foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Knižní výběr
KNIŽNÍ OKÉNKO: PrahaIN.cz se v dubnu soustředí zejména na detektivní žánr. Ten může mít samozřejmě mnoho odnoží. Historický, sci-fi, postavený na reálných základech, ale taky zcela smyšlený. Tímto způsobem jsme příliš neuvažovali. Vybrali jsme pět titulů, u kterých slibujeme kvalitu a přesah.
Dvě klikaté cesty Toma Franklina (*1963) vydalo Argo už v roce 2022. Protože se jedná o nezapomenutelnou četbu, rád bych tuhle knihu připomněl. Siles "dvaatřicítka" Jones je městský policista v mississippském městečku Chabot, motorizovaný strážník pro všechno. Sní o tom, že jednou bude šerifem, ale odkroucené ve službě má teprve dva roky. Městečkem hýbe případ zmizelé studentky a Siles má proto oči na stopkách. Jednoho dne na rutinní patrole zahlédne nad nedalekým lesem kroužit hejno supů. V předtuše nejhoršího se tam vydá a nalezne v močálu mrtvolu. Ale není to pohřešovaná dívka; je to muž, lokální postavička s konexemi na dealery drog. V téže době si někdo přijde pro místního podivína, který před dávnými lety svezl do kina jednu tehdejší dívku a pak se vrátil bez ní. Tělo se tenkrát nenašlo, ale jeho pověst nesla stigma. A teď ho, s novým zmizením mladé ženy, někdo přijel zabít.
Román byl oceněn cenou Zlatá dýka a nominována na cenu Edgar. Ne však kvůli pointě. Už od první stránky si pozorný čtenář začne všímat nuancí, které nejsou pro danou kategorii běžné. Franklin se totiž pustil do bravurního a personifikovaného zpracování světa černých a bílých. Reminiscence sedmdesátých a osmdesátých let očima dospívajících postav, vlastně pár let po zrušení segregace v USA, jsou natolik živé a výživné, že z původně detektivního žánru vzejde epos hodný Faulknera. Při četbě se ve vás bude míchat beznaděj, bezmoc, ale i očekávání a touha po šťastném konci. Však sami uvidíte. Dvě klikaté cesty skvěle přeložil David Petrů.
V podobném duchu se nese i kniha (novela) V noci je každá krev černá. Autorem je francouzský spisovatel a literární vědec David Diop (*1966). Za velice, velice zvláštní text obdržel v roce 2021 Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Přemýšlím, jak ji uvést. Ale asi to vezmu zkrátka. Vytěsněte romány Nazí a mrtví, Komu zvoní hrana nebo Tři kamarádi. At Night All Blood Is Black, jak zní anglický překlad, je specifické čtivo.
Bolest v mnoha podobách. Foto: PrahaIN.cz
Alfa Ndiaye a Mademba Diop jsou jedni z mnoha senegalských střelců bojujících pod francouzskou vlajkou v zákopech první světové války. Jsou nejlepší přátelé, znají se od dětství, vyrůstali spolu. Jsou to „bratři duše“. Jednoho rána se ozve hvizd kapitánovy píšťalky a oba, spolu s mnoha dalšími, vyrazí do útoku. Mademba ale nedaleko zákopu padne a v krutých bolestech v Alfově náruči zemře. Teprve v tu chvíli se „blonďáci s modrýma očima“ stanou skutečnými nepřáteli. V Alfovi se něco zlomí a s mačetou v ruce se vydá do své osobní války, až se nakonec stane postrachem vlastních spolubojovníků, kteří v něm začnou vidět nebezpečného čaroděje.
Víc není potřeba říkat. Díky rozsahu sto šedesáti stran do vás kniha pronikne podobně, jako to opakovaně udělala zmíněná mačeta. V překladu Tomáše Havla ji vydalo Argo.
Třetí v pořadí jsou Tři muži na Titaniku Jindřicha Vacka (*1955). Bývalý lektor češtiny na Bukurešťské univerzitě (a výborný překladatel) se ponořil pod hladinu a s vydatným nádechem se mu podařilo seskládat mozaiku hodnou Agathy Christie. Jeho kriminálka stojí zejména na dvou podstavcích, na dialozích a postřehu.
Píše se 10. duben 1912 a z přístavu v Southamptonu vyplouvá na svou první a poslední plavbu Titanic. Na jeho palubě se nachází britský policejní detektiv Sanders, který má téměř nesplnitelný úkol: mezi stovkami cestujících v první třídě se má pokusit identifikovat hledaného zločince. Protože ještě na moři nikdy nebyl a ve společnosti smetánky v první třídě se cítí poněkud nejistý, dá ho kapitán Smith, seznámit se scestovalým badatelem Cedrikem, který se Sandersovi stane vítaným pomocníkem. Tito dva muži začnou pátrat po tom třetím, vrahovi z irských Long Meadows. Příběhu dodává na poutavosti Cedrikovo líčení jeho cest do mormonského Utahu, tradiční Indie a židovské Haliče.
