foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Ze studia Lovce
RECENZE: Pokud bych následující odstavec napsal v posledních deseti letech desetkrát, tuším, že by beztak mnoho čtenářů uznale pokynulo hlavou. V tom odstavci bych totiž musel uvést, že silvestrovský program pro většinu televizních stanic znamená naprosté žně.
Nemusí se vlastně vůbec nic tvořit, vymýšlet, přebarvovat, inovovat, propagovat. Drtivá většina národa má totiž v jedné ruce sklenku, v druhé chlebíček, aby jej místy odkládala a přepínala. Na co? Pojďme se podívat, ostatně jako každý rok, na téměř identické vysílací schéma: Princ a chuďas, Princové jsou na draka, U pěti veverek, Vrať se do hrobu, Obušku z pytle ven, Marečku, podejte mi pero, Bohouš Petra Schulhoffa, O léčivé vodě, Vladimír Menšík a jeho nestárnoucí večery, Sám doma (1 i 2), vzpomínání Miroslava Horníčka, Čtyři svatby a jeden pohřeb anebo Řachanda, Fanfán Tulipán.
Kdybych pár z uvedených pohádek, komedií eventuálně cyklů hodnotil po stránce vzniku, měli bychom před sebou hodně vousaté dědečky. Fanfán Tulipán má 72 let, bezmála padesátníkem je film Marečku, podejte mi pero! A Bohouš? Premiéru měl v době invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Člověk by to vlastně ani neřekl, že?
O to více jsem se těšil na premiéru zábavně-vzdělávacího pořadu Na lovu: Hvězdný (silvestrovský) speciál. U mnoha známých osobností jsem se totiž v minulosti přesvědčil, že určitě nejsou hloupé či nevzdělané. Za všechny bych zmínil jméno spisovatelky a scénáristky Haliny Pawlowské. Její dřívější angažmá na obrazovce televize Nova mě učinilo neskutečně šťastným, pokud mohu parafrázovat Sašu Mašlana z Pelíšků. Kromě ní za pultíkem pro soutěžící stáli sourozenci Gondíkovi, Richard Genzer, Janek Ledecký, Eva Adamczyková, Vincent Navrátil, Filip Rajmont, Pavel Nový či Petr Čtvrtníček.
Tentokrát jsem měl možnost porovnat znalosti s Petrem Švancarou, Markem Taclíkem, Evou Burešovou a Josefem Dostálem, který je nejen olympijským vítězem, ale rovněž držitelem dalších pěti olympijských medailí. Jejich hlavním oponentem byl Jiří Martínek (starší rozhovor je ZDE).
Večer Evy a Petra
Jelikož jde o pořad plný humoru, netřeba zdůrazňovat, že tomu byla podřízena i skladba hostů.
První housle po celou dobu držel někdejší fotbalista brněnské Zbrojovky Petr Švancara. Kdekoli se objeví, je svůj, propaguje hantec, nestydí se za své slabiny, tedy absenci vzdělání a neváhá ani v okamžiku, kdy si z něj někdo vystřelí. Přesto nezklamal, stejně jako Marek Taclík. Výsledkově na tom byli oba dost podobně. Jediným vypadnutým se stal shora zmíněný olympionik, k jehož dobru je nutno připočíst fakt, že šel do nejvyšší částky a měl tak jen minimální náskok před lovkyní (Viktorie Mertová).
Kdo mě však nadchnul, byla zpěvačka a herečka Eva Burešová. O té jsem si totiž nikdy nic nemyslel. Neřeším ani tak skutečnost, že měla hodně (vlastně nejvíc) správných odpovědí, byla pohotová a přirozená, ale to, že v jednom případě odpověděla zcela logicky, intuitivně, nikoli předpisově. Otázka zněla: Na kolikátý den vychází Silvestr v přestupném roce. Burešová vyhrkla to, co ihned vyskočilo i z mé hlavy: na poslední. Původně jí režie odpověď neuznala, vzápětí přišla revize a jí tak přiskočilo dalších deset tisíc korun pro charitu. Což je potřeba zdůraznit. Veškeré potenciální peníze by putovaly na dobročinné účely. Že jich nakonec nebylo tolik, za to mohla především dramaturgie. Na finále totiž vyslala doktora Vševěda. Když už jsem u tvůrců, chválím i nápad na připodobnění lovců k filmovým hrdinům (Vinnetou, Hannibal Lecter…), stejně jako audio otázky. Mělo to vysokou úroveň.
Moderátor Ondřej Sokol byl sice mírně zahanben Petrem Švancarou, ale jinak se speciál povedl. Neméně kvalitní však byly i Zázraky přírody na ČT. Na mě jsou však výrazně pomalejší, proto jsem vybral speciální vysílání Na lovu.
K Evě Burešové se sluší doplnit, že kdyby sestru Huňkovou v Nemocnici na kraji města hrála ona, Jaroslav Dietl by báječný výpad doktora Štrosmajera o tom, že „kdyby hloupost nadnášela, budete se tu vznášet jako holubička“, musel určitě použít úplně někde jinde…