Jak Slovák s Moravákem udělali v Praze nejlepšího Silvestra. A od té doby pořád koukáme na televizi

Žádný jiný národ nejspíš nemá takovou zvláštní úchylku, jako je televizní Silvestr. V Česku se ale stále drží tradice velkolepých a nákladných show, ve kterých se předvede každý, kdo v šoubyznysu něco znamená. Zvyklost se ustálila v časech, kdy z obrazovky svítily jen dva programy a na konec roku se vždy zcela otevřely všechny rozpočty a fondy, takže umělci mohli vytáhnout vše, co by jinak nešlo.

Spisovatel Miloslav Švandrlík rád vyprávěl historku, kterak za nejtužšího stalinismu, začátkem padesátých let na pražské DAMU, přišel jeho slovenský spolužák Ján Roháč ke zkoušce z vojenské přípravy. Předseda komise mu rozverně pravil, když je ze Slovenska, tak ať popíše, jak by v SNP s partyzánským oddílem bránil tatranskou soutěsku před Němci.

Jenže Janík, jak mu všichni říkali, byl duší režisér a taky trochu megaloman. Do úkolu se pustil s absolutní vášní, takže během minuty bitvu předváděl se všemi předměty na stole a za další minutu se v úzké roklině odehrávala bitva stalingradských rozměrů s tanky, dělostřelectvem a leteckým bombardováním.

„Soudruhu Roháči, ale vy nemáte letectvo, tanky ani dělostřeleckou baterii. Máte jeden oddíl partyzánů,“ zpřesnil zadání předseda komise.

„Tak v takém prípadě by sa nedalo robiť nič,“ pokrčil rameny student.

Kdo jiný, než tento milovník velkoleposti a početných davových scén, by mohl zvládnout zrežírovat tříhodinovou silvestrovskou show s desítkami čísel, stovkami vystupujících a čtyřmi orchestry na place?

Slovák a Moravák vám udělají Silvestra

Když se řekne televizní Silvestr, asi všichni si vybaví vtipy chrlícího moderátora Vladimíra Menšíka v obrovské aréně, kde na schodech sedí kompletní výkvět československého šoubyznysu.

Takové Silvestry byly přitom pouze v letech 1977 - 1979.

Přesto se nejčastěji vzpomíná právě na tyto tři velkolepé estrády v režii Jána Roháče.

Ten si už předtím udělal renomé jako režisér zábavných pořadů, třeba jeho Návštěvní dny se Šimkem a Grossmanem jsou dodnes i po režisérské stránce považovány za vzor.

Po Praze prý tehdy koloval vtip, že nejlepšího Silvestra museli Pražákům udělat Slovák Roháč a Moravák Menšík.

Koncept moderátora, který z hlediště vyvolává hvězdy a ty pak předvedou své číslo, při prvním Silvestru diváky ohromil.

Zatímco v roce 1977 se prý řada hvězd netvářila nadšeně, že má na Silvestra před národem šaškovat, o rok později už Roháčovi a scénáristovi Jaroslavu Dietlovi podstrkovali flašky, aby na ně nezapomněli.

Vyjmenovávat všechna slavná čísla z obou estrád nemá smysl, v podstatě každé z nich se dostalo do nějakého sestřihu archivů.

Koncept pořadu stál na tom, že se v něm prostřídají úplně všichni. Herci, zpěváci, ale třeba i tehdejší hvězdný sportovní komentátor Karol Polák, který fotbalovou terminologií okomentoval baletní číslo. Tady někde se začíná rodit jeho ikonický statut, ve kterém každý sportovní fanoušek zkouší napodobit jeho hlas a loví z paměti hlášky.

V roce 1980 Roháč nabídl autorskou spolupráci i starému známému Švandrlíkovi. Jenže v říjnu, krátce před natáčením, jeho bohémskou životní jízdu v pouhých 48 letech nečekaně utnul inkfart. Švandrlíkovy scénky také vstoupily do dějin televizní zábavy, kuriózní ale je, že si je málokdo spojuje se Silvestrem.

Kaiser - Lábus, na scénu!

Jde zejména o terapeutickou konverzačku „Techtle mechtle“ s Jiřím Lírem jako sexuologem a Laďkou Kozderkovou jako nešťastnou manželkou. Dialog stojící na hře s oběma slovy byl často opakován v nejrůznějších sestřizích veselých scének, co jich ČT ze svého archivu za třicet let poskládala.

