velká výzva. Vím, že by to bylo ohromně přínosné a zajímavé, ale pro mě je těžké ztratit svůj komfort anonymity, který ale pomalu opouštím. Těch nabídek k rozhovorům přibývá.

Zajímáte se o politiku? Jak k ní přistupujete? Chodíte například k volbám?

Když se čtenář z celého rozhovoru dozví, jak funguje moje mysl a moje náhledy, tak je vidět, že ta vnitřní mysl se snaží všechny emoce a spirituální vjemy dobře vložit do systému a do struktury. Myslím, že systém a struktura jsou velmi důležitou kvalitou pro náš zdravý duševní život. Vím, že někteří lidé, kteří se zajímají o duchovní cesty, tímto opovrhují a nedůvěřují tomu. Když se ale podíváme na ženu a muže, tak muž často představuje strukturu, žena volnost, rozmanitost a emoce. V každém z nás se ale ta mužská a ženská kvalita pojí. Pro mě je úplně samozřejmé, že v naší společnosti je struktura, že je nějaký řád. Myslím, že jen díky tomu tady dokážeme nějak dobře společně být. Já jsem tedy člověk, který k volbám chodí. I když mě to nebaví a výběr je absolutně špatný. Snažím se někoho vybrat a podpořit ten systém. Bez systému nelze být. Vidíme ho všude.