foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz (stejně jako ostatní)/Hanavský pavilon dnes slouží jako restaurace
Mnoho lidí název této stavby komolí, říkají jí Havanský pavilon. Znají totiž kubánskou Havanu, že ale existuje také Hanava, vůbec netuší. Samotná budova pak vypadá skoro pohádkově až snově a jako by na pražskou Letnou ani nepatřila.
A to všechno je dost dobrý důvod k tomu, abychom zjistili, kde Hanava leží, proč se tento pavilon právě tak jmenuje a kde se na Letné vzal.
Kde začít? Tak třeba nad atlasem světa. Hanava je českou transkripcí názvu německého města Hanau, které se nachází ve spolkové zemi Hesensko. Toto skoro stotisícové město se proslavilo významnou architekturou německých hrázděných domů, ale hlavně jako rodiště slavných pohádkářů bratří Grimmů.
Z tohoto města pocházel kníže Vilém z Hanavy, který byl na konci 19. století majitelem komárovských železáren. To byl věhlasný podnik se spoustou úžasných zakázek, po kterém zůstalo nejen v Praze ohromné množství uměleckých staveb a památek. A abychom se nepletli i v dalších místech na mapě, tak jen dodáme, že Komárov leží nedaleko středočeských Hořovic.
Litina splňovala dokonale módní trendovost
Komárovské železárny vynikaly ve zpracování litiny. Ta se v té době používala jako základ konstrukcí altánů a rozlehlých hal. Můžeme ji často spatřit například v západočeském lázeňském trojúhelníku, kde z litiny vznikla řada léčebných kolonád. Tento stavební materiál byl také použit na stavbu odbavovací haly pražského Masarykova nádraží. Litina se však používala hlavně k výrobě řady úžasných uměleckých děl. U nich totiž nevadila velká nevýhoda tohoto materiálu. Litina je velice pevná, díky svému složení je však velice křehká. V českých podmínkách byly výrobou litiny kromě železáren v Komárově proslulé i Blanenské železárny.
Hanavský pavilon. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jasno si musíme ale udělat i v tom, kde se vzal Hanavský pavilon a proč stojí zrovna na Letné. Pes je v tomto případě zakopaný v roce 1891, kdy se konala Jubilejní zemská výstava. Dnešní člověk si nedokáže vůbec představit význam této tehdejší slavné expozice. Dnes totiž už neexistují takto všeobjímající společenské, kulturní a hospodářské akce, kde se skutečně prezentovalo to nejnovější z moderních trendů a zároveň se jednalo o důkladnou sondu do historie národa. V současném ohledu je tato událost srovnatelná jen se světovými výstavami EXPO.
Na výstavu do Stromovky mířili všichni
Jubilejní zemská výstava pro tehdejší národ znamenala největší událost epochy a své doby. Vlastní stánky a pavilony zde měla nejen jednotlivá odvětví hospodářství a lidské činnosti, ale také samotná města či šlechtické rody. A právě pavilony „modré krve“ znamenaly nepsanou soutěž kdo dál, kdo výš, kdo krásněji a kdo líp. Jednotlivé aristokratické rodiny vystavovaly na odiv nejen svoji historii, úspěchy a postavení, ale rozhodující byl i vzhled samotného pavilonu. Rod Hanavských si zvolil pro prezentaci právě litinový pavilon, neboť komárovské železárny na litinu byly tehdejším hlavním zdrojem nejen příjmů, ale i věhlasu tohoto rodu.
Pavilon navrhli architekti Otto Haiser a Josef Hercík a šlo o výraznou zděnou budovu s litinovou kostrou a nezbytnými litinovými doplňky. Tento základní skelet byl nakonec vylit hrázděným betonem. Celá budova byla velmi intenzivně prosklena, což velmi pomohlo k celkovému prosvětlení interiéru.
Psali jsme
Rok 1938 rozhodně nebyl pro Československo veselým rokem. Mračna II. světové války se stahovala stále očividněji a celý svět si uvědomoval…
Jubilejní zemská výstava tehdy trvala pět měsíců a navštívilo jí více než 2,5 milionů návštěvníků včetně samotného císaře Franze Josefa I. Byl to fenomenální úspěch pro všechny vystavovatele, a to i pro knížete Hanavského.
Nerudovská otázka: Kam s ním?
Jeho nadšení bylo tak velké, že se rozhodl po skončení výstavy k velkorysému gestu. Jeho litinový pavilon stojící na pražském výstavišti věnoval královskému městu Praze jako dar. Hrázděný beton byl tedy rozbořen, litinová konstrukce rozložena a převezena na hranu Letenského kopce. Tady pražští radní našli pro Hanavský pavilon důstojné místo.
Budova Hanavského pavilonu. Zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Budova byla znovu smontována, znovu vylita betonem a opět se rozzářila ve stověžaté matičce měst. Jen s nepatrnou změnou. Na Letnou se nedostaly dvě litinové sochy stojící na pylonech před vlastním vchodem a také nebyl nikdy obnoven květinový zákon s nápisem SALVE (Sláva) s litinovými ozdobami, který byl k vidění na výstavišti.
Hanavský pavilon přežil nejen knížete Viléma z Hanavy, ale i všechny účastníky a návštěvníky Jubilejní zemské výstavy. I vy z něj dnes můžete mít radost a jeho dokonalost můžete ocenit při procházce Letenskými sady. A dokonce si ho můžete prohlédnout i zevnitř. Dodnes zde totiž funguje poměrně vyhlášená restaurace. Jen nad některými pozdějšími úpravami budovy je potřeba velkoryse přimhouřit obě oči.