foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Křest knihy Václava Junka Případ Chvalkovský: Elitní diplomat, nestoudný kolaborant
REPORTÁŽ: V pondělí odpoledne proběhl v Cafe Mozart na Staroměstském náměstí slavnostní křest knihy Václava Junka Případ Chvalkovský: Elitní diplomat, nestoudný kolaborant, která vyšla v nakladatelství Olympia. PrahaIN.cz byla na místě.
„Kniha nese podtitul Životní příběh a další osudy Dr. Františka Chvalkovského, věrného služebníka státu, v který nevěřil, naprosto správně, protože málo co jiného vystihuje lépe jeho kariéru a zejména tragický osud,“ stojí v anotaci knihy.
Václav Junek si právě jeho osobu vybral kvůli své vášni o tuto konkrétní dobu, o které, jak sám říká, hodně ví. „František Chvalkovský je jméno, které zaručeně 60 procent z vás nezná a je to úplně v pořádku, protože ten člověk zmizel uměle,“ uvedl Junek na křtu.
Sloužil státu, kterému nevěřil
„Kniha má tři roviny, je to o tom, že se narodil chytrý kluk, vystudoval a svoji kariéru diplomata vybudoval za první republiky. Stala se taková zvláštní věc, že byl vyslancem v Tokiu, ve Washingtonu, v Berlíně a Římě, což samozřejmě dokumentuje to, že se o něm dneska mlčí neprávem. Zatímco třeba nikoho by to nepoznamenalo, tak jeho ano, protože doktor Chvalkovský byl člověk, který měl vůči československému státu principiálně nedůvěru. Odněkud pocházel, nějak byl vychován. A jak ten titul napovídá, sloužil státu velmi dobře, věrně, ale moc mu nevěřil, což je takový paradox,“ uvedl k osobě Chvalkovského Junek.
„Po květnu 1945 by se jistě hodil samozvaným národním mstitelům jako hlava české válečné kolaborace. Anebo jako ideální osobní alibi milionům ostatních, kteří za protektorátu trpně mlčeli, anebo zaplňovali zdejší náměstí, včetně toho Václavského od Muzea až po Můstek, kdykoli bývalo třeba. Vinit z mnichovské katastrofy Edvarda Beneše nepřicházelo v úvahu, Emil Hácha ani Emanuel Moravec už také nežili, proto nezbývalo než obvinit plejádu ostatních, ovšem z hlediska aktuální potřeby mnohem méně zajímavých českých kolaborantů. František Chvalkovský je však absolutní většině současné populace neznámý,“ uvádí Junek.
Jeho skonání bylo nesmírně zvláštní
Také zmínil, že ti, co ho znají, si ho pamatují jako ministra, který byl v Berlíně s Emilem Háchou v noci ze 14. na 15. března. „Tam se snažil udržet jednání tak, aby to někam dospělo. To, kam to dospělo, už všichni víme a nešlo s tím nic dělat. Chvalkovský se vrátil 15. večer do Prahy a už bylo vymalováno,“ pokračoval Junek.
Čtenáři se v knize dočtou také o jeho skonání, které je podle autora nesmírně zvláštní. „Byl to úředník a byl velmi uzavřený do sebe a v době, když byl už Berlín v troskách, tak se chystal další nálet a jeho napadla geniální věc. V únoru roku 45, kdy byl ohlášený nálet, tak vzal vyslanecké auto, posadil do něj vlastní paní a dva tajemníky a rozjeli se na projížďku, kde došlo k něčemu, co se těžko vysvětluje. Jediný zásah, který ten automobil dostal, tak šel do jeho hlavy a on prostě odešel,“ zmínil Junek.
Kniha je Chvalkovskému věnována zejména proto, že byl brzy po válce podle Junka vymazán záměrně a účelově.