Chá - chá. Slavná dřevěná rodinka slaví

V Divadle Spejbla a Hurvínka v Bubenči se včera vzpomínalo na Josefa Skupu, tvůrce po generace oblíbené loutkové rodiny. Slavnému loutkáři a zakladateli divadla by právě v neděli bylo sto třicet let. A byť to tak nevypadá, jeho někdejší nápad se stal nezanedbatelnou součástí dějin českého divadla.

V Praze jsou desítky divadel, ale jen jedno z nich táhnou dvě vyřezávané loutky se statutem mezinárodních celebrit. Od roku 1920, kdy se na jevišti poprvé objevil ušatý Spejbl, který měl být karikaturou přemoudřelého měšťáka, respektive 1926, kdy jej doplnil jeho mazaný synek Hurvínek, dvojice S+H osobitým způsobem komentuje aktuální dění jako průvodce nadšených dětí.

Skupa původně působil v loutkovém divadle v Plzni, po úspěchu představení své loutkové rodinky v roce 1930 zakládá vlastní ansámbl a objíždí s ním celou republiku. Už před válkou si Skupovo divadlo získalo velkou popularitu po celém Československu.

Odhodlaný Skupa dostane své loutky v roce 1931 i do filmu. Jejich hlasy vstoupily také do rozhlasu a na desky, což bylo nejvíc, co se v tehdejším mediálním prostoru dalo dosáhnout.

V roce 1930 také přibyl do základní sestavy dívčí element Máničky, ovšem její představitelka Anna Kreuzmannová měla se Skupou značně nestabilní vztah (divadlo střídavě opouštěla a zase se do něj vracela třeba i po několikaleté pauze) a od toho se odvíjela i proměnlivá účast Máničky na představeních divadla.

Ve funkci vodičů a hlasů loutek u Skupy jinak působilo překvapivě velké množství budoucích divadelních hvězd v čele s Marií Rosůlkovou a Ferencem Futuristou. Divadlo od předválečných let drželo tradici, že kromě pohádkových příběhů pro děti inscenuje i aktuální satirické komedie, určené dospělým.

Při jejich psaní Skupa spolupracuje s řadou doposud neznámých autorů a zapojuje i další talenty. Ve třicátých letech objevuje třeba výtvarníka Jiřího Trnku.

Houstnoucí předválečná politická situace mění i divadlo a jeho témata. Krátce po Mnichovu přichází Skupa se hrou Kolotoč o třech poschodích, ve kterém domovnice Drbálková obsadí Spejblův byt a usurpuje si v něm moc. Hra byla jednou z nejotevřenějších alegorií na Mnichovský diktát a stala se otevřenou vlasteneckou manifestací, než byla po 56 reprízách zakázána.

Divadlo se udrželo i na protektorátu, ale v lednu 1944 byl Skupa zatčen a odsouzen na pět let za poslech zakázaného zahraničního rozhlasového vysílání. Uvězněn byl ve věznici v Drážďanech, ze které se mu podařilo uprchnout v únoru 1945, když ji pobořilo známé brutální bombardování saské metropole.

Po válce obnovil divadlo v Praze a od té doby se na Spejbla s Hurvínkem chodilo do Římské ulice na Praze 2. V budově bývalé „Malé operety“ pak divadlo hrálo až do roku 1995. Pak se po výpovědi z divadla stěhují na Prahu 6, kde v bývalém kině Svornost působí dodnes.

V poválečných letech si Skupa vyhlédl mladého nástupce v Miloši Kirschnerovi, který se naučil Spejbla i Hurvínka a v jejích rolích ředitele alternoval. Na rozdíl od Skupy, který trval na hraní v češtině, také propagoval zahraniční výjezdy s hraním ve světových jazycích.

V tomto sporu zvítězil a loutkový ansámbl se v následujících desetiletích stal jedním z nejvýznamnějších vývozních artiklů českého divadla. Zatímco o české divadlo živých herců až na výjimky ve světe nebyl příliš zájem, svérázné loutky byly hitem. Takže tehdy dvě skřehotající dřevěné marionety, které máme sklon podceňovat, skutečně psaly dějiny českého divadla.

A tak trochu i zlidověly, třeba slavný Hurvínkův smích, kterým obvykle vše končilo.

Skupa umírá na inkfart v roce 1957, když je v divadle zajištěn další vývoj. Kirschner s Helenou Štáchovou a po nich v novém tisíciletí Martin Klásek vedou loutkového otce a syna do dalších úspěšných premiér.

V časech internetu postavička Spejbla okouzlila dokonce i tvůrce rapových klipů, takže se v jednou videu objevil jako zhulený transvestita.

A nemohli chybět ani v zabijácké devadesátkové satiře Česká soda.

Na nedělní večer, v oslavencem Skupou založeném divadle, skutečně bude na co vzpomínat.