Chloubou Tachovanů je Jízdárna Světce. Architektonický skvost rozhodně stojí za návštěvu

REPORTÁŽ: Téměř čtvrtstoletí trvala generální rekonstrukce novorománského objektu někdejší knížecí Jízdárny ve Světcích u Tachova. První plány na obměnu objektu sahají až do 50. let minulého století. Od té doby až po konec milénia budova postupně chátrala, dnes jsou na ni ale obyvatelé Tachova pyšní. Jedná se o originální víceúčelové kulturní centrum zapsané mezi národní kulturní památky Česka.

Místo, kde Jízdárna Světce stojí, má své kouzlo. Kdysi tu prý stál menhir, kolem něhož se praktikovaly pohanské rituály. Ranní křesťané zde zase mívali vidění. Budova jízdárny je zasazena do okraje listnatého a smíšeného lesa, obklopena drobnými domky. Na první pohled zaujme svou architekturou. Její celková délka přesahuje 60 metrů na šířku, výška je přes 26 metrů.

K hlavní budově se dostáváme ponamrzlé pěšince, je právě šest pod nulou. Nic nenasvěduje tomu, že tady a v nejbližším okolí vůbec někdo je. Až po přiblížení zjišťujeme, že se uvnitř svítí. Pohledem od západu zjišťujeme, že budova je postavena na půdorysu kříže, v přízemí jsou stáje, kovárna a byt kováře. V patře, kam vystupujeme po dřevěných schodech, jsou obytné pokoje podobné většině zámeckých provedení. Nacházíme tu i lóže, včetně knížecí, jejíž interiér je vymalován v arabském stylu. V dalším patře - už téměř pod střechou - nacházíme seníky, kam se seno vytahovalo přímo z jízdárny střešními dveřmi, což nám demonstroval místní kastelán Pavel Voltr. Upozornil nás také na takzvanou lucernu, která skrze skleněný systém propouští světlo shora až na koně, zhruba dvacet metrů pod sebou. Krovy s ještě původními trámy, obdivujeme už značně zadýchaní.

Fascinující historie

Historie Jízdárny Světce je velmi zajímavá. Zakladatelem a prvním majitelem byl polní maršál rakouské armády a tvrdý potlačovatel revolučních událostí kolem roku 1848 Alfred I. Windischgrätz. Stavba vyrostla mezi lety 1857 a 1861. Kníže si stavbu moc nevychutnal, protože v roce 1862 umírá.

Windischgrätz měl v úmyslu postavit zejména reprezentativní zámek, jehož ruiny se dnes nacházejí směrem k lesu. Stavba nebyla nikdy dokončena, na rozdíl od jízdárny, protože kníže byl vášnivým jezdcem. Rok po dokončení stavby jízdárny ale zemřel. Dědici stavby se stali dva jeho potomci – Alfred I. a Alfred II. V roce 1938 se zde konal sjezd NSDAP.

V roce 1945 přešel objekt do vlastnictví státu. Přes 40 let nesloužil svému původnímu účelu. Jízdárna byla využívána jako tělocvična pro vojáky nebo fotbalisty, nejčastěji však v zemědělství, a to jako sklad obilí a průmyslových hnojiv. V 80. a 90. letech jízdárna ztratila památkovou ochranu kvůli dezolátnímu stavu, ale brzy ji zase získala.

V roce 1997 se jejím majitelem stalo město Tachov. Tři roky poté započala komplexní a dlouhodobá rekonstrukce. Město každý rok čerpalo milionové dotace od Ministerstva kultury, a v roce 2010 byla jízdárna zapsána do seznamu národních kulturních památek.

Prohlídky a koncerty s bezvadnou akustikou

Druhá největší jízdárna ve střední Evropě (po vídeňské) je od roku 2006 městem využívána jako víceúčelové kulturní centrum. V objektu se konají trhy, svatby, kulturní akce a koncerty. Na četných informačních tabulích se můžeme dopátrat, že zde vystupovaly například Plzeňská filharmonie, Pavel Šporcl, Felix Slováček, Martin Chodúr a také řada zahraničních interpretů. „Je tu opravdu vynikající akustika, posuďte sami…,“ řekl Voltr a dal se do zpěvu klasické chodské skladby Žádnej neví, co sou Domažlice… Prostě šoumen.

Už v roce 2017 tady točil jezdecké scény svého velkofilmu o Marii Terezii rakouský režisér Robert Dornhelm, který byl v roce 1977 nominován na Oscara za film The Children of Theatre Street. 

„Ve scénáři jsou zahrnuty obrazy právě z jízdárny, původně to měla být jízdárna ve Vídni, ale my jsme zvolili právě objekt ve Světcích. Ten prostor je jedinečný, především takhle velkých jízdáren není mnoho. Uvažovali jsme, že bychom postavili i venkovní jízdárnu, ale nakonec vyhrála ta vaše, protože vizuálně je ze všech možností, které jsme měli, nejkrásnější,“ řekl tehdy Tachovskému deníku producent filmu Jan Novotný. V suterénu objektu je výčepní zařízení se zázemím, bylinkářský obchod a řada vzdělávacích panelů.

Jízdárna získala v loňském roce prestižní cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, která zhodnocuje a vyzdvihuje, co se v oblasti památkové péče podařilo, a oceňuje ty, kteří se o úspěšné dílo přičinili. Jízdárna zvítězila v kategorii Obnova památky a získala také cenu veřejnosti Památky děkují. Ocenění zvlášť získali restaurátoři, akademičtí malíři Jaroslav Šindelář a Pavel Žilák, kastelán Pavel Voltr a také investiční technička a koordinátorka veškerých prací Soňa Vrbová.