foto: Dawson Production/Natáčení filmu Vlny před budovou rozhlasu na Vinohradské třídě.
REPORTÁŽ: Film Vlny Jiřího Mádla doslova pokořil Karlovy Vary, když vypálil rybník renomovaným snímkům a odnesl si Cenu diváka. Na Slovensku lidé po filmu tleskají ve stoje. Tam už premiéra byla. I v Čechách se dá očekávat velký zájem o vstupenky. Do kin jde 15. srpna, i když společenská premiéra byla už 6. srpna. Redakce PrahaIN.cz zavítala na novinářské promítání, kde se setkala i s hereckou delegací.
Vlny jsou dobový snímkem, který zachycuje hrdinství Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu, jejíž členové se pustili do odbojného vysílání přímo pod nosem sovětských vojáků během prvních hodin okupace 21. srpna 1968.
Náročnost projektu byla obrovská. Scénáristovi a režisérovi Jiřímu Mádlovi zabrala několik let života, což potvrdil i na novinářské premiéře a připomněl největší úskalí přednatáčecí práce: „Pamětníci si stejné události pamatovali jinak, někdy to bylo dokonce v rozporu. Jako autor pak najednou stojíte před rozhodnutím, jak co nejetičtější chcete vyprávět co nejlepší příběh,“ řekl Mádl.
Režisér obsadil do jedné z klíčových rolí i svého dlouholetého kamaráda Vojtu Kotka. Ten si pro PrahaIN.cz vzpomněl na den, kdy mu kamarád Mádl zavolal, že bude mít pro něj ve filmu Vlny roli. Šlo o postavu pozdějšího ministra zahraniční Jiřího Dienstbiera: „Měl jsem z toho opravdou radost, a tak jsem ukázal do telefonu Jirkovi, jak umím hezky ráčkovat a že to ještě určitě dostuduju. Dlouho bylo ticho a pak se ozvalo. Tak to opravdu ne. Ráčkovat se nebude.“
Herecká delegace po novinářské premiéře filmu Vlny. Vlevo s mikrofonem slovenská producentka Wanda Adamík Hrycová. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
A opravdu, skutečnou postavu Jiřího Dienstbiera připomíná pouze shodné jméno. Jenže touto příhodou špičkování kamarádů Mádla a Kotka neskončilo. „Později mně Jirka říkal, že si musím nechat narůst pořádný knír. Vysvětloval jsem mu, že nemůžu, že točím několik dílů Máme rádi Česko. Nedal se přemluvit. Argumentoval tím, že i ostatní si nechávají růst pořádné pejzy, kotlety a podobně. Když jsem pak přišel na poslední informační zkoušku před natáčením, tak nikdo na tváři nic neměl, jen já toho pracně vypěstovaného kníra,“ zavzpomínal Kotek na dobu před natáčením.
Mnoha otázkám čelila i producentka filmu Monika Kristl. Přemýšlela jsem, jak natáčet záběry okupace. „Neměli jsme tolik peněz k dispozici a už jen uzavření Vinohradské třídy před budovou rozhlasu, je skutečně velký zásah do života Pražanů. Nakonec jsme na místo nechali dovézt pouze jeden tank a jedno auto pro natočení nejnezbytnějších záběrů. Ostatní jsou původní záběry z roku 1968, do kterých byli za pomoci umělé inteligence implementováni filmoví hrdinové.“
Ve filmu Vlny najdeme scénu, kde členové zahraniční redakce slaví společně Silvestra 1967. Uprostřed silvestrovského veselí ale provede Státní bezpečnost razii a hledaný inkriminovaný rozhlasový pásek najde na udání mezi věcmi jednoho z redaktorů. Slovenský herec Tomáš Maštalír (hraje ředitele Českých spojů, který nechá vypnout vysílání Československého rozhlasu), který se novinářské premiéry také zúčastnil, připomněl neuvěřitelný přesah do dnešních dní. „U nás na Slovensku zažíváme v dnešní době podobné okupační manévry. Teď jsem dostal zprávu, že dnes nad ránem dovezli domů odvolání ředitele Slovenského národního divadla. Divadla, kde shodou náhod já a Táňa Pauhofová (další herečka z filmu Vlny) hrajeme. Bez jakéhokoliv vysvětlení byl zvolený člověk odvolán.“
Vojtěch Vodochodský, Stanislav Majer a Tatiana Pauhofová ve filmu Vlny. Zdroj: Dawson Production
Na jeho slova pak zareagovala slovenská producentka filmu Wanda Adamík Hrycová: „Na Slovensku film premiéru už měl před pár dny. Už několikrát jsme zažili v plných sálech, že lidé spontánně po skončení promítání vstanou a tleskají. Dochází jim, že se na Slovensku opakuje stejná situace, ke které došlo v roce 1968 v Československu.“
Film Vlny scénáristy a režiséra Jiřího Mádla patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co nabízí současná česká kinematografie a rozhodně snese tvrdé srovnání i s nejpovedenějšími evropskými filmy.