‚Pomstička‘? Zdrcující kritiky na poslední Špinarovu režii v Národním

Daniel Špinar předčasně odchází z postu šéfa Činohry Národního divadla, vystřídá ho známé režijní duo SKUTR. Do konce šéfovského období mu ‚zbývají‘ ještě dva režijní počiny, z čehož ten první, Hrubínova Kráska a zvíře, měl odloženou premiéru 10. ledna tohoto roku. Následovaly tak špatné, odsuzující recenze, až nás to překvapilo. Oslovili jsme tedy svůj zdroj v ND, insidera, jehož jméno redakce zná, ale z pochopitelných důvodů nechce být jmenován.

Zeptali jsme se, co na nejnovější premiéru Činohry ND říká? „Je to čistá ‚špinarovština‘. Efektivní, ale emočně prázdné. Má tam krásné, provokující obrazy a technické hrátky, Hrubín je ale o slovu, a to tam nezazní, jak by si zasloužil,“ zhodnotil náš zdroj.

Tady jsou již 'drápy' nasazené na ruce Davida Prachaře na jevišti. Krásku hraje Anna Fialová. 

Čistá ‚špinarovština‘ a SKUTR z kuloárů

Protože ale vidíme (a v článku níže i ukážeme) zásadní rozdíl v přijetí kritiků mezi Hrubínovou Kráskou a Nezvalovou Manon Lescaut, kterou režíroval též Daniel Špinar a jejíž premiéra byla v únoru 2016, dotázali jsme se, zda náš zdroj vidí zásadní rozdíl mezi těmito dvěma inscenacemi Daniela Špinara. „Ne, i Manon je čistá ‚špinarovština‘,“ řekl nám. Dvě Špinarovy režie slavných českých básníků, které ale dělí pět let. Jak to tak vypadá, poměrně podstatných pět let.

Koncem léta totiž Daniel Špinar oznámil svůj odchod z Národního, poměrně ostře napadl ředitele ND Buriana a ocitl se dokonce na titulních stranách bulváru, což se divadelním režisérům jaksi nestává. Prostě ‚se odvařil‘, jak to vyjádřil náš zdroj, který ke Špinarovým nástupcům, Trpišovskému a Kukučkovi, dodal: „Dva nové tituly v Činohře ND? ‚Trpišení mladého Werthera‘ a ‚Přelet na kukuččím hnízdem‘, píšou si zasvěcení na sociálních sítích.“ Poté zvážněl: „Z možných kandidátů bylo vybráno duo, které v ND pracovalo již za Špinara, jde o jeho přátele, jejichž vidění divadla taky není úplně realistické, jen je poetičtější; chybí mu ironie a LGBT nota. Je tedy divácky přístupnější, jak ukázala úspěšná Kytice,“ sdělil PrazeIN.

A dodal: „Po lidské stránce jde o nekonfliktní typy, nevyvolávající skandály a kontroverzi, jsou to slušní kluci. Kukučka (to je ten Indián ze zmíněného ‚Přeletu‘) je malinko zemitější, muzikant a malíř, Slovák s kořeny ve folkloru, temperamentní a oddaný práci, single. Trpišovský je jeho opak. Tichý intelektuální typ. A homosexuál, jehož přítelem je polský herec Michał Sieczkowský. V hereckém souboru mají příznivé přijetí, zvládnou je i starší a konzervativní členové, pracovala s nimi ‚Janžurka‘ či Medvecká, a byla spokojena, pro mladší navazují na Špinara. Jen totální ‚špinarovci‘ jako Beretová, Polišensķá, Mácha, Kaňkovský či Špinarova nejvěrnější hvězda Jana Stryková, tam je otázka, jestli takové bizáry si nové vedení nechá,“ podal zasvěcené informace z kuloárů náš zdroj s tím, že, jak řekl k osobě ředitele Buriana – „Burian je věčný. I když... Otázka je, co na to nový ministr kultury, pod které přímo ND spadá.“

Manon versus Kráska

Připomeňme si nyní jen krátce, co psali kritici o Špinarově inscenaci Manon Lescaut: ‚Manon Lescaut posadili v Národním divadle na plastovou židli‘, nazvala svou recenzi na iDnes.cz 19. února 2016 Mirka Spáčilová. Stojí zde, vybíráme: „V Národním divadle uváděná Manon Lescaut se může opřít o silné herecké výkony ústředních dvojic, působivou scénu a kostýmy. Skutečně opulentní podívaná přitom nijak nezastiňuje herce, naoko křehká Pavlína Štorková předvádí velký výkon. Vladimír Polívka pojal svého rytíře s lehkou nadsázkou, nebojí se ty nejprovařenější, školní výukou omleté sloky podat tak, aniž sklouzne do zbytečně shazující parodie.

