Hana Křížková: Muzikály se změnily, víc se řeší sociální sítě než talent

Herečka a zpěvačka Hana Křížková se v rozhovoru pro server PrahaIN.cz ohlíží za legendárním muzikálem Dracula, mluví o rozdílech mezi tehdejší a dnešní muzikálovou tvorbou i o tom, proč ji znepokojuje rostoucí vliv sociálních sítí a umělé inteligence v umění.

Jste herečka, zpěvačka, hrajete i v muzikálech. Co je vlastně vaše největší vášeň?

Určitě muzika. Jsem takový hudební schizofrenik – na jedné straně dělám nekomerční muziku, šanson, swing, blues nebo latinu, na druhé straně zase komerční muzikály, které rovněž miluji. Člověk nemusí jít jen jedním směrem. Když vás baví všechno, je to prima.

Představila jste se v muzikálu Dracula, který se dnes označuje za legendární. V čem byl tak zázračný?

Sešli se samí borci a velikáni. Ať už to byla muzika od Karla Svobody, texty Zdeňka Borovce, nebo úžasný režisér Jozef Bednárik. Kostýmy nám nedělal nikdo jiný než Theodor Pištěk a se vším přišel Richard Hes, který vytvořil libreto i choreografii.

Všechno se tam krásně skloubilo a vznikla výjimečná věc. A také vydržela dlouho, třeba ještě vydrží.

Prý se muzikálům dřív věnovala větší péče než některým dnešním projektům. Je to tak?

To je rozhodně pravda.

Jak se to projevuje?

Dnes je na všechno málo času. Muzikály se sice zkoušejí stejně dlouho jako dřív, tedy dva a půl měsíce, ale jde spíš o to, kolik do toho producent investuje a jak důslední jsou režiséři.

My jsme měli takzvanou kontrolu, která byla na každém představení. Richard Hes nepustil tanečníky na jeviště, pokud nebyli rozcvičení. Dnes vidíte, že přijdou čtvrt hodiny před začátkem a jdou rovnou na to. Dnešní doba je zkrátka zrychlená.

Řeknete si někdy při návštěvě muzikálu, že si s tím mohli dát větší práci?

Určitě si někdy říkám, že je škoda, když se nějaké dílo pustí ven, aniž by byli dostatečně kvalitní herci nebo zpěváci. Někdy se až příliš dbá na sociální sítě. Občas mám pocit, že se lidé nevybírají podle toho, co umějí, ale podle toho, jak jsou známí a aktivní na sociálních sítích.

Na druhou stranu jsou i muzikály, které mě příjemně překvapí a jsem z nich nadšená.

Jak pohlížíte na dobu sociálních sítí?

Stejně jako naši rodiče koukali na to, když jsme najednou měli mobily, a kroutili nad tím hlavou, my dnes kroutíme hlavou nad sociálními sítěmi. Samozřejmě mám Facebook, ale ostatním platformám se trochu bráním. Nedávám tam nic ze svého soukromí, pouze pracovní věci.

Takže je využíváte pouze účelně, nikoliv pro zábavu?

Ano. Třeba na Draculovi jsme se všichni bavili v šatnách, byli jsme jako rodina a po představení jsme si dali vínko. Nikdo tam neseděl s mobilem. Když se dnes podíváte do jakékoliv šatny nebo restaurace, všichni mladí jsou na mobilech a nepovídají si. A je to škoda.

Může to mít negativní důsledky pro kulturu?

Bojím se toho. A bojím se také umělé inteligence, protože už se děje, že dokumenty namlouvá AI a bere tím hercům práci. Slyšela jsem také mnoho písní složených umělou inteligencí. Nevím, kam to povede, mám z toho opravdu strach. Chybí mi v tom lidskost.