„Den mi bude stačit, na tu dlouhou cestu“ Odešel poslední velký básník 20. století

27. 12. 202119:16

foto: Misha Veselý, PrahaIN.cz/V 93 letech zemřel Karel Šiktanc, který byl významnou literární osobností.

Dobré zprávy střídají špatné, a tak stále dokola. Jako jsme oslavili narození Ježíška, musíme teď sklonit hlavu a na minutu ztichnout před odchodem významné osobnosti české literatury. Dne 26. prosince nás opustil Karel Šiktanc, známý především svou poetickou tvorbou. Navždy zůstane zapsán do naší kulturní historie.

Na druhý svátek vánoční nás opustil významný literát Karel Šiktanc ve věku třiadevadesáti let. Narodil se roku 1928 v Hřebeči. Zažil ještě první republiku i hrůzy 2. světové války a jeho tvorba se samozřejmě nevyhnula ani vlivu komunismu. Nebyl jen básníkem, ale i textařem, novinářem, překladatelem a pohádkářem.

Vystudoval učitelství, po maturitě už ale nedokončil vysokou školu, protože psaní ho táhlo víc. Jak se nakonec ukázalo, volil správně.

Stal se žurnalistou v Mladé frontě a později v roce 1950 pracoval jako redaktor v Československém rozhlase, kde zůstal deset let. Nakonec se do Mladé fronty vrátil jako šéfredaktor a strávil tak další desetiletí.

Bude troubit jaro a já, na truc smrti,

na Květnou neděli,

povandruju na jih, do skleněné čtvrti

k černému příteli.

Den mi bude stačit na tu dlouhou cestu.

Nebudu znát jméno,

nebudu znát stáří,

přijdu možná za tmy

k barevnému městu.

(Žízeň: Píseň o lidském srdci.)

Filozofická fakulta Ostravské univerzity přidala ve večerních hodinách na jeho počest několik veršů ze sbírky Žízeň.

Zemřelého umělce na facebooku připomnělo i ministerstvo kultury.

„V Karlu Šiktancovi odešel doyen české poezie,“ stojí v příspěvku.

Kariérní kotrmelce

Za normalizace musel opustit zaměstnání. Jeho knihy byly vyřazovány z knihoven, a tak Karel Šiktanc publikoval samizdatově v zahraničí. Básník a spisovatel se však nenechal převálcovat, našel nespočet jmen, která mu umožnila proniknout zpět do české literární tvorby.

V průběhu 70. let začal vydávat televizní i rozhlasové pohádky nebo dramatizované cestopisy, pod které se podepisovali jiní. V 80. letech již tak činil i s knihami a například libreto opery Mistr Jeroným podepsal jako Ivo Jirásek.

Po listopadu 1989 se konečně mohl přestat ukrývat. Stal se na čas předsedou Obce spisovatelů a v letech 1993 - 1995 vedl edici České básně v nakladatelství Český spisovatel, než odešel do důchodu.

Během života získal cenu Jaroslava Seiferta, cenu Českého literárního fondu, Státní cenu za literaturu a Magnesii literu. Zásluh se dočkala i jeho společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání, která se stala knihou roku 1999.

Ještě za jeho života vyšly sebrané spisy autora, což není běžné.

Kolem už domy spí. Kolem už ztichlo křoví.

Jen tady šlehá dál jak prapor purpurový

vích jisker z komína.

Pozdě, až k ránu starý dům,

o kterém nikdo neví,

v mém srdci usíná.

(Žízeň: Starý dům.)

Texty Karla Šiktance na sobě měly mnoho výjimečného. Tím byl i způsob autorovy tvorby.

Svou tvorbu promýšlel, přepisoval, dokud s ní nebyl spokojen. Využíval inspirativní věty z rozhovorů a vkládal motivy do mnoha rovin současně. Jeho dílo je reflexí doby, ve které žil, ukázkou změn, kterými československá literatura procházela.