foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Ten den pršelo.
Je špatná generálka opravdu dobrým znamením? Jak může dopadnout premiéra, když herci zapomínají nejen rekvizity, ale i texty a režisérova nervozita dosahuje maxima? Tak zní úvodních pár vět hry devětaosmdesátiletého dramatika Michela Frayna, které „převyprávěl“ režisér Ondřej Sokol pro Studio DVA divadlo.
V překladu Jaroslava Kořána v této krásné komedii hrají Zlata Adamovská, Petrové Štěpánek a Stach, Miroslav Vladyka, Jana Stryková, Petr Pěknic, Anežka Rusevová, Lucie Pernetová, Václav Jílek a v alternaci mistra zvuku Václav Liška nebo Zbyněk Šporc.
Představení se koná na Letní scéně Vyšehrad a když budete mít štěstí, posledních pár lístků seženete ještě na 30. a 31. srpna. Hra měla premiéru 9. července.
Co vás čeká? Především jiný úhel pohledu. Ačkoli si Ondřeje Sokola spojím výhradně s Činoherním klubem, kde si pro improvizaci příliš prostoru nedokážu představit, jeho pojetí tohoto kusu se typickému zpracování zmíněného žánru vymyká. Autor i režisér přitom sází na to nejtěžší. Na situační komedii, autentické a „nečekané“ dialogy, které jsou ovšem striktní kopií „scénáře“.
Pomíjím narážky na Brno, tvůrce, překladatele, režiséra a televizní kriminálky. Hodně by mě v tomto směru zajímalo, jak probíhala komunikace s držiteli autorských práv…
Divák má zkrátka pocit, že sleduje pevnou strukturu hry, jen lehce okořeněnou vtipnými hláškami a jakoby pohledem do divadelního zákulisí. To nejtěžší, což platí u všeho, totiž vypadá nejsnáze.
Chvíli potrvá, než si zvyknete na podobný přístup k látce. Trvat to bude cirka dvacet minut. Nejpevnějším prvkem je v první části představení Petr Štěpánek. Vyniká hlasem, intonací a dikcí, jakou by mu mohlo závidět mnoho televizních moderátorů. Za asistence Zlaty Adamovské a Petra Stacha máte pocit, že jste vlastně jedním z účastníků.
Před začátkem. Foto: PrahaIN.cz
Výborný zážitek
Jak se některé hry soustředí na minimum postav, v tomto případě nezůstaly stranou žádné. Osobně mě nadchnul Petr Pěknic. Jeho jsem z divadla neznal, ale ihned jsem si ho zapamatoval. Kombinace staromódního postupu s moderními prvky zastupuje Jana Stryková, přeslechnout nešly ani Lucie Pernetová a Anežka Rusevová.
Svůj komediální kumšt nechal vyniknout samozřejmě i Miroslav Vladyka a Václav Jílek.
Hra drží pohromadě ze dvou důvodů. Sokol ví, že Štěpánek s Adamovskou představují pro mladší generaci vzor. Nikdo se tedy zbytečně nedere do popředí a nemá nutkání zbytečně vynikat. Pár přeřeknutí u zvratných zájmen se dalo přejít, ostatně počítám, že si jich téměř nikdo nevšiml. Kouzelné vsuvky, kdy herci glosují rukopis, působily přesně jako ten pověstný šafrán.
Hra má skvělé ohlasy, výborné recenze a doposud byla všechna představení vyprodaná.
Osobně jsem jí dal přednost před Letními shakespearovskými slavnostmi, protože mě ten jazyk a hry zkrátka a dobře nebaví. Navíc jsem na nich byl už několikrát.
Letní scéna Vyšehrad je krásné prostředí v ještě krásnější městské části. Dvě a půl hodiny, které do vaší paměti hra zakrojí, určitě nepromarníte. Řadu vět si budete dlouho pamatovat.
PrahaIN.cz hru navštívila na vlastní náklady a hodnotí ji 80 procenty.