foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Minierův Lov, 2026
RECENZE: Až doposud jsem měl za to, že nejvýraznějším francouzským literárním kritikem současného světa je Michel Houellebecq. Při četbě jeho románů Zničit, Podvolení a Serotonin mi docházelo, jak odlišnou a krutou realitu ve svých dílech zachycuje.
Jenže Houellebecq, jakkoli ho mám rád, pracuje s tématy, která lze vztáhnout prakticky na jakoukoli část světa. Muslimové, násilí, drogy, vztahy, války a nenávist, stačí píchnout prstem do mapy a bohužel budete doma.
K tomuto autorovi se však nyní přidává jiný, od něhož bych podobně ostrý pohled nečekal. Fanouškům detektivek Bernarda Miniera představovat nemusím. Vyrůstal na jihozápadě Francie, dětství strávil v Pyrenejích, později studoval v Toulouse, odkud pochází i hlavní hrdina drtivé většiny jeho thrillerů Martin Servaz. S ním se setkáváme také v nově vydaném románu Lov.
Ačkoli se může zdát, že kriminálky nemají větší přesah, což bych dříve bez váhání podepsal, Lov je jiný. „Všechny čtenářky a všichni čtenáři si určitě budou myslet, že sedm útoků nožem v centru města Toulouse za jediný víkend je pouze výplodem bezbřehé autorovy fantazie. Není. K těmto sedmi útokům během necelých osmačtyřiceti hodin skutečně došlo. Posunul jsem je pouze v čase, protože se tato událost stala v červnu, a nikoli v říjnu roku 2020. Stejně tak existuje takzvaný lovecký úplněk,“ píše Minier v úvodu své knihy.
Co na nás čeká, je i není podstatné.
Drsná Francie
Kriminalistu Servaze tentokrát uprostřed noci přivolají k nehodě, při níž auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který má na hrudi vypálené slovo „spravedlnost“ a který na místě umírá.
Opodál sedí zlomený řidič, jenž zjevně nepřekročil rychlost, a neustále opakuje, že neví, co se stalo. Jasně si však vybavuje strach v očích onoho nahého muže. Rozbíhá se pátrání, na jehož konci stojí rozkrytí určité skupiny, k níž Servazův tým směřují přímé i nepřímé důkazy: kamerové záznamy, vzorky DNA z vlasu i svědecké výpovědi.
Tato rovina sice přímo nesouvisí s úvodní zmínkou o Houellebecqovi, ta druhá už ano. Minier totiž na stránkách svého ryze kriminálního románu otevřeně odsuzuje i posuzuje rasismus a násilí a zdůrazňuje tristní stav, v němž se jeho rodná země nachází.
Když jsem tedy v Lovu poprvé četl o popravách dvou policistů, zbystřil jsem. Když jsem narazil na pasáže o panickém strachu učitelů z dětí, muslimy nevyjímaje, začal jsem být ostražitý. A když jsem se spolu s vyšetřovateli ocitl ve zdemolovaném domě, kam policisté nikdy nechodí sami, měl jsem pocit, že špatně vidím.
Přestože Minierovu tvorbu znám (Noc, Kruh, Mráz, Oko…) a mám ji kompletně načtenou, s ničím takto razantním jsem se dosud nesetkal. Proč je jeho kritika současné Francie tolik silná, jsem nikde nenašel. Jisté však je, že právě tento přístup dělá z románu Lov výrazně odlišné dílo. V procentuálním hodnocení bych se zastavil na úctyhodné osmdesátce. Reedici sedmého dílu série v překladu Jiřího Žáka vydává XYZ.