foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Knižní novinky, duben 2026
KNÍŽNÍ OKÉNKO: Pro dnešek vybírám tituly, které mi opravdu udělaly radost. A nepůjde pouze o beletrii, mou tradiční disciplínu. Tentokrát jsem sáhl i po literatuře faktu, kterou začnu.
V posledním měsíci jsem přečetl dvě velice náročné knihy. Jednalo se o (neprodejnou) StB + justice, oficiální polistopadový pohled na úlohu Státní bezpečnosti a poúnorové justice v takzvaném babickém případu z pera Adolfa Rázka, a dále o titul Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma: Příběh opravdového komunisty od Prokopa Tomka. Proč tyto knihy zmiňuji, je prosté: některá jména se objevují i v novince Jaroslava V. Mareše Zbytečná záhada: smrt Jana Masaryka. Autor se tématu věnuje dlouhodobě a nejsem si jistý, že by mi některé jeho video či rozhovor unikly.
Největší devízou této mohutné publikace, rozsahem srovnatelné s Kauzou Jan Masaryk Václavy Jandečkové, je čas strávený studiem archivů. Mareš totiž k práci přistoupil přesně tak, jak měl: badatelsky a dokumentaristicky, což samo o sobě brání unáhleným soudům. Výjimku tvoří snad jen fámy a nesmysly, které systematicky odkládá stranou. Na titul jsem se opravdu těšil a nezklamal mě. Vydalo nakladatelství Universum.
Dalším tipem je překvapení měsíce v podobě thrilleru Profesorka od Freidy McFadden. Autorka je, tuším, dostatečně známá díky svým předchozím románům (Pomocnice, Pomocnice odvedle, Tajemství pomocnice či Přítel). Aktuální kniha je oproti nim podle mého násobně lepší. Spisovatelka rozdělila lineární vyprávění mezi tři hlavní postavy: manželský pár středoškolských učitelů a jednu studentku.
Profesorka se od prvních stránek čte výborně právě díky střídání perspektiv. To, co vidíte očima kantora, vzápětí sledujete očima žáka. Postupně zjistíte, že nic není takové, jak se zdá, a propadáte se hlouběji do vztahového propletence. Nechci nic prozrazovat, připravil bych vás o překvapení. V momentě, kdy už se zdá, že je vše uzavřeno, přichází ještě jeden zvrat. Fantazie. Pozorní čtenáři si možná všimnou poměrně zásadní chyby týkající se věku postav, ale na tu zde upozorňovat nebudu. V překladu Naděždy Funiokové vydává Kalibr.
Třetí místo patří tuctu příběhů z pera královny klasické krimi. Případy z Londýna Agathy Christie čtenáře zavedou do potemnělých uliček i majestátních rezidencí, hotelů, na nádraží i do metra. A v neposlední řadě také do soudní síně, kde se odehrávají dramata, někdy o majetek, jindy o státní tajemství, ale často i o život.
Většinu povídek jsem znal, protože mám tuto anglickou autorku velmi rád, a dokonce jsem se některé její kratší texty pokoušel překládat. Pro milovníky napětí a inteligentních zápletek jde o povinnou četbu. Pokud byste si chtěli s postavami užít více času, doporučuji Pět malých prasátek nebo Oponu. Soubor povídek, stejně jako většinu autorčiných děl, vydal Kalibr.
Posledním doporučením je Tajemství Jenny Cooperové od kanadské autorky Joy Fieldingové. Její knihy si pamatuji především díky obálkám, doma jsem objevil například Hospodyni nebo Jane utíká. Dýchá z nich zvláštní nostalgie, kterou jinak vnímám snad jen u detektivek Michaela Connellyho.
Tajemství Jenny Cooperové zaujme především originálním nápadem. Linda Davidsonová pravidelně navštěvuje svou nejlepší přítelkyni trpící Alzheimerovou chorobou v pečovatelském zařízení. Při jedné z návštěv se seznámí s Jenny Cooperovou, podivínskou starou dámou s demencí, která jí bez okolků sdělí, že v životě zabila několik lidí.
Touto krátkou anotací začíná příběh, v němž jsem místy nevěděl, kdo je kočka a kdo myš. Knížku jsem dočetl za necelé dva dny, je fantastická. Nepřekvapilo mě ani její umístění v žebříčcích TOP 10. V překladu Mileny Havlové vydal Kalibr.