Ani Právo nebylo přísné, naopak: ‚Špinarova Manon pracuje s patosem i ironií,‘ napsala 13. 2. 2016 Radmila Hrdinová. „Umělecký šéf činohry pražského Národního divadla Daniel Špinar po nástupu do funkce deklaroval - jako jeden z mála polistopadových lídrů souboru - svůj vztah k prostoru velkého jeviště, a tedy i k historické budově ND. Nezvalova Manon Lescaut je vedle Janáčkovy opery Z mrtvého domu výkladní skříní jeho poetiky velkého divadla.“

Manon Lescaut: Patrik Děrgel a Jana Pidrmanová, foto Patrik Borecký

Král je mrtev, ať žije král?

A teď to porovnejme se současnými recenzemi na Krásku a zvíře. ‚Kráska a zvíře. Chroptící monstrum na skákacích botách‘, nazvala svou recenzi tatáž Radmila Hrdinová z Práva. A je nemilosrdná (opět, jen vybíráme): „Žánrově kolísá mezi filozofickým pojednáním o relativitě krásy a laciným filmovým hororem. Herec David Prachař coby Zvíře je čímsi mezi Frankensteinem a Střihorukým Edwardem, pohybuje se na skákacích botách, máchá rukou s obřími drápy a chroptí zvukově upraveným hlasem.

Doprovází ho smečka černých bytostí, které ale slouží ponejvíce jako záchrana herce před nebezpečným pádem, jinak jsou jen beztvarou ilustrací zla. Scény se Zvířetem se odehrávají (s výjimkou jediného momentu, kdy se herec odváží až na předscénu) v hloubce jeviště před krví a drápanci pošpiněnou bílou zdí s chladnými zářivkami. Tím se Zvíře stává pro diváky doslova i metaforicky vzdáleným problémem, redukovaným na amplifikované řvaní.

Kráska a zvíře, David Prachař

A to, že šéf Činohry Národního divadla obsadí, dokonce v alternaci, do jen několikavětých a zbytečně připsaných postav Věštkyně a Kouzelníka přední herce souboru, na pondělní premiéře Janu Preissovou a Františka Němce, svědčí o tom, že jeho odchod z Národního divadla je oprávněný,“ zhodnotí nakonec paní Hrdinová i Špinarův odchod.

Místo okouzlení smích

A není sama. Vezměme to nyní již jen letem světem: ‚Hlučné Zvíře se v prince nepromění. Hlavně neví, pro koho hraje‘ píše pro iDnes.cz Mirka Spáčilová a dodává: „Nic tedy proti citu lepé dívky ke zdatnému šedesátníkovi, ovšem finální moment díky tomu vyvolával v publiku spíše smích než žádoucí okouzlení.“

Anebo ‚Na tohle rodinné představení rodinu raději neberte. Kráska a zvíře je cirkusové ‚řvoucí monstrum‘‘. Což jsou pro změnu Lidovky.cz a Jana Machalická, která se v závěru své recenze, kdy nešetřila ostrovtipem na úkor Daniela Špinara, vyjádřila též k jeho odchodu: „Daniel Špinar jako šéf činohry Národního divadla končí z vlastního rozhodnutí a nová inscenace je důkazem, že se mu v této pozici nyní příliš nedaří. V posledním období budil pozornost hlavně kritikou ředitele ND a prohlášeními osobní povahy, která svědčí o tom, že se zřejmě necítí komfortně ani ve své profesi, ani v životě. Odchod na jiné působiště a nový začátek mu může prospět, protože tvůrčí potenciál má, ale momentálně je příliš překrytý jeho nespokojeným egem.“

Kráska a zvíře: Jana Boušková a Vlastimil Beneš

Je tedy očividné, že si to Daniel Špinar svou upřímností ‚zavařil‘ a ukázal všem potenciálním následovníkům, že ‚politicky nekorektní‘ vyjádření se v Česku (zatím) neodpouštějí. Oslovili jsme pochopitelně samotného pana Špinara, ten nám ale během tří dnů svou reakci neposkytl... Protože ale Špinar bude ještě za svého funkčního období režírovat Shakespeara - Mnoho povyku pro nic (premiéra 12. května 2022 ve Stavovském divadle), jak PrazeIN sdělila mluvčí Kateřina Ondroušková, kritici ještě mají šanci se s tímto výrazným režisérem důstojně rozloučit a nevyčítat mu to, co jim dříve zas tolik nevadilo, řečeno fotbalovou terminologií - ‚pískat rovinu‘.