foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Cinema city, ilustrační foto
REPORTÁŽ: Spíš než na pokračování filmové série, která vtrhla na scénu už v roce 2000, jsme se nakonec soustředili na recepci diváků. Novinka s názvem Nezvratný osud: Pokrevní linie totiž především mezi ženami v kině vyvolala zděšení.
Všechno způsobila scéna ze sedmnácté minuty, kdy se filmaři nebáli ukázat explicitní záběr na osud jednoho zlobivého chlapce. Přídavné jméno explicitní v tomto případě musíme zdůraznit, jelikož šlo opravdu o drsný filmařský přístup.
Ostatně podobně tvrdého pojetí se dočkají také diváci aktuálně hodně skloňovaného snímku Until Dawn režiséra Davida Sandberga. I zde se po dvaceti minutách brodíte v litrech krve a překračujete rozdrcená těla náctiletých.
Nezvratný osud: Pokrevní linie je biják, o jehož pozadí asi nemusíme příliš mluvit. Znovu se jedná o známou otázku, co by se stalo, kdyby… Na začátku příběhu vidíte doslova apokalyptickou scénu z restaurace umístěné v horním patře mrakodrapu. Detailní záběry kamery míří na hořící či skomírající těla, stejně jako na rozpůleného seniora, který se zkrátka celým objemem nevešel do výtahu.
V kině nás bylo relativně dost. Podobnou averzi vůči některým situacím si ovšem vybavujeme snad jen z promítání Saló aneb 120 dnů sodomy Piera Paola Pasoliniho, kde se šlo do úplné krajnosti. Odchod několika párů po zmíněné scéně, při níž zahyne chlapec, nás proto překvapil. Pokud se totiž budeme držet scénáře, jeho smrt měla opodstatnění. Byl to on, kdo přes zákaz vyhodil z terasy minci, jež se zasekla v klimatizaci a zabránila nutné rotaci vzduchu. Čím přispěla k šíření požáru a tak dále.
Dílek k dílku, a neštěstí bylo na světě. Protože nechceme příliš vyzrazovat. Po úvodním masakru se dostanete do zcela běžné rodiny. Prý je prokletá. Proč, na to nyní neodpovíme. Znovu, stejně jako v předešlých dílech, se protagonisté snaží vyhnout svému osudu. A poněvadž je jejich osud nevyhnutelný (Final Destination), mají smůlu. Závěrečná sekvence patří opravdické tečce. Dlouhatánské klády se rozloučí nejen s hlavními postavami, ale i celým bijákem.
Po závěrečných titulcích jsme se bavili s Lukášem, fanouškem tohoto žánru. Pozitivní ohlasy amatérských recenzentů příliš nechápal. Zmínil, že Nezvratný osud 2 (havárie na dálnici) považuje za vrchol a všechno ostatní už jen kopíruje dávno vyřčené. Ze scén se mu paradoxně nejvíc líbilo zabití shora zmíněného chlapce.
„Všechno cílí na diváky, aby si něco zapamatovali. Dřív jste viděli vraždu přes plentu, teď ji máte na dosah ruky. Prožitek je násobně silnější,“ řekl nám před multiplexem. V tomto směru měl pravdu. Užít si film doma, je jedna věc. V případě kina, kde devastační zranění máte stokrát větší a zvuk tisíckrát silnější, je ten nápor na mozek a oči nesrovnatelný.
Sál se postupně vyprazdňoval, lidé spěchali do barů nebo na tramvaj, stejně jako my. Žádný hlubší zážitek v nás Pokrevní linie každopádně nenechala. Je to vlastně furt dokola. Výkřik dívky a její povel: „Fuj, na tohle jsi mě vzal?!“ byl nakonec tím nejcharakterističtějším znakem večera. Přítel sice chtěl dokoukat, jenomže měl smůlu. Stejně jako celá rodina na plátně…