 

Show měla název „Pojďte s námi na tah“ (nešlo o alkohol, ale tah Matesa a velké osudí bylo ústřední rekvizitou) a moderovala ji dvojice Kaiser - Lábus. Dnešní pamětníci jejich show Možná přijde i kouzelník se nad tím asi nepozastaví, ale tehdy to bylo poprvé, co byla extravagantní dvojice připuštěna na obrazovku v prime timu. Po lidovém vypravěči Menšíkovi byl jejich svérázný humor pro řadu usedlejších diváků šokem.

Dopisové oddělení ČST se ve své slavné adrese Jindřišská 16 trochu zapotilo.

Podruhé dostala dvojice z Ypsilonky moderování Silvestra po pěti letech, kdy už jejich Kouzelník boural barometry sledovanosti a televizní národ tušil, co od nich čekat. Jednalo se o speciální díl Kouzelníka, který převzal jeho formát. Nejvíce ale tento pořad proslavila scénka Ivana Mládka, který měl pozdravit vzácného hosta z NDR.

Z PLR do MLR jel jsem přes ČSSR

Zkuste komukoliv nad 45 let nahodit „Ich bin Ivan Mládek“, a dost pravděpodobně se chytne a suverénně odpoví: „Ich bin aus Familie hogo fogo“.

V dalším průběhu německé zdravice se dozvíme že „fotr ist grosse tschechische sportman“, bratr zvládne „30 bier und keine toalette“ a Mládek sám je „grosse tschechische muzikant und komponist“, což doplní německými ukázkami svých textů.

 

Kdo ale na Silvestr roku 1980 nejspíš nevzpomíná rád, je Dagmar Veškrnová, později první dáma Dagmar Havlová. Tu veselá scénka Baličova dcera na celá osmdesátá léta zaškatulkovala v komické poloze blonďaté rozhoďnožky, která sbalí Dána, Švéda a klidně i Holanďana, když je zámožný.

Tady někde jsou kořeny její ikonické role Vlasty v komedii Dědictví aneb Kurvahošigutentag, která byla s oblibou připomínána, když se její představitelka stala první dámou. Všechno to začalo oním silvestrovským skečem se zoufalým otcem, co pro samé balení zapomněl jednu ubalit dceři.

 

O devět let později se Dagmar Veškrnová ve své poloze komické vášně vrátila do Silvestra dokonce jako moderátorka. S Janem Rosákem uváděla asi nejbizarnější silvestrovskou show, co kdy byla natočena. Vysílána už ne, protože než ji v listopadu 1989 stihli na Kavčích horách sestříhat, padl režim a vedení televize došlo k celkem rozumnému závěru, že tohle se vysílat nedá.

Vekslá.. eh.. směnárník

Historie tohoto Silvestru se začala psát rok předtím, když pod vlivem perestrojky byl Silvestr 1988 koncipován v duchu satiry a povoleného nadávání na poměry. A tak mohl zpěvák Josef Zíma házet vtipy o bohatém sousedovi, který je „vekslá..eh.. směnárník“ a Kaiser s Lábusem si dělat prču z „investigativního“ pořadu Sondy.

A konečně Zdeněk Podskalský

Po shlédnutí tohoto Silvestra se na Jindřišskou 16 opět přivalily hromady dopisů, z nich značná část od rozčílených členů strany, jak je možné, že v hlavní vlajkové lodi televizní zábavy padaly tak nejapné vtipy na politiku.

Pro následující silvestrovský večer tedy byly experimenty se satirou zastaveny. Zkušený režisér Zdeněk Podskalský podle vzpomínek pamětníků nad zadáním televizních funkcionářů pokýval hlavou a pronesl „tak to hodíme na sex“.

Výsledkem byla Dáša Veškrnová ve vyzývavých šatech a Jan Rosák v nalíčení připomínajícím německého pornoherce coby moderátorské duo (s hláškami na levelu „žena se baví, jen když muž, který ji baví, ji baví“), odvážně odhalené tanečnice nebo veselá scénka Šimka s Krampolem o rozvodech.

Když si toto dílo chcete dnes pustit na Youtube, žádá po vás ověření věku. V tomto případě asi globální vysílatel ví, co dělá.

Letos to v rámci dokumentárního pořadu Na programu televize přehráli internetovému komikovi Luďku Staňkovi, který komentoval: „Kdyby nebyl "Listopad", tak na tohle bysme se dívali na přelomu roku 89 a 90. A nebylo by to hezký koukání“.

Co by na takovou show asi řekl mistr Roháč?

Možná právě to samé, jako když mu přidělili jeden oddíl partyzánů.