Herec Radim Kalvoda už vysněné role nemá. O své budoucnosti měl jasno od dětství

Dlouholetý herec Městských divadel pražských Radim Kalvoda, kterého mohou televizní diváci znát například z legendárního seriálu Zdivočelá země či z filmu Byl jednou jeden polda, si s námi povídal o průběhu své herecké kariéry. V rámci toho nám sdělil také, jak se herectví v čase proměnilo, zdali se dá v dnešní době divadlem uživit nebo jak trávil nepříjemné covidové období.

Kdy jste začal s herectvím? Bylo to vaše vysněné povolání už od dětství?

Táta i děda dělali ochotnické divadlo a velmi záhy jsem se na ně začal chodit dívat. Chytlo mě to tedy už v raném věku. Myslím, že ve 4 nebo 5 letech jsem už stál poprvé na jevišti. Následoval dramatický kroužek, brněnská konzervatoř a pak DAMU v Praze.

Jak se dál vyvíjela vaše herecká kariéra?

Již na DAMU jsme s kamarády založili takové sdružení s názvem CD 94. Vzniklo to tedy v roce 1994 a fungovalo až do roku 2001. Potom jsem byl herec na volné noze. Následně jsem byl rok v angažmá v kladenském divadle a v roce 2007 jsem nastoupil do Městských divadel pražských.

Můžete říct, jak se herecká profese proměnila v porovnání s minulostí?

Samozřejmě je to rychlejší. Když člověk vezme třeba jen jednoduchou technickou záležitost, tak v 90. letech a dříve se všechno natáčelo na film. Dnes už je to na digitál. Na jednu stranu to bylo asi dražší a všichni hlídali čas. Zase si ale myslím, že když tyto záležitosti bylo potřeba hlídat, tak se více zkoušelo, předtím než se točilo naostro. Mám za to, že to bylo ku prospěchu věci. Pochopitelně jsme také během natáčení zažili více věcí. Dnes je to hodně hektické. S nástupem internetu se pak herci více přiblížili lidem, ale nevím, jestli to není až moc.

Dá se v dnešní době uživit jenom divadlem?

Záleží na tom, jestli je člověk ve státním divadle či v soukromém. Je to velký rozdíl ve financích. Snad se ty rozdíly budou srovnávat. Před 10 nebo možná 5 lety bych se ale jenom divadlem neuživil.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si rád zahrál? Případně s kým byste chtěl spolupracovat?

Vysněnou roli už nemám. Měl jsem štěstí, že jsem se potkal s celou řadou skvělých hereckých kolegů, na které člověk rád vzpomíná. Nemám to teď tak, že bych si říkal s kým bych si rád zahrál, ale spíš s kým bych si znovu hrál. Vždy jsem třeba obdivoval Bolka Polívku, se kterým hraju v jedné inscenaci. Potom si vždy rád zahraju například s Hynkem Čermákem, Zdeňkem Velenem nebo Vasilem Fridrichem, se kterými jsem kdysi začínal.

Kolik představení za měsíc odehrajete?

Když byl normální stav, tak třeba 15 představení za měsíc. V omikronovém období třeba jen 4. Doufám, že už je to za námi.

Jak jste trávil nejtemnější covidové období, kdy byla divadla zavřená? Musel jste třeba pracovat v úplně jiném oboru?

Měl jsem velké štěstí, že se nám 18. března 2020 narodilo miminko, takže o zábavu bylo postaráno. Nějaká finanční rezerva byla a na rozdíl od kolegů, co jsou na volné noze, jsem zaměstnanec, takže jsem nějaké peníze dostával pořád.

Radim Kalvoda

Bylo někdy období, kdy jste se chtěl na herectví vykašlat s tím, že byste se věnoval něčemu jinému?

Za prvé nic jiného neumím, takže tímto je to rychle determinované. Za druhé mě to asi nikdy nenapadlo. Samozřejmě někdy vás naštve kolega nebo režisér, ale to k tomu patří a stává se to v každé práci.

Díváte se na filmy či seriály, ve kterých hrajete?

Když to v televizi běží poprvé, tak se podívám. Samozřejmě na premiéry do kina taky chodím. Že bych to ale potom vyhledával, to se říct nedá. Pochopitelně před dětmi se člověk ale někdy pochlubí.

Radim Kalvoda

Jaké filmy máte rád?

Nedávno jsem koukal na jeden ze svých oblíbených filmů, což je Amadeus. Mám rád všechny věci od Miloše Formana. Jinak mám hodně rád filmy od Quentina Tarantina, nejvíce asi legendární Pulp Fiction.

Vím, že jste se trochu věnoval i režii. Máte v tomto směru do budoucna ambice?

Bylo to tak, že jsem kdysi potkal jednu slečnu, se kterou jsem začal chodit. Po čase jsme se rozešli, ale její otec Martin Zajíček zůstal asi mým největším kamarádem. On v Jičíně režíruje ochotnické divadlo, tak jsme se dohodli, že mu s tím budu pomáhat. Nevím však, jak by mé režisérské schopnosti obstály u profesionálního divadla. To ochotnické je omezené možnostmi, takže člověk si tam vystačí s málem. Kdybych měl k dispozici více věcí, tak nevím, jestli bych to byl schopný ukočírovat. Nemám ambice být režisérem.

Chodíte někdy na castingy, když chcete získat nějakou roli?

Někdy chodím, ale je to v drtivé většině záležitost reklamy. Klient má nějaké typy a potřebuje si z nich vybrat. Co se týče hraných věcí, tak někdy chodím na kamerové zkoušky, ale vyloženě na castingy ne.

Pracoval jste někdy se zahraniční produkcí?

Ano, to byla asi má největší zkušenost. Jednalo se o film Kletba bratří Grimmů. Hlavní role tam hráli Matt Damon a Heath Ledger. Dokonce jsem s nimi měl i dialog.

Jaký největší trapas jste v divadle zažil?

Když se takové historky vypráví, tak to moc vtipné není. Každopádně se mi třeba povedlo říct „Musíme vysrat zvěda“ nebo „Někdy tento pohan pozná moč tvé paže“. To se stane a je to sranda. Horší však je, když se stydíte během celého představení. Některé hry se zkrátka nemusí povést. Premiéra se zahraje, vidíte, že to na lidi nefunguje a po 4-5 protrpěných reprízách se hra stáhne z repertoáru.

Kde vás můžou diváci aktuálně vidět?

Momentálně nic netočím. V létě bych však měl znovu hrát ve druhé řadě seriálu Co ste hasiči. V Městských divadlech pražských, konkrétně v Rokoku nyní zkoušíme hru Marat-Sade. Jedná se o příběh z 60. let. Je to těžší psychologické a hodně výtvarné divadlo.

Co rád děláte ve volném čase?

Jak jsem již říkal, tak máme miminko a pak mám ještě další 2 děti, tak se věnuji jim a své partnerce. Rád chodím také na procházky se psem a velmi rád chodím na pivo.