Jiří Březina, jeden z nejlepších detektivkářů: Psaní mě vlastně jen málokdy baví

18. 11. 202318:09
Jiří Březina, jeden z nejlepších detektivkářů: Psaní mě vlastně jen málokdy baví
foto: Albatros media, David Turecký, se svolením /Jiří Březina

ROZHOVOR: Jiří Březina vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Po absolvování školy pracoval jako úředník, poté se stal copywriterem webových stránek. Čtenáři si ho ovšem spojují výhradně s literární tvorbou. Za knihu Na kopci získal v roce 2014 Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. Následovaly další romány: Promlčení, Polednice, Vzplanutí, Mizení a Nalezení. Se serverem PrahaIN.cz hovořil především o plánech a okolnostech provázejících tvůrčí činnost.

Jirko, jako první musím říct, že mě baví vás dlouhodobě číst. Ale ještě jsem se nesetkal s tím, aby žijící autor připravil reedici prvotiny. Proč?

Vzešlo to od čtenářů a nakladatele. Knížka Na kopci byla dlouhé roky vyprodaná, v antikvariátech se prodávala za nesmyslné částky. Lidé se po ní ptali a redaktor Adam Chromý mě proto oslovil, jestli bych s reedicí souhlasil. Nakonec jsem na to kývl, ale pod podmínkou, že k tomu textu přistoupí jako k novému rukopisu. Přece jen je to prvotina a má své mouchy. A Adam se do toho opravdu poctivě zakousl.

 Jak těžko se Vám krátilo, protože počítám, že docházelo zejména k této redakční práci.

Musím říct, že se mi krátilo docela snadno. Za těch deset let, které uplynuly od prvního vydání, jsem se naučil psát k věci a šetřit slovy, takže jsem krátil bez výčitek. Ale došlo i na úpravy děje, obzvlášť konec doznal obratu. Tahle nová verze se mi líbí mnohem víc než ta původní. I obálka se povedla.

Detektivní žánr je ohromně široký. Jen za poslední měsíce si vybavím Miniera, Nesba, Deavera, Fieldsovou, Roslunda, Bjorka, Ohlssonovou, Kariku, Červenáka, Dána, Klevisovou. To jen pár jmen z hlavy, která jsem poslední dobou četl. Jak je těžké vymyslet pointu v příbězích, aby nenudila?

Je to nesmírně těžké. Vlastně celé dny nedělám nic jiného, než se snažím přijít s něčím neotřelým. Ale ani tak není možné být zcela originální. Proto se pokouším hledat, když ne originální zápletku, tak alespoň osobité pojetí. Dívám se do hlavy pachatelů, pracuji s empatií, s prostředím, atmosférou.

O násilí tedy nejde.

Nechci šokovat násilím a brutalitou, rád bych, aby si u mých knih čtenáři uvědomili, že příběh může být napínavý i bez potoků krve nebo bizarních postav detektivů.

Promlčení, Polednice, Mizení a Nalezení mě skutečně bavilo. S kým vším jste texty konzultoval?

V první řadě hodně čtu a často si z veřejné knihovny nosím chytré knihy. Než začnu psát, tak si dané téma snažím nastudovat. Hlavně mám ale v rodině právníka, který nějakou dobu pracoval jako specialista na trestní právo, takže mám vždy s kým konzultovat.

Z autorovy tvorby. Foto: PrahaIN.cz

A někdo další?

Když chci být opravdu důsledný a příběh vyžaduje přesné vědecké (a realistické) řešení, obracím se na specialisty. Proto je například v Nalezení genetika a ve Vzplanutí vyšetřování záhadného požáru popsané tak, aby se to co nejvíce blížilo skutečnosti. Pomohly mi s tím skutečné kapacity v daných oborech a bez jejich pomoci by ty knížky nestály za nic. Díky diskuzi s expertem člověk přijde na nové způsoby, jak zamýšlený děj vystavět, může popsat zajímavé detaily. A čtenář si může po přečtení říct, že se třeba i něco nového dozvěděl.

Od původního nápadu k vydání je to dlouhá cesta. Co je pro autora nejobtížnější?

Nevím, jak to mají jiní autoři a autorky, ale pro mě je obtížné všechno. Vymyslet příběh, vystavit ho, aby fungoval, aby byl napínavý. Napsat ho, redigovat. Nejhorší je ale psát prostředek knihy, protože začátek i konec mám většinou detailně promyšlený, ale ten kus mezi nimi musím nějak přemostit.

Kolik hodin denně píšete?

Jsem docela zaměstnaný, navíc mám rodinu, dva malé kluky, se kterými trávím hodně času. Navíc jsem docela obyčejně líný… Ale když se dostanu do opravdového psacího rauše, dokážu se zakousnout. Když jsem psal Mizení a už jsem několikanásobně překročil termín odevzdání, psal jsem od rána do rána a nabušil na jeden zátah třeba více než 10 tisíc slov. Bohužel takové chvíle jsou vzácné, mnohem častěji se mi přihodí, kdy po několika hodinách zjistím, že jsem naťukal třeba 120 slov…

Jiří Březina. zdroj: Albatros media, David Turecký, se svolením 

Byly časy, kdy jste měl psaní plné zuby?

Byly, jsou a budou. Samotné psaní mě vlastně jen málokdy baví. Je to dost úmorná činnost. Přirovnal bych to k tomu, když stavíte dům. Těšíte se na něj, ale házet písek do míchačky a tahat pytle s cementem zas taková zábava není. Mnohem příjemnější část práce na knize je pro mě období ještě před tím, než sednu k počítači, možnost promýšlet příběh v hlavě, čmárat si tužkou dějové linie a jen tak nezávazně pobývat ve fantazii a snít.

Spolupracujete na finální podobě obálek, které jsou čím dál podstatnější součástí celého procesu?

Obálky mých detektivek jsou z velké části v režii nakladatele. Ale teď vyšla moje první dětská kniha Noční slunce, na které jsem mohl obálku svými názory ovlivnit, diskutovat o ní s redaktorem a výtvarnicí, která ji vytvářela. Výsledek se, myslím, moc povedl, atmosféru knížky se povedlo vystihnout moc hezky.

Závěr nemůže být jiný – na čem pracujete?

Právě jsem odevzdal rukopis novely, která bude úplně jiná než cokoli, co jsem dosud napsal. Námětem, stylem i žánrem. Víc nebudu prozrazovat, ale mohla by vyjít v první polovině příštího roku.

A váš detektivní parket?

Mám samozřejmě rozpracovaný nový detektivní případ Tomáše Volfa. Rád bych ho měl hotový tak, aby mohl vyjít také v příštím roce. Bude na něm ale ještě spousta práce, tak mi, prosím, držte palce!

Noční slunce. Dobrodružný příběh o statečnosti, ztrátě a lese plném kouzelných bytostí. zdroj: Fragment, se svolením

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných