foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Dua Lipa v Praze
REPORTÁŽ: Už když si několikanásobná držitelka prestižních cen Grammy začala v O2 areně broukat píseň Ewy Farne Na ostří nože, nám bylo jasné, že drtivá většina médií má o titulek postaráno.
Jenomže to bychom devětadvacetileté hvězdě ze Spojeného království hodně ubrali. Její zpěv, taneční kreace a celkové pojetí show, bylo to koření, které z ní právem dělá jednu z největších celebrit planety.
Někomu lahodí její vlasy, jinému postava, dalšímu zpěv. My patříme spíše do poslední jmenované skupiny. Také proto jsme se v úterý do naší největší arény vydali. Hala se začala plnit zhruba od 19:30, kdy bychom každopádně měli hovořit spíše o rozehřátí.
To nejlepší začalo krátce po osmé večerní a skončilo zhruba ve 22:00. Že bylo plno, podotýkat nemusíme, lístky šly na dračku okamžitě po oznámení jejich prodeje a zájem byl enormní. Protože jsme na zpěvaččině vystoupení nikdy předtím nebyli, zatímco její skladby povětšinou známe, všímali jsme si především scény.
Koncert byl rozdělen do několika bloků, mezi nimiž byly pauzy. Důvod byl nasnadě, přestavovalo se jednou postavené. V tomto směru musíme uznat, že to bylo takové zvláštní, snad až rušivé. Znáte ten moment, kdy sledujete vrchol fotbalového utkání, a vypadne proud? Pokud ne, tak si to zkuste představit.
Anebo se vraťte mnoho let nazpět, kdy televize Nova přerušila pohárové penalty kvůli zahájení večerních zpráv. Aby po těch třech minutách oznámila, že se vrací k utkání, které právě skončilo…
Dua Lipa je energická diva milující publikum. Právě popsané skeče mezi zmíněnými bloky tak zbytečně ubíraly na tempu autorky hitů Be the One nebo New Rules. To však byla jediná vada na kráse.
Celkovou atmosféru totiž musíme popsat jako strhující a velkolepou. Dávno neplatí, že do Prahy se jezdí jen tak na okraj. Světové celebrity hudebního průmyslu do české metropole dováží nejen sebe, ale především kumšt dalších muzikantů, techniků, zvukových a světelných mágů. V tomto ohledu není co vytknout.
Zpěvačka, jejíž rodiče odešli z Prištiny v 90. letech do Velké Británie, dokázala, že je výborná, že miluje publikum, nebojí se ho a komunikuje s ním.
Zajímavá byla rovněž věková skladba. Viděli jsme totiž nejen mladou generaci, ale rovněž tu starší a nejstarší. Třešničkou na dortu byly celé rodiny. Ještě s odstupem několika hodin si určitě řada z nich připomínala právě skončený večer notoricky známým textem: „Talkin′ in my sleep at night, makin' myself crazy / Wrote it down and read it out, hopin′ it would save me...“