Román doprovodila svými kresbami Libuše Vendlová, takže si budete chvíli připadat jako v pověstné ponorce Nautilus.
Tři muži na Titaniku jsou ale především čtiví. Román je nápaditý, inteligentní, a hlavně promyšlený. Připomenu také Vackova Zajatce Pána bouří (2021). Oba tituly vydalo Argo.
Po přečtení nezapomenete. Foto: PrahaIN.cz
Dále bych rád upozornil na thriller Sharko Francka Thillieze (*1973), který je jedním z nejčtenějších francouzských autorů. Pokud by vám Francie přišla jako pole neorané, připomenu Miniera, Bannaleca a Robbe-Grilleta. Thilliez už dříve dokázal, že umí (Strach, Pandemie, Nedokončený rukopis, a především Černá smrt), v Sharkovi to vlastně „jen“ sečetl a podtrhnul.
Franck Sharko a Lucie Hennebellová jsou ve složitější situaci než kdy dřív. Lucie na soukromém pozemku provedla nezákonnou razii a v sebeobraně zabila podezřelého muže, Juliena Ramireze. Pokud přizná, co se stalo, půjde do vězení, a to Sharko nemůže dopustit. Ukazuje se, že za Ramirezem se skrývá upíří sekta, která páchá ta nejperverznější zvěrstva a záměrně šíří neznámou nemoc. Události kolem vyšetřování se zaplétají, smyčka se stahuje a každou chvíli může někdo zjistit, co Lucie provedla. Jde o všechno.
Nebojte se trochu zveličené anotace. Román je vynikající a milovníky thrillerů bude bavit pět set stran. Jako obvykle jde o překlad Jiřího Žáka a jako i v předešlých případech francouzské prózy tohoto typu je odpovědným nakladatelstvím XYZ.
Kniha je pro autora typická. Na zdánlivě banální události (vražda, nešťastná sebeobrana) odhaluje jako cibuli slupku po slupce okolnosti životů jednotlivých postav. Noří se do tmy, krve, ale vždy s racionálním základem. Žádné fantastické přehánění, místy až badatelsky zpracované dokumenty. Mně román nadchnul.
Dopis z Mnichova. Foto: PrahaIN.cz
A lahůdka na závěr. Dopis z Mnichova, který byl nominován na cenu za nejlepší švédský kriminální román roku 2023. Z originálu Det kom ett brev från München jej přeložil Jaroslav Bojanovský a čeští čtenáři jsou jedněmi z prvních, po Švédech a Norech, kteří si mohou osmou knihu ze série o komisaři Gunnaru Barbarottim a jeho kolegyni a partnerce Evě Backmanové přečíst. Netřeba přidávat, že autorem je zkušený Håkan Nesser (*1950). Po univerzitním studiu, kdy se orientoval především na skandinávské jazyky, angličtinu, literaturu, historii a filozofii, pracoval dlouho jako učitel. Prózu ale publikuje od roku 1988, jeho detektivní příběhy zaznamenaly řadu významných úspěchů: třikrát získaly cenu za nejlepší švédskou detektivku a byly vydány ve více než dvaceti pěti zemích. Jeho letitá tvorba je dostupná a proslulá.
Známý malíř Ludvig Rute pořádá v honosném domě v odlehlé vísce poblíž hranic s Norskem oslavu, na kterou pozve všechny sourozence. Neviděli se spoustu let a on by jim rád sdělil něco důležitého. Už tak vypjatou atmosféru ještě zhorší to, že v noci na Boží hod dojde v domě k zákeřné vraždě. Případ začnou vyšetřovat komisař Gunnar Barbarotti, jeho partnerka Eva Backmanová a jejich osvědčený tým. Zasněžený dům v lesích na konci světa, omezený okruh podezřelých. Kriminalisté z Kymlinge mají pocit, jako by se ocitli ve staré anglické detektivce. Vraždil opravdu některý ze členů rodiny, nebo někdo mimo ni? Byly motivem zločinu peníze, anebo měl vrah zcela jiné pohnutky?
Získat ocenění „švédský kriminální román“ určitě nestojí pouze na rozuzlení či dvoumilionovém prodeji série. Nesser vlastně ve všech knihách, které jsem od něho četl (Münsterův případ, Muž bez psa a Druhý život pana Roose), drží stejnou linku. Přímou, jasnou, místy strohou, ale současně barvitou a nápaditou. To mají ostatně všechny tituly v tomto materiálu společné. Jako předešlých devatenáct autorových próz, i tuto vydává MOBA.
Ta má mimochodem detektivku Se džbánem pro vodu nominovanou na letošní cenu Magnesia Litera. Nečetl jsem ji, proto nemohu hodnotit.
PrahaIN.cz děkuje všem nakladatelům za poskytnutí recenzního výtisku.